Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.

o hospodaření v ústředně pro nákup vlny na Slovensku.

Historický vývoj a hlavní jednající osoba kapitán Jan Kijovský.

V činnosti Ústředny pro nákup vlny hraje první úlohu kapitán Jan Kijovský. Z protokolu vyšetřovací komise MNO ze dne i 1./VII 1921 stanovené výnosem MNO č. j. 576594/So oděv./dův./ai 192 t vidno, že Kijovský byl dne 21. února 1919 v Paříži povýšen na podporučíka ministrem drem Benešem, zástupcem nepřítomného ministra války Štefánika. Po návratu do republiky byl Kijovský ministrem Klofáčem dne 6. září 1919 jmenován kapitánem. Od této doby nosil na francouzské legionářské uniformě odznaky kapitána generálního štábu. Počátkem r. 1920 přenesl svoje působiště do Bratislavy, kdež jeho působnost osvětluje výnos zpravodajského oddělení generálního štábu č. j. 7236/1508 zpravod. 1920 daný k informaci vojenského presidia MNO následovně:

ťNa jaře 1919 utvořilo se u polit. pres. MNO bez vědomí generálního štábu jakési výzvědné oddělení, jehož velitelem byl kapitán Vaněk. Agenda tohoto oddělení: výzvědná služba v cizině, proti výzvědná v Čsr., vyšetřování přehmatů vojenských i civilních osob a úřadů, zabavování bankovek, potravin atd. Ť Velitelem odbočky tohoto oddělení v Bratislavě byl kapitán Kijovský. (Kapitánská hodnost je pochybného rázu).

Ze spisů je vidno, že po poradě zúčastněných ministerstev ustanoven dekretem MNO ze dne 3. února 1920 č. j. 235 pres. dův. ťKontrolní úřad MNO pro zásobování Slovenska,Ť který ml důvěrné poslání v otázce ťobrany zeměŤ. Na návrh náčelníka gen. štábu bylo výzvědné oddělení kapitána Vaňka i s odbočkami do konce července 1920 rozpuštěno a likvidováno. Kijovský však zůstal v Bratislavě a v srpnu 1920 verboval dobrovolníky pro pohraniční sbor. Sverbovanci dostávali legitimace s razítkem ťKontrolní úřad MNO.Ť Kapitán Kijovský měl k své činnosti tento dekret.

Kapitán Jan Kijovský jest velitelem Kontrolního úřadu MNO pro zásobování na Slovensku a cestuje v úředních záležitostech ministerstva. Budiž mu poskytnuta všemi vojenskými a civilními úřady náležitá pomoc všude, kde dle udání kapitána Kijovského bude tuho zapotřebí. Razítko MNO. Švehla v. r. Klofáč v. r.

Kijovský měl tajemníka Praze, úřadovny i byty v hotelu Čs. Dům v Bratislavě, automobil k disposici. Náklady na tyto věci neslo Slovenské dobytkářské družstvo v Bratislavě. To je vidno z protokolu odeslaného Centrální komisí pro nákup na Slovensku v Bratislavě pod č. j. 26 ze dne 15. srpna 1920 ministerstvu NO. Jak z vylíčeného a doklady doloženého vidno, záležela činnost Kijovského té doby ve špionáži a kontrašpionáži ve prospěch čsl. státu a při tom vydržován byl s celým aparátem privátní obchodní společností. Slovenským dobytkářským družstvem v Bratislavě. Pozoruhodno je, že povolaní činitelé, jako resortní oddělení MNO a zemské vojenské velitelství pro Slovensko, neměli o existenci a tím méně o činnosti kapitána Kijovského ani potuchy. (Důkazem přípis intendante zem. voj. vel. v Bratislavě č. j. 980 dův. ze dne 15. července 1920 MNO a nařízení presid. polit. odd. 4. MNO. Správnímu odboru 25. odd. téhož min. č. j. 2101/pres. pol. 4. ze dne 23. července 1920, totéž ze dne srpna 1920 na odd. MNO pres. pot. 2.).

Kapitán Jan Kijovský jako velitel Kontrolního úřadu MNO pro zásobování na Slovensku a zasáhl hluboko do hospodářského života Slovenska, že byl hlavním původcem založení vlnařské ústředny na Slovensku v r. 1920. Ústředna nebyla ničím odůvodněna a oprávněna a přinesla státu a zejména drobným slovenským zemědělcům velikých škod, za něž musí býti volán k zodpovědnosti Kijovský.

