Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924

4812.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne .................

o konečné úpravě rakouských a uherských válečných půjček.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

HLAVA I.

Výměna válečných půjček za odškodňovací dluhopisy.

§1.

Za rakouské a uherské válené půjčky, které vyhovují podmínkám vytčeným v §§ 7. a 8., bude dáno odškodnění jich vlastníkům, u nichž jsou splněny podmínky stanovené, v §§ 2. - 5.

§2.

U vlastníků válečných půjček musí býti splněny podmínky §u 6, čís. 1., pokud se týče §u 7, čís. 1. zákona ze dne 24. června 1920, čís. 417 Sb. z. a n. o čtvrté státní půjčce republiky československé a o účasti majitelů rakouských a uherských válečných půjček na její upisovaní.

§ 3.

Vlastník válečných půjček musí míti bydliště v tuzemsku nejméně od 1. ledna 1924. Vlastníkům bydlícím v tuzemsku jsou postaveni na roveň činní státní zaměstnanci českoslovenští, i když bydlí v cizině.

§ 4.

Další podmínkou odškodnění jest, že čisté jmění vlastníka válečných půjček nepřevyšuje 25.000 Kč.

Při určení této hranice rozhoduje u osob, které podle zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n. o dávce z majetku a dávce z přírůstku na majetku jsou zásadně povinny dávkou z majetku, stav jmění, který byl vzat za základ pro vyměření dávky z majetku, osoby, které nejsou podrobeny dávce z majetku celým jměním nebo kterým přísluší nárok na osvobození od dávky z majetku, mají nárok na odškodnění pouze tenkráte, prokáží-li, že veškeré jejich jmění dávce podrobené počítajíc v to i jmění cizozemské, dávce v tuzemsku nepodléhající, nepřevyšuje 25.000 Kč. Válečné půjčky započítají se do jmění pro tento účel 40 % jmenovité hodnoty.

Osoby, které vůbec nejsou povinny dávkou z majetku, mají nárok na odškodnění, prokáží-li (§ 9, odstavec druhý), že veškeré jejich jmění v době složení válečných půjček k výměně za odškodňovací dluhopisy nepřevyšuje 25.000 Kč. Při vyšetření jmění takových osob jest obdobně použíti zásad zákona o dávce z majetku dotčených v odstavci druhém nehledíc k jiné rozhodné době.

Osoby osvobozené od dávky z majetku podle § 43 zákona o dávce z majetku mají nárok na odškodnění bez ohledu na výši jmění, z nich pak země, župy, okresy a obce se všemi fondy, ústavy a podniky, i když jsou tyto provozovány soukromohospodářsky.

§ 5.

Ve všech případech jest podmínkou odškodnění, že vlastník válečných půjček nemá jich více než 100.000 K jmenovité hodnoty v době jich složení k výměně. Válečné půjčky upsané na čtvrtou státní půjčku včítají se do této sumy.

§6.

Jestliže ke jmění přednosty domácnosti se připočítá podle § 7, čís. 1. zákona o dávce z majetku jmění příslušníků domácnosti, jest pro přednostu domácnosti i pro každého takového příslušníka domácnosti rozhodna při určení hranice jmění 25.000 Kč (§ 4) celková výše jmění, kterým jest zdaněn přednosta domácnosti, při vyšetření hranice 100.000 K jmenovité hodnoty válečných půjček (§ 5) rozhoduje v témž případě pro přednostu domácnosti i pro každého takového příslušníka domácnosti úhrn válečných půjček přednosty domácnosti i všech příslušníků domácnosti, jichž jmění se připočítá ke jmění přednosty domácnosti.

U obcí a jiných nucených svazků územních rozhoduje při vyšetření hranice 100.000 K jmenovité hodnoty válečných půjček úhrn válečných půjček všech fondů, které nejsou samostatnou právnickou osobou.

§7.

U válečných půjček musí býti dány podmínky §u 6, čís. 3., pokud se týče §u 7, čís. 3., zákona o čtvrté státní půjčce.

Odškodnění bude však dáno také za válečné půjčky, které v době soupisu podle nařízení ministra financí ze dne 25. února 1919, čís. 85 Sb. z. a n. byly v cizině a nepodléhaly tudíž soupisu a označení, jestliže takové válečné půjčky byly vloženy do nucené úschovy u Poštovního šekového úřadu v Praze, u některé tuzemské akciové banky nebo u zemských peněžních ústavů po rozumu §u 1, odst. druhý vládního nařízení ze dne 3. prosince 1920, čís. 633 Sb. z. a n.

Za válečné půjčky, které byly z ciziny přeneseny, bude dáno odškodnění, bude-li prokázáno, že nebyly dne 2. června 1920 v lombardu, jinak bude za takové válečné půjčky dáno odškodnění jen tehdy, když valutní zisk plynoucí z vyplacení lombardu bude odveden státu. Tato podmínka neplatí však pro osoby jmenované v §u 3 zákona o čtvrté státní půjčce, pokud lombard v cizině provedly před 28. říjnem 1918.

Za válečné půjčky uložené na rentové knížky u bývalé Poštovní spořitelny rakouské neb uherské bude dáno odškodnění i bez skutečného předložení dluhopisů, budou-li odevzdány rentové knížky.

§8.

