Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.

kterým se doplňuje zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 314 Sb. z. a n., o exekuci na platy a výslužné zaměstnanců a jejich pozůstalých.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tamto zákoně:

§ 1.

Ustanovení zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 314 Sb. z. a n., o exekuci na platy a výslužné zaměstnanců a jejich pozůstalých, vztahují se i na hornické platy.

§ 2.

Ustanovení § 207 všech. hor. zák. ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z., a čl. IX. bod 11 uvozovacího zákona k exekučnímu řádu ze dne 27. května 1896, č. 78 ř. z., se zrušují.

§ 3.

(1) Zákon tento nabude účinnosti dnem vyhlášení.

(2) Provésti jej náleží ministru spravedlnosti a ostatním zúčastněným ministrům.

Důvodová zpráva.

V § 1 zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 314 Sb. z. a n., o exekuci na platy a výslužné zaměstnanců a jejich pozůstalých bylo ustanoveno, že ze služebních platův osob ve službách veřejných i soukromých jakéhokoliv druhu (platy služební, mzdy týdenní, denní atd.) může býti exekucí zabavena neb zajištěna nebo dobrovolnou úmluvou zastavena nebo postoupena toliko jedna třetina, vždy však tak, že dlužníku vodným zůstati musí roční příjem 6000 Kč. Pro pohledávky výživného může však býti vedena exekuce až co dvou třetin platu (muly) zaměstnancova a volné zůstati musí ročně jen 3000 Kč. Veškerá tomuto předpisu odporující ustanovení byla § 6 cit. zák. povšechně zrušena.

Úmyslem zákonodárce byla tímto zcela povšechným ustanovením zrušiti všech odchylná ustanoveni dosavadní, tedy i § 207 hor. zák., podle kterého úkolová a střídní mzda havířů jest z exekuce vyňata. Také judikatura soudů nižších stolic považovala toho ustanovení za zrušené. Plenárním usnesením ze dne 16. května 1922, č. Pres. 85/22 zaujal však nejvyšší coul stanovisko, že § 207 hor. zák. nedoznal změny zákonem ze dne 15. dubna 1920, č. 314 Sb. z. a n. Uznává sice, že v § 6 cit. zák. se prohlašuje, že současně s účinností tohoto zákona pozbývají platnosti všechna dosavadní ustanovení, která odporují tomuto zákonu, nemůže se však připojiti k názoru, že tím i § 207 hor. zák. byl mlčky zrušen, ježto účelem zákona č. 314/20 Sb. z. a n. bylo, zvýšiti exekuce prosté minimum osob za plat zaměstnaných, nikoli však zbavovati je výhod plynoucích z předpisů dosavadních této potřeby nebylo u hornických platů vůbec; tyto platy dle posavadního práva s Čechách, na Moravě a ve Slezsku platného byly vůbec z exekuce vyňaty a při tich tudíž otázka zvýšení existenčního minima nemohla přicházeti v úvahu.

Avšak i po tomto plenárním usnesení stala se spornou u nejvyššího soudu samého otázka, zdali jest přípustna na hornickou mzdu exekuce pro zákonné výživné. Proto byla boto otázka opět předložena plenárnímu senátu, jenž ji v usnesení ze dne 13. března 1923, č. Pres. 63/23 zodpověděl sice záporně, zároveň však ve smyslu § 6 zákona o nejvyšším soudě učinil námět, aby cestou zákonodárnou § 207 hor. zák. byl změněn potud, že pro zákonné výživné připouští se exekuce po rozumu zákona ze dne 15. dubna 1920, 314 Sb. z. a n.

Ministerstva spravedlnosti došly stížnosti od generálních poručníků a od okresních péčí o mládež na to, že nyní havíři se zdráhají zaplatiti alimentační příspěvky na děti a že exekuce pro tyto nároky vedena býti nemůže.

Ježto stanovisko nejvyššího soudu (které mimochodem řečeno odporuje stanovisku zaujatému v téže otázce býv. c. k. nejvyšším soudním dvorem ve Vídni) jest nezměnitelným, navrhuje vláda, aby otázka, zdali zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 314 Sb. z. a n., se vztahuje i na úkolní a střídní mzdy havířů, byla řešena zákonem. Poznamenává se, že tímto zákonem provedena bude také v této věci unifikace s předpisy platnými na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde § 207 všeob. hor. zák. zrušen byl již zák. čl. LX z roku 1881. Bylo by zajisté nespravedlivo, kdyby plat horníků podroben byl na Slovensku a Podkarpatské Rusi exekuci, kdežto v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jakákoliv exekuce naň byla vyloučena.

Ve formálním směru doporučuje vláda, aby osnova přikázána byla jak v poslanecké sněmovně, tak i v senátě výboru sociálně-politickému ústavně-právnímu ku padání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 25. dubna 1924.

Předseda vlády:

Ant. Švehla, v. r.