Vlnařská ústředna byla založena výnosem MNO č. j. 7157/pres. pol. 2 ze dne 9. července 1920 adresovaným presidiu ministerské rady. Znění: ťUsnesením ministerské rady ze dne 9. března 1920 č. j. 763120 byl vysloven souhlas s návrhem MNO, aby letošní vlna byla zabavena pro MNU. Ministr NO učinil svůj návrh na základě telegramu exponenta ministra s plnou mocí pro Slovensko pana Kijovského (č. 6397 V. O. A.). Na základě této naléhavosti nebylo možno, aby se resortní oddělení MNO ve stadiu přípravném o návrhu a jeho dosahu, hlavně pak ale o finančním předpokladu důkladněji vyjádřilo.Ť

V tomto výnosu citovaný telegram Kijovského ministru NO Klofáčovi č. j. 6397 VOA ze dne 9. března 1920 má následující znění:

ťKijovský - zabavení. Dle rozhodnutí hospodářské rady usneseno, aby MNO zabavilo vlnu. Nebude-li akce ihned provedena vypuknou nepokoje. Zachránili bychom státu jednu miliardu korun, (dle prohlášení jednoho slovenského továrníka)Ť.

Zajímavo jest, že zemská hospodářská rada sice o záležitosti té jednala, její usnesení je však datováno 10. března 1920 a formulováno takto ť...a učinila toto usnesení: Aby veškerá vlna v celé ČSR byla vzata za tím účelem v závěru, aby z vlny za laciný obnos získané mohly býti zhotoveny látky dobré jakosti a levné ceny pro nemajetné třídy obyvatelstva.Ť

Celé jednání bylo dílem takřka několika hodin. Kijovský podává zprávu o usnesení hospodářské rady pro Slovensko telegraficky ministru Klofáčovi 9. března a usnesení stalo se 10. března a v týž den schvaluje je ministerská rada (č. j. 7631/20). Zdá se, že celá akce byla plánována Kijovským a on také dovedl pobouřiti i nejvyšší instituce a získati je pro svůj osobní zájem.

Usnesením ministerské rady z 10. března schváleno zabaviti pro účely MNO vlnu na Slovensku stříže 1920 (MNO však v pravdě závěru nikdy nežádalo, poněvadž vlny nepotřebovalo), a zároveň také pro ministerstvo zásobování, jež se však ihned zřeklo jakékoliv účasti na akci. Provedením pověřeno MNO, které výnosem č. j. 423704/I-47953/běž. d. dne 7. dubna 1920 pověřilo provedením výkupu ministerstvo s plnou mocí pro správu Slovenska dle daných směrnic. Dle nich mělo toto ministerstvo zjistit vlnu stříže 1920 pro MNO a takto zjištěná vlna měla býti KINO přikazována k nákupu určitým továrnám za ceny stanovené ministerstvem pro Slovensko po dohodě s MNO a s min, zásobování. Referát ministerstva pro Slovensko měl tajemník dr. Ullmann, úředník Hoffmann a exponent min. pro Slovensko (výnos MNO č. j. 7157 pres. pot. 2.) kapitán Kijovský, vydržovaný Slovenským dobytkářským družstvem. S nápadným chvatem byla ústředna vlnařská uskutečněna. Pověření MNO ministerstvu pro Slovensko došlo dne 10. dubna 1920, ještě týž den podepsal min. dr. Šrobár nařízení regulující obchod vlnou na Slovensku (136 obch. z 10./IV. 1920).

