Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924
|
I. volební období. |
9. zasedání |
4795
Zpráva
výboru sociálně-politického
a výboru rozpočtového
o vládním návrhu zákona (tisk 4186) o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří,
I. ČÁST VŠEOBECNÁ.
1. Vládní návrh zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, který byl ve sněmovně poslanecké předložen dne 28. června 1923, byl přikázán výboru sociálně-politickému a výboru rozpočtovému. Sociálně politický výbor mohl se však zabývati jím teprve, když mu byla předložena také obsáhlá důvodová zpráva, vypracovaná odbornou komisí, poněvadž teprve v této zprávě byla odůvodněna výše dávek pojistných a s ní korespondující výše pojistného. Důvodová zpráva byla odevzdána sociálně-politickému výboru dne 5. ledna 1924. Sociálně-politický výbor zahájil povšechnou rozpravu dne 8. ledna obsáhlou zprávou zpravodaje, načež ve dnech 15.-18. ledna provedl povšechnou debatu, v níž zástupcově jednotlivých stran precisovali svoje stanoviska ke problémům sociálně pojišťovacím vůbec. Sociálně-politický výbor usnesl se potom jednomyslně vzíti vládní návrh za podklad rozpravy podrobné.
Ke podrobnému projednání vládního návrhu byl zvolen užší výbor, do něhož vedle zpravodaje dra Wintra byli vysláni poslanci pp. Čuřík, Dubický, Johanis, Kučera, Laube, dr. Matoušek, Schälzky, Taub a Vávra. Užší výbor zvolit předsedou zpravodaje dra Wintra a zapisovatelem poslance Dubického.
Užší výbor projednal vládní návrh v: době od 22. ledna do 1. července 1924 ve 44 schůzích a předložil sociálně-politickému výboru obsáhlou zprávu o své činnosti s návrhy.
Sociálně-politický výbor pak projednal návrh užšího výboru v 6 schůzích od 1.-9. července 1924 a schválil návrh vládní ve formě, jak jej upravil užší výbor s nepatrnými změnami.
2. Zásady, na nichž vládní návrh spočívá, jsou jednotlivě vytýčeny a podrobně odůvodněny v důvodové zprávě na straně 37-49. Vyskytly se ovšem snahy, aby tyto zásady byly opuštěny.
a) Nebyl především jednomyslný názor, má-li býti podroben pojištění okruh osob, jak jest uveden v úvodních paragrafech. Myšlenka t. zv. pojištění národního byla sice ventilována, ale nebyla formulována v návrhu. Naproti tomu bylo navrhováno s jedné stran, aby z pojištěni podle tohoto zákona nebyl vylučovány osoby uvedené v §§ 5 a 6, s druhé strany bylo vyžadováno, aby osoby podrobené pojištění pensijnímu byly vyloučeny i z pojištění nemocenského podle tohoto zákona. Výbor zamítl tyto návrhy a setrval na zásadách návrhu vládního.
Důvody, pro které byly určité skupiny vyloučeny z pojištění podle vládního návrhu, byly již uvedeny v citované důvodové zprávě, pročež k nim jest na tomto místě pouze poukazováno.
Požadavek některých organisací soukromých úředníků, aby osoby podléhající pensijnímu pojištěni byly vyloučeny i z nemocenského pojištění podle tohoto zákona, zamítl sociálně-politický výbor z těchto důvodů:
V části jednající o organisací nemocenského pojištění (§§ 24 a násl.) ponechává výbor soukromým úředníkům možnost, aby se pro případ nemoci pojišťovali u zvláštních svých pojišťoven, v nichž podle jejich přesvědčení jest možno lépe vyhověti pojistným potřebám soukromých úředníků, zejména v oboru léčebné péče, nežli jest jim vyhovováno u okresních nemocenských pojišťoven, jak se často tvrdí. Kdyby však soukromí úředníci byli vyloučeni z nemocenského pojištění podle tohoto zákona, byli by vyloučeni z pojištění toho vůbec, poněvadž nemocenský zákon z 30. března 1888 č. 33 ř. z., o nějž jejich nemocenské pojištění opírá se stejně jako dosavadní nemocenské pojištění dělnictva, musí býti předloženým zákonem zrušen. Ze řad soukromých úředníků ozývaly se ovšem hlasy, vyžadující, aby jejich nemocenské pojištění bylo upraveno zvláštním zákonem. Není pochybnosti, že když nebyla zřízena jednotná nemocenská pojišťovna a byly zachovány nemocenské pojišťovny soukromých úředníků, bude nutno upraviti vztah mezi pensijním pojištěním a nemocenským pojištěním soukromých úředníků - a tím také vztah mezi Všeobecným pensijním ústavem a nemocenskými pojišťovnami úřednickými - zvláštním zákonem. Nežli však tento zákon bude vydán, byli by soukromí úředníci vyloučeni z pojištění po dobu ležící mezi počátkem účinnosti předloženého zákona a počátkem účinnosti očekávaného zákona o pojištění soukromých úředníků. Výbor nemohl převzíti odpovědnost za zmatek, jenž by nutně nastal, i když někteří činitelé ze řad soukromých úředníků naléhavě toho vyžadovali.
Myšlenka rovněž některými organisacemi soukromých úředníků propagovaná, aby mezi působností předloženého zákona a očekávaného zákona o pojištění soukromých úředníků byla vytvořena podobná časová spojitost, jaká v předposledním paragrafu předloženého zákona jest mezi sociálním pojištěním zaměstnancův a pojištěním osob samostatně výdělečně činných, je přímo absurdní. Neboť není možno vyžadovati, aby obrovské masy dělnictva a osob samostatně výdělečně činných, které dosud pro případ stáří a invalidity pojištěny nejsou, čekaly s tímto pojištěním vyžadovaným po celá desítiletí ještě i nadále, až by se změnila organisační forma již existujícího pojištění soukromých úředníků.
