Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924

4811.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne .............. 1924,

kterým se zřizuje Všeobecný fond peněžních ústavů v republice Československé.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zřízení, účel a organisace.

§ 1.

Aby byla podporována spořivost zvýšením bezpečnosti vkladů a příznivý rozvoj peněžnictví byl co možná zabezpečen, zřizuje se Všeobecný fond peněžních ústavů v republice Československé, dále označovaný pouze slovem "fond".

§ 2.

Fond jest samostatná právnická osoba a jeho sídlem jest Praha.

§ 3.

(1) Příslušníky fondu, tj. subjekty, které za předpokladů předepsaných zákonem mají nárok na výpomoc z fondu, jsou tyto, v tuzemsku sídlící, peněžní ústavy:

a) zemské úvěrní ústavy, vydávající vkladní knížky (listy), a spořitelny ve smyslu zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 302 Sb. z. a n., kterým se upravují právní poměry spořitelen, zahrnujíc v to spořitelny uvedené v §u 21, odst. 1. a §u 33, odst. 3. cit. zákona,

b) záložny všeho druhu a úvěrní společenstva (družstva), tj. společenstva (družstva), která úvěrní obchody provozují ve skutečnosti i podle stanuv jako svou hlavní činnost, pokud vydávají vkladní knížky (listy) nebo přijímají vklady na běžný účet,

c) společnosti akciové a společnosti s ručením obmezeným, provozující bankovní a peněžní obchody, vydávají-li vkladní knížky (listy) nebo přijímají-li vklady na běžný účet.

(2) Příslušníky fondu stávají se peněžní ústavy, existující již v den vyhlášení tohoto zákona, vyhlášením zákona a ústavy, vzniklé po vyhlášení zákona, dnem, kdy se započne jejich právní existence.

(3) Bez újmy práv již nabytých zaniká příslušenství k fondu vyhlášením konkursu nebo při jinakém zániku peněžního ústavu dnem, kdy tento ústav přestal právně existovati.

(4) Likvidace nebo povolené příročí nevylučují dalšího trvání příslušenství k fondu.

§ 4.

Příslušníci fondu jsou povinni přihlásiti se písemně u kuratoria fondu (§ 7) do 30 dnů po tom, kdy vzniklo jejich příslušenství. K přihlášce dlužno připojiti stanovy. K žádosti kuratoria jsou příslušníci povinni předložiti mu i jiné doklady a zprávy, jichž kuratorium potřebuje k založení a vedení katastru příslušníků.

§ 5.

(1) Příslušníci fondu zařaďují-se do tří skupin.

Skupina I. sestává ze zemských úvěrních ústavů komunálních spořitelen a okresních záložen hospodářských.

(3) Skupina II. pozůstává ze záložen, okresní záložny hospodářské vyjímajíc, z úvěrních společenstev (družstev, § 3, odst. 1., lit. b) a ze spořitelen, které připuštěny jsou sice zákonem spořitelním, ale nejsou spořitelnami komunálními.

(4) Skupinu III. tvoří ostatní příslušníci fondu.

(5) V pochybnosti o tom, zda ten který ústav jest příslušníkem fondu čili nic, nebo do které skupiny jest zařaděn, rozhoduje s konečnou platností ministerstvo financí, dohodnouc se s příslušnými ministerstvy.

§ 6.

(1) Fond se tvoří z příspěvků placených příslušníky padle výše vkladů (§ 11) a z výnosů vlastního jmění.

(2) Z příspěvků každé jednotlivé skupiny (§ 5) a z přírůstku těchto příspěvků se tvoří skupinový fond, na který příslušníci jiných skupin nemají nároku.

§ 7.

(1) Fond spravuje a navenek zastupuje kuratorium, pozůstávající z 12 členů, kteří si zvolí ze svého středu předsedu a 2 jeho náměstky.

(2) Členy kuratoria jmenuje vláda po návrhu ministra financí a ministra vnitra a to tak, aby byla zastoupena v kuratoriu každá skupina příslušníků (§ 5) čtyřmi kurátory. Obdobným způsobem jmenuje vláda pro každou skupinu po 2 náhradnících, celkem tudíž 6 náhradníků.

