Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4518.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne ..............................

o inkompatibilitě.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

S členstvím v Národním shromáždění není slučitelno ani vlastnictví podniků výdělečných ani účast na vedení nebo správě jejich, ani účast ve vedení nebo správě jakéhokoliv sdružení na zisk zřízeného, jsou-li ony podniky nebo sdružení v poměru dodavatele či odběratele, pachtýře nebo propachtovatele ke státu, ústavu, podniku nebo fondu státnímu nebo státem spravovanému, nebo poskytují-li jim po živnostensku úvěr nebo domáhají-li se aby takový poměr byl založen.

Neslučitelnosti není, kde zákon nebo podmínky obecně platné nebo napřed vyhlášené umožňují nájemníkům, aby za stejných podmínek vstoupili v poměr v 1. odst. uvedený, nebo jde-li o podniky obcí.

§ 2.

S členstvím v Národním shromáždění není slučitelno poskytovati stranám právní porady nebo právní zastoupení nebo účinkovati jako odborný poradce (technický, obchodní a pod.), jde-li o dodávky, odběr, pacht neb úvěr po živnostensku poskytovaný státu, ústavu, podniku nebo fondu státnímu nebo státem spravovanému leč by šlo o případy podle § 1. odst. 2.

§ 3.

S členstvím v Národním shromáždění není slučitelno vlastnictví nebo účast ve vedení nebo správě jakéhokoli podniku nebo sdružení, jestliže se při tom zneužívá mandátu k svádění nebo k nepřípustnému vlivu u činitelů, kteří jsou mimo podnik nebo sdružení, ale mají v daném případě na zájmy jeho rozhodující nebo podstatný vliv.

§ 4.

Účastí ve vedení a správě podle §§ 1 a 3 rozumí se zejména, též členství v ředitelství, představenstvu, správní radě, jednatelském sbor u, dozorčí radě, sboru revisorů a místa vedoucího úředníka.

§ 5.

S členstvím v Národním shromáždění není slučitelno zprostředkovati za přímý nebo nepřímý hmotný prospěch obchodní styk se státem, ústavem, podnikem nebo fondem státy ním nebo od státu spravovaným.

§ 6.

S členstvím v Národním shromáždění není slučitelno vykonávati povolání nebo zaměstnání, ať hlavní, ať vedlejší, způsobem, jímž se zneužívá mandátu k získání odměn jinak za obdobný výkon v onom povolání neobvyklých.

Nařízením může býti ustanoveno, které orány určí obvyklost odměn, a to takovým způsobem, aby člen Národního shromáždění mohl se o obvyklosti odměn přesvědčiti dříve, než za odměnu požádá.

§ 7.

S členstvím v Národním shromáždění není slučitelno vykonávati mandát způsobem, který odporuje § 22, odst. 2. ústavní listiny, provádí-li se zakročení ve prospěch třetí osoby s úmyslem opatřiti někomu jinému nebo sobě zvláštní a nepřiměřené osobní výhody.

§ 8.

Předsedové sněmoven nesmějí býti členy představenstva nebo dozorčí rady ani zástupci akciových společností a společností s ručením obmezeným, pokud tyto společnosti se zabývají činností výdělkovou.

§ 9.

Soudnictví ve věcech neslučitelnosti podle tohoto zákona vykonává:

a) inkompatibilitní výbor,

b) volební soud.

§ 10.

Inkompatibilitní výbor rozhoduje zásadním usnesením o tom, zdali určité skutečnosti spadají pod předpisy §§ 1 až 8 tohoto zákona.

Vykonávaje pravomoc podle tohoto zákona, má inkompatibilitní výbor povahu soudu. Co do práva zkoumati platnost zákonův a nařízení jest výbor postaven na roveň řádným soudům.

Členové (náhradníci) výboru jsou ve výkonu svého soudcovského úřadu samostatní a neodvislí jako soudcové.

§ 11.

Inkompatibilitní výbor jedná k vyzvání učiněnému předsedou té neb oné sněmovny na základě usnesení plné schůze předsednictva. Zavdal-li k vyzvání předsednictva podnět případ určitého člena Národního shromáždění, budiž tomuto napřed poskytnuta možnost; aby se o věci vyslovil. Předsednictvo může si též vyžádati vyjádření příslušného ministerstva nebo zájmových korporací a pod.