Dne 22. dubna 1920 sešli se pánové poručík Hoffmann, agrární senátor Duchaj; člen dozorčí rady Slovenského dobytkářského družstva a předseda svazu chovatelů ovcí na Slovensku. Jeníček, ředitel Slovenského dobytkářského družstva. Havlík, úředník Slov. dobytkářského družstva, kapitán Kijovský vydržovaný Slov, dobytkářským družstvem, chéf špionážní kanceláře v Bratislavě; dr. Ullmann, smluvní tajemník min. pro Slovensko, kromě těch 3 nezasvěcenci. Tito pánové v největším chvatu sdělali "Prevádzacie ustanovenie Centrálnej Komissije pre výkup vlny na Slovensku, vydané na základe ministerského nariadenia zo dňa 10. dubna 1920 č. j. 1364Ť, aniž hleděli k nařízení MNO č. j. 423704/I-4/7953/běž. ze dne 7. dubna 1920, jímž si toto vyhradilo právo zjištěnou vlnu vykoupiti pro určité továrny, aniž hleděli k témuž nařízení, kde si MNO vyhradilo pro sebe právo účastniti se stanovení cen vlny; ceny stanovili dle svého rozhodnutí, vlastně libovůle, osobujíce si tím právo volné disposice se státními penězi bez účasti odpovědných orgánů státních. V téže schůzi, kdy pánové sdělali famosní prováděcí nařízení, podal ředitel Jeníček jménem Slovenského dobytkářského družstva písemný návrh podmínek, za nichž by bylo ochotno toto družstvo výkup vlny pro ministerstvo NO provésti. Návrh měl na zřeteli jen prospěch dobytkářského družstva a byl - bez účasti MNO - jmenovanými pány, z nichž většina byla předáky Slovenského dobytkářského družstva, či na něm závisela, v plném znění přijat. Podotýkáme, že firma ťPollanaŤ nabízela totéž za provisi 4,- Kč za jeden kilogram. Tím byla dána slovenskému dobytkářskému družstvu v Bratislavě plná moc největší libovůle při provádění nařízení ministerské rady ze dne 10. dubna 1920. Provise byla stanovena o 50 hal. na jednom kg větší, než původně družstvo žádalo t. j. 5.50 Kč z jednoho kilogramu vykoupené vlny a 2% z celého účtovaného obnosu. Dále mu byla dána plná moc, jmenovati a ustanovovati pomocné síly k výkupu vlny potřebné. Nabrány neodpovědné, nepoctivé síly, jichž počiny budily nespokojenost slovenského obyvatelstva, což bylo častokráte úředně zjištěno. (Brezová, Prievidza atd.). Vždyť Družstvo vydalo drobné chovatele ovcí do rukou nesvědomitých židovských komisionářů a nakupovačů, kteří za vlnu platili libovolné ceny, což bylo vyšetřující komisí MNO v červenci 1921 zjištěno. Protokol vyšetřující komise máme v rukou. Z něho jest vidět, že komisionáři dopouštěli se podvodů a zlodějství. Komisionář Slovenského dobytkářského družstva Grünwald nedával na zabavenou vlnu potvrzenek. Vlnu platil nedostatečně, nebo ji vůbec nechtěl zaplatiti. Jako komisionář fungoval na př. též major československých legií Krys, jenž neměl o obchodu s vlnou ani potuchy, a různí židovští obchodníci.

Nově založená ústředna vyvolala v zájmových kruzích značný odpor. Vynikající odborné organisace prokázaly na kompetentních místech neúčelnost ústředny a škody, jež jí stát utrpí. Dne 5. května 1920 Kontrolní Syndikát vlnařského průmyslu učinil tak u MNO. Ministerstvo odpovědělo výnosem (č. j. 425921-VI-25 ze 7./V. 1920), jímž uložilo Kontrolnímu Syndikátu, aby podnikl ihned kroky k provedení výkupní akce. Nyní tedy byly pověřeny výkupem dva činitelé: Ministerstvo pro Slovensko pověřilo výkupem Dobytkářské Družstvo v Bratislavě a MNO Kontrolní Syndikát vlnařského průmyslu v Praze. Na základě zmocnění MNO vypravil vlnařský Syndikát do Bratislavy k Slovenskému dobytkářskému Družstvu: tajemníka Syndikátu Hoška, továrníka Schlessingera z Brna, továrníka Herschela z Liberce, jako své zástupce. Měli s sebou plné moci MNO k jednání ve schůzi Centrálnej komissije pro výkup vlny na Slovensku a současně představili se jako centrální zástupci MNO. MNO vydalo lehkovážně plné moci soukromým osobám, vlastním prospěchem interesovaným, ač jednalo se o veliké sumy, což dokazuje výnos MNO č. j. 437256-VI-25 z 14. května 1920, v němž odhadována potřebná suma na nákup vlny a její zpracování 120 mil. Kč. Avšak ministerstvo nepostaralo se o potřebné peníze, takže se stalo, že producenti, kteří již v dubnu a květnu 1920 odvedli vlnu do skladišť komisionářů, neměli ji ještě v červnu zaplacenu. To vyvolalo zmatky a bouře, jež vyvrcholily demonstracemi a pohrůžkami, že vyrabována budou skladiště. Do Centrální komise docházely četné deputace s oprávněnými stížnostmi. Vlna zůstávala ve skladištích, továrny nechtěly ji odebrati; ač jim dalo MNO velké sumy k disposici, aby mohly zaplatiti. O tomto stavu byla informována tehdáž kancelář presidenta Masaryka i ministerstvo pro správu Slovenska. O záležitosti bylo jednáno v ministerské radě, jejíž presidium nařízením č. j. 22 ist/20 ze dne 30.7. 1920 publikovalo povolení mimořádného úvěru 40 mil. Kč na nákup vlny, zároveň vyzvalo MNO a ministerstvo zásobování ťobjasniti důkladně akci, vývoj a proč nebylo jednáno s ministerstvem financí.Ť Zároveň mělo MNO vysvětliti, proč zprostilo Syndikát vlnařského průmyslu závazku financovati nákup.

