Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.
|
I. volební období. |
9. zasedání. |
4793.
Interpelace:
I. posl. dra Lodgmana a druhů ministrovi vnitra, že ministerstvo vnitra nevyřizuje odvolání;
II. posl. dra Lodgmana a druhů ministrovi spravedlnosti o zabavení č. 143 časopisu "Trautenauer Tagblatt" ze dne 27. června 1924;
lIl. posl. J. Mayera a druhů ministrovi spravedlnosti a vnitra o novém neospravedlněném zabavení časopisu "Deutscher Landruf";
IV. posl. dra Korlátha, Kurťaka a súdr. ministrovi zahraničia, priemyslu, obchodu a živností, financií a soc. pečlivosti o sklárni vo Ferenczvölgy-u v okolí obce Ťačova;
V. posl. dra Körmendy-Ékesa a súdr. ministerskému predsedovi o zrušení rodinných prídavkov, poťažne druhotných príspevkov na deti štátnych zamestnancov;
VI. posl. Tausika a soudr. ministrovi soc. péče, že průmyslové podniky v okrese novovesském na Slovensku porušují beztrestně zákon o osmihodinné době pracovní;
VII. posl. Blažka a soudr. ministrovi železnic o zlořádech na hradeckém ředitelství státních drah.
I./4793 (překlad).
Interpelace
poslance dra Lodgmana a druhů
ministrovi vnitra,
že ministerstvo vnitra nevyřizuje odvolání.
Městská rada frývaldovská (ve Slezsku) podala dne 23. prosince 1922 frývaldovské okresní politické správě odvolání k ministerstvu proti rozhodnutí opavské zemské politické správy ze dne 17. listopadu 1922, č. IV-184630 a dne 30. ledna 1923 proti rozhodnutí zemské politické správy ze dne 20. prosince 1922, č. IV/2263/76. První rozhodnutí se týkalo usnesení obce, aby ulice nebyly více označovány, druhé umístění místních tabulek.
Obou odvolání ministerstvo vnitra dosud nevyřídilo. Podepsaní se tedy táží pana ministra vnitra:
1. Proč nebyla obě odvolání dosud vyřízena?
2. Čím se ospravedlní, že se nuceně provádějí rozhodnutí, jež dosud nenabyla právní moci, avšak odvolání že dosud nebyla vyřízena?
V Praze dne 3. července 1924.
Dr. Lodgman, Kraus, dr. Keibl, dr. Schollich, Schälzky, Bobek dr. W. Feierfeil, Böhr, Knirsch, dr. Radda, dr. Lehnert, dr. Brunar, inž. Kallina, dr. E. Feyerfeil, Matzner, Patzel, inž. Jung, Schubert, Scharnagl, Wenzel, Simm.
II./4793 (překlad).
Interpelace
poslance dra Lodgmana a druhů
ministrovi spravedlnosti
o zabavení č. 143 časopisu ťTrautenauer TagblattŤ ze dne 27. června 1924.
Zmíněný časopis byl zabaven pro tato dvě místa, jež v jiných časopisech byla úplně nezávadně propuštěna:
I.
"Dne 24. června zasedal v Praze pod předsednictvím posl. dra Lodgmana širší výbor německé národní strany, jehož se zúčastnili kromě poslanců a senátorů strany také stálí důvěrníci. Nejdůležitějším předmětem porady byla slavnostní vítání presidenta Masaryka a bylo usneseno:
"Širší výbor strany na své schůzi prohlašuje, že se účast straníků v slavnostních uvítáních presidenta republiky nedá sloučiti se zásadami strany. Výbor vyslovuje oněm straníkům, kteří se proti tomuto mínění prohřešili, svůj nejostřejší nesouhlas. Toto usnesení se ovšem nevztahuje na ony straníky, kteří se zúčastnili nikoliv jako svobodně zvolení zástupci, nýbrž jako zástupci nějakého místa závislého na státní správě."
Dále bylo na schůzi promluveno o jiných věcech strany a o tom, jak provésti usnesení poslední schůzi strany. Posl. dr. Lodgman a inž. Kallina podali zprávu o schůzi pracovního společenství německé národní strany v Solnohradě. Konečně se zabýval parlamentní klub rozličnými návrhy zákonů, o nichž se jedná."
II.
"Z Chebu se nám píše: Jak se vyvlastňování půdy využívá k počešťování, lze zřetelně viděti na tomto případě. Lenní dvůr mezi Chebem a Františkovými Lázněmi, patřící k Metternichovu panství, jest nyní ve správě německého nájemce Jedlitschky. Lenní dvůr patří mezi majetky, které podle zákona smějí býti vyvlastněny. Ačkoliv majetek ten jest oceněn asi na milion korun, žádá držitel 300.000 leč náhrady, avšak stát mu chce přiznati jen 240.000 Kč; zajisté jen proto, aby prostřednictvím pozemkového úřadu bylo usnadněno převzetí českému uchazeči, synovci českého poslance Pika z plzeňské župy, jenž jest zároveň švagrem poslance Patejdla, má tedy dvojí naději k dosaženi svého cíle."
Podepsaní se táží pana ministra, zdali považuje tento postup za správný a proč tyto zprávy, jež v jiných novinách nezávadně prošly, byly zabaveny právě v časopise "Trautenauer Zeitung?"
V Praze dne 3. července 1924.
Dr. Lodgman, dr. Keibl, Patzel, Zierhut, dr. Schollich, Simm, Bobek, J. Mayer, Kraus, Böhr, Matzner, inž. Jung, Wenzel, dr. Radda, Knirsch, dr. Brunar, inž. Kallina, dr. Lehnert, dr. E. Feyerfeil, Scharnagl, Schubert.
III./4793 (překlad).
Interpelace
poslance J. Mayera a druhů
ministrům spravedlnosti a vnitra
o novém neospravedlněném zabavení časopisu ťDeutscher LandrufŤ.
