Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.
|
I. volební období. |
9. zasedání. |
4780.
Naléhavá interpelace
poslance Tesky a soudruhů
ministru sociální péče
o snížení podpor nezaměstnaných.
Ministerstvo sociální péče vydalo právě výnos ze dne 28. června 1924, č. j. 21,700/III/E-1924, kterým se snižují podpory nezaměstnaných v obcích do 7000 obyvatel z dosavadních Kč 8 na Kč 6 a v obcích nad 7000 obyvatel z dosavadních Kč 10,- na Kč 7,50 denně. Zároveň se snižuje podpora samostatně výdělečně činných členů rodiny, jsou-li s hlavou rodiny nezaměstnání, z dosavadních Kč 5,- na Kč 3.75 denně a celková podpora hlavy rodiny i s rodinnými příplatky z dosavadních Kč 16,- na Kč 14,- denně v obcích do 7000 obyvatel, a z dosavadních Kč 18.- na Kč 15,50 v obcích větších. Mimo to se snižuje podpora nezaměstnaným v době od počátku sedmého měsíce do konce devátého měsíce na 50% původní sazby a po uplynutí devíti měsíců se vůbec zastavuje.
Tento nový nesociální čin ministerstva sociální péče znamená, že ministerstvo sociální péče se odvážilo nového velkého snížení beztak bídné životní míry nezaměstnaného dělnictva a to v době, kdy ceny životních potřeb nevykazují podstatného poklesu. Ministerstvo sociální péče postavilo se úplně tímto svým činem do služeb podnikatelů, a podlehlo neomezenému diktátu buržoasie. Snížení podpor v nezaměstnanosti je novým krokem na cestě deflační politiky, kterou má býti dělnická třída uvržena do největší bídy a masy nezaměstnaného dělnictva tak vyhladověny, aby ochotně přijaly jakékoli pracovní podmínky a každé snížení mezd. Ministerstvo sociální péče úplně v intencích zaměstnavatelů dalo snížením podpor nezaměstnaných podnět k dalšímu hromadnému a násilnému stlačování mezd.
Také způsob, jakým ministerstvo sociální péče snížení resp. zastavení podpor nezaměstnaných provedlo, odpovídá svou zákeřností věcnému obsahu výnosu a tendencím, které sleduje. Tento způsob je patrně již docela vžitou formou, kterou ministerstvo sociální péče své útoky na dělnickou třídu provádí. Naprosto stejný způsob vytkli jsme jíž na počátku tohoto roku při omezení výplaty podpor nezaměstnaných stavebnímu dělnictvu. Také tentokráte jednalo ministerstvo sociální péče proti výslovnému ustanovení § 18 zákona z 12. srpna 1921, č. 322 Sb. z. a n., o podpoře nezaměstnaných, který zmocňuje ministra soc. péče ke snížení po př. zastavení podpor nezaměstnaných po slyšení dobrého zdání súčastněných odborových organisací. Ministerstvo sociální péče však odborových organisací vůbec nevyslechlo a docela protizákonně samovolně podpory snížilo, při tom vyčkalo ministerstvo sociální péče - podobně, jako v případě stavebních dělníků - velmi vypočítavě, až skončí poslanecká sněmovna své práce, aby nemohlo býti s poslanecké tribuny proti jeho novému nesociálnímu činu protestováno.
Tento spojený útok ministerstva sociální péče a podnikatelů na životní míru nezaměstnaného dělnictva má patrně zlomiti odpor dělnické třídy proti gentskému systému, jehož účelem jest snížit životní míru dělnictva ještě více a zlomit úplně bojeschopnost odborových organisací. Tážeme se pana ministra sociální péče, jak se mohl odvážiti v době, kdy ceny životních potřeb neklesají, a kdy lze očekávati v důsledku chystané úpravy celních tarifů další jích vzestup, snížiti podpory nezaměstnaného dělnictva a to ještě protizákonně bez slyšení odborových organisací?
V Praze dne 1. července 1924.
Teska, Blažek, Darula, Svetlík, Krejčí, Šafranko, Mondok, J. Kříž, Haken, Tausik, Burian, Malá, Koutný, Mikulíček, Houser, Toužil, Kunst, Warmbrunn, Kučera, Rouček, Sedorjak, Skalák, Merta.