V druhé polovici května 1920 došlo ve výkupní komisi k výměně členů vojenských zástupců. V době, kdy se výkup blížil ku konci došel rozkaz MNO zemskému vojenskému velitelství pro Slovensko (č. j. 425921 VI-25), aby toto jmenovalo jednoho zástupce MNO a jednoho zástupce zem. voj. vel. Rozkazu bylo vyhověno nař. zem. voj. vel. č. j. 10752/EM ze dne 27./V. 1920, kterým předsedou komise a zástupcem MNO jmenován generál int. Merta a jeho zástupcem, zástupce zem. voj. vel. poručík Richter. Jelikož výkupní akce byla již v plném proudu, nově jmenovaní zástupci po získaných informacích o způsobu provádění akce rozhodli se požádati příslušné úřady o zrušení jmenování. Učinili tak přípisem na MNO dne 24. května 1920. V přípise se praví: ťNa základě této zprávy o podniknuté akci výkupu vlny na Slovensku pro MNO rozhodl jsem se požádati tímto MNO o zrušení rozkazu, jímž jsem jmenován zem. voj. vel. předsedou komise z následujících důvodů: Provádění nař. min. rady ze dne 10. března 1920 č. j. 7681/20, již v světu základě, že výkup dán byl privátní obchodní společnosti výdělkářské, odchyluje se nadobro od prováděcího nařízení, kde výkupem jest pověřena jedině Úradná komissija, složená z 9 členů interesovaných stavů a tříd, a neodpovídá tím nikterak intencím, nařízením tímto sledovaným. Činnost Úradné komissije jest tímto krokem nadobro zastavena, neb smlouvou jest zmařena veškerá kontrola Dobytkářského družstva, což jistě k prospěchu MNO neslouží. V dalším rozkladu je poukazováno na nedostatky smlouvy uzavřené neodpovědnými činiteli s Dobytkářským družstvem a na její nevýhodu pro stát. Tato zpráva poslána služební cestou, t. j. prostřednictvím zem. voj. vel. na Slovensku MNU pod č. j. I č. j. 28944/20. 7. rozkazu pana zemského velitele byla však zadržena a nařízeno v komisích zůstati.

Když se noví funkcionáři informovali u správního odboru MNO koncem května 1920, bylo jim výslovně řečeno, že MNO o žádném nákupu pro ně neví, že žádný závěr nežádalo a že vlny nepotřebuje. Po vysvětlení o prováděném nákupu bylo prohlášena, že čím méně vlny bude pro MNO odebráno, tím lépe. Na základě těchto informací se v komisi výkupní prosadilo, že z výkupu jarní vlny, jenž se již nedal zastaviti, byla odmítnuta vlna z koží mrtvých zvířat a dne 5. července 1920 byly zaslány na kompetentní ministerstva návrhy na zrušení výkupu vůbec.

