Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.

I.

Právní instituce rodinných svěřenství dostala se do bývalého Rakouska, tedy i do zemí našich, již během 16. století a nabyla zejména ve století 17., kdy zřizování její bylo co nejúčinněji podporováno, největšího rozkvětu. Hlavním účelem jejím bylo, aby spojena jsouc se šlechtictvím té které rodiny, zajistila jí zvláštní hospodářské i sociální postavení (t. zv. splendor familiae), a byla proto chráněna celou řadou zákonných ustanovení, pečujících o to, aby jmění fideikomisní nebylo rozděleno, zcizeno, přetíženo zadlužením, aneb jinak ztenčeno.

Existence rodinných svěřenství byla však téměř od svých prvních počátků spornou a to jak z důvodů politických, tak i národohospodářských.

Reakce všech dob byla přirozeně zastáncem ústavu rodinného svěřenství: Naproti tomu však doby, v nichž vítězila demokracie a kdy osobní svoboda stála nad privilegiemi určitých osob i rodin, byly jejími odpůrci. Ve starších dobách bylo to zejména zákonodárství josefínské, které rodinným svěřenstvím nepřálo a dovolovalo i přeměnu svěřenství statkového ve svěřenství peněžní a dokonce i zakazovalo rozšiřování statkového svěřenství dalším zakupováním půdy. Také rok 1848 min. století otřásl v důsledku vnějšího vlivu mocně tímto ústavem, avšak ke zrušení jeho tehdy přece jenom nedošla.

Jediné obmezení nastalo teprve zákonem ze dne 13. června 1868, podle něhož bylo ku zřízení svěřenství zapotřebí zákona. Byla-li tedy existence ústavu rodinného svěřenství spornou v Rakousku již v dobách josefínských, ano i v absolutistických dobách min. století, nemůže býti tím spíše pochybnosti o nutnosti jejího odstranění u nás v době demokratické naší republiky a jejich demokratických zákonů. Byl proto již v roce 1919, tedy ihned po převratu, ještě v Revolučním Národním shromáždění, podán republikánskou stranou československého venkova návrh na zrušení fideikomisu, tisk č. 456, který navrhoval pouze striktně, aby "fideikomisy byly zrušeny", aniž by se však pouštěl blíže do merita celé věci.

Druhý návrh tisk č. 2349 byl návrhem vládním a podán byl 9. června 1921. Dle tohoto návrhu měl se státi ten, kdo je držitelem svěřenství v době, kdy zákon tento nabude účinnosti, neobmezeným vlastníkem veškerého svěřenského jmění, při čemž by nároky dosavadních čekatelů zanikly bet jakékoliv náhrady. Ku projednání návrhu tohoto však pro skončené práce sněmovní nedošlo.

Konečně je třetí, právě projednávaný vládní návrh tisk č. 4046, ve kterémž přihlíží se kromě ku bezprostřednímu držiteli svěřenství také k nejbližším, čekatelům, zejména nejbližším třem čekatelům, kteří by podle zřizovací listiny mohli ve svěřenství nastoupiti, anebo ku bezprostřednímu nástupci a nejbližším dvěma čekatelům, je-li svěřenectví uvolněno úmrtím držitelovým. Dle této vládní osnovy ponechává se totiž držiteli svěřenství a nejbližším třem čekatelům, v případě pak úmrtí držitelově povolanému nástupci a nejbližším dvěma čekatelům, aby upravili poměry uvolněného svěřeneckého jmění dohodou. Teprve když by k dohodě mezi bezprostředním držitelem a uvedenými fideikomisními čekateli nedošlo, nastupuje dispositivní předpis zákona, dle něhož se rodinné svěřenství, které jest vlastně rozšířenou fideikomisární substitucí, při které však neplatí omezující ustanoveni §§ 611 a 612 obč. zák. neb uh. práva zvykového, mění na majetek vázaný a staví se úplně na roveň fideikomisární substituci ve smyslu obč. zákona (§§ 611 a 612). Nabyvatel svěřenského jmění bude míti právní postavení předního dědice (fiducionáře) a bude omezen svěřenským nástupnictvím (fideikomisární substitucí) ve prospěch prvního čekatele, který by byl podle zřizovací listiny povolán k nástupnictví ve svěřenství. Vládní osnova přirozeně nepřihlíží k oněm omezením zřizovacích listin, která se příčí nynějšímu právnímu řádu, nastalému po 28. říjnu 1918, zrušením šlechtictví, prohlášením občanské rovnosti, zejména pak omezením pro nerovný sňatek, nedostatek šlechtictví neb určitého počtu šlechtických předků a podobným. Vládní návrh však respektuje veškerá oprávnění, jichž nabyly určité osoby, které jsou na, živu, aneb jsou alespoň pokládány za narozené, oproti držiteli svěřenství neb oproti svěřenskému nástupci ze zřizovací listiny na různé apanáže, výbavu a podobné. Zrušují se veškeré fideikomisy a nečiní se rozdílu mezi majoráty a senioráty ani jinými druhy svěřenectví. Sbírky a předměty umělecké neb historické ceny, archivy, knihovny a registratury, které jsou příslušenstvím svěřenských statků, budou ku příkazu ministerstva školství a národní osvěty sepsány a dle posouzení téhož ministerstva nadále uschovány. Zcizení těchto sbírek aneb předmětů není bez souhlasu ministerstva školství a národní osvěty dovoleno.

