Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924
|
I. volební období |
9. zasedání |
4808.
Odpovědi:
I. min. národní obrany na interp. posl. Housera, Hakena a soudr. o protizákonném opatření vojenské správy, aby vojíni nemohli vykonávati své volební právo v obci (tisk 4677/X),
II. min. soc. péče na interp. posl. Beutela a druhů o rovnoprávném přikazování práce na nouzových stavbách v Ústí n. L. (tisk 4721/III),
III. min. sociální péče na interp. posl. Hausmanna, Schustera a drala v záležitosti porušování zákona o osmihodinné době pracovní (tisk 4721/IV),
IV. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Gažíka a spol. o zabavení č. 58 ťSlovákaŤ ze dne 9. března 1924 (tisk 4781/IX),
V. min. spravedlnosti na interp. posl. Boboka a spol. o zabavení ťSlovákaŤ ze dne 6. dubna 1924, č. 81 (tisk 4781/X),
VI. min. spravedlnosti na interp. posl. Hlinky a spol. o zabavení 70. čísla ťSlovákaŤ ze dne 23. března 1924 (tisk 4781/VI),
VII. min. spravedlnosti na interp. posl. Hakera a soudr. o konfiskaci časopisu ťVolnostŤ v Nymburce (tisk 4781/V),
VIII. min. spravedlnosti na interp. posl. Tománka a spol. v záležitosti zabavení 99. čísla ťSlovákaŤ ze dne 30. dubna 1924 (tisk 4781/IV),
IX. min. spravedlnosti na interp. post. dra. Jurigy a spol. o zabavení 63. čísla ťSlovákaŤ z 15. března 1924 (tisk 4748/VIII),
X. min. spravedlnosti na interp. posl. Hlinky a spol. o zabavení ťSlovákaŤ, č. 109 ze dme 13. květina 1924 (tisk 4748/XIV),
XI. min. spravedlnosti na interp. posl. Skaláka, Toužila a soudr. o konfiskaci ústředního deníku komunistické strany ťRudé PrávoŤ v Praze (tisk 4781/VIII),
XII. min. spravedlnosti na interp. posl. Skaláka a soudr. o ustavičně se opakujících konfiskacích ťRudého PrávaŤ v Praze (tisk 4781/I),
XIII. min. obchodu na interp. posl. Szentiványiho a soudr. o vrácení poplatků z nepoužitých vývozních a dovozních povolení (tisk 4297/V),
XIV. min. školstva a národnej osvety na interp. posl. dra Körmendy-Ékesa a súdr. o donucování detí materinského jazyka maďarského do slovenskej školy (tisk 4515/III),
XV. min. vnitra na interp. posl. Simma a druhů o neodůvodněné censuře článku, jenž pod názvem ťVelká ležŤ vyšel v časopise ťTrautenauer TagblattŤ (tisk 4677/VIII),
XVI. min. sociální péče na interp. posl. dra Lodgmana a druhů o prováděcím nařízení k zákonu ze dne 21. prosince 1923, č. 248 Sb. z. a n., jímž se mění zákon o nemocenském pojištění (tisk 4636/XII),
XVII. min. národní obrany na interp. posl. J. Mayera a druhů, že vlastníci pozemků kadaňské vojenské střelnice nedostali náhradu (tisk 4515/XI),
XVIII. min. vnitra a min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dra Spiny a druhů o postupu komisaře s plnou mocí pro Hlučínsko proti německému domácímu soukromému vyučování spolkem ťOrtsgruppe des Deutschen KulturvenbandesŤ v Kravařích a na interp. posl. Jokla a druhů o téže věci (tisk 4443/XIV a 4493/XX),
XIX. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Schollicha a druhů o zabavení časopisu ťVolksrufŤ v Novém Jičíně (tisk 4781/XII),
XX. min. věcí zahraničních na interp. potil. dra Kafky a druhů o vysílání zástupců do haagského rozhodčího soudu (tisk 4551/X).
I./4808.
odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslanců Front. Housera, Josefa Hakena a soudruhů
o protizákonném opatření vojenské správy, aby vojíni nemohli vykonávati své volební právo v obci (tisk 4677/X).
Tvrzení interpelace, že vojenská správa ruší svévolně volení právo vojínů, musím odmítnouti. Naopak vojenská správa dbá pečlivě všech zákonných ustanovení o volebním právu a uplatňuje je stejně rozhodným způsobem vůči kterékoliv politické straně.
