Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.

kterým se mění a doplňuje zák. čl. I/1911 o civilním řízení soudním.

Národní shromážděni republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Ustanovení zák. čl. I/1911 o civilním řízení soudním mění a doplňují se takto:

1. § 75 odst. 3. zní: "Nelze-li závadu odstraniti nebo nebyla-li odstraněna ve lhůtě určené podle odstavce předcházejícího, zastaví soud řízení usnesením (§ 181) a uloží náhradu nákladů tomu, kdo neoprávněně zakročil."

2. § 181 odst. 1. zní: "O námitkách sporu překážejících budiž ihned jednáno odděleně od věci hlavní a rozhodnuto o nich usnesením."

3. § 181 odst. 4. a.5. se mění a znějí takto:

"(4) Byla-li námitka sporu překážející zamítnuta a pokračováno ihned v jednání o věci hlavní, nebudiž usnesení o námitce zvláště vyhotoveno a stranám doručeno, nýbrž pojato do rozsudku ve věci samé. Jinak budiž usnesení o sporu překážejících námitkách nebo okolnostech (§ 180 posl. odst.) i s odůvodněním stranám zvláště doručeno.

(5) Odporovati usnesení o námitkách (okolnostech) sporu překážejících lze toliko rekursem. Bylo-li pojato usnesení o námitce do rozsudku, a odporuje-li se rozsudku také ve věci, budiž rekurs proti usnesení tomuto spojen s opravným prostředkem, který byl podán proti rozhodnutí ve věci samé."

4. K § 181 připojiti jest tento další odstavec: "Proti srovnalým usnesením dvou stolic o námitkách (okolnostech) sporu překážejících jest přípustný rekurs na třetí stolici (§ 551) jen v případech § 540. Rekurs na třetí stolici nelze opírati o nové skutečnosti a průvody (§ 554)."

5. Druhý odstavec § 182 se mění a zní: "Vyhoví-li soud v případech § 180 bodu 7. nebo 8. námitce sporu překážející, prohlásí spor za zastavený jen, když žalobce do osmi dnů od právní moci rozhodnutí počítajíc, v případu bodu 7. útraty předcházejícího řízení nezaplatí anebo v hotovosti nesloží k soudu, v případu bodu 8. pak nesloží k soudu ustanovenou jistotu v hotovosti nebo v cenných papírech k tomu způsobilých, anebo neoznámí-li soudu společně se žalovaným, že se o jistotě jinak dohodli."

6. První a třetí odstavec § 399 se mění a znějí takto

"(1) V řízení před sborovými soudy budiž prohlášený rozsudek stranám doručen v úplném vyhotovení mimo případ, že byl vynesen na základě zmeškání roku ku zahájení sporu.

(3) Ustanovení druhého odstavce platí i o rozsudcích vydaných pro zmeškáni žalovaného soudy sborovými."

7. Poslední odstavec § 401 se mění a zní:

"Bylo-li rozhodnutí, jímž byla námitka sporu překážející zamítnuta, pojato do rozsudku (§ 181 odst. 4), budiž v odůvodnění rozsudku stručně uveden i skutkový stav týkající se této námitky."

8. Za § 435 zařazuje se jako § 435a) toto ustanoveni:

"(1) Rozhodnutí o útratách sporu lze odporovati toliko rekursem. To platí i tehdy, bylo-li o útratách rozhodnuto v rozsudku a rozhodnutí ve věci samé se neodporuje.

(2) Proti rozhodnutí druhé stolice o útratách sporu není dalšího opravného prostředku, byť i ve věci samé byl další opravný prostředek přípustný a bylo ho i použito."

9. První odstavec § 505 se mění a zní: "Zastaví-li odvolací soud rozepři pro okolnost sporu překážející (§ 180), zruší ve svém usnesení současně i rozsudek první stolice ve věci samé, pokud mu bylo v řízení odvolacím odporováno."

10. První odstavec § 513 se mění takto: "O odvolání budiž rozhodnuto zpravidla bez ústního jednání, bylo-li vzneseno toliko z důvodů uvedených v § 504 č. 1. až 5., v § 505 anebo proti rozsudku vydanému pro zmeškání roku spor zahajujícího."

11. §§ 518 a 522 pozbývají platnosti.