Kromě toho jest podmínkou odškodnění nepřetržité vlastnické právo k válečným půjčkám v osobě toho, kdo žádá za odškodnění, ode dne 28. října 1918 do dne složení válečných půjček k výměně. Odškodnění však nevylučují převody na případ smrti mezi československými státními občany.

§9.

Průkaz o okolnostech zmíněných v §u 4, odst. druhý podá se potvrzením úřadu příslušného k vyměření dávky z majetku. Až do pravoplatného rozhodnutí o dávce z majetku zůstane odloženo rozhodnutí o odškodnění. Osoby, které nejsou povinny dávkou z majetku (§ 4, odst. třetí), podají písemné přísežné prohlášení o výši jmění.

§ 10.

Průkaz o okolnosti zmíněné v §u 5 podá vlastník válečných půjček písemným přísežným prohlášením.

§ 11.

Pokud jde o průkazy dotčené v §u 9, odst. druhý a v §u 10, jest finanční správa oprávněna vyzvati vlastníka, aby určité skutkové údaje potvrdil přísahou před okresním soudem svého bydliště. Odepře-li nebo nesloží-li přísahy, pozbývá nároku na odškodnění. Přísežný výslech provede se obdobně podle předpisů civilního soudního řádu o výslechu svědků. Za nesvéprávné a za osoby právnické podá písemné přísežné prohlášení, po případě složí přísahu zákonný zástupce.

§ 12.

Nařízením se určí, jak dlužno prokázati ony podmínky odškodnění, jichž průkaz není zákonem tímto zvláště upraven, jakož i lhůta, ve které nutno složiti válečné půjčky k výměně za odškodňovací dluhopisy.

§ 13.

Za válečné půjčky budou vydány 3% dluhopisy rentové, neslosovatelné a to za každých 100 K jmenovité hodnoty válečných půjček 75 Kč jmenovité hodnoty odškodňovacích dluhopisů.

Tyto dluhopisy zúročí se od 1. ledna 1925. Při výplatě úroků, která počne po vydání dluhopisů s kuponovými archy, pomíjejí se zlomky haléřů.

§ 14.

Zástavní věřitel jest povinen předložiti zastavené válečné půjčky k výměně na příkaz dlužníkův a odškodňovací dluhopisy vydané za zastavené válečné půjčky přijmouti do zástavy na místě posud zastavených válečných půjček. Týž jest povinen na žádost dlužníkovu omeziti lombardní zástavu na míru obchodního krytí, i když tomu dřívější ujednání odporuje.

Je-li zástavním dlužníkem osoba privilegovaná podle §u 3 zákona o čtvrté státní půjčce, nesmí zástavní věřitel do jednoho roku od složení válečných půjček k výměně ani vypověděti lombardní dluh ani zvýšiti jeho úrokovou míru nad sazbu účtovanou v době 1. ledna 1924 pod podmínkou, že dlužník plní včasně své závazky, vyplývající z tohoto poměru.

§ 15.

Zástavní věřitel jest povinen, nepřevzal-li válečné půjčky podle §u 9, odst. třetí zákona o čtvrté státní půjčce nebo podle §u 23 zákona tohoto, přijmouti celou položku odškodňovacích dluhopisů vydaných za zastavené válečné půjčky na úplné zaplacení kapitálového dluhu zajištěného válečnými půjčkami, avšak pouze od dlužníka, který nemá válečných půjček více než 20.000 K jmenovité hodnoty a jehož na berní rok 1923 pravoplatně zdaněný příjem nepřevyšuje 30.000 Kč. Nemá-li dlužník válečných půjček více než 10.000 K jmenovité hodnoty a nepřevyšuje-li jeho na berní rok 1923 pravoplatně zdaněný příjem 15.000 Kč jest zástavní věřitel povinen odepsati mimo to také úroky a ostatní příslušenství pohledávky plynoucí z lombardu válečných půjček.

Osoby, které mají kromě příjmu v tuzemsku na berní rok 1923 dani podrobeného ještě jiný v roce 1922 jim z ciziny plynoucí a v tuzemsku nezdaněný příjem, mají právo zmíněné v odstavci prvém pouze tenkráte, prokáží-li, že úhrn obou zmíněných příjmů nepřevyšuje 30.000 (15.000) Kč.

Osoby, které dani z příjmu na berní rok 1923 vůbec nebyly podrobeny nebo byly jí podrobeny jen za část tohoto roku, mají právo zmíněné v odstavci prvém pouze tenkráte, prokáží-li, že veškerý jejich příjem, případný příjem z ciziny v to počítajíc, nepřevyšoval v roce 1923 částky 30.000 (15.000) Kč.

Osoby nefysické mají právo zmíněné v odstavci prvém pouze tenkráte, jestliže náleží k osobám privilegovaným podle §u 3 zákona o čtvrté státní půjčce a jestliže jejich majetek záležející ve válečných půjčkách nepřevyšuje 20.000 (10.000) K.

§ 16.

Při určení příjmu podle předchozího paragrafu dlužno užíti obdobně zásad platících pro daň z příjmu (dôchodkovou).

Přičítá-li se podle ustanovení o dani z příjmu (dôchodkové) k příjmu přednosty domácnosti příjem příslušníků domácnosti, jest pro přednostu domácnosti i pro každého takového příslušníka domácnosti rozhodna při určení hranice příjmu 30.000 (15.000) Kč celková výše příjmu, kterým jest zdaněn přednosta domácnosti a při určení, hranice 20.000 (10.000) K jmenovité hodnoty válečných půjček úhrn válečných půjček náležejících přednostovi domácnosti i všem příslušníkům domácnosti společně zdaněným.