Sociálně-politický výbor ponechal proto v navrženém pojištění okruh osob, jaký jest obsažen v návrhu vládním.
b) Pokud jde o pojistné odbory, na něž předložený zákon se má vztahovati, uvažovala již odborná komise pověřená vypracováním vládního návrhu (důvodová zpráva str. 36) o tom, zdali má do rámce tohoto zákona býti pojato také pojištění úrazové. Důvodová zpráva na str. 41 vysvětluje, proč bylo upuštěno od této myšlenky. Myšlenka však vrátila se znovu při jednání výboru, v, němž bylo zdůrazňováno zejména, že spojení úrazového pojištění s ostatními druhy pojištění v jedné organisaci by zachránilo pro novou organisaci značné množství personálu zapracovaného do pojišťovací agendy, v nynějších úrazových pojišťovnách dělnických a že by tím celkové náklady administrativní na sociální pojištění byly zmenšeny. Ani ti, kdo potírali myšlenku organisačního spojení úrazového pojištění s ostatním pojištěním v tomto zákoně, neodmítali těchto důvodů. Soudili však, že bude možno jim vyhověti změnou zákona o úrazovém pojištění dělnickém. K této změně musí dojíti v nejbližší době, protože jednak bude nutno rozšířiti obor působnosti úrazového zákona. jednak bude třeba sjednotiti úrazové zákonodárství v zemích historických se zákonodárstvím platným na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Této reformy zákona úrazového bude možno použíti ke změně organisace v torz. smyslu, aby prováděním zákona úrazového byla pověřena Ústřední sociální pojišťovna.
Výboru bylo se však zabývati věcným rozsahem předloženého zákona ještě po jiné stránce. Bylo totiž navrženo, aby tímto zákonem bylo provedeno také pojištění prázdňové (pro případ nezaměstnanosti) a pojištění mateřství.
Výbor byl si vědom. toho, že tak základní změna věcného rozsahu zákona vyžadovala by, aby různé části vládního návrhu byly úplně přepracovány, a sotva by byl převzal odpovědnost za průtah s tím spojený, i kdyby nebyl býval nucen zamítnouti příslušné návrhy z těchto důvodů:
Je velmi pravděpodobno, že kdyby došlo k pojištění pro případ nezaměstnanosti, bylo by nutno pověřiti prováděním jeho nemocenské pojišťovny, poněvadž nemáme jiného orgánu k tomu vhodnějšího, jenž by zároveň mohl zmoci novou agendu levněji. Ale otázka, jakým způsobem je chrániti dělníka proti následkům nezaměstnanosti, není nikterak nesporna, zejména pak není jednomyslnosti v přesvědčení, že by způsob pojištění byl v tom směru nejvýhodnější v době, kdy není možno ještě mluviti o hospodářské stabilitě. Mimo to bude jisté nutno při případném pojištění v nezaměstnanosti přihlížeti k nestejnému risiku jednotlivých výrobních odvětví, čímž pojištění to vymyká se rámci předloženého zákona, jenž počítá s risikem obecného života a proto s jednotnou prémií.
Pojištění pro případ mateřství pak by zahrnovalo i kruhy osob, na něž předložený zákon zásadně se nevztahuje. Pokud matky jsou v námezdním poměru, jsou podle tohoto zákona pojištěny. Aspoň pomoci porodní asistentky a - je-li toho třeba - pomoci lékařské, dostává se podle tohoto zákona také manželkám pojištěnců, jako dávky povinné, fakultativně možno tuto pomoc rozšířiti i na jiné příslušnice rodiny pojištěncovy a možno pro manželky i ostatní příslušnice rodiny zavésti i jisté dávky peněžní. Všechny tyto dávky budou uhrazeny pojistným, jež bude vybíráno od zaměstnavatele. Do této organisace předepisování a vybírání pojistného není možno vsunouti nyní živel nezaměstnanecký, u něhož by bylo nutno pojistné stanoviti a vybírati jinak.
Z těchto důvodů výbor zamítl návrhy čelící k rozšíření působnosti předloženého zákona.
c) Důvody, které vedly odbornou komisi k návrhu, aby prováděním pojištění invalidního a starobního byl pověřen jediný ústav, jsou tak přesvědčivě rozvedeny na str. 42 a 140 a násl. důvodové zprávy, že ve výboru ani nebyl předložen návrh, aby bylo pojišťoven více založených na základně obvodové, ačkoli původně ve veřejnosti tato myšlenka byla také ventilována. Byl sice ve výboru podán návrh, aby bylo zřízeno pojišťovacích ústavů více na podkladu národnostním, ale bylo uznáno, že takové rozdělení by obsahovalo ještě těžší obtíže a nesrovnalosti, nežli rozdělení obvodové, proto návrh ten schválen nebyl.
