Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4642.

Naléhavá interpelace

poslance Tesky a soudruhů

vládě,

že se stále soustavně porušuje 8hodinná doba pracovní v textilním průmyslu a nebyla zodpověděna první interpelace poslaneckého klubu komunistického v této věci.

Dne 27. května t. r. protestovali jsme naléhavou interpelací, že vláda nezodpovídá interpelací poslaneckého klubu komunistické strany v Československu v zákonné lhůtě dvouměsíční, předepsané 68 jedn. řádu posl. sněmovny N. S. Dnes máme příležitost ukázati, jaké důsledky vyvolává tato ledabylost a nedostatek vědomí zodpovědnosti vlády.

V 252. schůzi poslanecké sněmovny N. S. dne 1. dubna 1924 byla rozdána naléhavá interpelace poslaneckého klubu komunistické strany vládě, že se soustavně porušuje zákon o 8hodinné době pracovní. V této interpelaci byla uvedena celá řada konkrétních případů o plánovitém a soustavném porušováni takřka všech hlavních ustanovení zákona z 19. prosince 1919, č. 91 Sb. z. a n., o 8hodinné době pracovní, a to jak ustanovení o délce pracovního dne a týdne, tak ustanovení a noční práci, o práci žen a dětí. Poslanecký klub komunistické strany v Československu zároveň ukázal, že tu nejde o nějaké případy náhodné, nýbrž o celé plánovité tažení zaměstnavatelů, kteří využívají nejasných a neúplných ustanovení zákona, aby napřed vytvořili faktický stav odporující zákonu a pak na základě tohoto faktického stavu prosadili odstranění zákona o 8hodinné době pracovní vůbec.

Ptali jsme se proto vlády, je-li ochotna porušování tohoto zákona přísně stíhati a chce-li předložiti novelu zákona, která by odstraňovala všechna dosavadní nejasná a neúplná ustanovení, jež připouštějí výklad zákona v neprospěch zaměstnanců.

Kdyby byl v Československu normální poměr odpovědnosti vlády vůči parlamentu, kdyby tu nerozhodovala docela oligarchicky vůle několika lidí, kdyby si vůbec byla vláda aspoň trochu vědoma svých úkolů a povinností, musela by na takovou interpelací odpověděti bez otálení v několika dnech. Vláda však nejen že toho neučinila, nýbrž nedodržela ani dvouměsíční lhůty, kterou jí jednací řád sněmovny pro zodpovědění interpelace ukládá. A přece jde o interpelaci, kterou si stěžují zástupci nejsilnější dělnické strany v republice na soustavné nedodržování zákona, který jako samozřejmý důsledek revolučních poměrů poválečných byl mezi prvními zákony v Československu vydán, který uskutečnil dávný požadavek dělnické třídy a jehož ustanovení mimo to mají svůj podklad v samotné mírové smlouvě a v dodatečně uzavřených smlouvách mezinárodních.

Tato těžko kvalifikovatelná netečnost a ledabylost vlády posílila jen troUfalost podnikatelů a některým podřízeným úřadům dudala odvahy, aby jim v jejich počínáni nadržovaly. o tom uvádíme tyto nové doklady:

Firma Joachim Goldberg a synové, mechanická tkalcovna ve Warnsdorfě 599/V omezila provaz na tři dny v týdnu, v kterých nati dělnictvo pracovati po 10 hodin denně. Na stížnost, kterou proti tomuto porušování 8hodinné doby pracovní podala textilní sekce Mezinárodního Všeodborového Svazu v Liberci, odpověděl živnostenský inspektorát v Děčíně, že v tomto případě nejde o skutečné porušení zákona, odvolávaje se na výnos ministerstva sociální péče z 21. března. 1919, č. 4751/III, dle něhož prý v mezích 48hodinného pracovního týdne může býti práce na jednotlivé dny rozdělena dle dohody s dělnictvem tak, že za účelem zkrácení práce v jednotlivých týdenních dnech může býti denně pracováno více než 8 hodin. Tento výklad zákona, který připouští libovolný počet pracovních hodin v jediném dnu za jediné podmínky zachování 48hodinného pracovního týdne je nemožný, poněvadž jest s to, aby celou zásadu 8hodinné doby pracovní postavil na hlavu.

Zaměstnavatelé využívají úskočně právě tohoto výkladu zákona tím, že omezují provaz jen na pět, neb i méně dní v týdnu, v nichž odpracují 48 hodin, jedině za tím účelem, aby měli otevřenu cestu pro případnou práci přes čas. Pak na jedné straně nedostatečnými mzdami a nátlakem na dělnictvo, aby pracovalo přes čas, na druhé straně rozmanitým klamáním úřadů neb za tichého jejich souhlasu prodlužují i týdenní dobu pracovní nad zákonnou výši. Od tohoto faktického stavu je pak již jen krok k úplnému zrušení 8hodinné doby pracovní.