K usnesení inkompatibilitního výboru podle § 10 jest třeba, aby byla přítomna nadpoloviční většina členů obou skupin (§ 12) a aby pro usnesení hlasovala nadpoloviční většina přítomných; jde-li však o změnu zásadního usnesení, je třeba třípětinové většiny přítomných.

§ 12.

Inkompatibilitní výbor skládá se z 18 členů, 12 členů volí sněmovna poslanecká, 6 členů volí senát. Za každého člena volí se zároveň první a druhý náhradník. Volba koná se vždy na dvě léta. Členové předsednictva v obou sněmovnách hlasují při volbě, nemohou však býti voleni. Volí se podle zásady poměrného zastoupení. Sdružování stran jest přípustné. Dohodnou-li se všechny strany, koná se volba výboru z plena. Odpor takového počtu poslanců nebo senátorů, který nedosahuje volebního čísla, není tomu na překážku.

Členové výboru - pokud zastávají členy Národního shromáždění - podrží své funkce až noví budou zvoleni. První náhradník nastupuje za člena, který trvale nebo přechodně nemůže vykonávati své funkce. Je-li i první náhradník zaneprázdněn, zastupuje jej druhý náhradník. Ubude-li ve volebním období výboru některý člen nebo náhradník, vykoná se na zbytek období volba doplňovací. Nově zvolený člen nebo náhradník musí náležeti k téže skupině jako člen nebo náhradník ubytý, leč by skupina ta buď nenavrhla kandidáta nebo odepřela volby se zúčastniti.

Jakmile výbor byl zvolen, volí předsedu a druhého místopředsedu ze členů zvolených sněmovnou poslaneckou a prvního místopředsedu ze členů zvolených senátem.

Pokud z tohoto zákona neplyne jinak, platí pro jednání výboru obdobně pravidla platná pro jednání výborov, po případě pravidla pro plnou schůzi sněmovny.

Členové výboru jsou vázáni k úplné mlčelivosti o jednáních, jež prohlášena byla za důvěrná (§ 27, odst. 3. jedn. řádu). Pro porušení této povinnosti může předsednictvo sněmovny, jíž provinilý člen výboru náleží, k návrhu výboru zbaviti tohoto člena členství ve výboru.

§ 13.

Volební soud rozhoduje nálezem o tom, zdali u určitého člena Národního shromáždění nastal případ neslučitelnosti podle tohoto zákona čili nic.

Při rozhodování svém jest volební soud vázán zásadním usnesením inkompatibilitního výboru.

§ 14.

Volební soud rozhoduje jenom k návrhu předsednictva příslušné sněmovny. Předsednictvo má dotčenému členovi sněmovny napřed poskytnouti možnost, aby se o věci vyjádřil.

Podle okolností případu může si předsednictvo vyžádati napřed zásadní usnesení inkompatibilitního výboru.

§ 15.

Uznal-li volební soud, že u určitého člena Národního shromáždění nastal případ neslučitelnosti podle tohoto zákona, vysloví nálezem, že dotčený člen jest povinen do 14 dnů ode dne doručení nálezu - pro které platí obdobně předpisy civilního řádu soudního o doručování žalob - zanechati činnosti, která byla uznána neslučitelnou s členstvím v Národním shromáždění. Zjistí-li se, že dotčený člen Národního shromáždění byl veden pohnutkami nečestnými a při tom buď vážně poškodil zájem státní nebo se obohatil, zbaví jej volební soud mandátu.

Nepodá-li dotčený člen Národního shromáždění ve lhůtě uvedené v odst. 1. předsednictvu příslušné sněmovny písemného prohlášení o tom, že nálezu volebního soudu vyhověl, pokládá se za to, že se vzdává mandátu. Pokračuje-li člen Národního shromáždění i po svém písemném prohlášení v neslučitelné činnosti, zbaví jej volební soud k novému návrhu předsednictva sněmovny mandátu.

§ 16.

Další podrobnosti řízení upravuje zákon o volebním soudě.

§ 17.