d) Vládní návrh neodchýlil se od zásady, obsažené v původním elaborátu odborné komise, že Ústřední sociální pojišťovna má býti založena na nemocenských pojišťovnách, neschválil však ustanovení, obsažené v původním elaborátu, se nemocenské pojištění má býti prováděno jednotnými okresními nemocenskými pojišťovnami. Vládní návrh vůbec neřešil organisace nemocenského pojištění, nýbrž ponechával v § 25 zvláštnímu zákonu, aby upravil organisaci. Výbor neshledával tuto cestu schůdnou. Výbor byl si vědom, že návrh vládní v tomto bodě vyplynul z obtíží, s nimiž je spojeno řešení této otázky, tolik sporné. Soudil však, že obtíže nebudou menší, bude-li se o organisaci nemocenského pojištění jednati, až předložený zákon bude vyřízen a obával se, že by řešení sporo s tím spojených oddálilo uskutečnění sociálního pojištění, neohrozilo-li by ho na určitou dobu vůbec. Výbor měl spíše za to, že bude možno snáze překonati očekávané obtíže v souvislém jednání o celkovém problému sociálního pojištění. Proto schválil prohlášení zpravodajovo, učiněné v úvodním slově k povšechné rozpravě, že i organisace nemocenského pojištění musí býti rozřešena tímto zákonem. Užší výbor požádal proto vládu, aby mu předložila osnovu zamýšleného zákona tak, aby ji mohl vsunouti ještě do předloženého návrhu vládního. Tomuto přání vláda vyhověla, výbor pak schválil konstrukci navrženou. Tento vládní návrh spojuje sice u okresní nemocenské pojišťovny v sídle politického úřadu I. stolice dosavadní okresní nemocenské pokladny tohoto obvodu a tvoří tím jednu okresní. nemocenskou pojišťovnu pro celý dnešní obvod okresní politické správy, připouštěje, aby nová pojišťovna vztahovala se na větší obvod, jest-li tomu tak dosud - zvláště na Slovensku - a připouštěje dále, aby Ústřední sociální pojišťovna prováděla ještě další koncentraci této organisace. Jest však třeba si uvědomiti, že i toto soustřeďování má určité meze, spočívající v tom, že nemocenská pojišťovna musí býti pojištěncům dostupna a že nebude plniti řádně úkolů na ni vložených, kdyby byla mechanicky zbyrokratisována.
Uznávajíc, že nové útvary nemocenského pojištěni budou značně zatíženy úkoly invalidního a starobního pojištění a že tyto úkoly mohou zmoci pouze útvary silné, vláda navrhla, aby z ostatních nemocenských pojišťoven dosavadních, jež mají zůstati nadále v činnosti, zachovány - pokud se týče, k pojišťování osob povinně pojištěných oprávněny - byly pouze takové společenstevní, spolkové a zapsané pokladny pomocné, které v den 1. ledna 1924 měly 4000 členů. Pouze pokladny nemocenské, které pojišťují výhradně osoby podléhající pojištění pensijnímu, jsou zachovávány v činnosti i tenkrát, když v uvedený den měly aspoň 2000 členů. Ve veřejnosti bylo žehráno na to, že není s oběma druhy pokladen stejně nakládáno. Stížnost ta není však odůvodněna, koncentrace děje se především proto, že nova nemocenské pojišťovny budou základnami pro organisaci pojištění invalidního a starobního, tohoto vztahu není však - aspoň posud - mezi pojištěním pensijním a úřednickými pojišťovnami, takže tyto nemusí býti tak silné, jako ostatní nemocenské pojišťovny.
Dosavadní nemocenský zákon umožňuje v § 12, aby byly zřizovány zemědělské nemocenské pokladny pro zaměstnance zemědělské a lesní, jest-li takových zaměstnanců v obvodě politického úřadu první stolice - jenom takový obvod může nyní býti předmětem úvahy - aspoň 2000 a žádají-li o to obě zúčastněné skupiny. Provádění tohoto zákona a jeho ustanovení bylo předmětem ustavičných sporů, které nebyly pojištění na prospěch. Vláda, jsouc vedena příklady zahraničními, navrhla, aby pro zaměstnance zemědělské a lesní byly všeobecně zavedeny zemědělské pojišťovny. Ve výboru nechybělo varovných hlasů. Bylo poukazováno zejména k tomu, že zemědělské a lesní dělnictvo bude podle své mzdy pojištěno ponejvíce v prvních třech mzdových třídách, které všeobecně nemocenské pojištění značně zatěžují, protože pouze peněžité dávky jsou v nich nižší v poměru ke mzdě nežli v ostatních třídách, kdežto kvota správních nákladů je v nich stejná, jako ve třídách vyšších, jest proto odůvodněná obava, že zemědělské nemocenské pojišťovny, soustřeďující pasivní živel, nestačí s nemocenským pojistným, s nímž vládní návrh počítá. Přes tyto obavy výbor schválil návrh vládní, chtěje ponechati blízké budoucnosti. aby provedla organisační změny, jichž potřebu praxe snad ukáže. Aby věc byla usnadněna, výbor pojal do zákona ustanovení, že představenstvo a dozorčí výbor nemocenské pojišťovny mohou se v odděleném hlasování nadpoloviční většinou všech svých členů usnésti na zrušení pojišťovny.
e) O snahách, změniti úhradovou soustavu zvolenou ve vládním návrhu, jedná se ve III. části této zprávy.
3. Jinak nebylo nic změněno na základech, na nichž vládní návrh jest zbudován. Na jednotlivostech bily však provedeny značné změny, jež v části zvláštní jsou odůvodněny.
II. ČÁST ZVLÁŠTNÍ. [Zpráva cituje čísla paragrafů podle předkládaného návrhu výboru, jež se neshodují s čísly vládního návrhu, protože z vládního návrhu byly vypuštěny některé paragrafy a vsunuty nové.]
§ 2, odst. 1. Vládní návrh prohlašuje za pojištěny osoby zaměstnané na plavidle nesoucím vlajku československou. Toto ustanovení výbor sociálně-politický v dohodě s ministerstvem obchodu škrtl, považuje je jednak za zbytečné, jednak za nedostatečné.
