Ruští studenti nemají vůbec možno přecházeti samovolně z fakulty na fakultu; o každém přechodu rozhoduje ministerstvo zahraničních věcí a povoluje jej jen tehdy, když je náležitě odůvodněn a nevzniká jím žádná ztráta odposlouchaných již semestrů nebo když přechodem zkrátí se celková studijní doba.
Ruští studenti nejsou kvalifikováni jen ruskými profesory, naopak kvalifikaci provádí ta která vysoká škola (index, kolektivní vysvědčení, vysvědčení o státních zkouškách, o praktických a laboratorních cvičeních atd.) a jen zjišťování celkového předepsaného studijního minima provádí koncem semestru komise složená ze dvou zástupců ministerstva zahraničních věcí a několika ruských profesorů jako odborných poradců (tito však mají bezesporně plnou vědeckou a pedagogickou kvalifikaci).
Ministerstvo zahraničních věcí nepopírá, že ruské školy nejsou na úrovni stejnorodých škol českých, leč nedostatek tento není tak zaviněn menší způsobilostí profesorů, jako spíše nedostatkem vhodných místností, laboratoří, knihoven, seminářů atd.
Zmínka o neúplné kvalifikaci profesorských sil, může se snad vztahovati na několik jednotlivců z řad profesorů ukrajinské volné university, jinak mají všechny vysoké i střední ruské a ukrajinské školy plně vědecky a odborně kvalifikovaný profesorský personál, prozkoumaný a potvrzený ministerstvem školství a národní osvěty.
Ruská právnická fakulta je z nejlacinějších ústavů; nedostává žádné pravidelné státní subvence a její profesoři, jsouce podporováni mezi ostatními ruskými učenci, tvořícími učitelský sbor, nedostávají za svou administrativní a profesorskou činnost na ruské právnické fakultě žádných pravidelných podpor neb mimořádných odměn; studenti této fakulty dostávají studijní podporu stejně jako by jí dostávali, kdyby této fakulty nebylo a oni byli zapsáni na některé české vysoké škole.
Míti určité politické přesvědčení je osobním právem každého jednotlivce, nemůže tudíž v tom směru býti činěn nátlak ani na ruské profesory pro ten případ, že jsou mezi nimi osoby krajně pravého neb krajně levého politického smýšlení; ministerstvo věcí zahraničních může pouze ujistiti, že žádný z nich veřejně aktivní politickou činnost nevyvíjí - a kdyby tak činil, že by byl okamžitě státní podpory zbaven.
Stížnosti uvedené v pátém odstavci interpelace na profesory ruské právnické fakulty nejsou odůvodněny; ostatně všechny přednášky profesorů této fakulty vyšly tiskem a nestranný československý čtenář může zjistiti, jsou-li v nich výpady na socialismus a dělnictvo nebo na sovětskou vládu. A podrobují-li profesoři při ústních přednáškách v jednotlivých případech různá sociální učení kritice, jest to s vědeckého stanoviska přípustno, neboť není nauky, jež by musela býti přiznávána bez práva vědecké kritiky.
K výpadům na dělnictvo nemají ruští profesoři žádných důvodů; panichida po obětech revoluce dne 12. května 1923 nekonala se z iniciativy profesorského sboru ruské právnické fakulty.
Všechny ruské a ukrajinské studentské organisace jsou povoleny ministerstvem vnitra a nejsou vůbec politické, nýbrž mají za účel vzájemnou pomoc hmotnou, akademickou a mravní. Na jejich činnost dozírají povolané vládní orgány, jež neměly dosud příčiny k zakročení. V Brně byl fakticky jeden případ fysického násilí se strany studentů nad studentem Ivanem Koževnikovem; toto však se stalo v době, kdy týž byl ještě členem "I. studentského svazu" a teprve několik měsíců po tomto incidentu přešel do spolku studentů občanů SSSR (resp. dle označení interpelace k "Směnověchovcům"). Účast Tolstého-Miloslavského na sjezdě v Mnichově nemá - ani v tom případě, že tam snad byl - žádného vztahu k ruskému národnímu studentskému sjednocení, neboť sjezd mnichovský byl počátkem února 1923, kdežto zmíněné sjednocení ustavilo se teprve koncem února téhož roku; jmenovaný nemá vztahu k ruským studentům vůbec, ježto studentem nikdy nebyl, podpory státní neměl a v létě 1922 z republiky Československé odejel.