Za obnovu řízení u volebního soudu může žádati předsednictvo sněmovny nebo člen, o kterého jde, jestliže vyšly najevo skutečnosti nebo průvody, které jsou s to, aby měly podstatný vliv na výrok volebního soudu a které nemohly býti uplatněny v řízení původním.

Novým nálezem volebního soudu vysloví se, zdali a pokud se mění nález původní. Uzná-li se, že neslučitelnosti v původním náleze vyslovené nebylo, obnoví volební soud novým nálezem stav, jaký byl před vydáním nálezu původního.

§ 18.

Učiní-li člen některé sněmovny sdělení, které může dáti podnět k řízení podle tohoto zákona, a zjistí-li se, že mělo za účel zlehčiti jiného člena této sněmovny nebo dotknouti se jeho cti, bude potrestán předsednictvem na základě usnesení jeho plné schůze odnětím náhrady nejdéle na šest měsíců.

Dojde-li předsednictva sněmovny od někoho jiného sdělení nedostatečně doložené nebo mající pouze za účel zlehčiti člena sněmovny nebo dotknouti se jeho cti, nebude k takovému sdělení přihlíženo.

Právo člena Národního shromáždění, proti kterému sdělení směřuje, aby stihal oznamovatele podle trestního zákona, zůstává nedotčeno.

§ 19.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení, provede jej vláda.

Důvodová zpráva.

Po zavedení ústavních svobod a práv objevila se záhy potřeba chrániti zákonodárné sbory před vlivem, kterým členové jejich mohli by býti sváděni k zneužívání své moci a vlivu buď pro vlastní prospěch nebo pro zájmy výdělečných podniků, patřících jednotlivcům nebo společnostem. Zkušenosti ze starší doby ústavního života v Anglii vedly již v roku 1782 k prvnímu ochrannému zákonu proti zneužívání mandátu. Zákonem tím bylo stanoveno, že nezpůsobilou býti zvolenu za člena poslanecké sněmovny stává se každá osoba, která přímo nebo nepřímo, sama nebo prostřednictvím důvěrníka jest smluvní stranou nebo zavazuje se k nějaké komisi (k sprostředkování) pro účely státu nebo na účet státu. Osoby takové, byly-li zvoleny, nebyly do sněmovny připuštěny, nebo - vzniklo-li obchodní spojení se státem teprve po volbě - byly zbaveny mandátu; kromě toho bylo ustanoveno, že propadají pokutě 500 Kč za každý den, v němž zúčastní se schůze a hlasování.

I v jiných státech při nebo po zavedení soustavy parlamentární řešena byla otázka neslučitelnosti členství v zákonodárném sboru s různými funkcemi nebo s určitou činností v hospodářském životě a to buď zákony volebními nebo zákony zvláštními. Novější zákony tohoto druhu jsou francouzský ze dne 15. března 1849, čl. 81., španělský ze 26. června 1890, čl. 5, a pozdější ze dne 8. srpna 1907, italský ze dne 28. května 1895, či. 84 a 85, a pozdější ze dne 2. září 1919, čl. 99, 94 a 100, portugalská ústava z 21. března 1911, čl. 21, a nejnovější ústava polská ze dne 17. března 1921, čl. 22. Velmi podrobný zákon z r. 1901, čl. XXIV., měly Uhry.

Z nynější doby zasluhuje zvláštní zmínky zejména osnova zákona, předložená komisí poslanecké sněmovny francouzské dne 29. prosince 1921, která obsahuje velmi výstižné úvahy a poznámky státovědce, profesora Barthélemyho a osnova zákona, kterou schválil francouzský senát v prvním čtení dne 27. února 1924.

V zákonodárství o neslučitelnosti (inkompatibilitě) je vždy vyjádřen úmysl odstraňovati možnost cizích vlivů na členy zákonodárných sborů a brániti tomu, aby mohlo býti mandátu zneužíváno. V demokraciích, kde není skutečné vyšší autority než sbory zákonodárné, jeví se potřeba zvýšené ochrany před zneužíváním členství v těchto sborech a je proto nutno, zabezpečiti jim co možná nejvyšší morální úroveň. Zkušenosti z ciziny prokázaly, že je dlužno vyvarovati se při tom krajností. Přílišná podrobnost a kasuistika je příliš jednostranná a strnulá a má buď značné mezery ve výpočtu případů neslučitelnosti nebo zase vylučuje z členství v zákonodárném sboru příliš široký okruh osob. Tím stává se zákon neúčelným a prakticky neproveditelným. Naproti tomu znění příliš volné a široké skrývá nebezpečí, že by některý člen zákonodárného sboru mohl býti snadno diskvalifikován nebo některá zaměstnání nebo činnost v životě hospodářském mohly by býti postiženy neodůvodněnou příhanou.