Právo vlajkové jest totiž upraveno pouze pokud jde o lodi námořní, při čemž loď jest považována za fiktivní součást území toho státu, jehož vlajku nese. Pro zaměstnance na námořní lodi - jak známo, máme pouze jedinou registrovanou loď námořní ťLegiiŤ - není tohoto ustanovení třeba, poněvadž ti jsou považovaní za osoby zaměstnané v republice Československé.
V oboru plavby vnitrozemské však právo vlajkové není vůbec upraveno a sotva dá se očekávati, že bude kdy upraveno tak, aby i plavidlo vnitrozemské v cizích vodních bylo považováno za součást území státu, jehož vlajku nese. Pro tato plavidla bylo tedy ustanovení vládního návrhu bezvýznamno. Při vnitrozemské dopravě vodní jde pak nejenom o osoby zaměstnané přímo na plavidlo, nýbrž i o jiné osoby, zaměstnané po celé délce vodní trati a pečující o bezpečný a pravidelný provaz. Pojištění těchto osob vyžaduje proto zvláštní úpravy, poněvadž pravidelně je třeba dohodnouti se o něm s druhým státem, v němž osoby ty vykonávají práce, aniž možno mluviti o tom, že jde o přechodný pobyt v cizině. (odst. 2.).
Konkretně přichází u nás v úvaho plavba na Labi, Odře a Dunaji.
Čsl. plavební akciová společnost labská, které byly postoupeny státem lodi předané Československu na Labi podle mírových smluv, převzala současně s těmito loděmi také posádky na nich posud zaměstnané. Členové těchto posádek byli ovšem vesměs pojištění v Německu podle tamějších zákonů. Pouze staniční personál tuzemských stanic bývalé Rakouské severozápadní paroplavební společnosti a členové posádek řetězových parníků této společnosti byli pojištěni u závodní nemocenské pokladny v Děčíně.
Čsl. plavební akciová společnost labská převzala také stávající závodní nemocenské pokladny v Děčíně a v Hamburku. S vládou říše německé byla pak dne 8. června 1922 sjednána zvláštní úmluva o sociálním pojištění lodních posádek labských. Podle této úmluvy, jej ovšem nebyla dosud ratifikována, podléhá našim předpisům o sociálním pojištění ona čest lodních posádek, jež bydlí v Československu, kdežto německým zákonům pojišťovacím podléhají osoby, bydlící v Německu. Tento stav se zcela dobře osvědčil a nebylo by účelno jeho změnou vnášeti zmatek do poměru se sousedním státem.
O sociálním pojištění lodních posádek na Odře sjednána byla s Německem podobná úmluva. Posud však jsou všichni členové těchto posádek pojištěni v Německu, protože žádný z nich nebydlí na našem území, Odra není totiž na našem území splavná a posádky jsou proto zaměstnány výhradně mimo území republiky.
Naproti tomu nedošlo dosud k uspokojivému ujednání mezi sousedními státy zúčastněnými na dopravě dunajské. Prozatím jsou členové lodních posádek zaměstnaných na lodích postoupených mírovými smlouvami naší republice na Dunaji pojištěni u nemocenské pokladny plavebních sdružení v Budapešti. Sociálně-politický výbor uznal, že jest třeba ponechati správním orgánům jistou volnost při jednání se sousedními státy o úpravě těchto otázek, proto připustil v § 248, aby nařízením, jež by ovšem bylo nejčastěji upraveno podle výsledků mezistátních smluv, byly stanoveny úchylky od zákonných ustanovení, zejména aby bylo vyloučeno pojištění ve dvou různých státech.
Výslovně však vytkl v odst. 2., že osoby zaměstnané při plavbě u tuzemských podniků jsou pojištěny i tenkrát, když vykonávají práce trvale mimo obvod republiky. Jinak odst. 2, obsahuje pouze změnu stylistickou.
Odst. 3.: v § 253 jest vyslovena pojistná povinnost branců za určitých podmínek. Systematicky patří toto ustanovení do oddílu jednajícího o pojistné povinnosti. Proto bylo vsunuto do § 2.
§ 3. Slovo ťzejménaŤ bylo vsunuto vzhledem k nálezu Nejvyššího správního soudu ze dne 2. července 1923, č. 6775, aby nemohlo býti vyvozováno, že podle § 2 nejsou pojištěni všichni zaměstnanci, kdyžtě by v § 3 domáčtí dělníci byli zvlášť jmenováni.
§ 4. Poněvadž podle § 287 bude zavedeno současně s pojištěním invalidním a starobním podle tohoto zákona obdobné pojištění osob samostatně výdělečně činných, může se nařízení, jaké má na mysli § 4, vztahovati pouze na případ nemoci. Proto byla vsunuti do odst. 1. slova ťpro případ nemociŤ.
§ 5, písm. a). Svaz čsl. spořitelen žádal, aby mezi ústavy, jejichž zaměstnanci jsou podle zákona vyloučeni z povinného pojištění nemocenského za určitých podmínek, byly uvedeny také městské spořitelny. Výbor nepovažoval to za potřebno, poněvadž městské spořitelny jsou ústavy obecními, které podle znění písm. a) tohoto oprávnění požívají.
Písm. b) má na mysli horníky, kteří jsou podle zákona čís. 242 Sb. zák. a nař. z roku 1922 pojištěni pro případ nemoci u bratrských pokladen podle norem, platných v tu kterou dobu pro nemocenské pojištění dělnické. Budou se tedy ustanovení tohoto zákona, týkající se nemocenského pojištění, vztahovati i na osoby pojištěné u báňských bratrských pokladen, pokud citovaný zákon neobsahuje úchylky.