Jest pravda, že v den obecních voleb v Josefově dme 1. června 1924 nebyl v posádce prapor pěchoty a dělostřelecký pluk čís. 4. Oddíly ty byly na cviční v ostré střelbě v Milovicích. Poněvadž rozhodnutí o tom stalo se v době, kdy se o volbách v Josefově ještě vůbec nevědělo, tj. dne 3. dubna 1924, nelze mluviti o vědomém porušování volebního práva vojínů vojenskou správou. To zejména týká se, dělostřeleckého pluku. který byl v Milovicích déle než 3 týdny. Přeložení cvičení ve střelbě pro obě tělesa posádky josefovské na jiný Klem nebylo možno naříditi z toho důvodu, poněvadž vojenská střelnice v Milovicích nepostačuje všem útvarům, takže musí býti využitkován každý den a změniti program nelze vzhledem k velikému počtu cvičících těles a vzhledem k tomu, že by vojenská správa tím utrpěla značné újmy při výcviku, jakož i ztráty finanční.
V Mladé Boleslavi nebyl v den voleb početný stan snížen a nelze proto mluviti o protizákonném jednání vojenské správy. Měsíc před volbami, tj. 1. května 1924 bylo ve stavu posádky 45 důstojníků, 47 rotmistrů, 594 muži. V den voleb 1. června 1924 bylo při stejném počtu důstojníků a rotmistrů o jednoho muže ve stavu posádky více.
V Praze 9 dne 12. srpna 1924.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
II./4808 (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslance Beutela a druhů
o rovnoprávném přikazování práce na nouzových stavbách v Ústí n. L.
(tisk 4721/III).
Předem nutno prohlásiti, že text výnosu ministerstva sociální péče ze dne 26. dubna 1924, č. j. 13973/) a tak, jak v interpelaci jest uváděn, nesouhlasí s autentickým zněním citovaného výnosu, zejména v podstatné jeho části, kde politickému úřadu. I. stolice byla vloženo, aby bděl nad tím, by okresní ústav práce, provozuje dělníky na nouzové práce města Ústí nad Labem, bral vždy při stejných jinak poměrech osobních a majetkových též spravedlivý zřetel na příslušníky tamní české menšiny.
Opatření toto odpovídá zákonu a sociální spravedlnosti a není proto důvodu, aby příkaz ministerstva sociální péče byl odvolán.
Pokud se týče druhého odstavce domnívají se páni interpelanti, že citovaný výnos ustanovuje předpis, aby sezónní dělníci přihlašovali se u zprostředkovatelny práce. Citovaný výnos podobného ustanovení však neobsahuje, nýbrž toliko za použití blahovolného výkladu zákona dovoluje a udílí okresní správě politické pokyn, že ťmožno na nouzových stavbách zaměstnávati i osoby, nemající nárok na podporu v nezaměstnanosti, tudíž i dělníky sezonní, zjistí-li se šetřením, že by nezbytná výživa jejich rodiny bez výdělku byla ohrožena, a že zasluhují ohledem by na nouzových pracích byli zaměstnáni. Nebylo tedy, jak patrno sezonním dělníkům uloženo hlásiti se u veřejných zprostředkovatelen práce o zaměstnání, ačkoli dělníci ti. hledajíce práci, samozřejmě se přihlásí u zprostředkovatelny práce dobrovolně. Kdyby měli nárok na podporu nezaměstnaných, nebo na ni činili nárok, museli by se ovšem padle ustanovení zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 322 Sb. z. a n. u zprostředkovatelny hlásiti nejméně dvakrát týdně osobně.
Vzhledem k výše uvedenému neshledává ministerstvo sociální péče za nutné činiti nějaké další opatření.
V Praze dne 7. srpna 1924.
Ministr sociální péče:
Habrman, v. r.
III./4808 (původní zněni).
Odpověď
ministra sociální péči
na interpelaci poslanců Hausmanna, Schustera a druhů
v záležitosti porušování zákona o osmihodinné době pracovní (tisk 4721/IV).