(3) Osoby nevolitelné do poslanecké sněmovny Národního shromáždění nemohou se státi členy kuratoria.

(4) Členové kuratoria i jejich náhradníci jmenují se na dobu 5 let. Jejich úřední období se počíná doručením jmenovacích dekretů a se končí jmenováním nástupců. Před uplynutím úředního období zaniká úřad člena kuratoria (náhradníka) úmrtím, odstoupením, ztrátou volitelnosti do poslanecké sněmovny Národního shromáždění a odvoláním. Odvolán může býti člen kuratoria (náhradník) vládou po návrhu ministrů financí a vnitra, jestliže porušuje nebo hrubě zanedbává své povinnosti.

(5) úřad člena kuratoria jest úřadem čestným a bezplatným.

(6) Členové kuratoria a jejich náhradníci jsou povinni zachovávati mlčenlivost o poměrech příslušníků fondu, jež seznali při vykonávání svého úřadu, této povinnosti mohou býti zbaveni jen příslušníkem, o jehož poměry jde. Porušení povinné mlčenlivosti jest důvodem odvolání.

§ 8.

(1) Předpisy o tom, jakým způsobem má kuratorium vykonávati svou působnost a jak projevuje navenek svoji vůli, obsahujž jednací řád, který kuratorium sdělá v dohodě s ministerstvem financí do 3 měsíců po vyhlášeni tohoto zákona.

(2) Dokud nebude jednací řád sdělán, podpisuje se fond pravoplatně tak, že pod jeho zákonné označení (§ 1), kýmkoliv napsané nebo vytištěné, připojí své podpisy předseda nebo jeden z jeho náměstků a jeden člen kuratoria.

§ 9.

Účetní, pokladní a kancelářskou službu fondu obstarává Zemská banka v Praze, u níž dlužno uložiti volné hotovosti, cennosti a listiny fondu. Vzájemná práva i povinnosti buďtež upraveny zvláštní smlouvou mezi kuratoriem a Zemskou bankou.

§ 10.

Kuratorium sestaví ke dni 31. prosince každého roku celkové výkazy příjmů a vydáni jakož i seznam jmění a dluhů fondu do 30. dubna každého roku předloží obé ministerstvu financí na vědomí a uveřejní v úředním listě republiky Československé.

O příspěvcích.

§ 11.

(1) Příslušníci fondu jsou povinni po dobu svého příslušenství z každé úrokové -částky, která jimi byla komukoli, fond vyjímajíc, vyplacena, připsána nebo súčtována ve prospěch ze vkladů v běžném účtě, na vkladní knížky (listy) a pokladniční poukázky, odváděti 1^1/2% Zemské bance do 90 dnů po ukončení každého kalendářního pololetí. Z příspěvků včas neodvedených platí se úrok z prodlení ve výši přesahující o 2% eskontní sazbu cedulového ústavu.

(2) Při stanovení příspěvkové základny nelze přihlížeti ani k jiným zákonným dávkám, postihujícím úroky, ani k úrokům z dlužných pohledávek v běžném účtě.

(3) Ve lhůtě, uvedené v odst. 1, předloží příslušníci fondu kuratoriu výkaz o odvedených příspěvcích spolu s hrubou bilancí za pololetí, jehož se výkaz týče. Kuratorium jest oprávněno vyžádati si od příslušníků fondu vysvětlivky, potřebné k přezkoušení výkazů nebo zjistiti jejich správnost nahlédnutím v knihy příslušníků.

(4) Zjistí-li kuratorium, že bylo na příspěvcích méně odvedeno, než příslušelo, vybéře od dotyčného příslušníka nedoplatek i s úroky z prodlení. Zjištěný přeplatek se vrátí nebo se súčtuje ve prospěch příspěvků budoucích.

(5) Kuratorium může příspěvky prominouti, ohlásí-li příslušník, který je má odváděti, likvidaci nebo bylo-li příslušníku tomu povoleno příročí.

§ 12.

(l) Jakmile dosáhne fond některé skupiny (§ 6, odst. 2.) takové výše, že se dosažení jeho účelu jeví býti zabezpečeno, zastaví vláda na návrh kuratoria a ministra financí placení příspěvků do tohoto skupinového fondu.