Č. 75 časopisu "Deutscher Landruf" za dne 1. července 1924 se stalo znovu jednou obětí červené tužky státního zástupce pro tyto řádky, které již v broumovském časopisu "Scholle" bez závady byly propuštěny:
"Ale co je do toho vojenské správě, zdali mladý sedlák po všech těch břemenech, jež na něj nakládá stát, svým pověstným zákonodárstvím již za převzati oteckého hospodářství až do běžných daní a dávek, bude ještě těžce poškozen cvičením ve zbrani, které jej trhá přímo ze žní, na nichž buduje celou svou naději, že musí nechati dům i dvůr a pole, jen aby nepotřebně byl po 4 týdny honěn na manévrech s bouchačkou? Co je do toho vojenské správě, zdali se tím zničí rolnická existence či nikoliv, zdali tím shnije mnoho polních plodin proto, že nebyly sklizeny či nikoliv. Co je do toho vojenské správě, zdali se tím způsobí ohromná zemědělská a zároveň národohospodářská škoda? A opravdu, proč by se o to měla starati vojenská správa, když vláda tohoto státu, které přece je podřízena, má tak nepatrné porozumění pro blaho a bolest zemědělství?"
Podepsaní se táží:
1. Co zamýšlejí učiniti páni ministři, aby učinili přítrž tomuto svévolnému poškozování německého tisku censurou úřadů?
2. Co zamýšlejí páni ministři učiniti, aby uvedli v soulad pochopení zabaveného článku ve východních a v západních Čechách?
V Praze dne 11. července 1924.
J. Mayer, Schubert, Heller, dr. Spina, J. Fischer, Zierhut, dr. Petersilka, Böllmann, inž. Jung, Wenzel, Simm, Knirsch, Patzel, Schälzky, dr. Hanreich, Kaiser, dr. W. Feierfeil, Windirsch, Budig, dr. Luschka, Pittinger.
IV./4793 (překlad).
Interpellácia
poslanca dra Korlátha, Kurťaka a súdruhov
ministrom zahraničia, priemyslu obchodu a živností, financií a sociálnej pečlivosti
o sklárni vo Ferenczvölgy-u v okolí obce Ťačova.
Sklárňa, cementárňa a továrňa na konservy ovocné akc. spol. vo Ferenczvölyu, ktorá je z väčšej časti majetkom československých štátnych občanov a je jediným podnikom okresu ťačovského, ktorý zamestnáva niekoľko sto robotníkov, povozníkov a sriadencov, leží na tom území obce Ťačova, ktoré bolo síce mierovou smluvou priznané Československej republike, avšak vláda československá darovala ho pozdejšie Rumunsku.
Obyvateľstvo okresu Ťačovského vo svojom memorande podanom ministerstvu zahraničia a Spoločnosti národov už svojho času protestovalo proti tomu, aby táto významná časť obvodu obce Ťačova prenechaná bola Rumunsku a v tomto memorande uviedlo aj všetky krivdy obyvateľstvu spôsobené, medzi nimi aj to, že pričlenením sklárne k územiu rumunskému príjde obyvateľstvo o jediný podnik, ktorý poskytoval prácu. Tento protest opätovala pozdejšie aj deputácia u ministerstva zahraničia, avšak bez výsledku, ba dokonca nedbalosti úradov Československej republiky lze pričítať i tie prechmaty úradov rumunských, že nehnuteľnosti ťačovských obyvateľov, skladajúce sa z lesov, pašienkov, lúk, ornej pôdy a ovocných sadov vo výmere asi 9000 kat. jutár, boly im jednoducho vzaté a že úrodu pozemkov, ktoré sú vlastníctvom Ťačovanov a prečnievajú do územia Rumunsku prenechaného, rôznym spôsobom, avšak vždy bez príslušnej náhrady stále decimujú, prečo údajne už aj diplomatické pokračovanie je zahájené.
Kancelária a pokladňa shora menovanej sklárne, cementárne a továrne na ovocné konservy bola vedená v Ťačove majiteľmi, československými štátnymi občany bydliacimi v Ťačove, ktorí vzdor colných hraníc snažili sa zamestnávať v práci a povoznej doprave českoslov. štátnych občanov a príjmy podniku prenášať do územia Československej republiky. Tento stav mohol byť však udržovaný len do výmeny peňazí, t. j. do konca r. 1920 lebo ťačovskí a totiž československí majitelia podniku zostali v dôsledku výmeny peňazí ber. závodného kapitálu a preto boli nútení prenechať financovanie a následkom toho aj vedenie podniku jednému ich spoločníkovi Júliusovi Weissovi ml. v Budapešti, ktorý ako štátny občan maďarský vymenil československých robotníkov a zamestnancov maďarskými, nádenníkov a povozníkov však, poneváč administráciu presídlil na územie rumunské, vymenil Rumunami.
Výmena peňazí stala sa totiž z vlahovôle vrchného finanč. riaditeľstva v Užhorode vzdor §§-om 3 a 4 nariadenia z r. 1920 čís. 567 v pomere 1:4 a podniku nebola poskytnutá ani tá všeobecná výhoda zaistená, §-om 2 uvedeného nariadenia, dľa ktorej prvé 2000 korún vymenia sa v pomere 1: 1 a ďalších 8000 však v pomere 1:2, lebo podniku bolo už hneď prvých 10.000 korún vymenené v pomere 1: 4.