Toto řešení, jak je navrhuje právě projednávaná vládní osnova, opírá se hlavně o dobré zdání Nejvyššího soudu, který se vyslovuje pro zrušení fideikomisu a odporučuje svrchu zmíněnou dohodu, jakož i o posudky soudů fideikomisních a přihlíží také pokud možno k t. zv. vyjádření čekatelů fideikomisních, podanému v říjnu 1921. Vládní osnova všímá si také stávajícího již zákonodárství, kterým fideikomisy byly zrušeny a to hlavně pruského nařízení o zrušení rodinných fideikomisů z 10. března 1919 a polského zákona o zrušení rodinných statků z 18. listopadu 1921.

Neposledním důvodem pro zrušení fideikomisů je také nerušené provádění pozemkové reformy, zejména pak rozpory mezi svěřenectvím a zákony ve prospěch pozemkové reformy vydanými, jmenovitě zákonem ze dne 27. května 1919, č. 318 Sb. z. a. n., o zajištění půdy drobným pachtýřům, jakož i zákonem ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., t. zv. zákonem záborovým, v důsledku čehož pozemková reforma na velkostatcích svazkem svěřenským dosud vázaných, působí mnoho obtíží nejen formálních, nýbrž i věcných.

Ústavně-právní, výbor usnesl se proto na přijetí vládní osnovy v tom znění, jak se poslanecké sněmovně předkládá a navrhuje její přijetí beze změny.

V Praze dne 25. června 1924.

Zákon

ze dne.............................................

o zrušení svěřenství.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Svěřenství (rodinné fideikomisy) všeho druhu se zrušují. Nová svěřenství nemohou býti zřizována.

(2) Dnem účinnosti zákona pozbývají, pokud se jich zákon výslovně nedovolává, ustanovení zřizovacích listin, rodinných usnesení a jiných opatření o svěřenstvích platnosti.

(3) Zejména zanikají bez náhrady také substituční nároky stanovené ve zřizovací listině pro odpadnutí všech čekatelů a jiné nároky kromě nároků vyhrazených v § 6.

§ 2.

(1) Držiteli svěřenství, čekatelům a opatrovníku potomstva se především ponechává, aby dohodou upravili poměry uvolněného svěřenského jmění.

(2) Čekateli jsou, kdož v den, kterého nabude zákon účinnosti, jsou povoláni podle zřizovací listiny k posloupnosti ve svěřenství, a jsou již na živu neb aspoň pokládáni za narozené (§ 22 ob. zák. obč.). Při tom nehledí se však k omezením zřizovacích listin, která se příčí právnímu řádu nastalému po 28. říjnu 1918 zrušením šlechtictví (pro nerovný sňatek, nedostatek šlechtictví neb určitého počtu šlechtických předků a podobným).

(3) K dohodě postačí, souhlasí-li držitel svěřenství a nejbližší tři čekatelé, a není-li jich, opatrovník potomstva. Je-li svěřenství uvolněno úmrtím držitelovým, stačí souhlas nástupce povolaného zřizovací listinou a dvou nejbližších čekatelů, pokud se týče opatrovníka potomstva. Při tom nehledí se k přímým potomkům těchto čekatelů.