Vojenští zástupci, nově jmenovaní do komisí, jimž byly stavěny v cestu veliké překážky přímými účastníky výkupu, přesvědčili se o různých nesprávnostech při výkupu, které také byly včas MNO hlášeny. Tak na př. kapitán Kijovský bez vědomí předsedy komise na základě své legitimace udělil samovolně předsedovi župní komise v Lučenci nadporučíku Dostálovi rozkaz, aby z vlny, jež na trati u Lučence přechází k nám hranice Maďarska, vybíral poplatek 5 hal. z každého kilogramu, jejž mu měl pak odevzdati. Nadporučík Dostál vybral ze zásilky několika vagonů stanovený poplatek a kapitánu Kijovskému odevzdal. Toto zneužiti úřední moci bylo hlášeno intendancí lem. voj. vel. přípisem č. j. 980/dův. ze dne 15. července 1920 ministerstvu NO. Kijovský sám udal do protokolu vyšetřující komise MNO v červenci 1921, že poplatek státní pokladně neodváděl, nýbrž volně jím disponoval. Již v předu bylo vylíčeno, že vlnařská Ústředna vznikla ze styků kapitána Kijovského se Slovenským dobytkářským družstvem, jež vydržovalo úřad kapitána Kijovského, platilo mu nájemné a vydržovalo automobil. V knize došlých a odeslaných spisů Úradné komissije pod č. j. 1338 ze dne 24. srpna 1920 je zaznamenána položka 15.000 Kč zaslaná dobytkářským družstvem Kijovskémo, jenž ji také přijal.

Kijovský zneužil své úřední moci také v tomto případě. Staniční úřad v Žilině spolu se župní komisí v Trenčíně zastavil v Žilině dopravu 11 vagonů vlny, jež měla býti dle nařízení ministra s plnou mocí pro Slovensko č. j. 11346/obch, ze dne 10. března 1920 zabavena bez náhrady ve prospěch státu. Kijovský osobil si právo na šetření této záležitosti. Záležitost z neurčitých důvodů protahoval tak dlouho, že dráha účtovala přes 62.000 Kč stojného. Teprve nově jmenovaní funkcionáři v Centrální komisi odňali Kijovskému vyšetřování a telegraficky č. j. 1. dali složiti vlnu do skladiště. Sotva že tento rozkaz byl proveden a vlna vojáky žilinské posádky složena, přijel do Žiliny zástupce Kijovskéhu a jeho jménem dal vlnu znovu naložiti a expedovati neznámo kam. Tímto činem zkrátil Kijovský stát o veliké sumy. Případ byl hlášen MNO. Podobným způsobem postupoval Kijovský ve vyšetřování případu firmy Fuchs, Treitel & Freiberger v Prešově, jež nedodržela nařízení ministra s plnou mocí pro Slovensko. Kijovský protahoval šetření, až konečně pozval majitele firmy k sobě do Bratislavy právě v den konání schůze Centrální komise, zvrátil návrh zástupce zem. voj. vel., jenž žádal potrestáni firmy, a způsobil, že firma byla dokonce odměněna tím, že její zboží stát převzal za obnos dvoj až trojnásobný, než byla skutečná jeho cena. Také o tomto případu generál Merta zpravil MNO.

Intendante zem. voj. vel. v Bratislavě měla pohledávku u dřevařské firmy Petrochovy v Kapušanech u Prešova. Vymáhala ji svým referentem. Během dlouhého jednání vmísil se do záležitosti kapitán Kijovský, jenž z nevysvětlitelných důvodů nedostatečně hájil zájmy státu. Bylo hlášeno Intendancí min. NO č. j. 980 dův. z r. 1920. Kijovský o své újmě uveřejňoval v denních časopisech zprávy o úředních záležitostech.