(2) Vláda jest oprávněna na návrh kuratoria a ministra financí příspěvky znovu zavésti, objeví-li se toho potřeba k zajištění účelu fondu.

O použití fondových prostředků.

§ 13.

Pokud tento zákon jinak neustanovuje, může býti prostředků fondu použito jen k výpomocem příslušníkům fondu a to způsobem dále vytčeným. Výpomoci takové se poskytují z fondu té skupiny (§ 6, odst. 2.), ku které F příslušník výpomoci potřebný přináleží.

§ 14.

Každý peněžní ústav, který jest alespoň 5 let příslušníkem fondu, má v mezích tohoto zákona nárok na výpomoc fondu, jestliže utrpěl ztráty nebo pozbyl mobility svých prostředků takovou měrou, že jest tím jeho existence a zájem vkladatelů ohrožen.

§ 15.

Způsob a rozsah výpomoci buďtež stanoveny tak, aby v mezích fondových prostředků mohly býti stejnoměrně nebo aspoň obecným zájmům přiměřeně uspokojeny veškeré známé takové potřeby příslušníků téže skupiny, jakož i aby ústav, kterému se výpomoc poskytuje, byl co možná do té míry ozdraven, aby mohl své hospodářské poslání dále plniti. Pokud to tento účel výpomoci dopouští, buďtež výpomoci udělovány zásadně jen v podobě zápůjček.

§ 16.

Nelze-li ústav, výpomoci se dožadující, zachrániti proto, že jeho pasiva i po úplném použití vlastního jmění nejsou z převážné části kryta aktivy, budiž, dovolují-li to fondové prostředky, poskytnuta nejvýše taková výpomoc, aby věřitelé všeobecní, tj. věřitelé, jichž pohledávky by náležely v konkursu do 3. třídy, na Slovensku pak a v Podkarpatské Rusi do 2. nebo 3. třídy, mohli býti do 80 % těchto svých pohledávek uspokojeni. Jestliže bylo kuratoriem zjištěno, že ztráty ústavu třeba jen částečně vznikly vinou odpovědných činitelův ústavu, dlužno výpomoc snížiti o dobytelné náhradní nároky ústavu proti vlastním zodpovědným činitelům, nebo, nedají-li se takové náhradní nároky spolehlivě určiti, nejméně o 5% výše uvedených pohledávek všeobecných věřitelů. kuratorium jest také oprávněnu až do výše poskytnuté výpomoci vymáhati na zodpovědných činitelích náhradní nároky ústavu.

§ 17.

Každý příslušník fondu jest povinen ihned, jakmile pozná nebo z okolností poznati musil, že utrpěl nebo pravděpodobně očekávati může ztráty, které převyšují jeho reservy, zasahujíce nebo ohrožujíce i polovici základního kapitálu, oznámiti to fondu. Neučiní-li tak, může mu býti výpomoc, žádá-li za ni později, odepřena, ač-li nejde o výpomoc podle §u 16.

§ 18.

Dojde-li oznámení podle §u 17 nebo žádost za výpomoc, musí kuratorium stav ústavu, o nějž jde, zevrubně vyšetřiti.

§ 19.

(1) Výpomoc může býti vázána předchozím splněním určitých podmínek. Jakožto podmínky pro poskytnutí výpomoci může kuratorium zejména stanoviti

a) povolení zákonného příročí,

b) provedení reorganisace podle plánu schváleného kuratoriem,

c) fusí s ústavem, který bude kuratoriem uznán za vhodný,

d) ohlášení likvidace.

(2) Kuratorium musí dále, povolujíc výpomoc ustanoviti u ústavu, jemuž se výpomoc poskytuje, a na jeho útraty svého důvěrníka nebo zvláštní 2 až 3 člennou dozorčí komisi. Důvěrník i tato dozorčí komise mají právo a povinnost dohlížeti všestranně na hospodaření ústavu, bez jejich svolení nesmí býti žádné usnesení správních orgánů ústavu provedeno. Ústav, který zamezuje nebo ztěžuje výkon povinnosti důvěrníka nebo dozorčí komise anebo jejich pokynů při vedení obchodů nedbá, může býti po návrhu kuratoria a po vyšetření věci ministrem financí v dohodě s jinými příslušnými ministry zrušen. Tímto ustanovením zůstávají nedotčena práva vyrovnávacího správce a dozorčího komisaře ustanoveného u ústavu, jemuž bylo povoleno příročí.