Při odvislosti stavebních prací od počasí je přisazeno, že na stavbách pracuje se za pěkného počasí déle než 8 hodin denně, zvláště když pro nepohodu předchozích dnů práce po delší dobu odpočívaly. Podobně pracuje se na stavbách v některých dnech déle než 8 hodin při větších pracích betonářských, jež musí býti již vzhledem k bezpečnosti stavby provedeny spojitě a nepřetržitě bez ohledu na dobu dohotovení potřebnou. Avšak i tyto práce jsou jen občasné, jako ještě celá řada jiných prací pomocných, jež nelze odložiti na druhý den buď z ohledů bezpečnostních, nebo se zřetelem na to, aby mohli ostatní dělníci příští den v práci pokračovati. Živnostenští inspektoři sledují při revisích stavebních živností bedlivě, nezneužívá-li se při práci povolení, daného stavebním živnostem pro práce na staveništi na základě § 1, odst. 5., zákona o 8hodinné době pracovní nařízením ministerským ze dne 11. ledna 1919, čl. L, č. 11 Sb. z. a n., dle něhož lze vzíti za základ rozdělení práce období 4nedělní s podmínkou, že nesmí skutečná práce přesahovati 192 hodiny, požadují, aby byla zákonité doby pracovní náležitě dbáno a nevyhoví-li zaměstnavatelé tomu požadavku, poslepují proti nim udáním u živnostenského úřadu. Zjišťování, nepracovalo-li se v období 4 týdnů déle než 192 hodiny, je mnohdy velmi obtížné, jelikož na stavbách není povinných záznamů, kolik hodin jednotlivý dělník v každém týdnu pracoval, z výplatních listin pak tento počet také není vždy zřejmý, neboť se v nich namnoze počet pracovních hodin neuvádí a u akordních prací se zaznamenává mzda bez údajů, kolik dní k jejich vykonání byla zapotřebí a pod. Mimo to není ani zákonem, ani příslušným ministerským nařízením stanoveno, od kterého dne dlužno počítati 4nedělní období. Výsledky zjišťování namnoze nesou úměrny vynaloženému úsilí i z té příčiny, že zvláště oni stavební dělníci, kteří jsou pouze odkázáni na práci ve stavební sezóně a nemají v zimě jiného stálého výdělku anebo, žijíce vzdáleni od svých rodin, jichž jsou jedinými živiteli, a pracujíce ve městech, nebo v krajích, kde životní potřeby jsou dražší než jinde, snaží se prací na stavbách co nejvíce vydělati a nepřiznávají dozorčímu úředníku, pracoval-li déle, než zákon připouští. Ba stává se, že opouštějí stavby, na kterých se jim neskytá možnost zvýšiti si svůj výdělek prací přes čas, ježto četné stavební firmy nemají zájmu na práci přes čas, poněvadž je poměrně drahá. Proto také takové firmy, jde-li o spěšné dohotovení stavby, raději zavádějí práci ve dvou směnách, pokud ovšem mohou si dostatečný počet kvalifikovaných dělníků opatřiti.
Pokud jde o firmy v interpelaci jmenované, byly stavby jimi prováděné živnostenskými inspektoráty revidovány namnoze před padáním interpelace bud z úředního podnětu, nebo na oznámení organisací stavebního dělnictva. Pro nešetřeni zákonitých předpisů a době pracovní a jejím rozdělení byly z jmenovaných firem v dozorčím okresu libereckém firmy J. Pokorný, Bedřich Němec, Karel Capicar, J. Möller a spal., Josef Schäfer a Hiebel a synové udány k potrestání u příslušných živnostenských úřadů. Stavitel Beckert nařídil svým polírům, aby zákonná doba pracovní byla přes.ně dodržována, načež cizí dělníci hrozili, že opustí jeho stavby, aby si vyhledali jiné místo, kde by mohli pracovati dle své libostí. Živnostenskému inspektorátu v Děčíně došla od organisace stavebního dělnictva 3 udání, týkající se firem v interpelaci uvedených. Úřad vykonal příslušná šetření a vzhledem k zjištěným okolnostem neshledal podkladu k příslušnému zakročení v živnostenských úřadů. Na stavbách firmy Nekvasil v cukrovaru ve Štětí pracovalo se do 31. května 1924 ve dvou směnách (od 5-12 a