(4) Dohoda musí býti do šesti měsíců ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti, písemně předložena příslušnému svěřenskému soudu, nesmí se příčiti účelu tohoto zákona a vyžaduje schválení svěřenským soudem (§ 16). Soud vyslechne o ní zúčastněné, zejména čekatele uvedené v odst. 2., není-li jejich podpis na listině ověřen, a svěřenského opatrovníka. K tomu obešle známé čekatele, kteří se zdržují na území Československé republiky, a vyzve vyhláškou na soudní desce a v úředním listě, a podle uvážení i v jiných listech, čekatele, jejichž pobyt není znám anebo jest v cizině, jakož i ty, kdož by podle zřizovací listiny mohli činiti nároky na nástupnictví ve svěřenství, aby se u soudu vyjádřili ve stanovené lhůtě. Ji určí soud aspoň na třicet dní ode dne, kdy uveřejněna bude vyhláška v úředním listě. V obeslání a ve vyhlášce buďtež uvedeny podstatné údaje dohody a upozornění, že se má za to, že s dohodou souhlasí, o těch, kdož se na obeslání nedostaví a na vyzvání se nevyjádří.

(5) Podle schválené dohody vykonají se pak na návrh knihovní zápisy a jiná potřebná opatření (§ 7).

§ 3.

(1) Nebude-li dohoda předložena ve lhůtě určené v § 2, odst. 3. ke schválení, nabude jmění zbaveného svěřenského svazku, kdo byl držitelem svěřenství v den, kterého nabyl tento zákon účinnosti, jako přední dědic (fiduciář) a bude omezen svěřenským nástupnictvím (fideikomisární substitucí) ve prospěch prvního čekatele, který by byl podle zřizovací listiny (§ 2, odst. 2.) povolán v čas nápadu k nástupnictví ve svěřenství.

(2) Bylo-li by uvolněno svěřenství v den, kdy zákon nabude účinnosti, úmrtím dosavadního držitele, buď odevzdáno do neomezeného vlastnictví čekateli, který podle zřizovací listiny jest povolán k nástupnictví. Při tom se nepřihlíží k omezením ve zřizovací listině uvedeným v § 2, odst. 2.

(3) Zemřel-li by dočasný držitel svěřenství po dni, kdy zákon nabyl účinnosti, ale před uplynutím šestiměsíční lhůty § 2, odst. 4., a nedošlo-li k dohodě (§ 2, odst. 4.), platí, že nabyl jmění podle odst. 1. a nastává dědická posloupnost podle tohoto ustanovení.

§ 4.

Kdyby ke svěřenství uvolněnému smrtí v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, žádný z povolaných čekatelů se nepřihlásil anebo dalších svěřenských čekatelů nebylo, spadá uvolněné svěřenské jmění do pozůstalosti posledního držitele.

§ 5.

Nástupnické nároky všech dalších čekatelů kromě nároku vyhrazeného v § 3 zanikají bez náhrady.

§ 6.

(1) Zrušením svěřenského svazku nejsou dotčeny nároky na plnění, kterých nabyly ze zřizovací listiny určité osoby již žijící nebo považované za narozené v době, kdy tento zákon nabude účinnosti, proti držiteli svěřenství nebo svěřenskému nástupci. Není-li v listině jinak ustanoveno, příslušejí opětující se dávky oprávněnému na čas jeho života. Klesne-li trvale výnos svěřenského majetku z důvodů nezávislých na osobě držitelově tak, že by byl hospodářsky ohrožen držitel svěřenského majetku nebo jeho nástupce, plně tyto závazky, může žádati, aby byla tato plnění poměrně snížena. Nedohodnou-li se strany; rozhodne příslušný soud na návrh některé z nich v nesporném řízení.

(2) Nejsou-li takové nároky dosud zajištěny, nařídí svěřenský soud na návrh oprávněného nebo jeho zákonného zástupce, čeho jest třeba k jejich zajištění, dříve než schválí dohodu nebo rozhodne o svěřenském jmění.