Trestajúca ruka čsl. štátu, ktorá týmto spôsobom vydala podnik, zamestnávajúci niekoľko sto robotníkov, do cudzích rúk, - ako sa zdá, nebola spokojná s dosaženým výsledkom, lebo veď dosial bolo dosažené len to, že pripravila hromadu štátnych občanov o pracovnú príležitosť, dvoch štátnych občanov o správu svojho majetku a štát sám o hromadu priamych a nepriamych daní, - avšak majitelia továrne mali ešte vždy 25% svojho majetku zbylého po výmene peňazí, muselo byť tedy postarané o to, aby boli ešte i o tieto 25% pripravení. Lebo veď majitelia továrne sú československí štátni občiania, musia tedy republika o nich postarať, keď uš ináče nie, tak aspoň tým, aby i o tieto 25% čo najskôr prišli! Stalo sa tedy, že bola vyslaná z revizného odboru ministerstva financií komisia, ktorá výmenu peňazí zrevidovala a sdelila jednému majiteľovi podniku, že krivdy, ktoré utrpel pri výmene peňazí, budú ministerstvom financií bezpodmienečne sanované. Netreba k tomu len to, aby sa podala žiadosť ministerstvu financií na adresu udanú jedným členom komisie, a zadržaných 75% vymenených peňazí bude zaraz vyplatené, len aby sa snažil za cenu akýchkoľvek obetí vrátiť čo najskôr Juliusovi Weissovi ml. peniaze ním požičané a opätne prevziať vedenie podniku. Následkom toho pobehal všetky banky v Užhorode a Košiciach, u ktorých vinkulujúc svoj ešte zbylý mu majetok a vypožičajúc si potrebné peniaze, nakúpil rumunské leje, ktoré boly vtedy v kurzu značne vyššom ako koruna československá, poukázal ich Juliusovi Weissovi, tohoto odstránil s čela podniku, - čo tiež nebolo veľmi snadné, - avšak sľúbené peniaze pri výmene zadržané ešte vždy neprichádzaly. Medzi tým splatnosť vypožičaných peňazí dospela, valuta leja sa zvýšila, avšak cena zbylého majetku sa znížila následkom stúpania ceny koruny a pôžička, vybraná v lacných korunách, pri pripočítaní vysokých úrokov a provizií vzrastla na obnos dvojnásobný, a poneváč majiteľ nebol vstave platiť, bola naň uvalená dražba.
A teraz nasleduje druhá časť aktu:
Župa marmorošská má ohromné územia zarostlé vrbovým prútim; aby toto mohlo byt jednak využitkované, jednak však, aby prútie mohlo byť tamojším chudobným roľníckym obyvateľstvom po domácku spracované a dané do obchodu a tým obyvateľstvo prišlo k zárobku, - boly za býv. maďarského režimu v niekoľko obcí sriadené na štátne náklady košíkárne, v ktorých ľud, najmä ženy a deti, naučily sa pliesť košov a provodzovaly to ako domáci priemysel. Priemysel tento však následkom politických zmien tiež zbankrotoval; ovocné koše totižto, ktoré boly tu shotovené, boly za starého režimu umiestené vo všetkých ovocnárskych vidiekoch monarchie, teraz však je trhovisko redukované výlučne na obce Veľký Sevljuš, Berehovo a okolie. Tento košíkársky priemysel mal ešte iné odvetvie, t. j. shotovovanie pletených demižonov. Toto odvetvie by malo ešte vždy dostatočného odbytu. Predpokladom toho je však, aby sklenené nádobie dodávané bolo čo možná z továrne najbližšej, lebo sklo, odoberané z ďaleka zdraží sa následkom rozbitia a dovozom tak, že bude neschopné súťaže. Tomuto priemyslu dodávaly potrebné sklo dosial sklárne v Svaľave a Ferenczvölgyu. Sklárňa v Svaľave nepracuje; a dovoz z Ferenczvölgyu pre vysoké dovozné clá a prekážky činené dovozu colným úradom stal sa nemožným. Tým zostalo zase veľa robotníkov bez chleba, hľadá spásu v komunizmu a vrbištia zôstanú nevyužitkované.
Náš ubohý spoluobčan, ktorý vzdor svojim krvácajúcim ranám má ambicie povzniesť veci verejné, podáva žiadosti 1. civilnej správe v Užhorode, 2. ministrovi sociálnej pečlivosti, 3. ministerstvu financií a 4. ministerstvu obchodu, v ktorých žiadostiach medzi iným žiada, aby preminutím dovozných ciel bol mu uvolnený dovoz demižonových skiel zo sklárne vo Ferenczvölgyu, v ktorom prípade by sa zaviazal zamestnávať stále 200 robotníkov. Odvoláva sa na smluvu uzavrenú medzi Československom a Rumunskom, ktorá ho už bez toho oprávňuje ku dovozu cla prostému. Jeho žiadosti dosial nie sú vybavené.
Tážeme sa pánov ministrov:
1. či sú ochotní už koniec koncov riešiť hraničnú otázku s Rumunskom.
2. či je pán minister financií ochotný vymeniť peniaze tejto spoločnosti v pomere 1:1?
V Prahe, dňa 12. júna 1924.
Dr. Korláth, Kurťak, dr. Lelley, Füssy, Schälzky, Böhr, Schubert ,dr. Petersilka, dr. W. Feierfeil, Kraus, Patzel, dr. Keibich, inž. Kallina, dr. Lehnert, Simm, Zierhut, dr. Jabloniczky, Knirsch, Röttel, dr. Körmendy-Ékes, Palkovich, Pittinger, Křepek, Kaiser, Matzner, Wenzel.
V./4793 (překlad).
Interpellácia,
poslanca dra Körmendy-Ékesa a súdruhov
ministerskému predsedovi
o zrušení rodinných prídavkov, poťažne drahotných príspevkov na deti štátnych zamestnancov.
Pane ministerský predseda!
Medzi štátnymi zamestnanci, jak medzi úradníkmi, tak v iných kategoriách štátnych zamestnancov je obrovské roztrpčenie pre odbúranie rodinných prídavkov. Na deti, narodené po 1. januári 1923 nedostanú štátni zamestnanci rodinných príspevkov, čím nastáva to divné položenie, že ton, jehož dieťa narodilo sa náhodou 31. decembra 192, dostane o veľa vyšší plat ako ten, jehož dieťa prišlo na svet pozdejšie.
Odbúravanie rodinných prídavkov protiví sa záujmom štátnym, lebo to bude viesť k systému jedného dieťaťa, alebo štátni zamestnanci nebudú sa ženiť, lebo je tu príklad, že železničný kontrolor nemôže vyživiť trojčlennú rodinu z 1250 Kč mesačného platu.
Odbúraním rodinných prídavkov najviac sú postižené malé existencie, tak na príklad robotníčky v tabákových továrniach, ktoré však svojou prácou získaly štátu v r. 1923 jednu miliardu čistého zisku.
Tážem sa pána ministerského predsedu, či je ochotný uviesť rodinný prídavok štátnych zamestnancov do predošlého stavu, obnosy dosial srazené vrátiť a vôbec postarať sa o to, aby štátni zamestnanci za odbúrané rodinne prídavky, poťažne drahotné príspevky na deti dostali inú podobnú náhradu?
