Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924
|
I. volební období. |
9. zasedání |
4800.
Naléhavá interpelace
poslance Mondoka a soudruhů ministru vnitra
o zavraždění tří dělníků četníky ve Svaljavě.
V řadě interpelací i řečí v poslanecké sněmovně ukazovali jsme na neudržitelný, protilidový, koloniální režim československé vlády v Podkarpatské Rusi. Hospodářsky je tato země i její lid předmětem nezřízeného kapitalistického vykořisťování, politicky je často jevištěm vyvrhelů nejnižšího řádu, jež tam československá vláda usadila jako zodpovědné úředníky s úmyslem, aby bezohledně prosazovali její násilnický režim. Jmenovali jsme celou řadu neschopných, zločinných osob zastávajících důležitá místa a žádali jsme jejich rychlé odstranění. Vláda tak neučinila, čímž dokázala, že chce být úmyslně zastoupena v Podkarpatské Rusi neschopnými a zločinnými představiteli.
Dá-li si pan ministr vnitra předložiti naše interpelace a řeči v poslanecké sněmovně, sezná, že jsme několikráte dokazovali na př. neschopnost úředníků služnovského úřadu svaljavského, a žádali zejména odstranění neschopného jeho přednosty dra Sczebelského. Zdá se, že právě svaljavský hlavnoslužnovský úřad je útočištěm nezodpovědných a neschopných úředníků. (Sczebelský, Oremus, Javůrek.) Úředník Javůrek vyhrožoval na veřejné schůzi referujícímu poslanci revolverem. I na tento případ jsme upozornili. Marně ovšem. Zdá se, že nezákonné činy neschopných a neodpovědných úředníků požívají zvláštní ochrany. Za to úředníci svědomití, ale nestranní upadají v nemilost vládního režimu.
Právě svaljavský okruh potřeboval rozumných, rozvážných úředníků. Celá sta dělníků jsou tam po léta bez zaměstnání. Podpora jim byla odpírána, lid propadal bídě a zoufalství. Svaljavští úředníci jednali s ním jako se zvěří. Tak vyrůstala tragedie z 3. srpna, jíž padly za oběť tři lidské životy. Dne 26. a 27. července v Podkarpatské Rusi, pak 3. srpna pořádala komunistická strana několik set projevů proti válkám. Ač státní správa zabavením plakátů i policejními opatřeními (pohotovost vojenských posádek a četnických stanic) chovala se provokativně, přece všechny projevy minuly zcela klidně. Jen ve Svaljavě zakázal neschopný úředník tábor lidu. Marné bylo odvolání intervence u županského úřadu i u civilní správy pro Podkarpatskou Rus, ač svolavatelé se zaručovali za udržení klidného průběhu. Z toho soudíme, že úřadům šlo vědomě o vyprovokování srážky s lidem. Poslanci naší strany vyšetřili ihned příčiny a postup srážky na místě ve Svaljavě, vyslechli celou řadu nestranných, neinteresovaných svědků a shledali:
Srážka byla vyvolána nerozmyšleným, neodpovědným počínáním úřadů a bezhlavostí či zločinností některých z asistujících četníků. Průběh srážky, zejména použití zbraně četníky, potvrzuje naše tvrzení.
Za krátkou dobu trvání tohoto státu jest toto již několikátý případ prolévání dělnické krve státními orgány. Ve všech případech žádali jsme přísné vyšetření, potrestání vinníků a odškodnění raněných či pozůstalých. Že vláda tuto samozřejmou povinnost nekonala, jest dostatečně známo. Ale na parlamentní půdě nemáme jiné možnosti, než se znovu tázati vlády:
1. Přejímá vláda vědomě a plně zodpovědnost za nynější koloniální režim v Podkarpatské Rusi?
2. Hodlá pan ministr vnitra případ svaljavský a jeho příčiny vyšetřiti, vinníky - i když jsou zřízenci státními - potrestati a poškozené odškodniti?
V Praze dne 12. srpna 1924.
Mondok,
Blažek, Bubník, J. Kříž, Houser, Darula, Haken, Krejčí, Merta, Rouček, Šafranko, Warmbrunn, Skalák, dr. Šmeral, Burian, dr. Gáti, Kreibich, Koutný, Kučera, Malá, Toužil, Mikulíček, Sedorjak, Teska, Svetlik, Tausik.