(3) Ve -vyhlášce o dohodě (§ 2) vyzve soud také, je-li ve zřizovací listině ustanovení o takových oprávněních, ty, kdož činí nároky, aby je ve stanovené lhůtě u soudu přihlásili. Nebyla-li dohoda předložena, vyzve, je-li ve zřizovací listině takové ustanovení, na náklad nabyvatele svěřenského jmění po šesti měsících (§ 2, odst. 3.) vyhláškou na soudní desce a v úředním listě ty, kdož činí nárok na taková plnění ze zřizovací listiny a jejich zajištění, aby do třiceti dnů po uveřejnění své nároky přihlásili u soudu. K nárokům později přihlášeným nebude v tomto řízení hleděno a ponechává se oprávněným, aby jim zjednávali platnost podle všeobecných předpisů.

(4) Přihlásil-li někdo nárok podle odstavce 1. až 3. včas a není-li snad již v dohodě nebo v jiném návrhu nabyvatelovu o něm ustanovení aneb odchyluje-li se toto od ohlášeného nároku, vyslechne soud zúčastněné. Nedohodnou-li se, odkáže nárok činícího na pořad práva, jinak převezme dohodu do listiny o dohodě nebo do výroku o nástupnictví.

(5) Oprávněným jest, u koho v den účinnosti tohoto zákona byly splněny všechny podmínky stanovené ve zřizovací listině, nehledíc k omezením, která se příčí platnému právnímu řádu (§ 2, odst. 2.), třeba svých nároků dosud neuplatnil.

(6) Je-li v knihách zapsán závazek podle zřizovací listiny poskytovati plnění, nejmenovaným osobám, vymaže se na návrh, nebyly-li žádné nároky podle předchozích ustanovení přihlášeny.

§ 7.

(1) Příslušný svěřenský soud vysloví, nebyla-li předložena dohoda podle § 2, vyšetře z úřední moci, čeho třeba, usnesením., komu se odevzdává svěřenské jmění do vlastnictví (§§ 3, 4), a pokud jde o nemovité jmění, komu má býti knihovně připsáno. Usnesení doručí držiteli svěřenství, a zemřel-li, nástupci podle zřizovací listiny povolanému, pak třem; pokud se týče dvěma známým nejbližším čekatelům (§ 2) a svěřenskému opatrovníku. Rozhoduje-li podle § 6, též osobám činícím nároky na plnění.

(2) Nebylo-li do šesti neděl po právní moci usnesení zažádáno za knihovní vklad, a pokud se týče za vydání jmění, zařídí svěřenský soud z úřední moci; aby zápisy z usnesení plynoucí byly v knihách (i náhradových) vykonány a označení statku jako svěřenského vymazáno, neb aby jiné jmění bylo uloženo s omezením podle § 3, po případě § 6 neb oprávněnému vydáno.

§ 8.

(1) Je-li spor o nástupnictví ve svěřenství nebo byl-li zahájen před uplynutím šestiměsíční lhůty § 2, svěřenský soud vyčká, komu bude nárok ve sporném řízení platně přiznán, a učiní podle toho potřebná opatření, nevydav vlastního usnesení, ledaže rozhodne o přihlášených nárocích na plnění (§ 6). Nebylo-li by do šesti neděl po právní moci rozsudku nebo po smíru zažádáno za knihovní zápisy, nařídí z úřední moci vklad vlastnického práva pro toho, jemuž byl nárok přiznán, s omezením podle § 3 a výmaz označení statku jako svěřenského (svěřenského svazku), jakož i vklad případného nároku podle § 6.

(2) Nebyly-li včas předloženy opisy pro sbírku listin, vyhotoví je soud z úřední moci a vybere za ně předepsaný dvojnásobný poplatek.

§ 9.

(1) Proti držiteli svěřenství nebo jeho nabyvateli nemůže po dni, kterého nabude tento zákon účinnosti, domáhati se uznání vlastnictví jiný nápadník proto, že pozbyl svého lepšího práva před účinností zákona podle ustanovení zřizovací listiny a dosavadních předpisů, anebo že držitel (nabyvatel) pozbyl oprávnění ke svěřenství událostmi později nastalými.

(2) Po deseti letech po zrušení svěřenství nelze se vůbec domáhati pro lepší právo podle zřizovací listiny nároků proti dočasnému držiteli.

§ 10.

(1) Pozůstalostní řízení o svěřenském jmění po držiteli zemřelém přede dnem účinnosti tohoto zákona buď provedeno podle dosavadních předpisů pro svěřenství a soudem podle nich příslušným a při tom buď hleděno k ustanovení § 3, odst. 2.