V písm. c) vylučoval vládní návrh z povinného pojištění nemocenského - a v § 6, písm. a) také z pojištění invalidního a starobního osoby zaměstnané střídavě u různých zaměstnavatelů. Nestalo se tak proto, že by tyto osoby nepotřebovaly pojištění, nýbrž proto, že vládní návrh považoval toho času za nemožné zachytiti je v pojištění. Výbor k návrhu různých organisací ženských neschválili tohoto stanoviska, nýbrž vzhledem ke všeobecně uznávané nutnosti pojištění těchto osob ponechal je v pojištění a připustil pouze v § 248, aby zvláštním nařízením byl upraven způsob tohoto pojištěni se zřetelem ke zvláštnímu rázu zaměstnání. Proto byl škrtnut předpis písm. c) vládního návrhu, jakož i § 251, jenž opravňoval tyto osoby k dobrovolnému pojištění nemocenskému.
§ 6, písm. a). Nároky podle pensijních normálu veřejných zaměstnanců jsou mnohdy odchylny od nároků podle tohoto zákona a někdy, neobsahují některé dávky uvedené v touto zákoně, třebas úhrnná hodnota jejich je vyšší nežli úhrnná hodnota dávek podle tohoto zákona. Byla proto vyslovena obava, že by pojem rovnocennosti dávek byl nesprávně anebo nestejně vkládán. Proto výbor tento pojem v zákoně přesněji vyznačuje.
Písm. b) obsahuje pouze přesnější stylisaci myšlenky uvedené v příslušném ustanovení vládního návrhu.
Písm. c). Kandidáti advokacie žádali, aby nebyli zahrnuti do tohoto zákona, počítajíce však s tím, že na advokáty bude se vztahovati zákon o pojištění osob samostatné výdělečně činných a že by do tohoto pojištění mohli převésti částky uvedené v §§ 240 a násl., žádali, aby jim to pro tento případ bylo umožněno tím, že by mohla býti nařízením rozšířena na ně pojistná povinnost podle tohoto zákona. Toto nařízení by nebylo vydáno, kdyby advokáti nebyli zahrnuti do pojištění osob samostatně výdělečně činných. Výbor neměl příčiny, proč by nevyhověl tomuto přání.
§ 7. V jednání výborovém bylo navrženo, aby i pojištění invalidní a starobní vznikalo okamžikem, kdy pojištěnec počal vykonávati práce nebo služby povinně pojištěné. V důvodové zprávě bylo vyloženo na str. 45, proč osnova vyžaduje pro vznik tohoto pojištění přihlášky k pojištění a proč odmítá pojištění ipso juro. Výbor uznal důvody ty za tak závažné, že nemohl vyhověti opačnému návrhu. Naproti tomu výbor připustil, aby byla pojištěnci započítána doba jednoročního zaměstnání před dnem přihlášky, bylo-li za ni zaplaceno pojistné a odchýlil se tím od vládního návrhu, který započítával pojištěnci pouze 6 týdnů takových. Výbor soudil, že není třeba tolik se obávati neoprávněného vloudění se do pojištění, když nemocenské pojišťovny budou s to, aby prováděly přesnou kontrolu. Nové znění odst. 3. výslovně prohlašuje, že pojištění zaniká, nastal-li pojistný případ. Tím řeší se spor, který v tomto směru se již dlouho vleče v nemocenském pojištění o výklad nynějšího § 32 zák. nem. Ovšem bylo třeba omeziti toto zásadní stanovisko v případě, že pojistný případ nemocenského pojištění se omezuje na ambulantní ošetřování.
§ 8. Záměna slova vykonáványŤ za slovo provozoványŤ byla způsobena citovaným již nálezem Nejvyššího správního soudu ze dne 2. července 1923 č. 6775.
Bylo navrženo, aby za splnění povinností uložených zaměstnavateli byl odpověden také majitel živnostenského. oprávnění. Výbor měl za to, že takového ustanovení není třeba v případech, kdy tato osoba je zároveň podnikatelem, že by pak bylo nespravedlivé činiti ji odpovědnu i tenkrát, jest-li sama ve skutečnosti zaměstnancem.
§ 9. Výbor soudí, že ustanovení druhé věty odst. 1. není potřebno, protože zaměstnavatel pokaždé bude jmenovati zástupce, bude-li toho vyžadovati jeho zájem. Neučiní-li tak, ručí oproti pojišťovně úplně sám, takže pojišťovna nemůže býti poškozena. Proto byla 2. věta škrtnuta.
§ 11. V části jednající o pojišťovacím soudnictví bude vyloženo, proč výbor odchýlil se od vládního návrhu, podle kterého politickým úřadům byla odňata všechna ingerence na pojišťovací agendu a proč bylo nutno určitou část agendy přece ponechati politickým úřadům. Došlo-li k tomu, musila býti do této agendy zahrnuta také práce, vyhrazená v 11 vládního návrhu pojišťovacímu soudu.
