Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4506.

Naléhavá interpelace

poslanců Kreibicha, Kučery a soudr.

vládě,

že se soustavně porušuje zákon o osmihodinné době pracovní.

Úporný boj, který vedou již sedmý týden textilní dělníci na Tanvaldsku, aby uhájili ono minimum ochrany práce, jež zaručuje dělnictvu v Československu zákon a osmihodinné době pracovní, dokazuje, jak problematickou cenu mají v třídně buržoasním státě všechny zákonné záruky proti skutečné hospodářské a politické moci vládnoucí třídy. Útok tanvaldských podnikatelů na pracovní dobu textilního dělnictva jest jen článkem široce založeného plánu, jehož uskutečněním v měřítku mezinárodním hodlá kapitál přesunouti břemena válečná na dělnickou třídu a na její účet hojiti rozvrácené hospodářství světové. Případ tanvaldský jest také součástí organisovaného útoku, který v Československu soustavně podnikají zaměstnavatelé na zákon o osmihodinné dubě pracovní v celé jeho šíři, usilujíce využitím buď nejasných nebo obmezujících a podmínečných ustanovení zákona znehodnotiti úplně jeho význam pro dělnickou třídu o tom, že jde o akci soustavnou a organisovanou svědčí nejlépe, že zaměstnavatelé neomezují své útoky pouze na vlastní ustanovení o osmihodinném pracovním dnu, nýbrž útočí i na ostatní části zmíněného zákona, zejména pokud jde o práci noční, práci žen a mladistvých dělníků. Že ve všech těchto směrech jednají i proti mezinárodním smlouvám, jež vycházejí přímo z ustanovení smluv mírových, jichž nedotknutelnosti se čeští podnikatelé tak často dovolávají, kdykoliv jde o umělé udržování rozporů mezi státy a národy v hmotném zájmu podnikatelů, toho ovšem státotvorní čeští podnikatelé nedbají.

Státní orgány, jichž povinností jest, aby dbaly na přesné dodržování zákona o osmihodinné době pracovní, nezakročují ve většině případů proti nezákonnému jednání podnikatelů, a dělnictvo, které v důsledku dlouhotrvající odbytové krise a nezaměstnanosti jest zastrašeno, jest vydáno bez jakékoliv ochrany na milost a nemilost teroru zaměstnavatelů. Vyskytlo se dokonce, že úředník, jenž se odvážil zakročiti proti nezákonnému jednání zaměstnavatele, byl orgány zaměstnavatelské organisace tak ostře napaden, že se neodvážil již dále dělníky podle zákona chrániti.

Abychom dokázali, jak široce jest založen útlak podnikatelů na osmihodinovou dobu pracovní, uvádíme řadu případů překročení tohoto zákona, jež se v poslední době udály v jediném průmyslovém oboru a v jediné oblasti v Čechách.

Hlavní úsilí podnikatelů směřuje přirozeně v prvé řadě, aby prodloužili denní pracovní dobu přes 8 hodin, k čemuž používají nejrozmanitějších záminek a odůvodnění, nacházejíce hlavní oporu v ustanovení § 1, odst. 1 zákona o 8 hodinné době pracovní, jež vykládají v tom smyslu, že jest jim ponecháno na vůli, jak v mezích jednoho týdne 48 pracovních hodin rozdělí. Tak v jednotlivých případech prohlašují zaměstnavatelé, že jsou nuceni závod v sobotu zastaviti, poněvadž vytápění způsobuje nesnesitelné zvýšení režie, které nemůže býti čtyř nebo pětihodinnou prací vyváženo. Podobně jiní zaměstnavatelé rozpočítávají 48 hodinný pracovní týden pouze na několik dní v týdnu, odvolávajíce se, že by se jinak nepoměrně zvýšila režie a že by nebyli schopní konkurence a byli nuceni v důsledku toho provoz úplně zastaviti. Této vyhrůžky zastavení provozu používají, aby dělnictvo přinutili přijmouti zvýšenou pracovní dobu. Jiní zaměstnavatelé za stejným cílem přemlouvají dělnictvo, že jest pro ně výhodnější, odpracuje-li si 48 týdenních hodin ve čtyřech nebo pěti dnech, poněvadž pak zbylých dnů může použíti k zaopatření jiného výdělku, nebo k nepřetržitému odpočinku. Není třeba přirozeně poznamenávati, že tu jde o zřejmý úskok, poněvadž zaměstnavatelé sledují jediný cíl, aby totiž ve volných dnech snáze svedli špatně placené dělnictvo ku práci přes čas a mimoto soustavným zaváděním této praxe vyvolali stav, který se vymyká jakékoliv možnosti kontroly práce přes čas se strany úřadu. Tak na př. firmy Löwinger & Glass, Josef Niessner, Otto Wonach & Comp., Bratři Schön a Neumann & Cop., vesměs skorem tkalcovny ve Cvikově pracují 48 hodin pouze v pěti dnech a v sobotu nechávají podniky v klidu; podobně firma Hermann Müller, barvírna a továrna na apretury v Hrádku zaměstnává již od 14 dnů dělnictvo v počtu asi 450 lidí rovněž pouze pět dnů v týdnu, na něž jest 48 hodin pracovních rozděleno.