12. § 530 doplňuje se tímto dalším odstavcem: "Ústní přelíčení před dovolacím soudem se nekoná, jestliže se ho obě strany zřekly anebo jde-li o případy upravené v § 545."

13. Druhá věta 1. odst. § 531 zní: "Připojiti se toliko v otázce útrat není přípustno."

14. Poslední odstavec § 542 mění se takto:

"Nevyhoví-li dovolací soud návrhu dovolacímu ani připojovacímu a shledá-li, že důvody rozsudku soudu odvolacího nejsou v rozporu se zákonem, může se obmeziti v důvodech svého rozhodnutí na prohlášení, že neshledal zákonného důvodu, by rozsudek odvolacího soudu byl změněn, rozvázán anebo zrušen. Jinak jest dovolací soud povinen v důvodech svého rozhodnutí vysloviti se o odůvodnění návrhu dovolacího nebo připojovacího."

15. § 545 se mění a zní takto:

"(1) Odporuje-li se rozsudku sborového soudu první stolice jako soudu odvolacího a hodnota předmětu sporu nepřesahuje částku 2000 Kč, dále ve všech ostatních sporech, ve kterých pro jednoduchost věci předseda dovolacího senátu pokládá za nepotřebnou aby konáno bylo ústní přelíčení, rozhodne dovolací soud o dovolacím návrhu, pokud se týče o návrhu připojovacím v neveřejném zasedání. O osvědčení a určení hodnoty předmětu sporu platí obdobně § 476.

(2) Předseda dovolacího senátu dodá dovolací návrh odpůrci s tím, že může do osmi dnů od jeho doručení podati k dovolacímu soudu odpověď podepsanou advokátem. Převyšuje-li hodnota předmětu sporu částku 2000 Kč, může se odpůrce v odpovědi připojiti k dovolacímu návrhu. Připojiti se k dovolacímu návrhu jen v otázce útrat, není přípustno.

(3) Připojí-li se odpůrce dovolatelův 1 dovolacímu návrhu, může dovolatel na připojovací návrh podati u dovolacího sondu odpověď podepsanou advokátem do osmi dnů od doručení připojovacího návrhu.

(4) Dovolací soud může se před skončením porady usnésti na tom, aby věc, ve které hodnota předmětu částku 2000 Kč přesahuje, byla projednána v ústním přelíčení; v případě takovém budou strany zpraveny o roku podle § 530."

§ 2.

(1) Zákon tento nabude účinnosti za patnáct dnů od vyhlášení a platí ustanovení jeho i na spory již zahájené.

(2) Rozsudkům, jimiž bylo rozhodnuto o námitkách (okolnostech) sporu překážejících, vydaným před účinností tohoto zákona, lze odporovati toliko rekursem. O odvoláních a dovoláních proti rozsudkům takovým podaných před účinností tohoto zákona, budiž rozhodnuto podle pravidel o vyřizování rekursů.

(3) O řízeni dovolacím, ve kterém stranám nebylo do účinnosti tohoto zákona doručeno vyrozumění o ústním přelíčení (§ 530 zák. čl. I/1911), platí ustanovení tohoto zákona.

§ 3.

Zákon tento provede ministr spravedlnosti.

Odůvodnění:

Vždy více množí se oprávněné stížnosti proti tomu, že řízení v občanských právních věcech ze Slovenska a Podkarpatské Rusi trvá u Nejvyššího soudu příliš dlouho, nepoměrně déle, nežli řízení o dovoláních docházejících k Nejvyššímu soudu z ostatního území.

Přičítati vinu na průtazích těchto však Nejvyššímu soudu nelze; delší trvání revisního řízení v občanských věcech ze Slovenska a Podkarpatské Rusi souvisí s úpravou revisního řízení v civilním řádu soudním tam platném (zák. čl. I. z r. 1911).