§ 12. Jak známo, uznal Nejvyšší správní soud nálezem ze dne 18. května 1923, č. 1162, že výdělek, jehož zaměstnanec nabyl za týden, má býti dělen 7 bez ohledu na to, kolik dní zaměstnanec pracoval a že podíl mezi výdělkem a číslicí 7 jest směrodatným pro zařadění zaměstnance do mzdové třídy. Když nemocenské pokladny prováděly tuto myšlenku, seznalo se, že pojištěnec tímto způsobem ve veliké části případů jest zařaďován aspoň o jednu třídu, často však o dvě i tři třídy níže. Je samozřejmo, že tím pojištěnec je oproti dosavadní praxi značně poškozován, onemocni-li. Jest však poškozována také nemocenská pokladna, je sice pravda. že pokladna vyplácí pojištěnci zařaděnému do nižší mzdové třídy také nižší nemocenské, když za něho dostala nižší pojistné, ale její všeobecná režie - honorář lékaře, cena léků, náklady správní - zůstává stejná u pojištěnce zařaděného do nižší mzdové třídy jako u pojištěnce vyšší třídy mzdové.
Mimo to však,výpočty pro pojištění invalidní a starobní byly založeny na rozdělení ve mzdové třídy tak, jak bylo v platnosti před citovaným nálezem Nejvyššího správního soudu. Nález tento způsobuje však, že nižší mzdové třídy jsou poměrně daleko více obsazeny nežli jak bylo předpokládáno, čímž by byly způsobeny poruchy značného významu. Proto výbor setrval na zásadě obsažené ve vládním návrhu, podle které pojištěnci zařaďují se do mzdových tříd podle své denní mzdy a, jest-li smluvena mzda týdenní, podle podílů mezi smluvenou mzdou a číslem 6. Pouze pro případy, že práce nebo služby jsou ve skutečnosti vykonávány po 7 dní (měsíc) a že tedy týdenní (měsíční) mzda je placena za 7 dní (měsíc), připustil výbor v odst. 2. § 12 dělení této mzdy číslicí 7 (30).
Závěrečná věta druhého odstavce řeší otázku, jež v poslední době vyvolávala spory, jak totiž má býti vypočítávána střední denní mzda pojištěnce, jenž byl zaměstnán pouze část určitého časového období (týdne). Vládní návrh i zde snaží se zachovati zásadu, že směrodatna je mzda, která připadá na jeden den, v němž pojištěnec vykonával práci, na př. dělník pracuje v týdnu pouze tři dny a dostane za ně 60 Kč mzdy, střední denní mzdou jest podíl mezi vydělanou mzdou (60) a počtem jeho pracovních dní (3), tedy 20 Kč, podle kteréžto mzdy dělník jest zařaděn do V. mzdové třídy. Výbor poněkud přesněji stylisoval tuto větu.
Jednaje o odstavci 7., vyslovil výbor přesvědčení, že budou slyšeny zájmové organisace zaměstnavatelů i pojištěnců dříve, nežli bude vydáno nařízení, jež má tento odstavec na mysli.
§ 13, odst. 1. Účel tohoto ustanoveni jest, chrániti pojišťovnu před množstvím bezvýznamné agendy, jakož i před poškozováním, které by mohlo býti způsobeno tím, že by bezprostředně před pojistným případem byla pojišťovně hlášena nepravdivě vyšší mzda zaměstnancova, aby tento docílil vyšších dávek. Této obavy však není, dochází-li ke změně mzdy proto, že zaměstnanec sjednal pracovní poměr s jiným zaměstnavatelem anebo že učeň dostal za vyučenou. V tom směru bylo nutno omeziti ustanovení odst. 1.
Výbor se obává, že kdyby odstavec 2. podle vládního návrhu zůstal nezměněn, nikdy by nedošlo k pevnému právnímu stavu, proto zkrátil lhůtu, níž může býti přihlíženo k doplatkům, na šest měsícův.
§ 14. Poněvadž podle § 7 vznik pojištění invalidního a starobního jest vázán na přihlášky a poněvadž v tomto pojištění styk se stranami bude také prováděn nemocenskými pojišťovnami vhodně organisovanými, které budou moci prováděti přesnou kontrolu pojištěncův, výbor měl za to, že není třeba ukládati zaměstnavateli, aby uschovával mzdové záznamy po dobu 10 let, i zkrátil ji na polovici.
§ 17. Změna byla způsobena tím, že jinak byla upravena organisace pojištění nemocenského.
§ 18. V dobrém zdání, vypracovaném obchodními a živnostenskými komorami, bylo právem tvrzeno, že zaměstnavatel nemůže se přesvědčiti o správnosti dat, k jejichž udání ho zavazoval § 18 vládního návrhu. Výbor proto rozdělil tato data na dvě skupiny a zařadil do pístu, a) data, která zaměstnavateli musí býti známa a za jejichž správné udáni muže býti činěn odpovědným, do písm. b) pak data, o kterých se zaměstnavatel doví od pojištěnce, aniž má možnost bez úředních dokladů zkoumati jejich správnost. Výbor ukládá sice ve 2. odst. pojištěnci, aby tyto okolnosti zaměstnavateli včas oznámil, ale stíhá v §§ 20 a 260 zaměstnavatele jen potud, pokud neoznámil správně okolností uvedených v písm. a).
Odhláška zaměstnancova nemusí býti tak podrobná, jako přihláška, jde pouze o to, aby, bylo možno zjistiti totožnost odhlašované osoby. Data k tomu potřebná jest ovšem zaměstnavatel povinen udati.
Původní § 20 vládního návrhu výbor škrtl a přesunul do § 248 to, co týkalo se domáckých dělníků, jinak však nemínil připustiti úchylky od zákona.
§ 20 má v odst. 2. na mysli případy onemocnění nepřihlášeného pojištěnce. Vyskytly, se však také případy onemocnění příslušníka rodiny nepřihlášeného pojištěnce, proto bylo nutno § 20 doplniti.