V Prahe, 25. júna 1924.
Dr. Körmendy-Ékes, dr. Korláth, Zierhut, Knirsch, Simm, dr. Petersilka, inž. Kallina, dr. Radda, Palkovich, Böhr, dr. Schollich, Patzel, dr. Jabloniczky, dr. Lelley, Füssy, Wenzel, dr. Brunar, dr. Keibl, Matzner, Kraus, Pittinger.
VI./4793.
Interpelace
poslance Heřmana Tausika a soudruhů
ministru sociální péče,
že průmyslové podniky v okrese novovesském na Slovensku porušují beztrestně zákon o osmihodinné době pracovní.
Průmyslové podniky v okresu Spišské Nové Vsi na Slovensku nedbají vůbec ustanovení zákona o 8hodinné době pracovní. Odborové organisace dělnické sám živnostenský inspektorát ve Spišské Nové Vsi učinily okresnímu úřadu již řadu trestních oznámeni, že se v průmyslových podnicích novovesských pracuje 10 až 12 hodin denně, a že se nedodržují předpisy o noční práci. Okresní úřad nechal však vesměs lato oznámení rok i déle nepovšimnutá; ač byl třeba několikráte upomenut, proti vinníkům nezakročil.
Na doklad protizákonného jednání okresního úřadu uvádíme přesná data některých trestních oznámení živnostenského inspektorátu okresnímu úřadu, jež zůstala i po upomínkách nevyřízena:
1. Reich Robert, majitel továrny na stroje, byl udán dne 18. ledna 1923 č. j. 775, urgence 8. října 1923 č j. 1076.
2. Igiovia, továrna nábytku, trestní oznámení z 10. ledna 1923 č. j. 358.
3. Gottwald, majitel továrny na nábytek, žádal o dovolení 10hodinné doby pracovní, kterého však neobdržel. Již několikráte bylo učiněno na něho trestní oznámení, že se v jeho podniku pracuje přes čas, a přece ještě do dnes se pracuje 10-12 hodin denně.
4. Pekař Strelko byl udán 18. srpna 1923 č. j. 847; urgence 10. února 1924 č. j. 959. Mimo živnostenský inspektorát učinil udání na Strelku také policejní kapitanát a to dokonce třikráte. 19. února, 26. srpna, 16. října 1923, ovšem bezvýsledně.
5. Firma Reiner a Mandula, parní pila, byla udána 13. června 1923 pod č. 713, urgence 10. února 1924. Mimo to také četnictvo tuto firmu asi dvakráte udalo.
Jediný případ z těchto učiněných oznámení pro nedodržování zákona o 8hodinné době pracovní byl vyřízen a to jedno z udání na firmu Reiner a Mandula, jež bylo okresním úřadem zamítnuto a odvolání županským úřadem vyřízeno tím, že byli dva dělníci pokutováni a 50 Kč.
Jak patrno z těchto případů, nevyřizuje okres. úřad stížností na porušování zákona o 8hodinné době pracovní, a to ani tehdy, je-li mu protizákonné jednání hlášeno přímo živnostenským inspektorátem. Za tuto vyloženou sabotáž zákona je spoluzodpověden županský úřad, který ji trpí. Patrně se okresní náčelník i župan pokládají ve svých úřadech za exponenty zaměstnavatelů a za hlavní svoji povinnost považují, ukazovati názorně obyvatelstvu, jak mají býti zákony republiky sabotovány. Tím ovšem dodávají zaměstnavatelům nové odvahy, takže pracovní poměry v okresu novovesském jsou horší než v nějaké kolonii.
Táži se Vás, pane ministře, chcete-li tyto koloniální poměry ihned odstraniti, okresním a županským úřadům na Slovensku a Podkarpatské Rusi přísně naříditi zachovávání zákona o 8hodinové době pracovní a okresního náčelníka ve Spišské Nové Vsi Zajce jakož i župany Šekáče pohnati k zodpovědnosti pro veřejnou sabotáž zákona?
V Praze dne 21. července 1924.
Tausik, dr. Gáti, Šafranko, Darula, Koutný, Malá, Burian, dr. Šmeral, Svetlik, Kunst, Kučera, Haken, Merta, Bubník, Skalák, Krejčí, J. Kříž, Toužil, Kreibich, Teska, Houser, Sedorjak, Blažek, Warmbrunn, Mondok, Rouček, Mikulíček.
VII./4793.
Interpelace
poslance Jaroslava Blažka a soudruhů
ministru železnic
o zlořádech na hradeckém ředitelství státních drah.
Ředitel státních drah v Hradci Králové, Auředníček, jenž ukazuje při svém úřadování naprostou neschopnost, dopustil se, dle našich přesných informací četných přehmatů, z nichž některé uvádíme:
1. Na podzim 1923 byla převezena z Vídně do Kutné Hory mrtvola vdovy po bývalém advokátu dru Auředníčkovi. Přeprava po československých státních drahách se děla úplně zdarma t. j. na státní útraty. Kromě toho bylo vyplaceno jejímu synovi dru Otakaru Auředníčkovi, řediteli st. drah v Hradci Králové, 3000 Kč, ačkoliv mu státní pokladna vyplácí plat IV. hodu. tř. a činžovní přídavek 9000 Kč, mimo vysoké diety, jež si ředitel dr. Auředníček účtuje a jež dosahují měsíčně téměř 2000 Kč. Dle přesného znění dosud platné instrukce V., dle níž lze slevu povoliti pouze tehdy, když zemřelý žil se svým příbuzným ve společně domácnosti a byl jím úplně vydržován, neměl ředitel Auředníček nároků na bezplatný převoz mrtvoly své matky. Zesnulá nežila v jeho domácnosti v Hradci Králové, aul nebyla jím vydržována, neboť vládla sama dostatečnými peněžními prostředky. Žila po dlouhá léta trvale u svého syna, zámožného advokáta ve Vídni, a přijížděla do Hradce Králové pouze na návštěvu. Čsl. železniční erár platil neodůvodněně zámožné rodině pohřební výlohy a proti znění instrukcí zdarma převezl mrtvola od hranic až do Kutné Hory. Ministerstvo železnic bylo zřejmě podvedeno, nebo samo dopustilo se nezákonnosti.