Nutno poukázati, jak se chovalo MNO. Jak bylo dovozeno; zpravovaly podřízené úřady MNO včas a o všem. Zem, voj. vel. v Bratislavě referovalo těmito přípisy: 1.) I. č. j. 980 dův. z 15./VII. 1920; 2.) I. č. j. 1138 dův. z 6./VIII. 1920; 3.) I. č. j. 1121 dův. ze dne 17./VIII. 1920; 4.) I. č. j. 60791/VIII 2768 ze dne 8./X. 1920; I. č. j. 60790/19 0, Centrální komise č. 26 z 15./VIII. 1920 atd. Presidium politického oddělení 4. MNO nařídilo přípisem č. j. 2104/pres. pol. 4 ze dne 4./VIII. 1920 správnímu odboru MNO, udané záležitosti vyšetřiti a co nejdříve podati zprávu. Totéž nařízeno i pres. pol. odd. 2. Na nařízeních podepsán dr. Novák. Že správní odbor s vykonáním tohoto nařízení nechvátal, svědčí další výnos pres. pol. odd. 4., správnímu odboru č. j. 21041 ze dne 12./XI. 1920, v němž jest správní odbor žádán o sdělení, co v té záležitosti bylo zařízeno. V dalším výnosu pres. pol. odd. 4. MNO č. j. 292/901 pres. pol. dův. 4. ze dne 5./Xl. 1920, řízeném chéfu správního odboru, kvituje příjem přípisu č. 292/VI-25 dův. a končí jej touto výtkou: ťJe to první projev VI.-25 odd. po průběhu tří měsíců.Ť

Jak se provádělo šetření s kapitánem Kijovským dokumentuje další výnos MNO č. j. 21041 pres. pol. 4. dův. z 3./XI. 1920, řízený chéfovi správního odboru. Sděluje se v něm též, že dne 4.VIII. 1920 na schůzi v záležitosti slovenské vlny u presid. pol. odd. 2. (dr. Hubáček) plukovník Kopa správ. odb. prohlásil na urgenci zástupce pres. pol. 4., že šetření s Kijovským není ještě skončeno. Výnos pak končí: Naše oddělení za zdržení vyšetřování celé věci kapitána Kijovského každou odpovědnost odmítá a případné další kroky na základě konečného vyšetřeného výsledku proti případně zjištěným činitelům si vyhražuje.Ť Podepsán dr. Novák. Přes to správní odbor MNO nespěchal s vyšetřením. Nepomohly ani stálé urgence Centrální komise pro nákup vlny v Bratislavě za vyslání vyšetřující komise, ačkoliv výnosem MNO č. j. 21041 pres. pol. 4. dův. ze dne 4./XII. 1920 hlášeno politické kanceláři MNO sestavení vyšetřující komise, která měla býti složena 1. z jednoho zástupce-právníka presidiál. odd. 4.; 2. z pana továrníka Brdlíka, presidenta kontrol. Syndikátu vlnařského průmyslu; 3. zástupce správního odboru. Tato komise přišla na místo až po půl roce, t. j. v červenci 1921. Před tím konala v Praze u MNO několik přípravných schůzí. Tak výnos č. j. 804062-17502 běž. 1:. odd. ze dne 20./X. 1920, adresovaný politické kanceláři MNO, sděluje, že o revisi smlouvy se Slovenským dobytkářským družstvem byla konána porada zástupců politicko-právního odboru (min. rada dr. Vítek, a dr. Rank 25 odd., podpl. Kolenatý a major Pražák). Bylo ujednáno vyčkali, až bude zjištěna váha vlny Družstvem odvedené. Bude-li procento vyschlé vlny veliké, vyplniti závazky smlouvy, v opačném případě jednati o snížení provise. Toto rozhodnutí svědčí o veliké neinformovanosti, neboť o nějakém vyschnutí nemůže býti ani řeči, poněvadž Slov, dobytkářské družstvo přejímalo vlnu od komisionářů teprve při nakládání do vagonů pro továrnu. Družstvo tedy nemělo risika.

Na schůzi správního odboru dne 8./XII. 1921 bylo konstatováno, že stát na výkupní akci prodělává 18,863.47823 Kč. Na téže schůzi odhalil ing. Herschel, továrník z Liberce, podvody páchané při přejímání vlny. Prohlásil, že oceňování vlny stalo se vždy o jeden stupeň výše. Na př. vlna jakosti A) v ceně nejvýše 56 Kč byla oceňována jako vlna Merino za 60 Kč. Jak na 12. straně prot. uvedeno, zjistila vyšetřující komise, že za vlnu A) komisionář Grünwald platil producentům nejvýše 50 Kč. Dle udání továrníka Herschela byla továrnám resp. ministerstvu NO vlna značky A) čítána jako Merin za 60 Kč s připočítáním Kč 550 provise Dobytkářskému družstvu a 2 procenta súčtovaného obnosu, takže nesprávným taxováním vlny docílený vyšší zisk (v udaném případě 1550 Kč a 2 procenta na 1 kg) byl rozdělen mezi obchodní účastníky výkupu na úkor MNO a zemědělce producenta. Zdůrazňujeme, že vlnu přijímala a taxovala komise složená ze zástupce Slovenského dobytkářského družstva, zástupce Vlnařského Syndikátu a komisionářů. Kromě toho bylo zkráceno MNO těmito podvody ještě tím, že z falešně taxované vlny nebylo lze vyrobiti takové látky, jak se Syndikát zavázal.