§ 17.

Příslušné vyměřovací úřady vydají na požádání dlužníku potvrzení o rozhodné výši příjmu a úřady výměnu provádějící potvrzení o výši majetku záležejícího ve válečných půjčkách (§§ 15 a 16), jakož i o tom, že dlužník náleží k osobám privilegovaným podle § 3 zákona o čtvrté státní půjčce.

Výpověď pohledávky daná před účinností zákona tohoto jest neúčinnou v případě věty prvé §u 15 jen co do kapitálu, v případě věty druhé §u 15 také co do ostatního příslušenství pohledávky plynoucího z lombardu válečných půjček, leč by pohledávka do účinnosti zákona byla již zaplacena nebo její zaplacení uloženo pravoplatným soudním rozhodnutím.

§ 18.

Peněžnímu ústavu, který jako lombardní věřitel přijal podle §u 15 odškodňovací dluhopisy, může ministr financí se souhlasem vlády za ně vydati 3% odškodňovací dluhopisy slosovatelné, pokud toho vyžaduje sanace ztrát, které věřiteli vzešly z úpisu nebo lombardu válečných půjček.

§ 19.

Dluhopisy válečných půjček a rentové knížky přijaté k výměně budou vzaty z oběhu.

HLAVA II.

Změny zákona ze dne 24. června 1920, čís. 417 Sb. z. a n.

§ 20.

Ministr financí může se souhlasem vlády přijímati k upisování čtvrté státní půjčky také válečné půjčky oněch podniků a ústavů, na které se sice nevztahují zákony ze dne 15. července 1919, čís. 417 Sb. z. a n. a ze dne 11. prosince 1919, č. 12 Sb. z. a n. z r. 1920, které však byly obdobně nostrifikovány nebo skutečně zde působí.

§ 21.

K upisování čtvrté státní půjčky budou připuštěny též válečné půjčky uložené na rentové knížky u bývalé Poštovní spořitelny rakouské neb uherské i bez skutečného předložení dluhopisů, budou-li odevzdány rentové knížky.

Vláda se zmocňuje, aby peněžním ústavům vydala, po případě prozatím zálohou, za vklady, prokazatelně složené u bývalé Poštovní spořitelny rakouské na rakouské válečné půjčky, dluhopisy čtvrté státní půjčky s kuponem 1./7. 1921 za podmínek stanovených v §u 3, po případě v §u 4 zákona o čtvrté státní půjčce proti složení příslušné hotovosti obdobně jako při úpisu čtvrté státní půjčky.

§ 22.

Je-li lombardním.dlužníkem peněžní ústav, na který se vztahuje § 3 zákona o čtvrté státní půjčce a upíše-li na podkladě svých lombardovaných válečných půjček čtvrtou státní půjčku, nesmí lombardní věřitel požadovati splacení lombardního dluhu dle stavu v den účinnosti zákona tohoto v míře vyšší než ve dvaceti stejných pololetních splátkách ani zúročení vyšší než 5%, plní-li dlužník včasně své závazky vyplývající z tohoto poměru.

Táž výhoda přísluší majetkovým podstatám, které mají povahu nadační nebo povahu obecně prospěšných zařízení.

§ 23.

Právo ku převzetí lombardovaných válečných půjček a k úpisu čtvrté státní půjčky na podkladě převzatých válečných půjček, jak jest upraveno v §u 9 odst. 3. - 5. zákona o čtvrté státní půjčce, přísluší peněžním ústavům také vůči dlužníkům, na které se nevztahuje ustanovení§u 12 zákona o čtvrté státní půjčce.

Vůči takovým dlužníkům může však peněžní ústav vykonati toto právo teprve po uplynutí jednoho měsíce od účinnosti zákona tohoto, jestliže do té doby lombardní dlužník ani dluhu nezaplatí ani neprokáže, že upsal na podkladě zastavených válečných půjček čtvrtou státní půjčku.

§ 24.

Peněžnímu ústavu, který převzal válečné půjčky podle §u 9 odst. třetí zákona o čtvrté státní půjčce nebo podle §u 23 zákona tohoto a který náleží k osobám privilegovaným podle §u 3 zákona o čtvrté státní půjčce, přísluší právo na privilegovaný úpis podle §u 3 zákona o čtvrté státní půjčce na podkladě takto převzatých válečných půjček, je-li také lombardní dlužník osobou privilegovanou, není-li lombardní dlužník osobou privilegovanou, může ministr financí povoliti privilegovaný úpis takovému ústavu dle svého uvážení.

§ 25.

Povinnost odvésti státu valutní zisk podle §u 11 odst. druhý zákona o čtvrté státní půjčce zrušuje se pro případ úpisu čtvrté státní půjčky.

Rovněž se ruší omezení zastavitelnosti dluhopisů vydaných podle §u 4 odst. prvý lit. a) téhož zákona.

§ 26.

Pokud by nebyla nařízením stanovena kratší lhůta k upisování čtvrté státní půjčky, skončí upisování této půjčky nejpozději dne 31. prosince 1924.