Dlužno počítati s mnohotvárností dnešního života po stránce politické, sociální, hospodářské a finanční a pokusiti se o takové znění, které by se vystříhalo jak přílišné volnosti, tak přílišné kasuistiky, a bylo i dosti přesné i dosti pružné, aby se mohlo přizpůsobiti individuelním poměrům praktického života. Při tom však - jak bylo zdůrazněno zejména ve Francii za příležitosti osnov zákonných poslední dobou projednávaných - nesmí jíti vylučování z členství zákonodárných sborů tak daleko, aby se zamezoval přístup do nich osobnostem vynikajícím života hospodářského, kterých parlamenty dnes více než jindy potřebují.

To jsou vůdčí zásady, kterými byla vláda vedena při osnově zákona, jež se předkládá. Vedle těchto směrnic týkajících se materielních předpisů o neslučitelnosti věnován zvláštní zřetel tomu, aby také po stránce formální sjednány byly účinné záruky pro praktické provádění zákona. V tom směru obsahuje některá ustanovení zásadní již tato osnova, další podrobnosti pak stanoví osnova současně předkládaná, kterou se navrhuje novelisace zákona o volebním soudě.

Vůdčí zásady těchto formálních záruk jsou:

Rozhodování o neslučitelnosti děje se dvojím způsobem a to:

1. zásadním usnesením, při němž zvláštní inkompatibilitní výbor složený ze členů obou sněmoven a vybavený mocí soudcovskou rozhoduje k vyzvání předsednictva příslušné sněmovny o tom, zdali určité skutečnosti, netýkající se určitého člena N. 5., spadají pod materielní předpisy zákona;

2. řízením subjektivním, v němž rozhoduje volební soud k návrhu předsednictva příslušné sněmovny, jde-li o konkrétní případ určitého člena Národního shromáždění.

Zásadním usnesením inkompatibilitního výboru přikládá vláda rozhodující význam v celé věci. Mají za účel, aby k těm předpisům zákona, jež by mohly připouštěti rozličný výklad, vytvořena byla přesná, jednotná a důsledná judikatura, která by byla pevným vodítkem pro předsednictva obou sněmoven, pro všecky členy jejich i pro volební soud, povolaný k rozhodování v jednotlivých případech. Tím se v budoucnosti umožní, aby již před volbami strany i kandidáti mohli při svém rozhodování postupovati podle jasných, směrodatně stanovených zásad. Při tom lze očekávati, že stačí již zásadní usnesení inkompatibilitního výboru, aby členové obou sněmoven uvarovali se jednání, jež by se příčilo ustanovením tohoto zákona, a lze tedy pevně doufati, že instituce těchto zásadních usnesení sama o sobě bude již působiti preventivně k vyloučení nebezpečí a svodů, jež se snaží působiti zvenku na členy sněmoven a tím bude zabezpečena žádoucí vysoká morální úroveň sněmoven.

Rozhodování o konkrétních případech neslučitelnosti, jež přes to by se vyskytly u určitých členů Nár. shromáždění, vznáší se na volební soud jakožto tribunál, který již v jednom podobném případě, podle,§ 13, písm. b), zákona o volebním soudě, jest příslušný rozhodovati, když totiž má býti zbaven mandátu člen N. S., který přestal býti členem strany, z jejíž kandidátní listiny byl zvolen. Má-li pak volební soud rozhodnouti o ztrátě mandátu podle ustanovení právě zmíněného nebo o neslučitelnosti podle osnovy zde předkládané, zvyšuje se záruka nestranného a odborného rozhodování tím, že plenum volebního soudu se rozšiřuje o další počet radů nejvyššího správního soudu vak, aby v něm zasedal stejný počet volených přísedících i soudců z povolání a k usnesení se vyžaduje, aby byla přítomna nadpoloviční většina, přísedících (náhradníků) - vedle stejného počtu votantů - a aby pro rozhodnutí hlasovaly tři pětiny přítomných. Tímto způsobem stanovena celá stupnice záruk pro to, aby v konkrétních případech dálo se používání zákona způsobem, kterým by co nejvíce byla šetřeno cti a vážnosti sněmoven i jejich členů.