2. Ředitel Auředníček užíval neoprávněně podřízeného úředníka, inspektora Fáborského, aby jeho matku na výletech z Vídně do Hradce a zpět doprovázel a bavil, při čemž úředník zneužíval úředního postavení a služební jízdenky I. tř. k soukromým úsluhám páně ředitelovým. Mámo podezření, že matka ředitele Auředníčka při svých cestách neplatila plnou tonu jízdného a žádáme, aby ministerstvo železnic nestranně tuto záležitost vyšetřilo.
3. Vláme zjištěno, že ředitel Auředníček získává na dietách měsíčně mimořádně vysoké obnosy, takže předčí i pověstného košického ředitele Schleydera. Jest známo, že ředitel Auředníček na svých tak zv. služebních cestách se o služební záležitosti téměř nestará, snad proto, že železniční službě vůbec nerozumí. Za to si vyjíždí motorovou drezinou i do vzdálených stanic, jen aby se dobře naobědval, či prožil příjemný večer i noc. Ředitel Auředníček tráví často i několik dní - rovněž jako jeho náměstek Aug. Čermák - v Praze, aniž by byly výsledky jeho činnosti buď u exponované části ředitelství či v ministerstvu železnic konstatovatelny, poněvadž se v úřadech často ani neukáže. Přirozeně, že si Auředníček své výlety do Prahy dává platit řádně napočítanými dietami.
4. O zvláštním způsobu úřadování hradeckého ředitelství svědčí tento případ:
Před disciplinární komorou v Hradci Králové byl souzen přednosta stanice ze severních Čech, obviněný z defraudace. Předseda komise, místoředitel A. Čermák, mu vytýkal, že přišel do služby ráno přímo z hostince. Provinilý odpověděl však směle: "Znám jiné pány, kteří po probdělé noci ještě později jedou do služby přímo z hostince a všechno ve voze znečistí!" Přednosta mínil "služební" cesty předsedy Čermáka a ředitele Auředníčka. Celá komise byla v rozpacích, neboť i ona věděla, že v blízkém Týništi byla zřízena na státní útraty herna, v níž oba ředitelé často hýřili celé noci. Do herny svolávali úředními telegramy podřízené vyšší úředníky k hazardním hrám. Ze do úřadů přijížděli pozdě a v nenormálním stavu, je prokázáno. Přednosta defraudant to také svou poznámkou vyhrál. Nebyl propuštěn ze služeb dráhy, ač zpronevěřil přes 4000 Kč a nebyl také vydán soudu.
Je nápadné, že státní správa vychází řediteli Auředníčkovi tak blahovolně vstříc, když v jiných případech jedná-li se o chudého, počíná si velmi tvrdě, povolujíc podporu v úmrtí v obnose 100 až 300 Kč. Mezi železničáři budí chováni ředitele Auředníčka oprávněnou roztrpčenost. Je známo, že Auředníček zneužívá svého postavení k politickému strannictví. Ačkoliv jest přijímání nových osob do služeb dráhy výslovně zakázáno, přijímá nové zaměstnance na doporučení tajemníka politické strany československých socialistů. Ředitel Auředníček označuje i soukromé dopisy, adresované "Br. sekretariátu Jednoty zřízenců pro dr. Semeráda" úředním označením "služební věc".
Mezi železničními zaměstnanci rozšířeno jest tvrzení, že ředitel Auředníček přičiněním pana ministra Stříbrného dostane se do Prahy, kde bude jmenován chéfem departementu a tím by měl nárok na příspěvek cirka 1600 Kč měsíčně. Tato pověst pobuřuje železniční zaměstnance i obyvatelstvo, nebol; jest všeobecně známa neschopnost pana ředitele Auředníčka. Zdá se však, že pro Auředníčka není nic nemožného, vždyť po léta dostává drahotní přídavky pro ženatého, ačkoliv nežije se svou ženou ve společné domácnosti.
Tážeme se pana ministra: Hodlá okamžitě a nestranně vyšetřiti všechny námi uvedené skutečnosti? Hodlá nám sděliti výsledek šetřeni? Jakým způsobem hodlá pan ministr zjednati nápravu poměrů na hradeckém ředitelství
V Praze dne 19. srpna 1924.
Blažek, Warmbrunn, Bubník, Kreibich, Kunst, dr. Šmeral, Tausik, Malá, Skalák, Teska, Merta, Sedorjak, Mondok, dr. Gáti, Krejčí, Burian, Haken, Houser, Kučera, Šafranko, Svetlik, Toužil, Rouček, J. Kříž, Darula, Koutný.
Původní znění ad I./4793.
Interpellation
des Abgeordneten Dr. Lodgman und Genossen
an den Minister des Innern
wegen Nichterledigung von Rekursen durch das Ministerium des Innern.
Der Stadtrat Freiwaldau (Schlesien) hat am 23. Dezember 1922 bei der politischen Bezirksverwaltung in Freiwaldau den Ministerialrekurs gegen die Entscheidung der politischen Landesverwaltung in Troppau vom 17. November 1922 Z. IV-1846/30 und am 30. Jänner 1923 gegen die Entscheidung der Landesverwaltung vom 30. Dezember 1922 Z. IV/2263/76 überreicht. Die erstere Entscheidung bezieht sich auf den Beschluß der Gemeinde, die Straßenbezeichnungen aufzulassen, die letztere auf die Anbringung von Ortstafeln.
Beide Rekurse sind bisher vom Ministerium des Innern nicht erledigt worden. Die Gefertigten richten an den Herrn Minister des Innern folgende Fragen:
1. Aus welchen Gründen ist die Erledigung dieser beiden Rekurse bisher unterblieben?
2. Womit wird es gerechtfertigt, daß zwar die nicht in Rechtskraft erwachsenen Entscheidungen zwangsweise vollstreckt, die Rekurse aber bisher nicht erledigt wurden?
Prag, den 3. Juli 1924.