Ministr financí jest však zmocněn povoliti úpis čtvrté státní půjčky fondům, ústavům, korporacím, nadacím, na které se vztahuje § 3 zákona o čtvrté státní půjčce, i po uplynutí lhůty zmíněné v odstavci prvém.

§ 27.

Ministr financí jest zmocněn, aby umožnil úpis čtvrté státní půjčky, dočasně uložiti hotovost složenou při tomto úpisu u zemských peněžních ústavů i na nižší úrok, patří-li upisovatel k osobám privilegovaným podle §u 3 zákona o čtvrté státní půjčce. Jde-li o upisovatele neprivilegované, platí toto zmocnění jen pro ty případy, ve kterých čisté jmění vlastníka válečných půjček nepřevyšuje 50.000 Kč a ve kterých vlastník válečných půjček nemá jich více než 125.000 K jmenovité hodnoty v době úpisu. Při vyšetření jmění a jmenovité hodnoty válečných půjček jest obdobně použíti ustanovení §§ 4, 5, 6, 9, 10 a 11 zákona tohoto.

Po rozumu §u 2 odst. druhý zákona o čtvrté státní půjčce zmocňuje se ministr financí, aby hotového výtěžku čtvrté státní půjčky, pokud by ho nebylo použito k účelu stanovenému v odstavci prvém téhož paragrafu, použil ke krytí vydání zákonitě povolených, jichž úhradu jest zmocněn opatřiti si úvěrními operacemi, jestliže tato úvěrová zmocnění by nebyla vyčerpána, po případě ku předčasnému umoření dluhopisů vydaných za válečné půjčky osobám zmíněným v odstavci prvém, věta prvá, nebo ku předčasnému umoření jiných státních dluhopisů.

HLAVA III.

Ocenění válečných půjček k dávce z majetku a z přírůstku na majetku.

§ 28.

Válečné půjčky rakouské a uherské ocení se pro účely dávky z majetku a z přírůstku na majetku podle zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n. 40% jmenovité hodnoty.

Válečné půjčky, jichž nebylo použito k upsání čtvrté státní půjčky podle zákona ze dne 24. června 1920, čís. 417 Sb. z. a n. ani k výměně za odškodňovací dluhopisy podle zákona tohoto, nezapočítají se vůbec do vyměřovacího základu dávky.

Průkaz o tom, že válečné půjčky nebyly dle předchozího odstavce zhodnoceny, jest povinna strana podati osvědčením vydaným podle §u 29 do šedesáti dnů po vydání tohoto osvědčení u příslušného vyměřovacího úřadu, nestane-li se tak, platí ustanovení odstavce prvého.

Předpis dávky přezkoumá se zřetelem k ustanovení odstavce prvého až třetího z povinnosti úřední.

HLAVA IV.

Ustanovení trestní a všeobecná.

§ 29.

Ministr financí se zmocňuje, aby zařídil soupis dluhopisů rakouských a uherských válečných půjček, které jsou v tuzemsku a jichž nebylo použito ani k upsání IV. státní půjčky ani k výměně podle zákona tohoto. Sepsané dluhopisy budou vzaty z oběhu a majitelům budou za ně vydána osvědčení.

Zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 288 Sb. z. a n. se zrušuje.

§ 30.

Po skončení soupisu, které bude vyhlášeno ve Sbírce zákonů a nařízení, jsou obchody dluhopisy rakouských a uherských válečných půjček bez právní účinnosti a nežalovatelny.

Kdo by po skončení soupisu měl u sebe z jakéhokoli důvodu dluhopisy rakouských neb uherských válečných půjček, ať označené či neoznačené, dopouští se těžkého přestupku důchodkového a bude potrestán peněžitým trestem do 5.000 Kč.

§ 31.

Kdo učiní vědomě nesprávná udání o okolnostech, které podle §§ 2-8 jsou podmínkou pro výměnu válečných půjček za odškodňovací dluhopisy, za účelem dosažení takové výměny nebo kdo vydá vědomě k tomuto účelu nesprávná potvrzení o takových okolnostech bude potrestán, pokud čin není přísněji trestný, řádným soudem pro přestupek vězením (uzamčením) od jednoho měsíce do tří měsíců. Při odsouzení za přestupek buďtež válečné půjčky složené k výměně a byly-li již vydány odškodňovací dluhopisy, taktéž jmenovitá hodnota vydaných odškodňovacích dluhopisů prohlášeny za propadlé ve prospěch státu.

Nelze-li nikoho pro tento přestupek stíhati, vysloví soud na návrh finanční správy, že válečné půjčky složené k výměně a byly-li již vydány odškodňovací dluhopisy, taktéž jmenovitá hodnota vydaných odškodňovacích dluhopisů propadá ve prospěch státu.

O tomto návrhu rozhodne usnesením okresní soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán, po slyšení účastníků. Na toto rozhodnutí mohou si účastníci stěžovati do tří dnů. O stížnosti rozhodne sborový soud I. stolice.

§ 32.

Křivá přísaha (§ 11) trestá se jako křivá přísaha před soudem.

§ 33.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedou jej všichni členové vlády.

Důvodová zpráva.