K jednotlivým ustanovením osnovy, pokud vyžadují podrobnějšího vysvětlení, dlužno uvésti toto:

§ 1 stanoví zásadu, že jest s členstvím v Nár. shromáždění neslučitelný poměr dodavatele nebo odběratele, pachtýře nebo propachtovatele nebo poskytovatele úvěru (po živnostensku) ke státu (nebo ke státnímu ústavu nebo podniku nebo k fondu, ústavu nebo podniku státem spravovanému), ať jde o podnik jednotlivce či jakéhokoli výdělečného sdružení, je-li člen Nár. shromáždění účasten v jeho vedení a správě. V odst. 2. stanoví se však významná výjimka v tom směru, že není na závadu poměr takový, je-li upraven všeobecným předpisem, buď zákonem nebo jinak podmínkami obecně platnými - třebas pro rozličné kategorie rozličnými - anebo napřed vyhlášenými, které umožňují zájemníkům, zejména podnikům konkurenčním, aby za stejných podmínek vstoupili v poměr obdobný. Tím má býti zamezeno, aby jednotlivec nezjednával sobě nebo podniku sobě blízkému zvláštních mimořádných výhod na úkor zájmů státních. Podniky obecní vyjímají se zde proto, že i když jsou podniky výdělečnými, přece jenom tím, že jsou podniky obecními, mají ráz podniků veřejně prospěšných, a v zájmu veřejném může býti připuštěno, aby se jim od státu poskytlo zvláštních výhod; mimo to jsou právě při nich podrobnými zákonnými předpisy dány záruky pokud se týče podjatosti členů obecních zastupitelstev a zabezpečena nejúčinnější veřejná kontrola jejich.

Souběžně s § 1 upraven v § 2 zvláštní způsob účasti ve vedení a správě podniků, jde-li totiž o poskytování odborné porady právnické, technické a pod. Plyne z něho, že člen Nár. shromáždění může býti odborným poradcem podniků uvedených v § 1 v případech jakýchkoli - nikoli však půjde-li právě o poměr nepřípustný podle §1.

§ 3 stanovena všeobecná zásada - jakási clausula generalis - pro jakýkoli podnik a jakékoli sdružení, třebas nevýdělečné, v kterém jest zúčastněn člen Nár. shromáždění, jestliže by zneužíval mandátu k svádění nebo vykonávání nátlaku nebo jinakého nepřípustného vlivu na činitele ať státní, na př. úředníky rozhodující o dodávkách neb spolupůsobící při takovém rozhodování, nebo jiné - kteří v daném případě mají rozhodující nebo podstatný vliv na zájmy dotčeného podniku, tím, že mohou mu opatřiti zvláštní výhody nebo naopak mohou poškoditi konkurenční schopnost jiných podniků.

§ 4 podává výklad k §§ 1 a 3 a uvádí příkladem jednotlivá postavení, která přinášejí s sebou neslučitelnost.

§ 5 vylučuje jakékoli zprostředkování - třeba jen nahodilé, příležitostné - za přímý nebo nepřímý hmotný prospěch pro osobu zprostředkující v obchodním styku se státem.

§ 6 snaží se postihnouti případy, kde by se zneužívalo mandátu určitým způsobem výkonu povolání nebo zaměstnání, jinak o sobě nezávadného a slučitelného s členstvím v N. S., k získání zvláštních, neobvyklých odměn v případech, ve kterých by bylo patrno z okolností, že neobvyklost odměny je v souvislosti s výkonem mandátu.

§ 7 má postihnouti zvláštní případy činnosti jinak všeobecně podle § 22, odst. 2., úst. listiny zakázané. Ovšem naprosto nemá a nemůže tím býti bráněno členům Nár. shromáždění v tom, aby účinným způsobem bděli nad správným chodem státní správy v mezích zákonných předpisů.

