Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.

in Angelegenheit der Verzugszinsenpflicht bei Ratenbewilligungen zur Einzahlung der direkten Steuern.

Die Gefertigten stellen folgenden Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschliessen:

Gesetz

vom................

betreffend die Verzugszinsenpflicht bei Ratenbewilligung zur Einzahlung der direkten Steuern.

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat nachstehendes Gesetz beschlossen:

§ 4, Abs. 1 des Gesetzes vom 16. März 1921, Slg. d. G. u. V. Nr. 116, wird durch folgende Bestimmung ergänzt:

Hat die Finanzverwaltung über das Ansuchen des Schuldners die Abtragung seiner Schuldigkeit in Raten bewilligt, so sind von der schuldigen Steuer keine Verzugszinsen zu zahlen. Die gesetzlichen Verzugsbinsen sind erst dann zu zahlen, wenn der Steuerpflichtige eine Rate nicht termingemäss bezahlt hat.

Begründung.

In den letzten Monaten haben vielfach die Steuerbehörden Vorschreibungen für mehrere Jahre auf einmal hinausgegeben, wodurch für den einzelnen sehr oft ungeheuerliche und unter Bedachtnahme auf die erfolgten Erhöhungen der Steuersätze und die starke Herabminderung der wirtschaftlichen Leistungsfähigkeit geradezu unmögliche Steuerverpflichtungen entstanden sind. Wegen der noch immer andauernden ungünstigen Wirtschaftstage und bei dem überall vorhandenen Mangel an verfügbaren Kapital ist es sehr vielen Steuerpflichtigen nicht möglich gewesen, innerhalb 30 Tagen nach der Zustellung der Zahlungsaufträge die vorgeschriebenen Steuern zu bezahlen. Die Zensiten waren daher vielfach gezwungen um die Bewilligung anzusuchen, ihre Steuerschuldigkeit in Raten abtragen zu können. Leider ist ihnen unter den gegenwärtigen Rechtsverhältnissen durch die Bewilligung der Ratenzahlungen nicht viel geholfen worden, da sie von der Steuerschuldigkeit Verzugszinsen zu zahlen haben. Diese Sachlage hat die Antragsteller veranlasst, anlässlich der Debatte über das Budget über 1924 folgenden Resolutionsantrag zu stellen, welcher auch einhellig in der Plenarberatung des Hauses vom 30. November 1923, Resolutionsantrag Z. 100, angenommen worden ist:

ťIn vielen Steuerbezirken wird gegenwärtig die Einkommensteuer für die letzten 4 Jahre auf einmal vorgeschrieben. Die Regierung wird aufgefordert, unverzüglich den Steueradministrationen den Auftrag zu erteilen, die Gesuche um Zufristung möglichst entgegenkommend zu erledigen und in berücksichtigungswerten Fällen die Bezahlung in Daten zu bewilligen. Weiters möge die Finanzverwaltung möglichst bald eine Gesetzesnovelle ausarbeiten u. zw. in dem Sinne, dass Steuern, deren Zahlung zugefristet worden ist, vorn den 7%igen Verzugszinsen befreit sind. Die gesetzlichen Verzugszinsen wären erst dann zu bezahlen, wenn der Steuerpflichtige eine Rate nicht rechtzeitig bezahlt hat.Ť

Mittlerweile hat zwar das Finanzministerium zwei Erlässe herausgegeben, welche dem vorstehenden Resolutionsantrag für einzelne Kategorien der Steuerpflichtigen entsprechen u. zw. wurden derartige Erleichterungen mit dem Erlass vorm 1. März 1924, Z. 17.668/24-III/8 bezüglich der Einkommensteuer von Angestellten mit festen Dienstbezügen gestattet, während ein Erlass des Finanzministerium vom 10. März d. J. gemäss Pressemeldungen ähnliche Erleichterungen bezüglich der Steuereintreibung bei Arbeitern, Kleingewerbetreibenden und Kleinlandwirten vorgesehen hat. Durch diese beiden Erlässe ist jedoch dem erwähnten Resolutionsantrag nicht voll Rechnung getragen worden, weil der Resolutionsantrag in Würdigung der schwierigen Verhältnisse, in welchen sich die Steuerpflichtigen ganz allgemein befinden, entsprechende Erleichterungen für alle Kategorien der Steuerträger und nicht nur für die Angehörigen bestimmter Berufsgruppen vorgesehen hat.

Die Antragsteller sehen sich daher veranlasst, den vorliegenden Antrag einzubringen und sind hiebei über den Resolutionsantrag nur insofern hinausgegangen, dass sie die erwähnten Massnahmen nicht nur für die Einkommensteuer sondern für alle direkten Steuern beantragen, weil die Verhältnisse bei den übrigen direkten Steuern vielfach völlig analog sind, wie bei der Einkommensteuer.

