Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.
|
I. volební období. |
9. zasedání. |
Původní znění.
4609.
Antrag
des Abgeordneten Hugo Simm und Genossen
betreffend Abänderung des Gesetzes vom 27. Dezember 1875, R. G. Bl. Nr. 158, betreffend die Militärversorgung der Personen des k. k. Heeres, der k. k. Kriegsmarine und der k. k. Landwehr.
Die Gefertigten stellen den Antrag:
Das Abgeordnetenhaus wolle beschliessen:
Gesetz
vom.............
betreffend Abänderung des Gesetzes vorn 27. Dezember 1875, R. G. BI. Nr. 158, betreffend die Militärversorgung der Personen des k. k. Heeres, der k. k. Kriegsmarine und der k. k. Landwehr.
Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:
Das Gesetz vorn 27. Dezember 1875, R. G. Bl. Nr. 158 ist abzuändern wie folgt:
§ 11 hat zu lauten:
Die in der Kriegsgefangenschaft zugebrachte Zeit ist dem aktiven Militärkriegsdienste bei der Bemessung der Pension gleichzuhalten.
Begründung.
Nach 1 des Gesetzes vom 23. Juli 1919, Slg. d. G. u. V. Nr. 457, rücken Zivilstaatsbeamte, die sich am 1. November 1918 im aktiven Dienste befanden, für jedes Kalenderjahr, in welchem sie wenigstens G Monate im aktiven Dienste standen oder Militärdienst geleistet haben, um ein halbes Jahr früher in höhere Bezüge. Punkt 2 desselben § sagt weiter, dass diese Halbjahre auch für Bemessung der Ruhegenüsse eingerechnet werden, wofern nicht schon der Anspruch auf Einrechnung eines ganzen Jahres aus dem Grunde der Militärleistung besteht.
Ein solcher Anspruch ist weiter vorhanden nach dem Gesetze vom 27. Dezember 1875, R. G. Bl. Nr. 158. Nach § 10 dieses Gesetzes und nach Verordnung vom 10. Dezember 1915, Zahl 362 hiezu, ist jenen Personen, welche während des Krieges aktiv gedient haben, bei Bemessung der Pension für jedes Kalenderjahr, in dem sie mindestens 3 Monate aktiv waren, stets ein ganzes Jahr als Kriegsjahr anzurechnen.
Alle Zivilangestellten, auch wenn sie nicht eingerückt waren; erhalten also nach dem Gesetze Nr. 457 für jedes Jahr der Zeit 1914-1918 ein halbes Jahr für Vorrückung und Pension eingerechnet. Die Staatsangestellten, welche Kriegsdienste leisteten, haben aber nach der: Gesetze vorn Jahre 1875 Anspruch auf ein ganzes Jahr für die Pension, sodass sie demnach für jedes Jahr der Zeit 19141918 eingerechnet erhalten:
für die Vorrückung ein halbes Jahr,
für die Pension ein ganzes Jahr.
Leider wird mach § 11 des zitierten Gesetzes vom Jahre 1875 aber solchen Personen, die in Gefangenschaft geraten sind, nur jenes Jahr als Kriegsjahr gezählt, in welchem sie in Gefangenschaft gerieten. Länger andauernde Gefangenschaft zählt für die Pension als einfache Dienstzeit. Das ist eine ungerechte härte. Die gegenwärtigen Gesetzgeber haben wiederholt zum Ausdrucke gebracht, dass sie keinen Unterschied machen zwischen den im aktiven Dienste gestandenen und jenen, welche in Ausübung des Militärdienstes in Gefangenschaft gerieten (Siehe Gesetz vom 7. April 1920, Slg. d. G. u. V. Nr. 230) Art VI., 1: ťUnter Militärdienstzeit während des Krieges wird der im Kriege geleistete Militärdienst bis zum 28. Oktober 1918 oder die in Gefangenschaft zugebrachte Zeit verstanden.
Der Meinung der Unterzeichneten nach ist die Kriegsgefangenschaft als ein Teil der aktiven Dienstleistung zu betrachten. Es erscheint daher die Erlassung eines Gesetzes, durch welches die Einrechnung der Kriegsdienstjahre auch auf die in Kriegsgefangenschaft geratenen auszudehnen ist, ausserordentlich erforderlich. Zur Bedeckung der durch die Annahme dieses Gesetzes entstehenden Mehrkosten werden Abstriche im Budget des Ministeriums für nationale Verteidigung empfohlen.