Zákonem o čtvrté státní půjčce ze dne 21. června 1920, čís. 417 Sb. z. a n. nebyla provedena úprava válečných půjček v rozsahu zcela vyčerpávajícím, neboť § 12. téhož zákon.: prohlásil upisování čtvrté státní půjčky za výlučný způsob zhodnocení válečných půjček pouze pro ty vlastníky, kteří podléhají dávce z majetku jměním převyšujícím 25.000 Kč. Zůstávala tudíž otevřenou otázka úpravy válečných půjček pro ty vlastníky, kteří od dávky z majetku jsou osvobozeni nebo kteří této dávce podléhají jměním nejvýše 25.000 Kč. Odškodnění za válečné půjčky této kategorie vlastníku jest prvým a hlavním předmětem návrhu zákona. Navržená úprava spočívá v podstatě na týchž zásadách jako vládní návrh zákona upravujícího týž předmět, který byl podán v roce 1922 pod číslem tisku poslanecké sněmovny 3.737, avšak neprojednán.

Při definitivní úpravě otázky válečných půjček ukázaly se potřebnými některé změny zákona o čtvrté státní půjčce, ježto v rámci tohoto zákona nebylo možno řešiti otázku válečných půjček ve všech jednotlivých konkrétních případech zcela uspokojivě vzhledem k zájmům zasluhujícím ohledu.

Konečně bylo nutno stanoviti ocenění válečných půjček pro dávku z majetku a z přírůstku na majetku, což § 15. zákona o dávce ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n. vyhradil zvláštnímu zákonu pozdějšímu.

Návrh zákona řeší všechny tyto tři úkoly a jest tudíž konečnou a zcela vyčerpávající úpravou válečných půjček.

I.

Návrh zákona obsahuje především úpravu válečných půjček pro osoby, pro které čtvrtá, státní půjčka není výlučným způsobem zhodnocení jejich válečných půjček.

Ježto pro republiku Československou neplnou z mírových smluv nijaké právní povinnosti co do válečných půjček, bylo se finanční správě při jejich konečné úpravě výlučně říditi zřetelem na hospodářsky důležité zájmy našich příslušníků a na nejvyšší možné zatížení státních financí touto úpravou. Důsledně bylo tak zachováno stanovisko vládou opětovně zdůrazněné a zaujaté již zákonem o čtvrté státní půjčce.

Základní myšlenkou úpravy jest prostá výměna válečných půjček bez jakéhokoliv příplatku v hotovosti za československé státní dluh opisy 3% rentové, neslosovatelné a to v poměru 100 K jmenovité hodnoty válečných půjček = 75 Kč jmenovité hodnoty odškodňovacích dluhopisů, které se zúročí od 1. ledna 1925. Vzhledem k zásadnímu stanovisku finanční správy, že jakákoliv pozdější úprava válečných půjček nebude výhodnější než čtvrtá státní půjčka, byl zvolen za typ odškodňovacích dluhopisů papír 3% (§ 13.).

Návrh zákona nečiní při prosté výměně rozdílu mezi osobami privilegovanými a neprivilegovanými, ježto výhody privilegovanosti podle zákona o čtvrté státní půjčce jsou velmi značné a dle přesvědčení finanční správy úplně postačitelné.

Výměna jest vázána dílem na podmínky, které musí býti splněny v osobě vlastníka válečných půjček, dílem na podmínky, jimž musí vyhovovati válečné půjčky samy (§ 1.).

Vlastníkům, u kterých nejsou dány podmínky pro výměnu, nezbývá jiného způsobu zhodnocení válečných půjček, leč úpis IV. státní půjčky. Vlastníci, u kterých jsou dány podmínky jak pro úpis čtvrté státní půjčky tak pro výměnu, mohou mezi oběma způsoby zhodnocení voliti.

V souhlase s § 12. zákona o čtvrté státní půjčce má se dostati odškodnění osobám osvobozeným od dávky z majetku a to bez ohledu na výši jejich jmění, jakož i osobám hospodářsky slabým, jichž čisté jmění nepřevyšuje totiž 25.000 Kč. Jmění dlužno bráti ve smyslu zákona o dávce z majetku a z přírůstku na majetku ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n. bez ohledu, je-li v tuzemsku nebo v cizině a v tomto posledním případě bez rozdílu, zda bylo dávce z majetku podrobeno čili ne. Rozhoduje stav jmění v den 1. března 1919, jde-li 0 osoby, na které dosahuje zákon o dávce z majetku, nebo strav jmění v době složení válečných půjček k výměně, jde-li o osoby, které dávce z majetku vůbec nepodléhaly z toho důvodu, že zde 1. března 1919 neměly ani bydliště (sídla) ani se zde nezdržovaly déle jednoho roku ani neměly jmění v tuzemsku. Při určení hranice 25.000 Kč započítají se válečné půjčky 40 jmenovité hodnoty, jak bylo již stanoveno v § 12. zákona o čtvrté státní půjčce. Jejich ocenění pro dávku z majetku obsahuje § 28.

Další podmínkou výměny ve všech případech, tudíž i u osob od dávky osvobozených jest, že vlastník válečných půjček nemá jich více než 100.000 K jmenovité hodnoty v době jejich složení k výměně. Nerozhoduje, kolik jich na př. přihlásil k soupisu, avšak započítají se válečné půjčky již upsané na čtvrtou státní půjčku. Hranice 25.000 Kč čistého jmění nezdála se totiž o sobě dostatečným kriteriem v případech, lze pouze následkem lombardu válečných půjček nebyla by překročena, kde však válečné půjčky samy přesahují určité maximum. (§ 5.).