Dr. Lodgman, Kraus, Dr. Keibl, Dr. Schollich, Schälzky, Bobek, Dr. W. Feierfeil, Böhr, Knirsch, Dr. Radda, Dr. Lehnert, Dr. Brunar, Ing. Kallina, Dr. E. Feyerfeil, Matzner, Patzel, Ing. Jung, Schubert, Scharnagl, Wenzel, Simm.
Původní znění ad II./4793.
Interpellation
des Abgeordneten Dr. Lodgman und Genossen
an den Justizminister
in Angelegenheit der Beschlagnahme der Zeitung ťTrautenauer TagblattŤ vom 27. Juni 1924, Nr. 143.
Die obige Zeitschrift wurde wegen der folgenden zwei Stellen beschlagnahmt, welche in anderen Blättern durchaus unbeanständet geblieben sind:
I.
"Am. 24. Juni hat in Prag unter dem Vorsitze des Abg. Dr. Lodgman eine erweiterte Parteileitungssitzung der Deutschen Nationalpartei stattgefunden, an welcher neben den Abgeordneten und Senatoren der Partei deren ständige Vertrauensmänner teilgenommen haben. Als wichtigster Gegenstand wurden die feierlichen Empfänge des Präsidenten Masaryk beraten und hiezu folgender Beschluß gefaßt:
"Die erweiterte Parteileitungssitzung erklärt, daß die Teilnahme von Parteimitgliedern bei den feierlichen Empfängen des Präsidenten der Republik mit den Parteigrundsätzen unvereinbar ist. Sie spricht jenen Parteimitgliedern, die gegen diese Anschauung verstossen haben, ihre schärfste Mißbilligung aus. Dieser Beschluß bezieht sich selbstverständlich nicht auf jene Parteimitglieder, welche nicht als frei gewählte Vertreter, sondern als Vertreter einer von der Staatsverwaltung abhängigen Stelle teilgenommen haben."
Im weiteren Verlaufe der Sitzung wurden verschiedene innere Parteiangelegenheiten und die Durchführung des Beschlusses des nächsten Parteitages besprochen. Abg. Dr. Lodgman und Ing. Kallina erstatteten Bericht über die Tagung der Arbeitsgemeinschaft der Deutschen Nationalpartei in Salzburg. Schließlich befaßte sich der parlamentarische Klub mit verschiedenen in Verhandlung stehenden Gesetzesentwürfen."
II.
"Aus Eger wird uns geschrieben: Wie die Bodenenteignung zu Tschechisierungszwecken ausgenützt wird, geht deutlich auf dem im folgenden geschilderten Fall hervor. Der dem Metternichschen Besitz gehörige Lehnhof zwischen Eger und Franzensbad wird gegenwärtig von dem deutschen Pächter Jedlitschka verwaltet. Der Lehnhof fällt unter jene Besitze, die nach dem Gesetze enteignet werden dürfen. Der Besitzer verlangt, obwohl der Besitz mit rund einer Million Kronen bewertet ist, 300.000 Kč Entschädigung, während der Staat ihm aber nur 240.000 Kč zugestehen will; wohl lediglich deshalb, um einem tschechischen Bewerber, dem Neffen des tschechischen Abgeordneten Pik vom Pilsner Kreis, der gleichzeitig ein Schwager des Abgeordneten Patejdl ist, also zweifache Chanzen zur Erreichung seines Zieles hat, die Übernahme durch das Bodenamt zu erleichtern."
Die Gefertigten fragen den Herrn Minister, ob er dieses Vorgehen für berechtigt hält und warum diese, in anderen Blättern unbeanständet gebliebenen Nachrichten gerade im Trautenauer Tagblatte beschlagnahmt wurden?
Prag, den 3. Juli 1924.
Dr. Lodgman, Dr. Keibl, Patzel, Zierhut, Dr. Schollich, Simm, Bobek, J. Mayer, Kraus, Böhr, Matzner, Ing. Jung, Wenzel, Dr. Radda, Knirsch, Dr. Brunar, Ing. Kallina, Dr. Lehnert, Dr. E. Feyerfeil, Scharnagl, Schubert.
Původní znění ad III./4793.
Interpellation
des Abg. Josef Mayer und Genossen
an die Minister der Justiz und des Innern
in der Angelegenheit der neuerlichen ungerechtfertigten Beschlagnahme des ťDeutschen LandrufesŤ.
Die Nr. 75 des "Deutschen Landrufes" vom 1. Juli 1924 verfiel wieder einmal wogen den folgenden schon in der "Scholle" in Braunau unbeanständet gebliebenen Zeilen dem Rotstifte des Staatsanwaltes:
"Aber was kümmert es die Militärverwaltung, ob ein junger Bauer nach all den Lasten, die ihm der Staat mit seiner famosen Gesetzgebung schon durch die Übernahme der väterlichen Wirtschaft bis zu den laufenden Steuern und Abgaben auferlegt, noch durch die Waffenübung weiter schwer geschädigt wird, die ihn mitten aus der Erntezeit, auf die er sein ganzes Hoffen baut, herausreißt, daß er Haus und Hof und Feld, den Schweiß seiner Arbeit, stehen und liegen lassen muß, um unnütz 4 Wochen lang mit dem Schießprügel im Manöver herumgetrieben zu werden? Was kümmert es die Militärverwaltung, ob dadurch eine bäuerliche Existenz vernichtet wird oder nicht, ob dadurch viele Feldfrüchte uneingebracht verfaulen oder nicht. Was kümmert es die Militärverwaltung, ob dadurch ein so unabsehbar großer landwirtschaftlicher und zugleich volkswirtschaftlicher Schaden angerichtet wird? Und wahrlich, warum sollte das die Militärverwaltung auch was kümmern, wo die Regierung dieses Staates, der sie ja untersteht, selbst ein so mangelndes Verständnis für das Wohl und Wehe der Landwirtschaft aufbringt?"
Die Gefertigten fragen an:
1. Was gedenken die Herren Minister zu tun, um diese mutwillige Schädigung der deutschen Presse durch die zensurierenden Behörden hintanzuhalten
2. Was gedenken die Herren Minister zu tun, um die Auffassung über die zu beschlagnahmenden Artikel in Ost- und Westböhmen in Einklang zu bringen?