§ 21. Výbor měl za to, že povinnost uložená vládním návrhem zaměstnavateli by zbytečně zatěžovala jak zaměstnavatele, tak nemocenskou pojišťovnu, uznávaje však nutnost kontrolních možností, opravňuje pojišťovnu, žádati výkazy mzdové, ale pouze v období, které nesmí býti kratší čtvrt roku.
§§ 24 a násl. Ve všeobecné části této zprávy jest vylíčeno, proč předkládaný návrh výboru liší se od osnovy vládní.
Původní §§ 27 a 28 byly škrtnuty. Výbor soudil, že nebude tak malých nemocenských pojišťoven, aby všichni jejich pojištěnci mohli se scházeti k valným hromadám, nýbrž že bude zapotřebí všade voliti delegáty.
§ 32. V odst. 3. stanoví se vedle minimálního počtu delegátů, obsaženého ve vládním návrhu, také počet maximální. Výbor měl za to, že většímu sboru by nebylo účelno svěřiti rozhodování, protože jednání v něm je velice obtížné.
Odst. 5. vládního návrhu (původního § 29) byl škrtnut, protože jednak ustanovení to mělo vůbec smysl pouze pro první valnou hromadu toho kterého funkčního období, ale i tak bylo zbytečno, poněvadž prostě konání valné hromady může se přizpůsobiti době volby.
§ 33. Odst. 1. Aby bylo možno konstatovati, zdali volič má v den volby dokonaný 20. rok, bylo by třeba, aby ve výkaze podle § 21, který má podle následujících ustanovení býti seznamem voličským, byl uveden také deci narození voličova. Výbor byl jednomyslně toho názoru, že není možno a není také zapotřebí ukládati zaměstnavateli tuto povinnost, nýbrž že pro tyto volby stačí, když v seznamu bude uveden rok narození a když volič dokoná 20. rok věku svého v roce volby, aniž je třeba, aby jej dokonal v den volby. Proto bylo nutno změniti ustanovení odst. 1.
Výbor chtěl vůbec škrtnouti ustanovení odst. 2. vládního návrhu, protože orgány nemocenské pojišťovny (volební komise) nemohou míti vědomost o tom, zda nastaly důvody vylučující z volebního práva. Když do odst. 2. pojal přes to ustanovení o tom, že odsouzení pro určité trestní činy zbavuje pojištěnce volebního práva, učinil tak spíše z důvodů morálního rázu, jsa si vědom, že tento mement bude těžkopojišťovati.
K odst. 3. V jednání výborovém bylo navrženo, aby volitelní byli také cizinci, návrh byl odůvodňován tím, že i cizí pojištěnec platí stejné pojistné a má proto i právo spolurozhodovati o správě pojišťovny. Výbor uznal správnost těchto důvodů, ale má za to, že může býti dáno pasivní volební právo pouze příslušníkům těch cizích států, které přiznávají obdobné právo zase našim příslušníkům. Také naši příslušníci v zahraničí přispívají svojí prací k hospodářskému rozkvětu cizí země, také oni platí pojistné do pojišťovacích institucí a mají proto zájem na jejich správě. Nezaručuje-li jim však už cizí zákon pasivního volebního práva, můžeme jim je opatřiti pouze vzájemnými mezistátními smlouvami. Tohoto prostředku bychom se však vzdali, kdybychom v zákoně samém všem cizincům bez rozdílu přiznati volitelnost.
Jsa veden snahou, aby pokud možná nejméně bylo se dovoláváno ustanovení jiných zákonů, výbor v odst. 4. považoval za účelno výslovně vytknouti důvody, vylučující z práva volitelnosti.
Zkušenost posledních několika let dokázala, jaké obtíže jsou způsobovány občanům tím, že jednotlivé zákony nejsou spolu dostatečně v souvislosti ani tam, kde látka jest obdobná. Proto výbor se snažil, jednaje o volebním řádě, přizpůsobiti ustanovení tohoto zákona volebnímu řádu do obecních zastupitelstev, pokud zvláštní ráz voleb pro valnou hromadu delegátů nemocenské pojišťovny a menší politická jejich důležitost nevyžadovaly nebo nepřipouštěly zjednodušení volebního aktu. Z toho důvodu výbor stanovil 26. rok jako podmínku volitelnosti. Pro aktivní volební právo však nemohl zvýšiti vyžadovaný věk na 21. rok, protože by byla tím způsobena oproti dnešnímu stavu příliš značná různost věcně neodůvodněná.
§ 34. Výbor kladl váhu na to, aby aspoň jeden způsob vyhlášky volební byl naprosto přesně zjistitelný, jak co do obsahu, tak co do data. Tímto způsobem jest uveřejnění v obvodním úředním listě. Bude-li vyhláška volební nad to vyhlášena v sídle pojišťovny a na veřejně přístupných místech v jejích úřadovnách, dá se očekávati, že skupiny, které se budou chtíti zúčastniti voleb, postarají se samy o to, aby obsah vyhlášky byl uveden ve známost co nejširší.
§ 35. Výbor úplně změnil konstrukci osnovy vládní, jednající o volbách do valné hromady delegátů. Vládní návrh chtěl učiniti tyto volby co nejprostší a nejlevnější, naproti tomu výbor klade váhu na jejich přesnost.