od 12-7) a firmě byla práce přes čas povolena na dobu 4 týdnů (od 9. května do 6. června 1924) pro 11 zedníků a tesařů, když zprostředkovatelna práce ve Štětí potvrdila, že tam nejsou hlášeni nezaměstnaní zedníci a tesaři. Organisace německých stavebních dělníků oznámila živnostenskému inspektorátu v Teplicích písemně dvě stavební firmy a telefonicky nebo ústně 4 firmy pro neoprávněnou práci přes čas. Úřad vždy bezodkladně oznámení vyšetřoval. Firmu Antonín Steidl, provádějící tesařské práce při v výstavbě hornické kolonie v Duchcově, vyzval písemně dne 24. května t. r., aby nezákonnou práci přes čas ihned zastavila. Organisace pak sama potvrdila úřadu, že nepovlolená práce přes čas byla jmenovanou firmou ihned zastavena. Zednického mistra Knoblocha v Hrobech a firmu Gampe v Oseku neudala organisace živnostenskému inspektorátu, nýbrž okresní správě politické v Duchcově, jelikož šla o zaměstnávání horníků na stavbách po vykonané práci v uhelných dolech. V ostatních případech bylo vždy ihned živnostenským inspektorátem zakročeno a jelikož zaměstnavatelé požadavkům inspektorátů vyhověli, upuštěno bylo od udání příslušným živnostenským úřadům. Při revisi u stavební firmy Christl a Rädler ve Falknově bylo živnostenským inspektorátem v Karlových Varech na základě týdenních mzdových listům zjištěno, že někteří zedníci, tesaři a nádeníci pracovali v týdnu 52-70 hodin, pročež byla firma udána k potrestání živnostenskému úřadu. O výsledku udání nebyl úřad dosud vyrozuměn. Od organisace stavebních dělníků obdržel úřad jen jedno oznámení o překročování zákonité doby pracovní na při stavbě lázeňského vojenského domu v Karlových V:arech, po jehož vyšetření úřad dne 27. února 1924 firmu udal živnostenskému úřadu. Výsledkem udání bylo, že firma zavedla 2 směny po 8 hodinách. Ohledně poskytování zákonitých přestávek odpočinkových nebylo zvláštních stížností, živnostenští inspektoři při každé revisi vyšetřují, dbá-li se příslušných zákonitých předpisů a není-li tomu tak, činí vždy potřebná opatření. Pokud opak povolování práce přes čas se týká, bylo již výnosem ministerstva sociální péče č. j. 5223/III ex 1920, ze dne 6. září 1920 zemským správám politickým a všem živnostenským inspektorátům nařízeno, aby žádosti přísně zkoušely a nepovolovaly práci přes čas vůbec, kde dne zvýšené potřebě práce čeliti přibráním pracovních sil z řad nezaměstnaného dělnictva. Zásady citovaného výnosu byly řečeným úřadům důtklivě připomenuty dalším výnosem ze dne 10. března 1923, č. j. 108716-23, a bylo též živnostenským inspektorátům uloženo, aby v oboru své působnosti přísně bděly nad tím, aby normální doba pracovní nebyla snad bez úředního povolení překročována, a zjisti-li takové přestupky, aby proti viníkům zakročily co nejpřísněji. Výnosem ze dne 4. ledna 1924, č. j. 434/6-24, byly jmenované úřady opětně a důtklivě vyzvány, aby bezpodmínečně dbaly pokynů daných oběma výše uvedenými výnosy, a zemským správám politickým bylo mimo to uloženo, aby o výnosu vyrozuměly okresní správy poltické poukazem, aby při zjištěném překročování zákonné pracovní doby neprodleně trestní řízení zaváděly a přestupky stíhaly přiměřenými pokutami po smyslu ustanovení § 13, zákona o 8hodinné době pracovní.
V Praze dne 7. srpna 1924.
Ministr sociální péče:
G. Habrman, v. r.
IV./4808.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dra Marka Gažíka a společníků
o zabavení č. 58 ťSlovákaŤ ze dne 9. března 1924 (tisk 4781/IX).
Přehlídku periodického tiskopisu ťSlovákŤ provádí státní zastupitelství v Bratislavě, úřad podřízený ministerstvu spravedlnosti. Dotýká se tudíž interpelace jedině ministerstva spravedlnosti a proto na ni odpovídám sám.