Gallipolskoje zemljačestvo existuje jen neoficielně a je to sdružení studentské a ne vojenské, má 350 členů, jež jsou studenty různých vysokých škol a jsou různého politického přesvědčení. Generál Wrangel nebyl a není jejich čestným členem, tím je jen prof. Lomšakov a prof. Struve.
Výrok ministra dra Girsy tak, jak je citován v interpelaci se fakticky nestal.
Česko-ukrajinský komitét podporoval počátkem školního roku 1923 1264 studentů, z nichž složilo potřebné studijní minimum 833 studentů, 287 byl pro nemoc povolen odklad zkoušky na 2 měsíce a ostatní byli pro neúspěšné studium podpory zbaveni. Převážná většina podporovaných ukrajinských studentů přísluší zbytkům ukrajinských vojenských sborů, jež v 1919 a 1920 r. za ústupu před polským vojskem uchýlili se na území republiky Československé a zde byli internováni: ukrajinské sbory tvořili lidé, kteří bojovali proti Polákům a Denikinovi, možno tedy o nich předpokládati, že jsou daleci jakékoliv monarchistické tendence.
Student strojního inženýrství Ihor Sokyra-Jachotin má dvě jména, jež jsou obě pravá.
Student zemědělství Volodimír Zolotarenko zpronevěřil v r. 1922 jen 27.000 Kč jako místopředseda ukrajinské akademické hromady, to se však stalo v době, kdy podpůrnou činnost pro ukrajinské studentstvo vedli ještě zástupci studentů, kdežto při nynějším udílení podpor z prostředků ministerstva zahraničních věcí jsou zástupci studentstva z rozhodování o nich i z administrativy úplně vyloučeni. Jmenovaná částka byla ukrajinskými studenty uhrazena.
ORESO je ústřední svaz ruských studentských emigrantských organisací; v představenstvu téhož v r. 1922 bylo pět studentů, z nichž později dva (předseda Bleskov a místopředseda Bylov) přešli k studentům občanům RSFSR. Členům výboru bylo placeno 400 Kč měsíčně, ne však jako plat, nýbrž jako úhrada representačních výloh. Kromě nich platí ORESO jen účetního a písařku, kdežto ostatní spolkovou agendu a kancelářskou práci konají členové ORESA bezplatně.
Koncert 16. února 1922 konal se pod protektorátem diplomatického sboru a města (a ne dr. Alice Masarykové), výtěžek z něho činil 43.576.16 Kč a byl předán na potvrzení svrchu zmíněnému předsedovi Bleskovovi. Sám koncert byl konán jen ve prospěch sjednocených studentských organisací a ne ve prospěch ruských emigrantů vůbec.
Z bývalých členů výboru nevyúčtoval svěřené peníze jen předseda Bleskov za cestovní výlohy do Paříže a místopředseda Bylov částku 600 Kč darovanou ORESU evropským pomocným fondem. Oba hořejší přešli později do spolku studentů občanů RSFSR.
Vyúčtování ORESA zkoumá se každoměsíčně zástupcem ministerstva zahraničních věcí konsulem Hajným a pak se uveřejňuje; revise celého hospodářství ORESA byla provedena na podzim 1923 úředníkem ministerstva zahraničních věcí, při čemž žádné nesprávnosti zjištěny nebyly.
Z prostředků státních poskytuje se ORESU jen měsíční subvence 4000 Kč na vydávání časopisu "Studenčeskije gody", kromě toho byla mu během tří roků poskytnuta dvakráte menší mimořádná subvence na svolání sjezdu emigrantských studentských organisací.
Jinak ORESO není státem podporováno a hospodaří se svým vlastním majetkem získaným z členských příspěvků, z výnosů různých akcí a z darů od různých československých i zahraničních organisací.
Vláda republiky Československé pohlíží na přebývání ruské emigrace v republice Československé jako na zjev dočasný a bude všemožně k tomu pracovati, aby pobyt Rusů a Ukrajinců v republice byl pokud možno krátký, pokládá však za účelné, aby pobytu toho bylo využito ke kulturnímu zdokonalení a zakončení počatého studia emigrantů. Přirozeně vláda republiky Československé nemůže stanoviti termín, ve kterém se ruská emigrace bude moci vrátiti domů, ježto otázka tato z největší části závisí od rozhodnutí samotné ruské sovětské vlády.