§ 8 stanoví další zvláštní způsob neslučitelnosti, obmezený pouze na předsedy obou sněmoven, kteří jinak ovšem jako členové Nár. shromáždění jsou podrobeni všem ustanovením §§ 1 - 7. Předsedové tito podle našich zákonů požívají ve veřejném životě vynikajícího postavení, podobajícího se postavení členů vlády, a jest proto jen přirozeno, rozšiřuje-li se na ně to, co § 74 úst. listiny stanoví o členech vlády.

Následující §§ 9 - 16 obsahují předpisy formální.

Základní zásady celého postupu vytýčeny již shora.

§ 10 vybavuje inkompatibilitní výbor povahou soudu a členy jeho zárukami neodvislosti soudcovské, aby tímto způsobem byl dán směrodatný výklad zákonu a mohla býti stanovena závaznost těchto zásadních usnesení pro volební soud, který provádí řízení v jednotlivých konkrétních subjektivních případech.

Podle § 11 může dáti podnět k jednání inkompatibilitního výboru pouze předsednictvo příslušné sněmovny, jakožto orgán podle platných předpisů a zvyklostí povolaný, aby bděl nad ctí a vážností sněmovny a jejich členů.

Odst. 2. téhož § 11 stanoví přísnější podmínky pro usnášení výboru nežli jinak podle jedn. řádu jsou obvyklé.

§ 12 upravuje složení inkompatibilitního výboru obdobně podle § 54 úst. listiny a podle jiných podobných společných orgánů obou sněmoven.

Pokládalo se za nutné utvořiti společný orgán obou sněmoven, aby se vyvinula jednotná důsledná pralese. Proto také ustanoveno delší období volební dvouleté; doba dvou let zvolena proto, že tvoří zlomek volebního období sněmovny poslanecké i senátu. Další zvláštnost je v tom, že za každého člena zvolí se dva náhradníci, aby byla zaručena, pokud možno, plná přítomnost všech členů (náhradníků).

§ 13 a další upravují řízení u volebního soudu. Doplňkem jejich jsou ustanovení novely k zákonu o volebním soudě, zejména § 21a a následující.

Vázanost volebního soudu na zásadní usnesení inkompatibilitního výboru, stanovená v druhém odstavci §u 13, samozřejmě vztahuje se i na usnesení obsahu negativního, že totiž určitá činnost závadná není čili že je slučitelna s členstvím Nár. shromáždění.

§ 15. upravuje podrobně, jaký obsah má, míti nález volebního soudu, uzná-li, že zde skutečně jest případ neslučitelnosti. Pravidlem bude, že se ponechá dotčenému členovi Národního shromáždění, aby se sám volně rozhodl podle vlastních zájmů, zdali chce podržeti mandát a zanechati činnosti neslučitelné či naopak. Jenom za okolností zvláště přitěžujících, když totiž bude zjištěno, že dotčený člen Národního shromáždění 1. byl veden pohnutkami nečestnými a mimo to 2. buď vážně poškodil zájem státní, nebo se obohatil - bude přímo zbaven mandátu.

Odstavec 2. upravuje důsledky, nebylo-li vyhověno nálezu podle odst. 7., věta 1.

§ 17 připouští ve shodě se zásadami všeobecně platnými obnovu řízení před volebním soudem podle tohoto zákona, aby byla poskytnuta nejúčinnější ochrana proti možným justičním omylům.

§ 18 má za účel zameziti zneužívání zákona ku zlehčování a skandalisování členů sněmoven. Liší se tu dva případy:

1. vychází-li zlehčování od jiného člena téže sněmovny, ať se stalo cestou jakoukoli, nestupuje disciplinární moc předsednictva, sněmovny dle obdoby jiných předpisů jednacích řádů.

2. vychází-li zlehčování zvenčí, nestane se oznámení vůbec podkladem jakéhokoli řízení. Trestní stihání oznamovatele se strany dotčeného poslance (senátora) zůstává ovšem vyhraženo.

Vláda projevuje přání, aby tento její návrh zákona byl v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázán výboru ústavně-právnímu k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 2. dubna 1924.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.