Nemohu přiznati pánům interpelantům, že by zabavení č. 58 periodického tiskopisu ťSlovákŤ pro místa, jejichž část jest v otisku interpelace uvedena, bylo zákonem neodůvodněno. V zabavených místech dána jest skutková podstata trestných činů z moci úřední stihaných (§ 14 č. 5 zákona na ochranu republiky, §§ 1, 3, II. č. 1 a 2, § 8 č 2 a § 9 č. 1 zák. čl. XLI z roku 1914) a také právem státní zastupitelství v Bratislavě mělo za to, že veřejný zájem nutně žádá, aby rozšiřování obsahu míst těchto bylo zabráněno.
Také sedrie v Bratislavě k návrhu státního zastupitelstva zabavení potvrdila a tím uznala, že státní zastupitelstvo nařídivši zabavení postupovalo podle zákona. Bylo tedy věcí těch, kdož zabavení pociťovali jako křivdu, aby užitím opravných prostředků domáhali se přezkoumání rozhodnutí soudu, jež konfiskaci potvrdilo. Nestalo-li se tak, jest jejich vinou, že zůstalo při rozhodnutí učiněném bez jich slyšení.
Nemám proto důvodu k jakémukoliv opatření.
V Praze dne 17. srpna 1924.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
V./4808.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Arnolda Boboka
a společníků
o zabavení ťSlovákaŤ ze dne 6. dubna
1924, č. 81 (tisk 478 I/X).
Přehlídku periodického tiskopisu ťSlovákŤ vykonává státní zastupitelství v Bratislavě, úřad podřízený ministerstvu spravedlnosti. Netýká se proto interpelace ministra vnitra a odpovídám tudíž na interpelaci sám.
Státní zastupitelství v Bratislavě shledalo v místech č. 81 periodického tiskopisu ťSlovákŤ, jež jsou v otisku interpelace částečně uvedena, skutkovou podstatu přečinů podle § 14, č. 3 zákona na ochranu republiky a ježto mělo i za to, že veřejný zájem nutně vyžaduje, aby rozšiřování obsahu těchto míst bylo zabráněno, nařídilo zbavení shora uvedeného tiskopisu.
Soud potvrdil nařízené zabavení a tím uznal, že státní zastupitelství postupovalo podle zákona. Měli-li ti, jichž se konfiskace ta dotkla, za to, že zabavení příčí se zákonu, bylo na nich, aby užili opravných prostředků a tak přivodili přezkoumán rozhodnutí konfiskaci potvrzujícího. Neučinili-li tak, jsou sami toho příčinou, že o rozhodnutí soud m nebyli slyšeni a že ono nebylo vyššími stolicemi přezkoumáno.
V Praze dne 17. srpna 1924.
Ministr spravedlnosti
Dr. Dolanský, v. r.
VI./4808.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Andreje Hlinky
a společníků
o zabavení 70. čísla ťSlovákaŤ ze dne 23. března 1924 (tisk 4781/VI).
Odpovídám sám na interpelaci, ježto dotýká se jedině ministerstva spravedlnosti, které jest nadřízeným úřadem státního zastupitelstva v Bratislavě vykonávajícího přehlídku periodického tiskopisu ťSlovákaŤ.
Číslo 70. periodického tiskopisu ťSlovákŤ bylo zabaveno mezi jiným i pro místo v interpelaci doslovně uvedené, v jehož obsahu shledalo státní zastupitelství v Bratislavě skutkovou podstatu přečinu podle §§ 2, 3, II č. 1, 2, § 9 č. 1 zák. čl. XLI z r. 1914 a mělo též za to, že veřejný zájem nutně vyžaduje, aby bylo zabráněno rozšiřování obsahu tohoto místa.
Soud konfiskaci potvrdil a tím uznal, že byly pro ni podmínky zákonem stanovené. Bylo věcí těch, kdož zabavením byli dotčeni a pokládali toto soudní rozhodnutí za nesprávné, aby užitím opravných prostředků umožnili jeho přezkoumání rozhodnutí. Nestalo-li se tak, nelze ve věci ničeho více zaříditi.
V Praze dne 17. srpna 1924.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
VII./4808.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Josefa Hakena
a soudruhů
o konfiskaci časopisu ťVolnostŤ v Nymburce (tisk 4781/V).
Státní zastupitelstvo v Nymburce zabavilo č. 22 periodického tiskopisu ťVolnostŤ z 29. května 1924, ježto v místech článku ťCo týden dalŤ, jež jsou v interpelaci uvedena, shledalo skutkovou podstatu přečinu podle § 300 tr. z. a zločinu podle § 99 tr. z. a mělo za to, že veřejný zájem nutně vyžaduje, aby rozšiřování obsahu zabavených míst bylo zabráněno.