Aby podvody při odebírání vlny, odkryté továrníkem Herschelem byly odklizeny, byl povolán na návrh člena vyšetřující komise MNO p. Brdlíka v červenci 1921 do Bratislavy pan Diamant, obchodník v Budapešti, který komisí přivezené vzorky vlny znovu taxoval a podvody plně potvrdil.

Z celého vylíčení je vidno, že výkup vlny na Slovensku pro MNO - jež vlny vůbec nepotřebovalo - jest jediným řetězem podvodů, korupce, lži, úřední liknavosti a nenasytné hrabivosti jednotlivců. Ač to bylo MNO známo, nebylo do dnešního dne proti nikomu zakročenu. Správní odbor MNO je vinen ztrátami spojenými s činností kapitána Kijovského. Proti Kijovskému zakročeno nebylo, naopak dostalo se mu výnosem presidia min. rady ze dne 14. září 1920 č. j. 2687 pres. nového úřadu, zvláště pro něho zřízeného: ťKontrolní úřad pohraniční stráže.Ť Tento úřad, jehož byl Kijovský velitelem, měl zabraňovati podloudnému vývozu. Sbor, který měl Kijovský právo si ťnaverbovatiŤ - dle doslovného znění výnosu MNO č. j. 74236/1508 zpravod. z 1920 - mohl čítati 1.000 lidí, neměl ničeho společného s armádou, podléhal ministerstvu pro správu Slovenska. KapitánŤ Kijovský fungoval při něm jako občanská osoba. Správní odbor MNO opatřoval sbor výzbrojí a výstrojí a při cestování jeho členů užívalo se vojenských cestovních průkazů. Dle citovaného výnosu pres. min. rady dala tato Kijovskému na část roku - od září do prosince 1920 - čtyři miliony Kč a na rok 1921 bylo schváleno 10 mil. Kč. Poněvadž Sbor KijovskéhoŤ měl časté nepříjemnosti a konflikty s pohraniční finanční stráží a že zbrojení tohoto druhu bylo velmi podezřelé, byl sbor po několika poradách v ministerstvu pro Slovensko v únoru 1921 rozpuštěn. Na jedné z těchto porad bylo konstatováno, že výsledky pohraniční činnosti Kijovského sboruŤ nebyly žádné, že však spotřeboval 4,800.000 Kč. Hospodářství v tomto sboru kvalifikuje skutečnost, že jeho účetní kapitán Nešner, utekl i s účetními knihami, když je chtěla komise finančního ředitelství v Bratislavě zkoumati. (Konstatoval zástupce gen. finančního ředitelství na schůzi o likvidaci v únoru 1921 v ministerstvu pro Slovensko.)

Máme v rukou ještě více dokladů z různých stran získaných jež vesměs potvrzují hrůzné hospodářství Ústředny pro výkup vlny na Slovensku a zločinné počínání kapitána Kijovského. V ministerstvu Národní obrany jsou tato fakta dávno známa. Ministerstvo však váhá s vyšetřením. Kijovský zastává zatím význačný úřad tajemníka generálního vyslanectví v Bělehradě.

Ptáme se krátce vlády:

Nařídila vláda přísné vyšetření a učinila všechna zabezpečovací opatřeni, aby vinníci byli zjištěni a potrestáni?

V Praze dne 20. června 1924.

Tusik, dr. Gáti, Bubník, Blažek, Darula, Haken, Burian, Šafranko, Houser, Koutný, J. Kříž, Kunst, Krejčí, Mikulíček, Kučera, Mondok, Malá, Merta, Skalák, Toužil, Sedorjak, Teska, Warmbrunn, Rouček.