Vláda sleduje činnost cizích organisací působících v republice Československé a dbá toho, aby z této činnosti nevznikla škoda státu neb ohrožení pokoje a bezpečnosti jeho občanů a může na základě výsledku svého pozorování jen ujistiti, ze žádné ruské vojenské a převahou monarchistické organisace neexistují.
Pokud se týče činnosti proti bezpečnosti našeho státu, je ministerstvo zahraničních věcí příslušnými úřady přesně informováno o každém jednotlivém případu porušení zákonů republiky ruskými nebo ukrajinskými uprchlíky a s uspokojením konstatuje, že případy tyto byly až dosud velkou vzácností nikterak nepřevyšující procento porušení zákonů příslušníky tohoto státu.
Ministerstvo zahraničních věcí konstatuje, že nedalo souhlasu ke zřízení nějaké emigrantské, převážně politické organisace; povoleny jsou jen organisace sledující cíle kulturní a osvětové nebo sociální pomoc hmotnou, mravní a akademickou - a které se aktivní politickou činností nezabývají. Osobní politické přesvědčení jednotlivce, pokud se neprojevuje jakýmkoliv způsobem navenek, nemůže přivoditi našemu státu škod. Ministerstvo zahraničních věcí nemá možnosti v tomto směru vykonávati na jednotlivce nátlak.
V Praze dne 3. června 1924.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
Ministr věcí zahraničních:
Dr. Eduard Beneš, v. r.
XII./4612.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Josefa Tesky a soudruhů
o zavedení tak zv. gentského systému v podporách nezaměstnaných (tisk 4456).
Jak známo, vláda Národnímu shromáždění předložila osnovu zákona, jímž působnost dosud platného zákona o podporách nezaměstnaných čís. 322/1921 Sb. z. a n. má býti prodloužena nejdéle do konce března 1925. Schválí-li sněmovny zákon ve znění vládou navrženém, bude dána možnost ponechati v platnosti dosavadní podpůrný systém do té doby, pokud péče o nezaměstnané nebude uspořádána způsobem stanoveným v zákoně č. 267/1921 Sb. z. a n. Tento zákon, jímž stanoveny jsou předpisy pro tak zv. gentský systém podpor nezaměstnaných, již podle povahy své počítá s nezaměstnaností celkem normální. Ačkoli cit. zákon byl sněmovnami přijat již v prvé polovině roku 1921 a to i za souhlasu pánů interpelantů, přece vláda nepřistoupila dosud k zavedení nového podpůrného systému, nepovažujíc dobu za dosti příhodnou vzhledem k neustáleným poměrům hospodářským. Z téhož důvodu považovala vláda za účelné i letošního roku ještě prodloužiti působnost dosud platného zákona, ačkoli hospodářská situace projevuje již značnější uklidnění a skýtá naději stejnoměrného vývoje i do budoucnosti.
Citovaný zákon, jehož zásady - jak bylo uvedeno - došly při projednávání souhlasu i u interpelujících pánů poslanců, spočívá na té základní myšlence, že nárok na podporu v nezaměstnanosti má míti pouze ten, kdo sám o sebe chce se postarati a zajistiti si příjem pro případ bezvýdělečnosti.
Byl proto přijat systém dobrovolného zajišťování a státu přiřčena funkce spoluplátce. Systém tento, jenž jest ve shodě s vývojovou tendencí sociálního zákonodárství v jiných státech v době přítomné přihlíží ke spravedlivému rozdělení nákladů, jež péčí o nezaměstnané vznikají.
Jest přirozeno, že tam, kde státními penězi hospodaří jiný subjekt než orgán státní, musí v zájmu řádného hospodaření býti postaráno o kontrolu, která však - jak již ze samého zákona plyne - ve výše uvedeném případě bude se omezovati toliko na hospodaření fondem u odborových organisací, určeným k čelení nezaměstnanosti. Aby bylo zabráněno, zneužíti prostředků, k podporování nezaměstnaných členů určených, byla do zákona vložena trestní ustanovení, která mají za účel zaručiti svědomité hospodaření penězi, shromážděnými na výplatu podpor, nikoliv snad zameziti liberálnost odborových organisací v poskytování podpor. Míra liberálnosti bude se říditi jednak podpůrným řádem, jejž vypracovati přísluší odborovým organisacím, jednak finančními prostředky, jež odborová organisace k tomu účelu bude míti po ruce.