Prag, am 11. Juli 1924.
J. Mayer, Schubert, Heller, Dr. Spina, J. Fischer, Zierhut, Dr. Petersilka, Böllmann, Ing. Jung, Wenzel, Simm, Knirsch, Patzel, Schälzky, Dr. Hanreich, Kaiser, Dr. W. Feierfeil, Windirsch, Budig, Dr. Luschka, Pittinger.
Původní znění ad IV./4793.
Interpellácio
a külügy-, ipar és kereskedelem, pénzügy és népjóléti Miniszter urakhoz
a Técsö község határában fekvő Ferenc völgyi üveggyár tárgyában.
Beadják: Korláth Endre, Kurtyak Janos és társai.
A Ferencvölgyi üveg, cement és gyümölcs konzervgyár részvénytársaság, amely nagyobb részben csehszlovák állampolgárok tulajdonát képezi és amely gyár a técsöi járásnak egyedüli vállalata amely több száz munkást, fuvarost és alkalmazottat foglalkoztatott, fekszik Técsö községnek azon területén, amely a békeszerződéssel ugyan a Csechszlóvák Köztársaságnak ítéltetett meg, de a cseszlov. kormány később odaajádékozta Romániának.
Técsö járás polgársága a külügy Minisztériumhoz és a népszövetséghez benyújtott mamorandumában már annak idején tiltakozott az ellen, hogy Técsö község területének ezen fontos része Romániának átengedtessék és ezen memorandomukban felsorolták az ez által reájuk nehezedő sérelmeket többek között azt is, hogy az üveggyárnak román területre való juttatása által, elesnek az egyedüli munkaadó vállalattól is. Ezen tiltakozásukat később küdöttségileg megismételték a Külügyminisztériumban de eredménytelenül, síit a Csehszlóv. köztársasági hatságok nemtörődömségének tudható be a Román hatóságoknak azon túlkapásai is, hogy a técsöiek tulajdonát képező mintegy 9000 katasztrális hold terület erdő, legelő, rét, szántó és gyümölcsösből álló ingatlanai egyszerűen elvétetett és az, hogy a még mostis a técsöiek birtokában lévő de a Romániának átengedett területre nyúló birtokok részleteinek termései külömbözö módon, de minden esetben megfedelö ellenérték nélkül állandóan megdézsmáltatik, amiért most állítólag diplomátiai eljárás indult meg.
A fent emutett üveg, cement és gyümölcs konzervgyár irodája és pénztára a Técsön lakó és csehszlov. állampolgársággal bíró tulajdonosok által Técsön vezettetett, akik a fennálló vámhatár daczára igyekeztek a munkálatokat és a fuvarozásokát csehszlov. állampolgárokkal elláttatni és a vállalatnakjövedölmeit a Csehszlov.
Körtársaságnak területére irányítani. Ez azonban csak a pénz beváltásig vagyis 1920.-év végéig tarthatta magát, mert a pénz beváltás alkalmából kifolyólag a vállalat técsöi tehát csehszlov. tulajdonosai forgó töke nélkül maradtak és ezáltal kénytelenek volta a vállalat financirozását és ezzel kapcsolatosam annak vezetését is a Budapesten lakó egyik társuknak ifj. Weiss Gyulának kiszolgáttani - aki magyar állampolgár létére a csehszlov. mukásokat és alkalmazottakat magyarországiakkal cserélte fel, a napszámosokat és a fuvarosokat, pedig - miután az adminisztrációt román területre telepítette at - Románokkal váltotta fel.
A pénz beváltás ugyanis az Uzshorodi Főpénzügy Igazgatóság jóvoltából az 1920. évi 567. sz. rendelet 3. és 4. dacára 1-4 arányban történt meg, nem nyújtván a vállalatnak az ezen rendelet 2. által biztosított azon általános kedvezményt sem, amely szerint az első 2000 korona 1-1 arányban a további 8000 pedig 1-2 arányban váltatik be, mert ezen vállalat részére már az első 10.000 korona is 1-4 arányban lett beváltva.
A Csehszlov. állammák sújtó keze, amely a fent. elsorolt ténykedéseivel egy több száz munkást alkalmaztató vállalatot, ilyetén külföldi kézre játszott át, - agylétezik még nem voltmegelégedve az elért eredménnyel, hiszen eddig csak azt érte el, hogy egy csomó állampolgárt a munkaalkalomtól, két állampolgárt a saját vagyonuk kezelésétől és magát a államot egy csomó közvetlen és közvetett adótól fosztotta meg, azonban még mindég mohvolt a gyár tulajdonosainak a pénz beválté után megmaradtot vagyonuknak a 25%-a, gondoskodni kell tehát, hogy ezeket ezen 25% vagyontól is megfoszthassa. Hiszen agyár tulajdonosai a Köztársaság állampolgárai, kell tehát, hogy a Köztársaság gondoskodjon róluk ha mindjárt egyébbel nem is de legalább azzal, hogy ezen csekély vagyonuktól is mielőbb meg legyenek fosztva, hát gondoltegyet és leküldte a Pénzügyminisztériumhak a revisní odbor bizottságát, amely a pénzbeváltást felülvizsgálva a vállalat egyik tulajdonosának kijelentette, hogy a pénzbeváltás körül ért sérelmek a Pénzügyminisztérium által foltédenül orvosolva lesznek. Egyéb sem kell hozzá csak egy egyszerű kérvényt benyújtani a bizottság egyik tagja által meghagyott címre a Pénzügyminisztériumba, és akkor a beváltott pénzből a visszatartott 75% haladék nélkül kifest. fizetve, csak igyekezzen ifj. Weiss Gyulának az általa előlegezett pénzét bármilyen áldozatok árán mielőbb visszafizetni és vállalat vezetését ismét átvenni. Ezen körülmények folytán bejárta az összes uzshorodi és kosicei bankokat ahol lekötve még a meglevő vagyonát a szükséget összeget kölcsön véve, megvásárolta az akkoriban acsehszl. koronánál jóval magasabban álló Román lejt, ezt ifj. Weiss Gyulának átutalta és öt a vállalat éléről elmozdította - ami szintén nemkönynyen ment de a pénzbeváltásból kifolyólag a pótlólag ifiért őszszeg mégmindég késett. Közben a kölcsönzött összegek esedékessé váltak, a Lej valutája nagyobb lett, de még a meglevő vagyon értéke is csökkent a korona emelkedése folytán, asz olcsó koronában felvett kölcsön pedig a magas kamatok és jutalékok hozzászámításával majdnem a duplájára szaporodott fel és mert fizetni nem volt képes árverést tűztek ki terhére.
