Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4656.

Zpráva

výboru ústavně-právního

o vládním návrhu zákona (tisk 4597),

kterým se doplňuje zákon ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 Sb. z. a n. o exekuci na platy a výslužné zaměstnanců a jejich pozůstalých.

Účelem návrhu zákona jest, aby byly odstraněny pochybnosti v judikatuře o tom, platí-li zákon že dne 15. dubna 1920, čís. 314 Sb. z. a n., o exekuci na platy a výslužné zaměstnanců a jich pozůstalých pro všechny zaměstnance (veřejné i soukromé) a pro všechny druhy platů a mezd. Plenární usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 1922, čís. Pres. 85/22, zaujalo stanovisko, že § 207 hor. zákona o vyloučeni z exekuce úkolové a střídní mzdy havířů zákonem čís. 314/20 Sb. z. a n. zrušen nebyl. Plenárním usnesením ze dne 13. března 1923 čís. Pres. 63/23 byla vyslovena nepřípustnost exekuce na hornickou mzdu pro zákonné výživné, s odvoláním se na to, že § 207 horního zákona zrušen nebyl; zároveň však Nejvyšší soud učinil námět, aby cestou zákonodárnou § 207 berního zákona byl změněn potud, že pro zákonné výživné připouští se exekuce podle zákona čís. 314 z roku 1920. V důsledku judikátu pro nižší soudy závazného byly nároky manželek a dětí horníků ať manželských či nemanželských na výživu bez právní ochrany a jejich splnění záviselo jen od dobré vůle povinného. Důsledky této změny dolehly škodlivě na rodinná práva osob, odkázaných na živitele z řad příslušníků hornictva. Tento stav zasáhl rušivě zvláště také do instituce chudinství obci a do humanních zařízení a v prvé řadě do veřejné péče o ochranu dítek. Ministerstva spravedlnosti došly četné stížnosti od generálních poručníků a od Okresních péčí o mládež na to, že nyní havíři zdráhají se zaplatiti alimentační příspěvky na děti, a že exekuce pro tyto nároky provedena býti nemůže. Kromě toho na Slovensku a v Podkarpatské Rusi byl § 207 horního zákona, zrušen již zákonným článkem LX z roku 1881, takže jevila se právní disparita mezi hornictvem v historických zemích a hornictvem v Podkarpatské Rusi a na Slovensku. To vedlo k tomu, že vláda předložila návrh zákona o tom, že ustanovení zákona z 15. dubna 1920, čís. 314 Sb. z. a n., vztahují se i na hornické platy a že § 207 horního zákona se zrušuje.

Ústavně-právní výbor jednaje o vládní osnově veden byl snahou odstraniti pro budoucnost všechny pochybnosti o tom, že § 1 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 Sb. z. a n., podle kterého ze služebních platů osob ve službách veřejných i soukromých jakéhokoliv druhu může býti exekucí zabavena nebo úmluvou zastavena nebo postoupena toliko jedna třetina vždy však tak, že musí zůstati volným příjem 6000 Kč a pro pohledávky výživného exekuce až do dvou třetin platu (mzdy) s ponecháním ročním 3000 Kč, týká se všech zaměstnanců veřejných i soukromých všeho druhu.

Proto oproti vládnímu návrhu usnesl se na jiném znění § 1., dle kterého doplňuje se druhá věta § 6. zákona čís. 314 z roku 1920 Sb. z. a n. tak, že pozbývají platnosti všechny dosavadní zákony a nařízení, jež odporují § 1. citov. zákona, zejména veškeré dosavadní zákony a nařízení o tom, že exekuce na některé ze služebních platů, uvedených v § 1 nebo výslužné a odbytné zaopatřovací platy, uvedené v § 1, jest zcela nebo z části vyloučena. Tím pro budoucnost všechny podobné případy budou posuzovány dle § 1. doplněného zákona čís. 314 z roku 1920 Sb. z. a n. V tomto ustanovení spočívá též specielně zrušení § 207 horního zákona. Pokud se platů hornických týká, jest pro budoucnost dána možnost exekuce na ně netoliko pro pohledávky výživného, nýbrž i pro jiné pohledávky. Ustanovení to není v neprospěch, nýbrž ve prospěch hornictva, protože při dosavadním stavu vyloučení platů hornických z exekuce byli horníci vyloučeni z úvěru v případech, kdy tento úvěr byl pro ně velice nutným. Ve výboru ústavně-právním vyskytly se pochybnosti také o tom, zdali zákon z 15. dubna, 1920 číslo 314 Sb. z. a n. se nevztahuje také na požitky, vyplácené zaměstnancům podle zákonů o úrazovém a nemocenském pojištění dělníků, jakož i o báňských bratrských pokladnách.

Požitky takovéto mají zcela jinou povahu, nežli služební platy, mzdy, výslužné, odbytné a zaopatřovací platy uvedené v §§ 1 a 2 citovaného zákona a samozřejmě zákonem tímto dotčeny nebyly. Aby však odstraněny byly jakékoliv možné pochybnosti i v tomto směru, zejména také o tom zdali zmíněným ustanovením § 6 nebyly požitky takovéto dotčeny, pojato do § 2 ustanovení, že o požitcích sloužících podle své povah k zaopatření v době nemoci, stáří nebo invalidity, zůstávají v platnosti i nadále předpisy dosavadní. Ze stejných důvodů pojato do téhož paragrafu ustanovení o zachování v platnosti §u 4. zákona čís. 319 z roku 1920.

Ústavně právní výbor navrhuje, aby poslanecká sněmovna přijala vládní návrh ve znění usneseném tímto výborem.

V Praze dne 5. června 1924.

Zákon

ze dne..................,

kterým se doplňuje zákon ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 Sb. z. a n. o exekuci na platy a výslužné zaměstnanců a jejich pozůstalých.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Druhá věta §u 6 zákona ze dne 15. dubna 1920 čís. 314 Sb. z. a n. o exekuci na platy a výslužné zaměstnanců a jich pozůstalých, zní takto:

"Současně pozbývají platnosti všechny dosavadní zákony a nařízení, jež odporují hořejším ustanovením, zejména veškeré dosavadní předpisy o tom, že exekuce na některé ze služebních platů, uvedených v §u 1 nebo výslužné, odbytné a zaopatřovací platy, uvedené v §u 2, jest zcela nebo z částí vyloučena."

§ 2.

Ustanovení §u 4 zákona ze dne 15. dubna 1920 čís. 319 Sb. z. a. n. zůstávají nedotčena. Rovněž zůstávají nedotčena veškerá ustanovení o exekuci na požitky vyplácené podle zákonů o úrazovém a nemocenském pojištění dělníků, jakož i o báňských bratrských pokladnách.

§ 3.

(1) Zákon tento nabude účinnosti dnem vyhlášení.

(2) Provésti jej náleží ministru spravedlnosti a ostatním zúčastněným ministrům.