Z uvedeného jest patrno, že vláda připravujíc provedení zákona o státním příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti, zachovávala velmi opatrný a pozvolný postup, jenž odborovým organisacím i těm méně silným dává již časově možnost dokonale se připraviti.
Vládě jest známo, že ani tento zákon, jenž všeobecně se uznává za pokrok proti dosud platnému zákonu o podpoře nezaměstnaných, není úplně dokonalým a všech vad prostým rozřešením otázky péče o nezaměstnané, přes to však není jí známo, že by od většiny odborových organisací, jež pro zavedení tak zv. gentského systému se vyslovily, na vládu byly vzneseny požadavky takového rázu, že by bylo nutno citovaný zákon bez jakýchkoliv předběžných zkušeností ihned ještě před počátkem jeho účinnosti novelisovati.
Při vypracování prováděcích nařízení jest přirozeně vzat příslušný zřetel ke všem podnětům, které mohly sloužiti za podklad účelného uspořádání péče o nezaměstnané v rámci svrchu cit. zákona. Jest pochopitelno, že k návrhům, jež odporují ustanovením zákona, aneb k projevům zásadně odmítavým nemůže býti přihlíženo, jestliže nepoměrná většina zaměstnanců, zastoupena svými ústřednami, projevila názor kladný.
V Praze dne 3. června 1924.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
XIII./4612.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Josefa Tesky a soudruhů
o podpoře nezaměstnaného stavebního dělnictva (tisk 4455).
Vzhledem k ustanovení § 2 odst. 8 zákona č. 322/1921, resp. č. 263/1923 Sb. z a n. sezonní stavební dělnictvo nemá zásadně nároku na podporu v nezaměstnanosti. Kdyby tedy vláda, jak pány interpelanty jest žádáno, odvolala vládní nařízení č. 264/1923 Sb. z. a n., jímž rozšířen byl nárok na podporu v nezaměstnanosti také na dělnictvo stavební ve smyslu § 19 cit zákona, třeba za podmínek méně příznivých než pro ostatní dělníky, pozbylo by dělnictvo stavební vůbec nároku na podporu v nezaměstnanosti. Toho však vláda nezamýšlí a proto nemíní v nejbližší době odvolati nařízení č. 264/1923.
Přiznati podporu v nezaměstnanosti stavebním dělníkům za stejných podmínek jako dělnictvu nepracujícímu v sezoně zákon vládě zakazuje.
Bude-li zaveden tak zv. gentský systém, jest vláda vázána, říditi se co do nároku na podporu v nezaměstnanosti sezonního dělnictva ustanoveními § 5 odst. 8 a § 10 zákona č. 267/1921
Pokud se týče třetího bodu interpelace poznamenává se, že před jakýmkoliv opatřením většího významu ministerstvo sociální péče zkoumá stanoviska odborových organisací v zamýšlené věci.
I v daném případě odborové organisace vládu i ministra sociální péče o svém stanovisku informovaly a to nejen ústně, nýbrž mnohé i písemně, čímž ustanovení § 19 zákona č. 322/1921 bylo učiněno zadost.
V Praze dne 3. června 1924.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
XIV./4612.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců J. Kříže, J. Blažka, F. Warmbrunna a soudruhů
o neprodlené novelisaci zákona ze dne 20. prosince 1922. čís. 394 Sb. z. a n. (tisk 4496).
Vláda zabývá se velmi intensivně studiem otázky racionelní reformy veřejné správy a tím i počtu a služebních příjmů státního zaměstnanectva.
Otázku tuto, jejíž správné rozluštění je důležito nejen pro nerušený chod státní administrativy, nýbrž i pro finance státní nutno vyřešiti s naprostou důkladností a bez jakékoliv překotnosti.
V Praze dne 2. června 1924
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
Překlad ad I./4612.