Soud potvrdil konfiskaci z týchž důvodů. Bylo tedy věcí těch, kdož zabavení přes rozhodnutí soudu považovali za křivdu, aby užitím opravných prostředků umožnili přezkoumání rozhodnutí konfiskaci potvrzujícího. Nestalo-li se tak, sami jsou toho příčinou, že zůstalo při rozhodnutí soudu učiněném bez jejich slyšení.
Se svého stanoviska uznávám, že státní zastupitelství v Liberci přecenilo ohledně místa: ťI jiní četli ..... až ... od soudu posledníŤ - a části druhého místa: ťByl jsem v sobotu .... Ť až ť ... abych to napsalŤ - a ťA napsal jsem to ... Ť až ť ... budou utiskovatŤ veřejný zájem, který nežádal nutně potlačeni těchto míst. Ohledně těchto míst bylo státní zastupitelstvo jíž 3. června 1924, tedy dříve než ministerstvo spravedlnosti obdrželo interpelaci, upozorněno, že zabavení jich nebylo ve veřejném zájmu nutné. K nějakému dalšímu opatření nemám příčiny
V Praze dne 17. srpna 1924.
Ministr spravedlnosti
Dr. Dolanský, v. r.
VIII./4808.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Floriana Tománka a společníků
v záležitosti zabavení 99. čísla ťSlovákaŤ ze dne 30. dubna 1924 (tisk 4781/IV).
Interpelace dotýká se jedině ministerstva spravedlnosti, ježto přehlídku periodického časopisu ťSlovákŤ vykonává státní zastupitelství v Bratislavě, úřad jemu podřízený. Proto odpovídám sám na interpelaci.
Jest pravda, že státní zastupitelství v Bratislavě shledalo v jednom místě článku ťDarabonti a župan SekáčŤ (č. 99 ze dne 30. dubna 1924 časopisu ťSlovákŤ), jež v interpelaci jest částečně uvedeno, skutkovou podstatu přečinů podle § 14 č 5 zákona na ochranu republiky, resp. §§ 1, 2, 3, II č. l a 2, § 9 č. 6 zák. čl. XLI/1914 a ježto i veřejný zájem nutně vyžadoval, aby zabráněno bylo rozšiřování tiskopisu, v němž obsah článku otištěn, nařídilo jeho zabavení.
Soud zabavení potvrdil. Bylo tedy věcí těch, kdož zabavení považovali za křivdu, aby proti rozhodnutí soudu užili opravných prostředků a tak přivodili možnost přezkoumání jeho. Nestalo-li se tak, musí si sami přičísti, že zůstalo při rozhodnutí soudu učiněném bez jich slyšení.
Za uvedeného stavu věci nemohu uznati, že by zabavení nebylo zákonem odůvodněno, tím méně, že by šlo v přítomném případě o potlačování tiskové svobody, takže nemám také příčiny k jakémukoliv opatření.
V Praze dne 17. srpna 1924.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
IX./4808.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dra Jurigy
a společníků
o zabavení 63. čísla ťSlovákaŤ z 15. března 1924 (tisk 4748/VIII).
Interpelace dotýká se jediné ministerstva spravedlnosti, ježto přehlídku periodického tiskopisu ťSlovákŤ provádí státní zastupitelství v Bratislavě. Proto odpovídám sám na tuto interpelaci:
Číslo 63 zmíněného periodického tiskopisu bylo zabaveno státním zastupitelstvem v Bratislavě vedle dvou statí jiných l pro místa v interpelaci doslovně uvedená, ježto v nich spatřovalo skutkovou podstatu přečinu podle § 11, č. 1 a 2 zákona na ochranu republiky a mělo také za to, že veřejný zájem nutně žádá, aby rozšiřování obsahu periodického tiskopisu bylo zabráněno.
Soud zabavení z téhož důvodu potvrdil.
Uznal-li soud svým rozhodnutím, že pro zabavení byly zákonné podmínky, měli ti, kdož rozhodnutím soudu byli dotčeni, považujíce je za křivdu, podáním opravných prostředků přivoditi možnost přezkoumání rozhodnutí soudem vyšším. Neučinili-li tak, jest jen jim přičítati, že zůstalo při rozhodnutí učiněném bez jich slyšení.