In formeller Beziehung wird beantragt, diesen Abänderungsentwurf dem Budgetausschuss zur Beratung zuzuweisen.

Prag, am 7. April 1914.

Kostka, Dr. Kafka, Patzel, Ing. Jung, Wenzel, Knirsch, Simm, Dr. Medinger, Zierhut, Heller, Budig, Böllmann, Stenzl, Schälzky, Dr. Luschka, Schubert, Dr. Spina, J. Fischer, Křepek, Scharnagl, Böhr, Kaiser.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.

o povinnosti platiti úroky z prodlení, je-li povoleno spláceti přímé daně ve splátkách.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovna, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne.......

o povinnosti platiti úroky z prodlení, je-li povoleno spláceti přímé daně ve splátkách.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 4, odst. 1 zákona ze dne 1. března 1921, č. 116 Sb. z. a n., doplňuje se tímto ustanovením:

Povolila-li finanční správa na žádost dlužníka, aby splácel svůj dluh ve splátkách, neplatí se z dlužné daně úroky z prodlení. Zákonité úroky z prodlení dlužno platiti teprve tehdy, když poplatník nezaplatil včas splátky.

Odůvodnění.

V posledních měsících vydávaly berní správy často předpisy za několik let najednou, čím povstávaly pro jednotlivce velmi často ohromné a - přihlížejíce zvýšeným berním sazbám a silnému snížení hospodářské výkonnosti - přímo nemožné daňové závazky. Pro nepříznivé hospodářské postavení, stále ještě Trvající, a pro všeobecný nedostatek kapitálu, s nímž by bylo možno naložiti poule libosti, velmi mnoho poplatníků nemohlo do třiceti dnů po dodání platebních příkazů zaplatiti předepsané daně. Poplatníci byli tedy začasté nuceni žádati o povolení, aby svému daňovému závazku mohli dostáti ve splátkách. Bohužel se jim za nynějších právních poměrů povolením splátek mnoho nepomohlo, jelikož musejí z daňového dluhu platiti úroky z prodlení. Tento stav přiměl navrhovatele, aby při rozpravě o rozpočtu pro rok 1924 podali tento resoluční návrh jenž také byl v plné schůzi sněmovny ze dne 30. listopadu 1923, resoluční návrh č. 100, jednomyslně přijat:

ťV mnoha berních okresích se nyní předpisuje daň z příjmu za uplynulá 4 léta najednou. Vláda se vybízí, aby neprodleně rozkázala berním správám aby žádosti o poshovění co nejochotněji vyřizovaly a v případech hodných zřetele povolovaly placení ve splátkách. Dále nechť finanční správa ca nejrychleji vypracuje změnu zákona po té stránce, že daně, jež bylo poshověno platiti, jsou osvobozeny od 7% úroku z prodlení. Zákonité úroky z prodlení bylo by platiti teprve tehdy, kdyby se poplatník s některou povolnou splátkou opozdil.

Mezitím sice ministerstvo financí vydalo dva výnosy, jež tomuto resolučnímu návrhu pro jednotlivé druhy poplatníků vyhovují, a ta takové úlevy byly povoleny výnosem ze dne 1. března 1924, č. 17,668/24-III/8, pokud jde a daň z příjmu zaměstnanci s pevnými služebními požitky, kdežto výnos ministerstva financi ze dne 10. března t. r. podle časopiseckých zpráv stanoví podobné úlevy při vymáhání daní od dělníků, drobných živnostníků a zemědělců. Těmito oběma výnosy nebylo však úplně vyhověno zmíněnému resolučnímu návrhu, poněvadž resoluční návrh, uznávaje těžké poměry, v nichž se ocitli poplatníci naprosto všeobecně, pamatoval na vhodné úlevy pro všechny druhy poplatníků a nikoliv jen pro příslušníky určitých stavovských skupin.

Navrhovatelé jsou tedy nuceni podati tento návrh a překročili při tom resoluční návrh jen potud, že navrhují zmíněná opatření nejen pro daň z příjmu, nýbrž pro všechny přímé daně, poněvadž poměry u jiných přímých daní jsou začasté úplně podobné poměrům u daně z příjmu.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento pozměňovací návrh byl přikázán výboru rozpočtovému, aby se o něm poradil.

V Praze dne 7. dubna 1924.

Kostka, dr. Kafka, Patzel, inž. Jung, Wenzel, Knirsch, Simm, dr. Medinger, Zierhut, Heller, Budig, Böllmann, Stenzl, Schälzky, dr. Luschka, Schubert, dr. Spina, J. Fischer, Křepek, Scharnagl, Böhr, Kaiser.