Az igazságügyi miniszter
válasza
dr. Lelley képviselő és társai interpellációjára
a bratislavai államügyészség törvényellenes Ipaelkobzása tárgyában (4525/VIII. ny. sz.).
A "Népakarat" c. nyomtatvány 1923 december 2.-i 48. számát az államügyészség egyebeken kívül az interpellációban felsorolt helyek miatt is, amelyekben az államügyészség a köztársaság védelmére hozott törvény 14. §-a 5. pontjába ütköző vétség tényálladékát állapította meg, elkobozta.
A bíróság az elkobzást megerősítette s így annak törvényes előfeltételeit elismerte. Ha az elkobzás ennek dacára is sérelmesnek tartatott, szabadjában állt azoknak, akik, ezen a véleményen voltak, az elkobzást megerősítő határozatnak felsőbb bíróság által való felülvizsgálatát jogorvoslat utján lehetővé tenni.
Az ügynek ilyen állása mellett nem érthetek egyet az interpelláló urakkal a tekintetben, hogy az elkobzás az államügyészség részéről üldözés műve volt, hanem utalnom kell az urakat a bírósági határozatra, amely az elkobzást ugyanazon indokokból megerősítette.
És okból bármiféle intézkedésre, amely a "Népakarat" c. időszaki nyomtatvány cenzúrájának redezését tárgyalná, s annál kevésbé a bratislavai államügyészség ellen való fellépésre alapot nem találok.
Praha, 1924. április 26.-án.
Az igazságügyi miniszter:
Dr. Dolanský, s. k.
Překlad ad II./4612.
Szlovenszko teljhatalmú miniszterének s a belügyi miniszternek
válasza
dr. Lelley képviselő és társai interpellációjára
Backer Vilmos jegyző kinevezése tárgyában (4157/XX. ny. sz.).
Backer Vilmos a szlovenszkói községi és körjegyzők állományában a X. rangosztályba nem, amiként azt az interpelláció feltételezi, a kormány, hanem az 1920. március 22.-én kelt 211. gy.-sz. törvény 4 §-a értelmében a belügyi minisztérium által neveztetett ki.
Mielőtt a kinevezési okmány Szlovenszko teljhatalmú minisztériuma által Backernak kézbesíttetett volna s így még mielőtt a szolgálati szabályzat 7 §-a értelmében szolgálati viszony egyáltalában létrejött volna, a kinevezés arra való tekintettel, hogy a megállapított tények szerint nem volt remélhető, miszerint Backer kinevezése a szolgálat érdekében lett volna, visszavonatott.
Hogy ez ügyben a törvény szerinti eljárás tartatott be, ez kiviláglik abból, hogy Backernak a legfelsőbb közigazgatási bíróságnál beadott panasza ezen bíróságnak 1923. március 16.-án kelt 4294. sz. határozatával mint indokolatlan elutasíttatott.
Praha, 1924 március 31.-én.
Szlovenszko teljhatalmú minisztere:
Dr. Kállay, s. k.
A belügyi miniszter:
Malypetr, s. k.
Překlad ad IV./4612.
Antwort
des Ministers für Schulwesen und Volkskultur
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. E. Schollich und Genossen
betreffend die Wahrung des Amtsgeheimnisses durch die Bezirksschulausschüsse (Druck 4044/XII).
Die Bezirksschulausschüsse sind nach § 10 des Gesetzes vom 25. Mai 1868, R G. Bl. Nr. 48, im Zusammenhang mit § 1 desselben Gesetzes, resp. mit § 1 des Gesetzes vom 9. April 1920, S. d. G. u. V. Nr. 292 Organe der staatlichen Schulverwaltung und versehen Regierungsfunktionen Deshalb ist jedes Mitglied der genannten Kollegialbehörden ohne Unterschied der Herkunft seiner Mitgliedschaft gleichwie der Staatsbeamte mit Rücksicht auf § 101, Abs. 2, und auf § 102, it. c Str. G. grundsätzlich verpflichtet, das Amtsgeheimnis zu wahren. Diese Verpflichtung geht nicht nur aus der amtlichen Stellung der einzelnen Mitglieder hervor, sondern ist auch durch den Charakter der amtlichen Tätigkeit des Bezirksschulausschusses gegeben, dem die Entscheidung über solche Angelegenheiten zusteht, die nicht nur öffentliche Interessen, sondern auch Privatinteressen und Rechte einzelner Staatsbürger betreffen (Eltern, Lehrer).