U příslušníků domácnosti společně zdaněných dávkou z majetku sečítá se jmění i válečné půjčky, takže každý příslušník domácnosti jest vyloučen z výměny, převyšuje-li součet jmění pro celou domácnost 25.000 Kč a součet jmenovité hodnoty válečných půjček 100.000 K. U obcí a jiných nucených svazků územních sčítají se válečné půjčky všech fondů, které pouze účetně jsou vedeny odděleně. Ustanovení ta mají za účel zabrániti, aby dělením majetku ve skutečnosti jednotného nebyl tento snížen na zákonnou hranici (§ 6.).

Jako upisování čtvrté státní půjčky, tak i výměna, jest omezena na čsl. státní příslušníky, kteří však mimo to musí míti bydliště v tuzemsku od 1. ledna 1924 nebo od doby dřívější. Jim jsou postaveni na roveň čsl. státní zaměstnanci, i když bydlí v cizině. U právnických osob jest podmínkou výměny, že tyto měly své sídlo v tuzemsku ode dne 28. října 1918 nebo že je sem později přenesly v důsledku zákonů a nostrifikačních ze dne 15. července 1919, čís. 417 Sb. z. a n. a ze dne 11. prosince 1919, čís. 12 Sb. z. a n. z r. 1920 (§§ 2. a 3.).

Jako objektivní podmínka vyžaduje se, aby válečné půjčky byly sepsány a označeny podle nařízení ministra financi ze dne 25. února 1919, č. 85 Sb. z. a n. a aby byly v nepřetržitém vlastnictví osoby žádající za výměrou ode dne 28. října 1918. Od podmínky soupisu a označení upouští se u válečných půjček dovezených z ciziny vzhledem k nařízení právě citovanému a vládnímu nařízení ze dne 3. prosince 1920, čís. 633 Sb. z. a n., z nichž prvé nenařídilo vůbec soupisu válečných půjček v cizině a druhé připustilo výslovně k upisování čtvrté státní půjčky i neoznačené válečné půjčky dovezené z ciziny za určitých podmínek. Válečné půjčky, uložené na tak zvané rentové knížky u bývalé Poštovní spořitelny nemusí býti skutečně předloženy, ježto útraty jejich vyzvednutí a zaslání byly by nepoměrné k pravidelně nízké jmenovité hodnotě takových válečných půjček, postačí pouze předložení rentové knížky.

Byly-li válečné půjčky lombardovány v cizině, mělo by splacení takových dluhů v cizí znehodnocené měně za následek bezdůvodné obohacení jejich vlastníků v poměru k vlastníkům válečných půjček zastavených v tuzemsku. Proto ponechává návrh zákona pro výměnu válečných půjček v platnosti podmínku stanovenou již při čtvrté státní půjčce, totiž povinnost odvésti státu valutní zisk plynoucí z vyplacení takového lombardu. Jako rozhodné datum lombardu byl ponechán den 2. června 1920, totiž den předložení návrhu zákona o čtvrté státní půjčce. Z povinnosti této jsou vyňaty pouze subjekty privilegované podle § 3. zákona o čtvrté státní půjčce, pokud. jde o lombard provedený před 28. říjnem 1918, při kterém nemohlo býti jště počítáno s možností valutního zisku a zrušuje se povinnost ta pro případ úpisu čtvrté státní půjčky (§§ 7. a 25.).

Na rozdíl od podmínek čtvrté státní půjčky vyžaduje se tu nepřetržitost vlastnického práva v osobě žadatelově ode dne 28. října 191.8. Neboť nabytí válečných půjček po tomto dni není prosto spekulačního rázu a nárok těchto novějších vlastníků na odškodnění není tudíž tak ospravedlněn jako nárok vlastníků původních. Výměna není však vyloučena změnou v osobě vlastníkově, která jest důsledkem převodů na případ smrti, jsou-li zůstavitel i nabyvatel čsl. státními občany (§ 8.).

Podmínky výměny musí prokázati žadatel a formální postup jest v zásadách upraven obdobně jako při úpisu čtvrté státní půjčky, v podrobnostech pak bude upraven nařízením (§§ 9., 10., 11. a 12.).

Při výměně válečných půjček jako již při čtvrté státní půjčce bylo nutno vzíti zřetel na skutečnost, že válečné půjčky jsou značnou měrou lombardovány i relombardovány. Lombard nesmí však býti překážkou výměny a břímě tížící dlužníka musí býti zmírněno v případech hodných ohledu. S druhé strany nutno zmenšiti též případné ztráty zástavního věřitele plynoucí z lombardu válečných půjček. Ohled na zástavní věřitele jest diktován úvahou, že tito jako zvláště peněžní ústavy uložili v lombardních zápůjčkách svěřené prostředky.

Proto ukládá návrh zákona věřiteli povinnost předložiti zastavené válečné půjčky k výměně a přijmouti odškodňovací dluhopisy za ně vydané do zástavy na místě zastavených válečných půjček a to i při redukci jmenovité hodnoty jako zástavu rovnocennou.

Privilegovaný lombardní dlužník jest nad to ještě chráněn zákazem, podle kterého věřitel nesmí ani vypověděti lombardí. dluh ani zvýšiti úrokovou sazbu nad smíru platnou dne 1. ledna 1924, pokud dlužník plní řádně své závazky, a to do jednoho roku od složení válečných půjček k výměně (§ 14.).