§ 20.

(1) Nároků na výpomoc nelze proti fondu uplatňovati soudně.

(2) Oprávnění příslušníci fondu (§ 14) mohou si stěžovati do usnesení kuratoria, kterým bylo rozhodnuto o jejich žádosti za výpomoc, k rozhodčímu výboru do 30ti dnů od doručení vyrozumění o rozhodnutí kuratoria.

(3) Rozhodčí výbor sestává z 5 členů jmenovaných vládou po návrhu ministrů financí, vnitra a spravedlnosti. Kromě členů jmenuje vláda stejným způsobem také 3 náhradníky členů, kteří zastupují členy, nemohou-li dočasně vykonávati svého úřadu. Aspoň 2 členové a jeden náhradník buďtež jmenováni z osob práva znalých.

(4) Ustanovení §u 7, odst. 4. až 7. platí obdobně i pro členy rozhodčího výboru a jejich náhradníky s tou úchylkou, že jejich odvolání navrhuje ministr spravedlnosti s ministrem financí a ministrem vnitra.

(5) Členové rozhodčího výboru volí ze svého středu předsedu a jeho náměstka.

(6) Uprázdní-li se místo některého člena anebo náhradníka člena, jest předseda rozhodčího výboru (jeho úřadující náměstek) povinen oznámiti to neprodleně ministrům financí, vnitra a spravedlnosti.

(7) Rozhodčí výbor činí svá usnesení po slyšení stěžovatele i kuratoria v neveřejných schůzích. K platnosti usnesení se vyžaduje, aby rozhodčí výbor byl úplný a aby se pro usnesení vyslovily aspoň 3 hlasy.

(8) Bližší ustanovení o řízení před rozhodčím výborem obsahujž jednací řád rozhodčího výboru. Tento jednací řád sdělá rozhodčí výbor a předloží do 3 měsíců od vyhlášení tohoto zákona ministerstvu spravedlnosti ke schválení v dohodě s ministerstvem financí.

(9) Rozhodčí výbor rozhoduje s konečnou platností a jeho rozhodnutí jest pro obě strany závazné.

§ 21.

Jmění fondu, nepoužité k vlastním účelům fondu, budiž uloženo na úrok u Zemské banky. Pokud by tím nebylo ohroženo řádné plnění úkolů fondu, může býti části tohoto jmění použito k poskytování krátkodobých lombardních zápůjček příslušníkům fondu na úrok ne vyšší, než jest lombardní sazba cedulového ústavu. Takové zápůjčky možno však poskytovati pouze:

a) na vlastní dlužní úpisy fondu (§ 23) až do 90% jmenovité hodnoty,

b) na státní dluhopisy až do 80% kursovní hodnoty,

c) na zástavní listy a jiné dluhopisy sirotčí jistoty až do 75% kursovní hodnoty.

O fondových dluhopisech.

§ 22.

(1) Nestačí-li běžné prostředky fondové k plnění úkolů fondu, může si fond opatřiti se svolením ministra financí potřebný kapitál vydáním dluhopisů (pokladničních poukázek) svědčících majiteli a zúročitelných nejméně 4%

(2) Bližší ustanovení o těchto dluhopisech obsahujž jednací řád fondu.

§ 23.

Fondové dluhopisy smějí býti jen v takovém rozsahu vydány, aby roční peníz, potřebný k jejich zúrokování a umořování, nepřesahoval 3/4 běžných fondových příjmů z příspěvků v době vydání. že tato podmínka byla splněna, budiž na každém dluhopisu potvrzeno ministerstvem financí anebo vládním komisařem fondu.

§ 24.

(1) Zemská banka obstarává úrokovou i umořovací službu dluhopisů podle §u 23 vydaných a jest povinna z fondových příjmů vyloučiti a v patrnosti chovati peníz potřebný k jejich zúročení a umořování. Kuratoriu není volno s touto částí fondových příjmů nakládati.