Tento výklad zákona, který, jak patrno, připouští i 10ti- i vícehodinnou práci denně, je v naprostém rozporu s Washingtonskou smlouvou z r. 1919, která byla schválena Národním shromážděním 1. března 1921, ratifikována 30. dubna 1921 a vyhlášena 18. března 1922 pod č. 80 ve Sbírce zákonů a nařízení. Čl. 2 lit. bu) této smlouvy výslovně ustanovuje, že překročení hranice 8 hodin denně následkem zkrácení pracovní doby v některých jiných dnech v týdnu, nesmí nikdy převyšovati jednu hodinu denně t. j. úhrnná pracovní doba v takových dnech nesmí býti delší než 9 hodin denně.

Národní shromáždění schvalujíc tuto mezinárodní smlouvu, uložila zároveň ministru zahraničí, aby v dohodě se zúčastněnými ministry učinil další opatření, jichž je zapotřebí k provedení této smlouvy. Toto usnesení Národního shromáždění zavázalo vládu, aby nejen dbala zachovávání předpisů o 8hodinné době pracovní v praxi, ale aby zejména všechna ustanovení v Československu platná uvedla v soulad s touto mezinárodní smlouvou. Bylo tudíž povinnosti vlády, aby ustanovení zákona, která dle jejího názoru připouštějí v praxi pra dělnictvo nepříznivější výklad než výslovná ustanovení mezinárodní smlouvy, upravila předložením příslušné novely zákona.

Ačkoliv od vyhlášení Washingtonské smlouvy uplynula již více než dvě léta, vláda dosud novelisace nepředložila, ministerstva sociální péče ponechalo v platnosti výnos, který vykládá zákon o 8hodinné době pracovní úplně v odporu s mezinárodní úmluvou a podřízené úřady i na výstavné stížnosti připouštějí v případě omezení práce v druhých dnech v jediném dnu i delší dobu pracovní než 9hodinnou. Zaměstnavatelé využívají pak tohoto blahovolného výkladu zákona k všeobecnému porušováni a prodlužování 8hodinné doby pracovní, jak dokazuje tento příklad:

Shora již zmírněná firma Joachim Goldberg a synově ve Wannsdorfě, která v jednom týdnu omezila provoz na tři dny po 10 pracovních hodinách a proti níž přes výslovné oznámení odepřel živnostenský inspektorát v Děčíně zakročiti, odvolávaje se na ministerský výnos, ukázala hned následujícího týdne pravé úmysly, které omezováním pracovních dnů v týdnu a současným zvyšováním denní pracovní duby sleduje: V týdnu od 5. do 10. května zavedla 60hodinnou práci v pěti a půl dnech.

K takovým důsledkům přímo vede praxe ministerstva sociální péče, které připouští rozdělení 48 pracovních týdenních hodin dle libovůle zaměstnavatele bez jakéhokoliv omezení a proti ustanovení Washingtonské smlouvy.

Netečnost vlády ke stížnostem dodává zaměstnavatelům odvahy i k docela přímému a nezahalenému porušování zákona o 8hodinné době pracovní, jak o tom svědčí tyto dva nové příklady:

Firma Josef Richter, mechanická tkalcovna ve Warnsdorfě 158/II zaměstnává své dělníky 10, 12 i více hodin denně.

Firma Hermann Müller, mechanická tkalcovna ve Warnsdorfu 769 zaměstnává dělníky 10 hodin denně (50 hodin v pěti dnech).

Tato zřejmá porušování zákona o 8hodinné době pracovní, která se dějí za přímé blahovůle vlády, ministerstva sociální péče a podřízených orgánů a v důsledku netečnosti vlády, jak k podaným interpelacím, tak k uzavřeným mezinárodním smlouvám, jsou proto tak nebezpečná, že se dějí plánovitě a se zvýšenou urputností zejména v době, kdy v sousedním Německu v otevřeném boji útočí podnikatelé na 8hodinnou dobu pracovní.

Tážeme se vlády:

1. Proč otálí s odpovědí na naši interpelaci, že se soustavně porušuje zákon a 8hodinné době pracovní (tisk 4506)?

2. Je vláda ochotna provésti usnesení Národního shromáždění z 1. března 1921 a předložiti osnovu zákona, která by zamezila libovolné prodloužování pracovního dne, jako se děje dosud, a byla aspoň v souhlase s Washingtonskou smlouvou?

3. Jest vláda ochotna zaříditi, aby byl odvolán výnos ministerstva sociální péče z 21. března 1919, č. 4751/III, který byl v mezích pracovního týdne připouští libovolné prodlužování pracovního dne a vede v praxi k prodlužování pracovního týdne?

4. Jest vláda ochotna v případech uvedených v naší interpelaci sjednati nápravu?

V Praze dne 4. června 1924.

Teska,

Krejčí, J. Kříž, Darula, Kučera, Kunst, Skalák, Malá, Šafranko, Kreibich, Bouček, dr. Šmeral, Sedorjak, Koutný, Burian, Haken, Svetlik, Merta, Warmbrunn, dr. Gáti, Mondok, Bubník, Houser, Blažek, Mikulíček, Tausik, Toužil.