Um aber im Rahmen der geltenden gesetzlichen Bestimmungen auch den Vertretungscharakter der Bezirksschulausschüsse mehr zu wahren, habe ich den Landesschulräten aufgetragen, daß die Vorsitzenden der Bezirksschulausschüsse bei den Verhandlungen über de einzelnen Punkte der Tagesordnung der Sitzungen immer ausdrücklich darauf aufmerksam machen sollen, ob diese Verhandlungen als amtlichvertraulich anzusehen sind und ob über dieselben also das Amtsgeheimnis zu wahren ist.
Was die Rechte der politischen und Standesorganisationen bei der Ernennung der Mitglieder der Bezirksschulausschüsse anbelangt, bemerke ich, daß die Anträge dieser Organisationen möglichst respektiert wurden.
Prag, am 25 April 1924.
Der Minister für Schulwesen und Volkskultur:
Bechyně, m. p.
Překlad ad V./4612.
Antwort
des Ministers für soziale Fürsorge
auf die Interpellation der Abgeordneten Roscher, Hoffmann und Genossen
wegen der Aussperrung von 3.000 Textilarbeitern im Tannwalder Gebiet (Druck 4505).
Auf die Interpellation der Abgeordneten Roscher, Hoffmann, Häuser und Genossen wegen der Aussperrung von 3000 Textilarbeitern im Tannwalder Gebiet, Bezirk Gablonz (Druck 4443/XIX) haben die Minister für soziale Fürsorge und des Innern am 3. April 1924 geantwortet (siehe Druck 4524). Es geschah dies unmittelbar nach den Verhandlungen in Gablonz a. N. unter Teilnahme von Vertretern beider genannten Ministerien am 2. April dieses Jahres. Die Bedingungen für den Antritt der Arbeit, die bei diesen Verhandlungen festgesetzt worden sind, wurden am 3. April 1924 von den Vertretern der Arbeiterfachorganisationen dem Vertrauensmännerkollegium und am 4. April dieses Jahres der gesamten Arbeiterschaft der durch den Konflikt betroffenen Fabriken vorgelegt, die sie ohne Änderung annahmen, was noch am Abend desselben Tages der Organisation der Arbeitgeber mitgeteilt worden ist.
Die Hauptgrundsätze der getroffenen Vereinbarung waren die nachstehenden:
1 Das Reinigen der Maschinen hat bis zur Entscheidung des Obersten Verwaltungsgerichtes im Sinne der Entscheidung des Ministeriums für soziale Fürsorge zu geschehen, d. h. in die gesamte 48stündige wöchentliche Arbeitszeit zu fallen.
2. Die Arbeit in den von dem Konflikte betroffenen Betrieben soll im Laufe jener Woche aufgenommen werden, in welcher die früheren Anbieter gemäß den technischen Möglichkeiten oder dem Ausmaß der Beschäftigung aufgenommen senileren. Insofern die Arbeiter der gesuchten Kategorien, welche vor dem 11. Feber 1924 in einem der genannten Betriebe beschäftigt waren, sich noch zur Arbeit melden werden, werden keine fremden Arbeiter in diese Betriebe aufgenommen, mit Ausnahme der Fälle, in denen es sich um Spezialarbeiter handelt.
Die Arbeit wurde in den erwähnten Betrieben im Verlaufe der zweiten Woche des Monates April nach und nach aufgenommen, wobei der Eintritt der Arbeiterschaft im Einvernehmen mit den Betriebsräten erfolgte. Bis auf kleinere Differenzen, die hernach durch eine Übereinkunft mit den beteiligten Organisationen geordnet wurden, kann man sagen, daß die Bedingungen der am 2. April in Gablonz a. N. abgeschlossenen Vereinbarung von beiden Vertragsteilen loyal eingehalten wurden und daß der Streit durch das getroffene Übereinkommen beigelegt wurde.
Da die Interpellation ihrem Inhalte nach in das Ressort des Ministeriums für soziale Fürsorge fällt, habe ich nach Verständigung mit dem Ministerium des Innern die Beantwortung allein übernommen.
Prag, den 3. Mai 1924.
Der Minister für soziale Fürsorge:
Habrman, m. p.