(2) Za správné zúročení a splacení dluhopisů ručí podpůrně stát.

§ 25.

Dluhopisů, které byly v mezích tohoto zákona vydány, lze užíti jednak k útočnému uložení peněz sirotčích, svěřeneckých, depositních, nadačních, dále peněz ústavů, podléhají cích veřejnému dozoru, a poštovního úřadu šekového, jednak za služební a obchodní kauce, tyto však jen do výše bursovního kursu, nikoliv nad jmenovitou hodnotu.

§ 26.

Každý příslušník fondu jest na žádost kuratoria povinen převzíti fondové dluhopisy (§ 23) za jejich jmenovitou hodnotu až do 1/4% všech svých vkladů, přijatých v běžném účtě nebo na vkladní knížky (listy) a pokladniční poukázky.

§ 27.

Dosáhnou-li skupinové fondy (§ 6, odst. 2.) výše, která padle §u 12, odst. 1. jest důvodem, aby vláda zastavila placení příspěvků, jest kuratorium oprávněno používati výtěžků fondového jmění i jinak, než až posud bylo v tomto zákoně naznačeno ku podpoře a zvelebení československého peněžnictví.

Daňová, poplatková a všeobecná ustanovení.

§ 28.

K plnění povinností, uložených v §u 11, odst. 3. mohou býti liknaví příslušníci fondu donuceni kuratoriem pořádkovými pokutami až do 10.000 Kč. Tyto pokuty plynou do fondu skupiny, k níž dotyčný příslušník přináleží.

§ 29.

Pořádkové pokuty, jakož i nedoplatky příspěvků s příslušenstvím vymáhají se soudní exekucí, výkazy kuratoria fondu o nezaplacených. pořádkových pokutách nebo o nedoplatcích příspěvků, opatřené kuratoriem doložkou o vykonatelnosti, tvoří exekuční titul.

§ 30.

(1) Fond jest osvobozen od daně rentové, a to jak od daně placené přímo, tak i od daně srážené dlužníkem.

(2) Dluhopisy vydané podle §u 23 jsou osvobozeny od poplatků a jejich útulny i od poplatků i od daně rentové.

(3) Nálezy rozhodčího výboru (§ 20) jsou prosty poplatků i kolků.

§ 31.

(1) Státní správa dozírá, zdali se ustanovení tohoto zákona o správě fondu přesně zachovávají. Za tím účelem ustanoví vláda na návrh ministra financí, učiněný v dohodě s ostatními příslušnými ministry, u tohoto fondu jednoho nebo více vládních komisařů.

(2) Kuratorium jest povinno umožniti řádný výkon dozoru.

§ 32.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, provedou jej všichni členové vlády.

Důvodová zpráva.

Jak z berních statistik lze vyčísti, není v našich zemích poměrně mnoho fysických osop, které jsou vlastníky velkých kapitálů, jak tomu jest v některých pokročilejších státech se starým průmyslem a obchodem jako na př. v Anglii, Americe, Francii aj. Následkem toho není u nás také mnoho velkých podniků, které by byly v rukou jednotlivých kapitalistů, nýbrž patří největší část našich průmyslových závodů akciovým společnostem, vděčí tudíž svůj vznik nebo aspoň svůj nynější rozsah převelikému počtu malých i nejmenších kapitalistů, kteří své úspory uložili v akciích takovýchto společností.

Okolnost tato nezůstala bez vlivu na vývoj našeho bankovnictví. Kdežto ve svrchu uvedených státech vyvinula se většina bank v banky depositní, které slouží financování průmyslu jen nepřímo, byly u nás banky zakládány převážně k financování průmyslu a obchodu a také s ním srostly skoro vesměs a skoro úplně. Banky naše stojí povětšině již u kolébky akciových průmyslových závodů, účastníce se na jejich založení. Banky přejímají také značnou část akciového kapitálu těchto společností a, vysílají do jejich správních rad své zástupce. Potřebný kapitál provozovací, jehož se zejména mladším společnostem nedostává zvláště v dobách konjunktury, dodávají zase banky. A tak jest osud obchodních bank u nás těsně spjat s průmyslem a obchodem. Daří-li se průmyslu a obchodu dobře, vede se dobře i bankám, vede-li se průmyslu a obchodu hůře, trpí tím i banky a, přijde-li konečně těžká hospodářská krise, projevuje se též v bankách a mění se, poněvadž banky z největší části pracují s prostředky cizími, v krisi všenárodní, která otřásá základy úvěrnictví i základy bezpočetných hospodářských jednotek, jichž kapitálové úspory dostávají banky přímo nebo nepřímo ve správu.