Kdežto podle civilního řádu soudního z 1. srpna 1895, č. 113 z. z. platného v Čechách, na Moravě a ve Slezsku rozhoduje Nejvyšší soud o dovoláních v zasedání neveřejném, jest ústní přelíčení dovolací podle zák. čl. I. z r. 1911 uh. obligatorní. Již tím potřebuje Nejvyšší soud ku rozhodnutí každého jednotlivého případu ze Slovenska a Podkarpatské Rusi doby daleko delší, nežli ku rozhodování a revisích z ostatního území; za stejnou dobu vyříditi mu lze stejným počtem soudců revisí ze Slovenska a Podkarpatské Rusi mnohem méně, nežli revisí z území ostatního. Vedle toho však přichází k Nejvyššímu soudu ze Slovenska a Podkarpatské Rusi revisí poměrně mnohem více, nežli z Čech, Moravy a Slezska, to z toho důvodu, že potilo býv. uh. civilního řádu soudního rozhodují soudy rozsudkem i o otázkách, které podle c. ř. s. č. 113/1895 ř. z. vyřizují se usneseními, a v důsledku toho připuštěno jest na Slovensku a Podkarpatské Rusi odvolání ke stolici druhé a proti rozhodnutí této dovolání (revise) ke stolici třetí i v případech, kde u soudů na ostatním státním území jest přípustna toliko stížnost, jejíž vyřízení jest nepoměrně jednodušší a proto i rychlejší. Platí to zejména o t. zv. námitkách a okolnostech sporu překážejících (§ 180 c. ř. s.).

Za těchto okolností bylo by pro vyřizování civilní sporné agendy ze Slovenska a Podkarpatské Rusi u Nejvyššího soudu zapotřebí poměrně většího počtu soudců, nežli jo civilní spornou agendu z ostatního území. Opatření dostatečného počtu plně vyškolených soudců pro civilní slovenský sonát Nejvyššího soudu naráží však na překážky nepřekonatelné. Věcně i jazykově kvalifikovaných soudců pro smát tento jest absolutní nedostatek. Mohou býti Nejvyššímu soudu z důvodů věcných dosazováni jedině od soudních tabulí v Bratislavě a v Košicích, tabule Tyto však samy s přidělenými jim silami stěží vystačí na zdolání agendy své vlastní. Přidělení soudem od soudních tabulí k soudu Nejvyššímu měla by proto v zápětí zase uváznutí agendy soudních tabulí. Nezbývá tedy nežli hledati odpomoc cestou jinou, totiž zjednodušením řízení takovým způsobem, aby tím nebyla ohrožena správnost a jednota rozhodování. Nejsnáze pak bude lze cíle tohoto dosíci tím, že řízení o revisích ze Slovenska a Podkarpatské Rusi přizpůsobí se alespoň částečně osvědčeným zásadám ovládajícím civilní řízení soudní platné v ostatním území, když podle téhož v zoru upraveno bude i rozhodování o otázkách, o nichž nutně nemusí býti rozhodováno rozsudkem a když v důsledku toho budou právu, platnému na území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus, přizpůsobeny i opravné prostředky proti takovýmto rozhodnutím. Na místo složitého řízení odvolacího a dovolacího nastoupí jednoduché řízení rekursní.

Způsobem takovýmto bude civilní sporné řízení na Slovensku a Podkarpatské Rusi nejen podstatně zjednodušeno a urychleno, ale i zlevněno jak pro strany, tak i pro stát, aniž by právní jistota utrpěla i v nejmenším. Stejné řízení - jako jest v předložené osnově navrženo - zavedeno bylo již zákonem z 1. srpna 1895, č. 113 ř. z. na území Čech, Moravy a Slezska a dobře se tu osvědčuj e.

Body 1. až 11. § 1 osnovy obsahují ustanovení, kterými zjednodušení řízení docíleno býti má tím způsobem, že o t. zv. námitkách a okolnostech sporu překážejících rozhodováno býti má napříště usnesením na místě dosavadního rozsudku. Rozsudkem bude podle osnovy rozhodováno - stejně jako na území Čech, Moravy a Slezska toliko o věci hlavní. Všecky ostatní otázky za sporu občanského se vyskytující rozhodovány budou ve formě usnesení a proti usnesením připuštěn jest již podle dosavadního práva jedině opravný prostředek stížnosti (rekursu).

K jednotlivým ustanovením osnovy budiž podotčeno:

V důsledku nové úpravy § 181 c. ř. s. uh. změněn i § 75 odst. 3.,a zrušen § 518 c. ř. s. uh. Naproti tomu ale nedotčeny zůstávají předpisy §§ 617 a 664 c. ř. s. uh. týkající se námitek sporu překážejících v řízení příkazním a v řízení ve věcech manželských, na nichž není důvodu ničeho měniti.