In formaler Beziehung wird ersucht, den Antrag dem sozialpolitischer; und Budgetausschusse zur Berichterstattung in möglichst kurzen Zeit zuzuweisen.
Prag, am 27. März 1924.
Simm, Palkovich, Körmendy-Ékes, Dr. Jabloniczky, Dr. Lelley, Füssy, Schälzky, Knirsch, Wenzel, Böhr, Dr. Lodgman, Ing. Kallina, Dr. Schollich, Dr. Radda, Dr. E. Feyerfeil, Windirsch, Dr. Spina, Dr. Brunar, Dr. Keibl, Matzner, Kraus, Dr. Lehnert.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.
|
I. volební období. |
9. zasedání. |
Překlad.
4609.
Návrh
poslance H. Simma a druhů
na změnu zákona ze dne 27. prosince 1875, č. 158 ř. z., jenž se týče vojenského opatření osob c. k. vojska, c. k. válečného loďstva a c. k. obrany zemské.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne................,
jímž se mění zákon ze dne 27. prosince 1875, č. 158 ř. z., jenž se týče vojenského opatření osob c. k. vojska, c. k. válečného loďstva a c. k. obrany zemské.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně
Zákon ze dne 27. prosince 1875, č. 158 Sb z. a n. se mění takto:
§ 11 zní:
Doba ztrávená ve válečném zajetí při vyměřování odpočivného se staví na roveň činné vojenské službě za války.
Odůvodnění.
Podle § 1 zákona ze dne 23. července 1919, č. 457 Sb. z. a n., postupují civilní státní úředníci, kteří dne 1. listopadu 1918 konali činnou službu za každý kalendářní rok, v němž aspoň 6 měsíců konali činnou službu nebo vojenskou službu, o půl roku dříve do vyšších služebních požitků. Bod 2 téhož paragrafu praví dále, že se tato půlletí připočítávají též pro vyměření pensijních požitků, ač-li nepřísluší již nárok na započtení celého roku z důvodu služby vojenské.
Stejný nárok přísluší podle zákona ze dne 27. prosince 1875, č. 158 ř. z. Podle 10 tohoto zákona a podle nařízení k němu ze dne 10. prosince 1915, č. 362, jest oněm osobám, které za války činně sloužily, při vyměřování pense za každý kalendářní rok, v němž sloužily činně aspoň 3 měsíce, vždy započísti celý rok jako válečný rok.
Všem civilním zaměstnancům, i když nenastoupili vojenské služby, započte se tedy podle zákona č. 457 za každý rok doby 1914-1918 půl roku do postupu a do pense.
Státní zaměstnanci, kteří konali válečné služby, mají však podle zákona z roku 1875 nárok na celý rok do pense, takže se jim tedy za každý rok duby 1934-1918 započte:
do postupu půl roku,
do pense celý rok.
Bohužel se však podle Š 11 uvedeného zákona z roku 1875 osobám, které se dostály do zajetí, počítá jako válečný roh jen onen rak, v němž se dostaly do zajetí. Déle trvající zajetí se počítá do pense jako jednoduchá služební doba. To jest nespravedlivá krutost. Nynější zákonodárci několikráte projevili, že nečiní rozdílu mezi těmi, kdož konali činnou službu, a těmi, kdož konajíce vojenskou službu upadli do zajetí. Viz zákon ze dne 7. dubna 1920, č. 230 Sb. z. a n., čl. VI., 1.: ťVálečnou vojenskou službou rozumí se služba vojenská až do 28. října 3918 konaná nebo v zajetí ztrávená.Ť
Podle mínění podepsaných dlužno na válečné zajetí pohlížeti jako na část činné služby. Jest tedy zvláště naléhavé, aby byl vydán zákon, jímž by se započítání válečných let rozšířilo také na ty, kdož upadli do válečného zajetí. K úhradě vyšších výdajů, jež povstanou, bude-li tento návrh přijat, se doporučují škrty v rozpočtu ministerstva národní obrany.
Po stránce formální se žádá, aby návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému a rozpočtovému, aby v nejkratším čase podaly zprávu.
V Praze dne 27. března 1924.
Simm, Palkovich, Körmendy-Ékes, dr. Jabloniczky, dr. Lelley, Füssy, Schälzky, Knirsch, Wenzel, Böhr, dr. Lodgman, inž. Kallina, dr. Schollich, dr. Radda, dr. E. Feyerfeil, Windirsch, dr. Spina, dr. Brunar, dr. Keibl, Matzner, Kraus, dr. Lehnert.