Toto spěti bank s průmyslem skrývá v sobě veliké risiko pro jejich akcionáře i věřitele. Nelze se proto diviti, že vyskytují se čím dále tím častěji hlasy, které žádají odprůmyslnění bank. Než, ačkoli hlasům těm hlediska akcionářů a věřitelů bank nelze upříti jisté oprávněnosti, dlužno pece se tázati, zda toto odprůmyslnění bank bylo by také z jiných ohledů doporučitelno. A na tuto otázku nemožno, aspoň nyní, odpověděti jinak než záporně.

Stát náš jest v prvé řadě státem průmyslovým a exportním. Zachování průmyslu v nepříliš ztenčené míře jest pro něho životní otázkou. Neudrží-li svůj průmysl, nebude moci uživiti své četné obyvatelstvo, ani uhájiti posice, kterou si získal ve střední Evropě. Než průmysl jest při nynějších kapitálových poměrech ve státě úplně odkázán na podporu bank. Jest tedy v zájmu celostátním, aby tato podpora bank nebyla průmyslu odnímána.

V zájmu konsolidace a upevnění státu jak uvnitř tak i navenek jest dále nevyhnutelno, aby hospodářský život ve státě stal se co možná, neodvislým od vlivu kapitálu cizího. Dosažení pak takové hospodářské samostatnosti není opět myslitelno bez spolučinnosti obchodních bank. I při nynějším zprůmyslnění našich bank jest sále ještě dobrá polovice našeho průmyslu pod kontrolou cizozemského kapitálu a bude státi ještě velkou námahu a trvati ještě celá desítiletí, než tento cizí vliv bude odstraněn neb aspoň obmezen na míru snesitelnou. Poněvadž tento osamostatňovací proces nedá se jinak než bankami dobře provésti, není možno banky v nynějších dobách odprůmyslniti, nýbrž naopak bylo by si přáti, aby banky, zesílivše kapitálově, svůj vliv na průmysl ještě více rozšířily.

Než silné obchodní banky rej sou jenom s to přispěti k vytlačení cizího kapitálu z jeho postavení v našem průmyslu, nýbrž umožňují také účinnou obranu proti tornu, aby cizí kapitál nevnikal nově do průmyslu našeho. že takové tendence tu skutečné jsou, a že nejde jenom o kapitál, který u nás hledá pouze přechodné umístění, nýbrž o kapitál, který se snaží trvale a pevně v našich zemích zakotviti, jest zasvěceným dobře známo.

Jestliže z důvodů tuto naznačených v nynějších dobách není a nemůže býti žádoucno, aby domácí naše banky své posice v průmyslu a obchodu opouštěly, nelze s druhé strany také pouštěti úplně se zřetele otázku risika akcionářů a vkladatelů bank, nýbrž nutno se starati o to, aby risiko toto bylo co možná zmenšeno, ne-li úplně odstraněno.

Vláda k účelu tomu podává soubor osnov zákonu, starajíc se v osnově zákona o vkladních knížkách, akciových bankách a o revisi bankovních ústavů, a pak v osnově zákona o úschovách o to, aby utvořila řadu norem a zařízení, které by zaručovaly řádné hospodaření s vklady a úschovami, činí osnovou zákona o příročí k ochraně peněžních ústavů a jejich věřitelů opatření, aby banky a jejich věřitelé nepřicházeli ke škodě překotnou likvidací aktiv v. dobách hospodářských poruch. Touto osnovou pak snaží se vláda vyvolati v život ústav, který by zabezpečil peněžním ústavům pomoc v případech, kdy utrpěly ztráty nebo poruchy v likviditě prostředků, kterých by bez ohrožení svých existencí nebo do konce beze ztrát pro věřitele nemohly snésti.