(2) Zemřel-li by držitel svěřenství po dni, kterého nabyl účinnosti tento zákon, projedná pozůstalost i o svěřenském jmění soud příslušný podle všeobecných ustanovení v řízení podle nich platném hledě k ustanovení § 3, odst. 1. a 3.

§ 11.

0 splátkách přejímacích cen podle zákona ze dne 27. května 1919, č. 318 Sb. z. a n., a o náhradě za převzaté svěřenské statky podle zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb. z. a n., (náhradového zákona) ve znění novely ze dne 13. července 1922, č. 220 Sb. z. a n., platí, co ustanoveno jest v tomto zákoně o svěřenství.

§ 12.

Nabyvatel svěřenství, není-li jím sám, kdo byl držitelem v den, kterého nabyl účinnosti tento zákon, může požadovati ze zpupného jmění předchůdcova náhrady za zhoršení svěřenského jmění a náhrady dospělých, ale nezaplacených splátek dluhů učiněných se soudním schválením, jest však také povinen nahraditi jeho pozůstalosti nebo nástupci ve zpupné jmění náklady, které učinil předchůdce, aby zachoval anebo značně zlepšil svěřenský majetek.

§ 13.

(1) Zrušením svěřenského svazku nezrušují se omezení nakládati majetkem zabraným podle zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n. (záborového zákona).

(2) Ke každé dohodě podle tohoto zákona, která se týká zabraného majetku, a k zajištění nároků na, tomto majetku (§§ 2, 6, 8) jest třeba také souhlasu státního pozemkového úřadu. Jemu buďtež doručena také všechna soudní usnesení učiněná podle tohoto zákona a týkající se zabraného majetku nebo náhrady nastupující na jeho místo.

§ 14.

(1) Věřitel, pro něhož váznou na svěřenském majetku pohledávky poskytnuté se schválením soudu před dnem účinnosti tohoto zákona, může je požadovati v příslušném pořadí i z podstaty nehledíc k omezení svěřenským nástupnictvím (§ 3, odst. 1.).

(2) Pohledávkám ze zápůjček poskytnutých dočasnému držiteli bez svolení svěřenského soudu přede dnem účinnosti tohoto zákona na zástavu užitků ze svěřenského statku, nemůže věřitel zjednávati platnost z podstaty, pokud nabyvatel má jen postavení předního dědice (§ 3, odst. 1.).

(3) Na zabraný majetek může věřitel vésti exekuci jen vnucenou správou.

§ 15.

(1) Soud povolaný podle dosavadních předpisů zůstává příslušným projednati spory o nástupnictví ve svěřenství a jiné nároky z něho, v nichž žaloba byla podána přede dnem účinnosti tohoto zákona. Jinak řídí se příslušnost ve sporech o takové nároky ze zrušeného svěřenského poměru obecnými pravidly.

(2) Ve svěřenských věcech dosud příslušné soudy dokončí pozůstalosti po držitelích svěřenství zemřelých do dne účinnosti tohoto zákona, rozhodnou o nástupnictví podle §§ 3, 4, 7 a 8 a učiní potřebná opatření ku provedení tohoto zákona (§§ 6, 7). Jinak přestává jejich působnost a zákonná péče o svěřenství schválením dohady neb uplynutím lhůty § 2. Bude-li třeba; věc dále vyříditi nebo v ní jednati, postoupí ji z úřední moci soudu příslušnému pak podle obecných pravidel.

§ 16.

Obstarával-li svěřenské věci) pro některé rodinné svěřenství nebo jeho část ležící v území československé republiky soud mimo toto území, jest příslušným nyní pro věci přikázané v tomto zákoně svěřenským soudům, je-li jmění nebo značnější jeho část v dechách s přičleněným územím Vitorazska, zemský soud civilní v Praze, je-li na Moravě s přičleněným územím Valčicka, zemský soud civilní v Brně, je-li ve Slezsku s přičleněným územím Hlučínska, zemský soud v Opavě, a je-li na Slovensku nebo v Podkarpatské Rusi, sborový sond první stolice, v jehož obvodě leží jmění vůbec anebo z větší části. Nedohodnou-li se soudy zúčastněné, určí příslušnost nejvyšší soud.