Návrh zákona poskytuje další výhody lombardním dlužníkům hospodářsky nejslabším, tj. těm, jichž jmění záležející ve válečných půjčkách nepřevyšuje 20.000 K (10.000 K) a jichž příjem zpravidla v r. 1922 nepřevýšil 30.000 (15.000) Kč. Od takových dlužníků jest povinen zástavní věřitel přijmouti odškodňovací dluhopisy, a to celou položku vydanou za zastavené válečné půjčky, na zaplacení kapitálového dluhu (po případě i jeho příslušenství). Příjmem dlužno rozuměti příjem ve smyslu zákonných ustanovení o dani z příjmu (dôchodkové) bez ohledu, je-li to příjem z tuzemska nebo z ciziny a v tomto posledním případě bez rozdílu, zda byl daní z příjmu v tuzemsku zdaněn čili ne. Zpravidla bude to příjem skutečně dosažený v roce 1922, ve výjimečných případech (u osob dani z příjmu na berní rok 1923 vůbec nepodrobených nebo jí podrobených jen za část tohoto roku nebo konečně jí podrobených podle příjmu v roce 1923 očekávaného) příjem v roce 1923. U osob nefysických nebylo možno použíti kriteria příjmu a právo to tylo omezeno na subjekty privilegované.

U příslušníků domácnosti společně zdaněných daní z příjmu sečítá se příjem i válečné půjčky, takže každý příslušník domácnosti jest vyloučen z této možnosti, převyšuje-li součet příjmů pro celou domácnost 15.000 (30.000) Kč a součet jmenovité hodnoty válečných půjček 10.000 (20.000) K.

Aby těmto výhodám zabezpečena byla plná účinnost, prohlašuje návrh zákona za bezúčinné výpovědi dluhů, které by mohly býti splaceny odškodňovacími dluhopisy, dané ještě před účinností zákona, leč by pohledávka do té doby byla již zaplacena nebo její zaplacení uloženo pravoplatným soudním rozhodnutím.

V případě sporu nebudou ovšem rozhodovati úřady finanční, neboť jde o soukromoprávní poměr mezi věřitelem a dlužníkem, avšak finanční úřady jsou povinny vydati potvrzení o rozhodných okolnostech, aby dlužníkovi byl usnadněn průkaz jeho nároků a věřiteli posouzení jeho oprávnění.

Jestliže lombardním věřitelem jest v takovém případě peněžní ústav, může mu ministr financí vydati se souhlasem vlády za neslosovatelné dluhopisy přijaté na zaplacení dluhu dluhopisy slosovatelné za účelem usnadnění sanace ztrát vzešlých tomuto peněžnímu ústavu z lombardu nebo úpisu válečných půjček (§ 18.).

Zbývalo by ještě dotknouti se otázky, jaké výše válečných půjček se týká úprava a jaké z ní vyplyne zvýšení státního dluhu. u možno odpověděti ovšem jen přibližnými číslicemi. Podle nařízení ministra financí ze dne 25. února 1919, čís. 85 Sb. z. a n. bylo sepsáno a označeno kolem 5 miliard válečných půjček uložených v tuzemsku. Úpisy čtvrté státní půjčky dosahují výše přes 5 miliard. Při 75% přejímacím kursu bylo k úpisu použito asi 3.500 milionů K válečných půjček. Ze zbývajících 1.500 milionů K válečných půjček nutno odečísti válečné půjčky cizích státních příslušníků, avšak zároveň nutno vzíti zřetel na válečné půjčky československých státních příslušníků nacházející se v cizině. Podle toho lze odhadnouti válečné půjčky, které bude možno ještě zhodnotiti, asi na 4 miliardy, při čemž ovšem není možno předvídati, kolik bude zhodnoceno úpisem a kolik výměnou. Celkovou výši státního dluhu, který vzejde z úpravy válečných půjček, možno takto odhadnouti na 8 - 9 miliard Kč.

II.

Z příčin zmíněných v úvodu bylo nutno před uzavřením čtvrté státní půjčky změniti některá ustanovení zákona ze dne 24. června 1920, čís. 417 Sb. z. a n.

Návrh zákona dává ministru financí možnost připustiti se souhlasem vlády k upisování čtvrté státní půjčky také ony podniky a ústavy, které zde byly nostrifikovány podle obdoby zákonů nostrifikačních čís. 417 Sb. z. a n. z r. 1919 a čís. 12 Sb. z. a n. z r. 1920 nebo které bez nostrifikace skutečně zde provozují obchody. Proti této výhodě stojí totiž povinnost řečených ústavů a podniků platiti tuzemským věřitelům koruny československé (§ 20.).

Obdobně jako k výměně jsou také k úpisu připuštěny válečné půjčky uložené na rentové knížky býv. Poštovní spořitelny i bez skutečného předložení dluhopisů.

Návrh zákona umožňuje rovněž upisování čtvrté státní půjčky na podkladě vkladů složených u býv. Poštovní spořitelny na IX. válečnou půjčku, k jejíž emisi již nedošlo, aby tak ještě před definitivním rozřešením této otázky vůči Rakousku byly mobilisovány prostředky vázané v těchto vkladech. Opatření to nemění ničeho na případných závazcích Rakouska z těchto vklady: podle mírové smlouvy St. Germainské (§ 21.).