Otázka takové mimořádné pomoci pro peněžní ústavy jest velice naléhavá, poněvadž hospodářské poměry ve státě nejsou hlavně pro finanční rozháranost sousedních státi stále ještě konsolidovány. Jak dlouho ještě tento stav neustálenosti hospodářských poměrů potrvá, nelze určiti. To jest ale jisto, že, dokud tu bude taková nekonsolidovanost hospodářských poměrů, nemůže průmysl náš plně se vyvinouti a nutno počítati s menšími nebo většími hospodářskými krisemi, které vždy budou spojeny s nesnázemi pro banky. Třeba se tedy zavčas starati o to, aby budoucí krse, které se nedají odvrátiti, nekončily takovými hospodářskými katastrofami, jaké vyvolala krise poslední.

Řešení otázky této není snadné a vláda jest si také vědoma, že návrh předkládaný nemůže vyhovovati všem, vláda však jest také přesvědčena, že za daných okolností jiné řešení není možné. Jiné státy, kde hospodářské poměry vyvolaly podobné krise bankovní jako u nás, buďto se o následky krisí těch vůbec nestaraly anebo hleděly je odstraniti nebo zeslabiti státními příspěvky. Stát náš nemůže činiti ani jedno ani druhé. Krise bankovní, je-li prudší, mění se u nás, jak výše vylíčeno, v krisi všeobecnou. Následky její nepostihují jen úzkého kruhu interesentů, nýbrž dotýkají se nejširších vrstev obyvatelstva, zasahujíce hluboko jak do osudu drobných kapitalistů, tak i do osudu přečetných podniků výrobních i obchodních a tím i do osudu vrstev dělnických. K takovým následkům namůže vláda přihlížeti nečinně. S druhé strany nemůže stát náš následky krisí takových přejímati na sebe, poněvadž nesmí připustiti ani zdání toho, že by bylo možno nezdar soukromého podnikání převalovati na stát a poplatnictvo. Touž zásadu nutno uplatniti i pro poměr jiných veřejných svazků k risikům peněžních ústavů, byl by tyto svazky převzaly ručení za prosperitu toho kterého ústavu.

Nedají-li se tedy následky krisí bankovních odstraňovati z prostředků veřejných, pak možno je hojiti pouze svépomocí, tedy z prostředků, které poskytnou k tornu účelu nejbližší interesenti, tj. věřitelé peněžních ústavů. Takovou svépomoc zorganizovati a dáti jí pevný právní podklad jest účelem této osnovy. Ovšem nemohla osnova zůstati obmezena pouze na věřitele bank obchodních, nýbrž byla svépomocná opatření jí zamýšlená rozšířená též na věřitele ostatních kategorií peněžních ústavů (zemských úvěrních ústavů a ústavů lidového peněžnictví, jako spořitelen a záložen), protože ústavy tyto úzce jsou spojeny s bankami obchodními a protože i u lidového peněžnictví ztráty nejsou vyloučeny a také v peněžnictví tom v dobách kritických úpadky se často vyskytují.

Padlo osnovy má se utvořiti pod jménem "Všeobecný fond peněžních ústavů v republice Československé" dostatečná reserva, z níž by se čerpaly prostředky k zažehnání nebo aspoň k zmírnění poruch ve finanční situaci peněžních ústavů a tím k odvrácení ztrát hrozících jejich vkladatelům.

Prostředky ty mají plynouti z příspěvků, rovnoměrně a svou výměrou pauza zcela nepatrně vkladatele zatěžujících. K výběru a správě jejich jest povolána Zemská banka v Praze.

Co se použití prostředků fandu týče, dochází v osnově jasného výrazu zásada, že příspěvky vkladatelů určité kategorie peněžních ústavů mohou býti vynaloženy jedině ve prospěch příslušníků téže skupiny, takže vkladatelé, volíce ústavy, menšímu risiku podléhající, a spokojujíce se zpravidla s menším úrokem, nepřispívají k zajištění výnosnějších vkladů u ústavů s risikem větším.