§ 17.

(1) K zajištění sbírek a předmětů umělecké nebo dějinné ceny, archivů, knihoven a; registratur, které jsou příslušenstvím svěřenských statků, do doby, než bude zákonem upravena ochrana; památek vůbec, nařídí ministerstvo školství a národní osvěty na své náklady jejich soupis znalci na základě soupisů, založených ve svěřenských spisech anebo při inventuře svěřenského majetku upotřebených. Tito vyšetří, které věci z příslušenství svěřenství mají uměleckou nebo dějinnou hodnotu, a sepíší je s podrobnějším popisem. Podle jejich posudku rozhodne ministerstvo školství a národní osvěty, které z těchto věcí mají býti nadále uschovány. Rozhodnutí s spisem seznamu buď sděleno nabyvateli svěřenského jmění. Pokud takové věci nepřešly podle jiných zákonů nebo dohodou ve vlastnictví neb uschování státu, buďtež ponechány v uschováni nabyvatele svěřenství, není-li jiné úmluvy. Zciziti sbírky takových předmětů, archivy a knihovny nebo jednotlivé věci z nich není dovoleno bez souhlasu ministerstva školství a národní osvěty.

(2) Písemnosti a spisy z archivů a registratur mohou býti zničeny jen se svolením ministerstva školství a národní osvěty po odborné prohlídce státními archivními -orgány. Opatření podle předcházejících ustanovení, pokud se týkají archivu a registratur, učiní ministerstvo školství a národní osvěty dohodnouc se s ministerstvy spravedlnosti, vnitra a zemědělství. Ustanovení § 2, č. 9, zákona ze dne 12. února 1920, č. 118 Sb. z. a n., se tímto nemění.

(3) Byla-li by bezpečnost anebo celistvost sbírek a předmětů u nabyvatele svěřenského majetku ohrožena, a neposlechl-li by daných nařízení anebo nedal-li by dostatečné záruky, může po vyšetření politickými úřady první stolice (administrativními vrchnostmi) se znalci ministerstvo školství a národní osvěty naříditi jejich uschování jinde na náklad nabyvatelův.

(4) O zákazu vývozu platí nařízení Národního výboru ze dne 29. října 1918, č. 13 Sb. z. a n.

(5) Přestoupí-li vlastník vydaná nařízení, může mu býti jmenovanými politickými úřady uložen peněžitý trest do 100.000 Kč nebo vězení do tří měsíců.

(6) Podrobnější ustanovení o znalcích, jejich výběru, o soupisu a uschování budou vydána nařízením.

§ 18.

Dnem, kterého nabude zákon účinnosti, pozbudou platnosti všechny předpisy zákonů a nařízení o svěřenstvích, pokud jsou v odporu s tímto zákonem, zejména §§ 618 až 645 ob. zák. obč., §§ 108, 220 až 256 nespor. patentu ze dne 9. srpna 1854, č. 208 ř. z., zákony ze dne 13. června 1868, č. 61 ř. z., a ze dne 27. března 1918, č. 117 ř. z., § 50, č. 4., 78, odst. 1., 116 jur. normy (zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 111 ř. z.), § 97, odst. 2. a 109 ex. řádu ze dne 27. května 1896, č. 79 ř. z., nařízení uherského ministerstva spravedlnosti ze dne 7. dubna 1869, č. 1869/J. M., §§ 2, č. 1. a 42 zák. čl. I. z 1911.

§ 19.

Tento zákon nabude účinnosti za tři měsíce po vyhlášení.

§ 20.

Zákon provésti náleží ministrům spravedlnosti, školství a národní osvěty, vnitra a zemědělství v dohodě se zúčastněnými ministry.

II.

Zemědělský výbor jednal o vládním návrhu zákona o zrušení svěřenství (tisk 4046) ve schůzi dne 26. června. Osnovu tuto podrobně projednal a schválil se změnami a dodatky usnesenými ve výboru ústavně-právním. Zemědělský výbor jest přesvědčen, že dle ustanovení § 13 této osnovy nejsou nikterak dotčeny zákony o reformě pozemkové, zejména zákona záborového. Zemědělský výbor navrhuje, aby zákonu tomuto dostalo se ústavního schválení.

V Praze dne 26. června 1924.