Za tohoto stavu věci a vzhledem k tomu, že veřejný žalobce správně ocenil i veřejný zájem na tomto zabavení, nemohu přisvědčiti pánům interpelantům, že by zabavení zákonem nebylo odůvodněno a nemám proto příčiny k nějakému opatření.
V Praze dne 12. srpna 1924
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
X./4808.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Andreje Hlinky
a společníků
o zabavení ťSlovákaŤ č. 109 ze dne 13. května 1924 (tisk 4748/XIV).
Odpovídám sám na interpelaci, ježto přehlídku periodického tiskopisu ťSlovákŤ vykonává státní zastupitelství v Bratislavě, úřad podřízený ministerstvu spravedlnosti.
Číslo 109 uvedeného periodického tiskopisu bylo zabaveno pro článek v interpelaci obsažený, ježto státní zastupitelství shledalo v jeho obsahu skutkovou podstatu přečinů podle §§ 1, 2, 3, II č l a 2, § 8 č. 3 zák čl. XLI z roku 1914 a mělo za to, že veřejný zájem nutně vyžaduje, aby rozšiřování obsahu článku bylo zabráněno Sedrie v Bratislavě potvrdila toto zabavení a tím uznala, že byly pro ně zákonné podmínky. Bylo lze konfiskaci tuto co do jejího rozsahu obmeziti a dal jsem také státní zastupitelství v Bratislavě na to upozorniti. Za celkem pochybenou nemohu ji však pokládati a nejsem proto s to zaříditi více než, že jsem státní zastupitelství, jak uvedeno, upozornil, že bylo lze některé části článku propustiti. Bylo-li vydavatelstvo listu jiného názoru, mělo podáním opravných prostředků umožniti přezkoumání rozhodnutí soudu soudem vyšším. To se však nestalo.
V Praze dne 17. srpna 1924.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XI./4808.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Skaláka, Toužila
a soudruhů
o konfiskaci ústředního deníku komunistické strany ťRudě PrávoŤ v Praze
(tisk 4781/VIII).
Interpelace nedotýká se ministerstva vnitra, ježto přehlídku periodického tiskopisu ťRudé PrávoŤ vykonává státní zastupitelstvo v Praze, úřad podřízený ministerstvu spravedlnosti. Odpovídám tudíž na interpelaci sám.
Jest pravda, že státní zastupitelstvo v Praze zabavilo v číslech per. tiskopisů ťRudé PrávoŤ a ťRudé Právo VečerníkŤ, jež interpelace vypočítává, místa z části v otisku interpelace uvedená. Stalo se to proto, že v nich shledána skutková podstata trestných činů z moci úřední stihaných (přečiny podle § 11 č. 2, 14, č. 5, § 15 č. 2 a zločin podle § 15 č. 3 zákona na ochranu republiky a přečiny podle § 300 tr. z. a čl. IV. zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 8 z roku 1863) a že statní zastupitelství mělo za to, že i veřejný zájem nutně vyžaduje, aby rozšiřování závadných těchto míst bylo zabráněno.
Zemský trestní soud v Praze ve všech případech potvrdil nařízená zabavení a tím uznal, že tiskopisy zabaveny byly právem. Jestliže přes tato rozhodnutí považována byla zabavení za křivdu, bylo věcí těch, kdož byli zabavením dotčeni, aby podáním opravných prostředků umožnili přezkoumání rozhodnutí jednotlivá zabavení potvrzujících. Nestalo-li se tak ani v jediném případě, musí si sami přičísti výsledek, totiž, že zůstalo při rozhodnutí soudu učiněném bez jich slyšení.
Za uvedeného stavu věci nelze uznati, že by zabavení tiskopisů, jak shora byly uvedeny, bylo zákonem neospravedlněno, takže nemám příčiny k jakémukoliv opatření.
Na výtku, že zabavení propadl i epigram Havlíčkův, odpovídám, že epigramu toho užito bylo v takové souvislosti, ze jím bylo snižováno soudcovské rozhodnutí. Trestní meze přesahující kritiku rozhodovací činnosti soudu nelze však připustiti, jak již opětně bylo veřejně zdůrazněno.
V Praze dne 17. srpna 1924.
Ministr spravedlnosti
Dr. Dolanský, v. r.