Navrženým novým zněním § 181 odst. 5. má býti zdůrazněno, že rozhodnutí o námitce sporu překážející zůstává usnesením, i když bylo pojato do rozsudku, a vedle toho odstraněna i pochybnost, že rozhodnutí o námitce dlužno pojati do rozsudku nejblíže příštího, třeba by nebyl rozsudek ten právě rozsudkem konečným, nýbrž toliko rozsudkem dílčím nebo mezitímním.

Nový poslední odstavec § 181 vylučuje mimořádný revisní rekurs proti souhlasným usnesením nižších stolic o námitkách (okolnostech) rozepři překážejících s výjimkou nejzávažnějších -okolností rozepři překážejících uvedených v § 540 c. ř. s., ke kterým přihlížeti jest revisní soud povinen z moci úřední. Citace § 511 c. ř. s. v § 1 bodu 4. osnovy naznačuje, že v případech, kde jest vyloučen další opravný pro středek ve věci samé (§ 521), není připuštěn rekurs ke třetí stolici ani proti usnesením o námitkách a okolnostech sporu překážejících. Novoty v rekursu na třetí stolici vyloučeny úchylkou od § 534 v uvážení, že ani v revisi proti rozsudku druhé stolice o námitkách (okolnostech) sporu překážejících nebyly dosud přípustny (§ 535).

Zařazením nového § 435 a) do kapitoly o nákladech sporu zavádí se na. Slovensku a Podkarpatské Rusi obdobný stav ve příčině této jako jest na ostatním území. Totéž pak platí i o bodu 13. § 1.

Ustanovením § 1 bodů 12. a 15. obmezena býti mají ústní přelíčení před soudem revisním na nejmenší míru. Nevylučují se úplně, mají však býti konána jen tam, kde toho bude nezbytně zapotřebí. Především nemají býti mají ústní přelíčení dovolací ve všech případech, kde se jich strany zřekly. Pak ve sporech, ve kterých hodnota předmětu nepřesahuje částku 2000 Kč a konečně ve všech ostatních sporech, ve kterých předseda revisního senátu pro jednoduchost případu pokládati bude revisní přelíčení za postradatelné. V případech posléze uvedených však může se soud revisní usnésti, aby přes to ústní přelíčení bylo provedeno, pakli se toho objeví potřeba. Tím, že v případech, kde toho nutně zapotřebí není, ústní přelíčení dovolací odpadne a věc vyřízena bude v zasedání neveřejném, získá dovolací soud tolik času, že bude moci nahromaděné nevyřízené revise v době dohledné vyříditi, a také stranám bude ulehčenu velmi značně tím, že uspořeny budou náklady spojené s intervencí při ústních přelíčeních i veřejných předneseních.

V bodu 14. konečně navrženo jest ulehčení pro revisní soud, pokud jde o vyhotovování rozsudků. Dosavadní znění § 542 odst. 3. ukládá dovolacímu soudu, aby se v odůvodnění svého rozhodnutí vyslovil o všech důvodech uplatňovaných v dovolacím po případě připojovacím návrhu, a to i tenkráte, když revisní soud pokládá rozhodnutí i odůvodnění odvolacího soudu za správné. V případech takovýchto jest nucen dovolací soud vyvraceti i důvody namnoze zcela nicotné, jen uměle a bez vnitřního odůvodnění a přesvědčení přednesené, zatím co vyřizováni opravných prostředků vskutku odůvodněných jest způsobem takovýmto oddalována. I pomocí tohoto ustanovení umožněno bude soudu nejvyššímu, aby nahromaděné nevyřízené spisy co možno nejdříve vyřídil.

V § 2 navrženo, aby zákon platil na všecky již zahájené případy, ve kterých nových ustanovení jest možno použíti, aniž by tím stranám způsobena byla právní újma. Měla-li by býti platnost nového zákona obmezena toliko na případy budoucí, nebylo by lze očekávati, že účele zákona bude plně dosaženo, aspoň ne v době nejblíže příští.

Provedení zákona tohoto žádných nákladů vyžadovati nebude.

Vláda doporučuje, aby osnova tato přikázána byla v obou sněmovnách ústavně-právnímu výboru ku podání zprávy v době co nejkratší.

V Praze dne 16. června 1924.