Není pochybnosti, že voličský seznam, v němž by byli zapsáni pouze voličově, kteří si vyzvedli volební legitimace, jak to měl na mysli § 32 vládního návrhu, není voličským seznamem, jakému jsme zvykli při jiných volbách. Pořizovati však normální seznam bylo by spojeno s nepoměrnými náklady a ztrátou času. Výbor proto zvolil východisko, které umožní, aby seznam se Přiblížil co možná nejvíce obvyklému seznamu volebnímu a přece byl poměrně levným. Tímto východiskem jest výkaz mzdový, jejž podle § 21 zaměstnavatel k žádosti pojišťovny tak jako tak jest povinen jednou za čtvrt roku předkládati. Výbor představuje si pak postup řízení volebního takto: Představenstvo pojišťovny vyhlašujíc volby vyzve zároveň zaměstnavatele, aby výkaz, v dotyčném čtvrtletí splatný, zpracovali k výplatnímu dni před rozhodným dnem. Nevyhoví-li zaměstnavatel, zpracuje pojišťovna výkaz na jeho náklad. Došlé výkazy pojišťovna opraví, jak uvedeno v § 37, načež výkazy mohou tvořiti správný podklad pro zasílání volebních legitimací a hlasovacích lístků, zejména když ve výkaze bude uvedeno také bydliště pojištěncovo. Zaslání legitimací na potvrzení na adresu každého jednotlivého pojištěnce bylo umožněno, když vláda projevila ochotu zasílati je bezplatně poštou.
Tím bylo umožněno, aby volební řízení bylo značně přizpůsobeno volebnímu řízení při volbách do obecního zastupitelstva. Tato možnost vynutila však řadu změn v paragrafech následujících.
§ 40, odst. 4. Výbor pojal i do tohoto zákona možnost sdružování kandidátních listin z důvodu, které vedly k tomuto ustanovení ve volebním řádě obecním.
§ 44. Výbor nechtěl platnost voleb učiniti závislou na tom, zdali některý jednotlivý starosta obecní snad nevyvěsí kandidátní listiny. Proto změnil vládní návrh.
§ 46. Výbor seznal, že není možno voliti v místě bydliště pojištěnců, poněvadž jednak pojištěnci jsou značně roztroušeni - často i mimo obvod pojišťovny - jednak seznamy voličské založené na mzdových výkazech nemohou býti pořízeny podle bydliště, nýbrž podle místa zaměstnání pojištěncova. Proto lze také voliti pouze v místě zaměstnání. To vrak má za následek, že volby nebude možno konati v neděli, protože nelze očekávati ani vyžadovati na pojištěnci, jenž na neděli odebral se po případě do vzdáleného bydliště, aby se vrátil v den voleb zase do místa zaměstnání. Pro volby ve všední den je však třeba tohoto ustanovení převzatého z obecního řádu volebního.
§ 47. Ministerstvo vnitra upozornilo, že v obvodech, kde je mnoho analfabetů, se osvědčilo připustiti označování kandidátních listin určitým počtem kroužků, čárek a pod.
§ 51. Ustanovení odst. 4. bylo do osnovy pojato na základě zkušenosti nabyté z prakse obecní.
§ 54. Výbor zamítl návrh, aby do zákona bylo pojato ustanovení, že námitky a stížnost mafií odkládací účinek, protože to vyplývá ze všeobecných zásad o řízení správním. Chtěje však zjednodušiti řízení volební, navrhuje výbor, aby o námitkách bylo jednáno pouze, jsou-li podány jistým minimálním počtem voličů, maje za to, že sotva budou důvodny námitky, k nimž se nepřipojí ani tak malý počet voličův.
§ 56, písm. a). Vládní návrh v § 59, odst. 2. navrhoval, aby dva členy dozorčího výboru volili členové představenstva zvolení pojištěnci. Ačkoliv tito dva pojištěnci v dozorčím výboru budou v menšině a nebudou pravděpodobně vykonávati zvláštního vlivu na činnost dozorčího výboru, přece. sociálně-politický výbor považoval za nelogické, aby členové představenstva volili - byt i jen malou -část orgánu, jenž má dozírati k jejich vlastní činnosti. Proto výbor přenáší toto právo voliti dva pojištěnce do dozorčího výboru na valnou hromadu delegátů.
Písm. b). Výbor zjistil, že valná hromada delegátu v praksi neusnáší se o rozpočtu nemocenské pokladny, poněvadž v rozpočtu tvoří pevnou položku pouze náklady správní, kdežto vydání závisí často na nahodilé epidemii a jejím rozsahu, jakož i na stavu zaměstnanosti, příjmy pak vůbec jsou závisly na zaměstnanosti, které nelze předem odhadnouti. Proto výbor vypustil z vládního návrhu právo valné hromady usnášeti se o rozpočtu pojišťovny.
Písm. e). Kdyby valná hromada měla se usnášeti o nabytí nebo zcizení konkretní nemovitosti, byla by vydána agitaci zájemníků a byla by v nebezpečí, že její usnesení způsobí pojišťovně škodu. Také by bylo nebezpečí, že pojišťovně unikne vhodná příležitost ke koupi nebo prodeji nemovitostí. Proto výbor přenechal valné hromadě rozhodnouti pouze o zásadě, má-li se nemovitosti nabýti a podobně, a ponechal konkretní provedení představenstvu.
§ 58. Aby nebylo pochybnosti o tom, že valná hromada nemůže se usnášeti o ničem jiném, nežli co bylo na jejím denním pořadu, a aby tedy nepřítomní delegáti nebyli překvapeni, byla do § 58 vsunuta druhá věta:
§ 59. Sleduje důsledně zásadu přijatou v § 56, písm. a), výbor zbavuje zaměstnavatelské členy dozorčího výboru práva voliti dva členy představenstva a předává toto právo zaměstnavatelům přímo. Tím se stal zbytečným § 52 vládního návrhu.
Do druhého odstavce pak bylo pojato ustanovení § 53 vládního návrhu, jenž stal se takto zbytečným.