Podle § 9. odst. druhý zákon o čtvrté státní půjčce nesmí zástavní věřitel privilegovanému dlužníku ani vypověděti lombardní dluh ani zvýšiti úrokovou míru do dvou let od úpisu čtvrté státní půjčky. Návrh zákona zvyšuje tuto výhodu pro privilegované peněžní ústavy, nadace a veřejné fondy potud, že splacení dluhu nesiní býti od nich požadováno v míře vyšší než ve 20 pololetních splátkách a úroková míra nesmí jim býti zvýšena nad 5% a majetkové podstaty povahy nadační dlužno považovati nadace v užším smyslu, záduší, obročí a pod. a za majetkové podstaty povahy obecně prospěšných zařízení dlužno považovati zvláště fondy, které obstarávají potřeby veřejné správy (fondy náboženské, nemocniční a pod.) (§ 22.).

Právo ku převzetí lombardovaných válečných půjček a k úpisu čtvrté státní půjčky na podkladě takto převzatých válečných půjček, příslušející podle § 9. odst. třetí zákona o čtvrté státní půjčce až posud peněžním ústavům pouze vůči oněm dlužníkům, kteří podléhají dávce z majetku jměním převyšujícím 25.000 Kč, dává návrh peněžním ústavům vůči všem dlužníkům bez rozdílu, ač-li dlužník do jednoho měsíce od účinnosti zákona neupíše čtvrtou státní půjčku (§ 23.).

Na podkladě takto převzatých válečných půjček mohl až posud peněžní ústav upsati čtvrtou státní půjčku privilegovaně, převzal-li válečné půjčky veřejné korporace, která má povahu nuceného svazku územního. Podle návrhu přísluší právo na privilegovaný úpis na podkladě převzatých válečných půjček, je-li peněžní ústav i dlužník osobou privilegovanou, je-li jí pouze peněžní ústav, může ministr financí povoliti privilegovaný úpis dle svého uvážení (§ 24.).

Dluhopisy vydané za válečné půjčky ať při úpisu ať při výměně jsou na příště zastavitelné u Bankovního úřadu, neboť opadla již obava příliš značných nároků na Bankovní úřad z důvodu upisování čtvrté státní půjčky, která byla příčinou stanovení nezastavitelnosti 3^1/2% dluhopisů (§ 25.).

Návrh stanoví konečnou lhůtu pro upisování čtvrté státní půjčky, které jest až posud otevřeno a to den 31. prosince 1924. Překročení tohoto data jest možno se svolením finanční správy pouze při úpisech určitých privilegovaných právnických osob. Finanční správa jest však zmocněna opisování čtvrté státní půjčky uzavříti ještě před uplynutím této lhůty (§ 26.).

Návrh zákona umožňuje úpis IV. státní půjčky privilegovaným osobám, jichž sanace jest veřejným zájmem, a mimo to i upisovatelům neprivilegovaným, ovšem jen hospodářsky nejslabším (maximum 50.000 Kč jmění a 125.000 K jmenovité hodnoty válečných půjček). Jde tu o otevření úvěru tak levného a dlouhodobého, aby přiměřenými splátkami a výnosem IV. státní půjčky zúrokoval a umořil se tento úvěr i případný starší daný již při úpisu válečných půjček. Takový úvěr mohou poskytnouti peněžní ústavy spravované veřejnohospodářsky, ponechá-li finanční správ, zapůjčenou jimi upisovací hotovost v nich jako vázaný vklad a to případně na nižší úrok než jest úrok IV. státní půjčky. Návrh zákona dovoluje použíti výtěžku IV. státní půjčky ke krytí jiných rozpočtových schodků než za rok 1920 nebo ku předčasnému umoření státních dluhopisů, zvláště 5% dluhopisů privilegovaných osob, jichž sanace by nebyla možna ani způsobem výše zmíněným (§ 27.).

III.

Ocenění válečných půjček pro dávku z majetku řídí se tím, zda válečné půjčky byly nějakým způsobem zhodnoceny čili ne. V prvém případě ocení se 40% jmenovité hodnoty, v druhém případě nezapočítají se vůbec do vyměřovacího základu. Okolnost, že válečné půjčky nebyly zhodnoceny, musí jejich vlastník prokázati ve lhůtě 60denní osvědčením, které vydá finanční správa za válečné půjčky nezhodnocené a z oběhu vzaté. Není vyloučeno, aby v případech hodných zřetele (ztráta nebo zničení válečných půjček) vydala finanční správa takové osvědčení i bez skutečného složení válečných půjček (§ 28.).

IV.

Válečné půjčky nezhodnocené budou vzaty z oběhu a jejich, držba, jakož i obchody jimi budou zakázány. Tím se stává bezpředmětným zákon ze dne 15. dubna 1920, čís. 288 Sb. z. a n., upravující týž předmět (§§ 29. a 30.).

Trestní ustanovení stíhají nedovolenou držbu válečných půjček po jejich stažení, podvodné dosažení výměny nebo spolupůsobení k němu a konečně křivou přísahu (§§ 30., 31. a 32.).

Vláda projevuje přání, aby tato osnova byla přikázána v poslanecké sněmovně výboru rozpočtovému k projednání v době co nejkratší a po projednání poslaneckou sněmovnou v senátě výboru rozpočtovému za stejným účelem.

V Praze, dne 3. září 1924.

Předseda vlády:

Švehla m. p.