Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.
|
I. volební období. |
9. zasedání. |
4608.
Naléhavá interpelace
poslanců Skaláka, Buriana a soudruhů
vládě,
že se neodpovídají interpelace komunistických poslanců.
Byli jsme již několikráte nuceni vytknouti vládě docela ledabylé zodpovídáni interpelací, které klub poslanců komunistické strany v Československu vládě neb jednotlivým jejím členům podal. Jako příklad uvádíme z loňského roku odpověď vlády na naši naléhavou interpelaci o persekučním přeložení podúředníka tabákové továrny v Hodoníně, Müllera, na denunciaci agrárního poslaneckého klubu a z letošního noku odpověď ministra vnitra na naši naléhavou interpelaci o správních poměrech a volbách v Podkarpatské Rusi. Obě odpovědi byly svou ledabylostí tak charakteristické pro poměr odpovědnosti vlády k parlamentu a tím také pro dnešní stav parlamentarismu vůbec, že jsme pokládali v zájmu poučeni nejširších vrstev občanstva o pravém stavu dnešního demokratického zřízeni reagovati na ně novou naléhavou interpelací.
Dnes má stejný účel nutí, abychom vládě vytkli novou soustavnou ledabylost, která je opět stejně příznačna pro její vědomí odpovědnosti k parlamentu, jako pro její opovrhování platnými zákony. Podle § 68 zákona z 15. dubna 1920, čís. 325 Sb. z. a n., o jednacím řádu poslanecké sněmovny Národního shromáždění, je vláda, po případě člen vlády, povinen odpověděti na interpelaci ústně neb písemně do dvou měsíců anebo výslovně odpověď odepříti s udáním důvodů. Vláda a jednotliví její členové tohoto zákonného ustanovení nedbají a soustavně je porušují, aspoň pokud jde o naše interpelace. Tak hned již zmíněná naléhavá interpelace poslaneckého klubu komunistické strany, kterou bylo protestováno proti ledabylé odpovědi vlády v případě Müllerově (tisk č. 4125), ač rozdána byla již v 208. schůzi poslanecké sněmovny N. S. dne 8. května 1923, nebyla dosud po uplynutí více než jednoho roku zodpověděna. Stejně bez odpovědi zůstala naše naléhavá interpelace vládě o studentech emigrantech (tisk č. 4380), rozdaná ve 246. schůzi poslanecké sněmovny 20. prosince 1923.
Vláda se však vyhýbá odpovědi nejen na naše interpelace o zjevech politického života v republice, nýbrž ledabyle přehlíží i takové naše interpelace, které volají po opatřeních pro hospodářské a přímo existenční zájmy většiny občanů tohoto státu dne 14. března t. r. podal poslanecký klub komunistické strany vládě dvě naléhavé interpelace o podporování nezaměstnaných, a to tisk č. 4455 o podpoře nezaměstnaného dělnictva stavebního a tisk č. 4456.o zavedení tak zv. gentského systému při podporách nezaměstnaných. Obě naléhavé interpelace, jichž účelem bylo přiměti vládu k jasnému prohlášení, co hodlá v obou těchto palčivých otázkách učiniti, byly rozdány ve 248. schůzi poslanecké sněmovny dne 18. března t. r. Zdálo by se, že vláda okamžitě odpojí aspoň na takovéto interpelace o nejpalčivějších poměrech poválečných. Vlád však nejen neuznala za potřebné o otázce podporování nezaměstnaných odpověděti ihned, nýbrž nedodržela ani dvouměsíční lhůty, kterou jí zákon k odpovědi ukládá.
Obdobně přehlíživě zachovala se vláda k naší naléhavé interpelaci, aby bezodkladně novelisován byl zákon z 20. prosince 1922, čís. 394 Sb. z. a n., kterým sníženy byly požitky státních zaměstnanců. Ač tato naléhavá interpelace byla rozdána dne 26. března t. r. v 250. schůzi poslanecké sněmovny, není dosud zodpověděna.
Vláda, po př. její členové, jednali ve všech těchto případech proti zásadám o odpovědnosti vlády parlamentu a proti výslovnému ustanovení § 68 zák. z 15. dubna 1920, č. 325 Sb. z. a n., o jednacím řádu poslanecké sněmovny Národního shromáždění.
Tato soustavné porušování zásad parlamentarismu a zákonných ustanovení vládou, která se dovolává neustále demokracie a zachovávání zákonů, by bylo docela nevysvětlitelno a nepochopitelno, kdyby nebylo tak úplně v souhlase s nutným úpadkem parlamentarismu, který jest toliko jednou z objektivních známek rozkladu dnešních hospodářských řádů. Povinností naší jako poslanců komunistické strany jest, abychom účasti v institucích dnešního společenského zřízení odhalovali dělnické třídě objektivní známky jejich rozkladu do všech podrobností.
Ptáme se tudíž vlády, proč porušuje soustavně ustanovení § 68 zákona z 15. dubna 1920, č. 325 Sb. z. a n. o jednacího řádu poslanecké sněmovny, a zda hodlá v tomto jednání pokračovati?
V Praze dne 27. května 1924.
Skalák, Burian, Blažek, Bubník, Haken, Mondok, Darula, dr. Gáti, Merta, Houser, Koutný, Krejčí, J. Kříž, Kunst, Kučera, dr. Šmeral, Malá, Rouček, Sedorjak, Svetlik, Šafranko, Teska, Toužil, Tausik, Warmbrunn.