Most következik az aktus másodúk téesze
Métamaros megyének rengetik fűzfavesszőt termelő területe van és, hogy azkihasználható legyen, másrészt pudig, hogy a szegény földmives nép azt a háziipar folytán a kereskedelembe juttassa valmint maga is keresethez jusson - a volt magyar éra alatt államköltségen kosárfonó telepek létesültek több kisebb-nagyobb községben a néplegtöbbnyire gyermekek és asszonyok, megtanulták kosárfonást és házilag folytatták. Ezen ipar azonban a politikai változások folytan szín lén csődöt mondott, ugyanis a régi rezsim alatt az itt készült gyümölcsszállito kosarak a monarchia összes gyümölcstermelő vidékein nyertek elhelyezést, most pedig kizárólag Nagyszöllös, Beregszász és tájékára redukálódott a piac. Volt ezen kosárfonó iparnak egy másik ágazata is t. i. az úgynevezett demizson (fonott üveg) készítése. Ez még most is bírna elegendő elhelyezési piacot találni. Ennek azonban az előfeltétele van, hogy a fonásra kerülő üveg a lehető legközelebbi gyártól legyen beszerezve, mert a távolról beszerezett üveg a törés, fuvar által annyira megdrágul, hogy verseny képtelenné válik. Ezen iparághoz eddig a Szolyvai és Ferencvölgyi üveggyárak szállították a szükséges üveget. A szolyvai gyár nincs üzemben a Ferencvölgyi gyárból a magas behozatali vámtarifa és a vámhivatal által a behozatal elé gördittett akadályok miatt lehetetlenné vált. Ezáltal ismét egy csomó munkás kenyér nélkül maradt és emiatt a komunizmusban keres jobb elhelyezést, de a füzesek kihasználatlanul heverésznek.
Szegény polgárunk aki vérző sebei dacára még mostis ambitionálja magának a közügyek előmozdítását, - kérvényeket nyújt be 1. a Civilní Správához Uzshorodra, 2, a Közjólét ügyi Miniszterhez, 3. a Pénzügy minisztériumba és 4. a Kereskedelem ügyi minisztériumba, a melyekben kéri többek között, hogy a behozatali vám elengedése által tegyék lehetővé részére a befonáshoz szükséges üveget a Ferencvölgyi gyárból szállítani, mely esetben kötelezi magát 200 munkást állandóan foglalkoztatni. Hivatkozik a Csehszlov. Közt. és Románia között létrejött szerződésre, amely a vámmentes behozatalra amugyis fejogositja. Kérvényei eddig elintézetlenül hagyattak.
Kérdezzük a Miniszter urakat:
1. Hajlandó-e már végre valahára a határ kérdést rendezni Romániával?
2. Hajlandó-e a Pénzügy Miniszter ur ennek a társaságnak a pénzét beváltani 1/1-es arányban?
Prága, 1924. junius 12.
Dr. Korláth, Kurťak, dr. Lelley, Füssy, Schälzky, Böhr, Schubert, dr. Petersilka, dr. E. Feyerfeil, Kraus, Patzel, dr. Keibl, ing. Kallina, dr. Lehnert, Simm, Zierhut, dr. Jabloniczky, Knirsch, Röttel, dr. Körmendy-Ékes, Palkovich, Pittinger, Křepek, Kaiser, Matzner, Wenzel.
Původní znění ad V./4793.
Interpelláció
A Miniszterelnök Úrhoz
Beadja: Dr. Körmendy-Ékes Jajos ker. szocialista nemzetgyűlési képviselő.
Az állami alkalmazottak családi pótlékának, illetve a gyermekek után járó drágasági segélyek megszüntetése tárgyában.
Miniszterelnök Ur!
Az állami alkalmazottak között, ugy a tisztviselői karban, mint más kategóriája állami alkalmazott között, óriási az elkeseredés a családi pótlék leépítése miatt. Az állami alkalmazottak az 1923.évi január 1. után született gyermekek után már nom kapnak családi pótlékot, ami által előáll az a furcsa helyzet, hogy akinek gyermeke véletlenül 1922.évi december hó 31-én született, sokkal nagyobb fizetést kap, mint akinek gyermeke később látta meg a napvilágot.
A családi pótlék leépítése ellene szól az állam érdekének, mert az egyke rendszerhez fog vozetni vagy az állami alkalmazottak nem fognak nősülni, mivel példa van rá, hogy egy vasúti főellenőr ma 1250 korona havi fizetésből 3 tagú családot eltartani nem tud.
A családi pótlék leépítése a legjobban sújtja a kis existenciákat, így például a dohánygyári munkásnőket, akik pedig munkájukkal az államnak az 1923.évben is egymilliárd K tiszta hasznot hajtottak.
Kérdezem Miniszter Elnök Urat, hajlandó-e az állami alkalmazottak között a családi pótlékot a régi állapotba visszahelyezni, az eddig levont összegeket visszafizettetni és egyáltalában gondoskodni arról, hogy az állami alkalmazottak a leépített családi pótlékokért, illetve a gyermekek után levont drágasági segélyekért más hasonló kárpótlást kapjanak?
Prága, 1924. junius ho.
Dr. Körmendy-Ékes, dr. Korláth, Zierhut, Knirsch, Simm, dr. Petersilka, ing. Kallina, dr. Radda, Palkovich, Böhr, dr. Schollich, Patzel, dr. Jabloniczky, dr. Lelley, Füssy, Wenzel, dr. Brunar, dr. Keibl, Matzner, Kraus, Pittinger.