Jako velmi účinného prostředku k prodlužování pracovní doby používají zaměstnavatelé s oblibou pracovních směn. Velmi často zavádějí závody denní 16 hodinou práci ve dvou směnách, při čemž však nezaměstnávají ve druhé směně nové dělníky, jak by bylo přirozeno v době všeobecné nezaměstnanosti, nýbrž dělníky tytéž, takže se stává velmi často, že dělník pracuje 16 hodin denně a třeba 90 až 96 hodin týdně. Typický příklad takovéto praxe podávají pletárny a stávkárny v Aši, kde krise skorem dvouletá tak zdolala dělnictvo, že nyní bez odporu přistupuje na podmínky zaměstnavatelů. V těchto podnicích pracuje více než 60% dělnictva nepřetržitě 16 hodin denně.

Často se překročují ustanovení o noční práci. V Československu jest noční práce v textilních závodech zakázána. Výjimečně dostalo Sdružení přádelen sídlem v Liberci povolení od ministerstva sociální péče k noční práci, poněvadž technická zařízení jeho podniků jsou taková, že při normální 8 hodinné pracovní době v přípravných odděleních se nevyrobí dostatečné množství polotovarů, potřebné k úplnému 8 hodinnému zaměstnání selfaktorů. Tohoto povolení se zneužívá nejen k nesmírnému prodlužování noční práce, ale i k prodlužování pracovní doby vůbec, jak o tom svědčí tyto příklady:

Firma Wenzel König, přádelna odpadkové příze v Ruppersdorfu u Liberce zaměstnává v jednom oddělení tři mužské síly po čtyři noci v týdnu vždy po 12 hodinách a odpracuje tak 48 hodinnou týdenní dobu pracovní. Proti této firmě odborová organisace dělnická učinila oznámení u živnostenského inspektorátu pro překročování zákona o 8 hodinné době pracovní a živnostenský inspektorát proto zakázal toho rozdělení pracovní doby. Na zakročení zaměstnavatelské organisace, jež se dovolávala, že v mezích týdne může 48 hodinnou pracovní dobu rozděliti sama dle svého uvážení, odvolal živnostenský inspektorát svůj zákaz, když tři dělníci, o něž šlo, potvrdili, že s tímto rozdělením pracovní doby souhlasí, ježto volných dnů mohou použíti k zemědělským pracem.

Podobně firma František Josef Jakob, továrna na sukna v Liberci, zaměstnává v soukenické valše čtyři valcháře čtyři noci v týdnu po 12 hodinách. Stejné rozdělení pracovní doby zavedeno jest v přádelně firmy Andreas Müller, Katharinberg u Liberce, v mykárně, u selfaktorů a podobně. Firma Karel Wagner, mechanická tkalcovna a přádelna v Prošvicích u Liberce, zaměstnává pět nocí pro 13 hodinách jednoho mykače a tři nakladače. Firma Antonín König, přádelna v Ruppersdorfu u Liberce, zaměstnává v mykárně a v jiném oddělení dělníky ve čtyřech směnách po 12 hodinách, dále jednu nakladačku 11 hodin denně. V jiném oddělení jsou zaměstnáni dva dělníci po 56 hodinách týdně.

Jak bylo již řečeno, porušují zaměstnavatelé také ustanovení o práci žen a mladistvých dělníků, o čemž svědčí tyto některé případy:

Firma František Jäger, přádelna v Katharinbergu u Liberce, v některých odděleních, jako v mykárně, zaměstnává ženy v sobotu odpoledne proti výslovnému ustanovení § 5, odst. 1 zákona o 8 hodinné době pracovní. Firma Rudolf Seiche, přádelna v Buschullersdorfu u Liberce, pracuje ve třech směnách po 8 hodinách a zaměstnává v sobotu odpoledne 10 žen u selfaktorů, čtyři ženy v mykárně a tři žehy v prstencové niťárně. Přádelna firmy Schütze & Co. tamtéž zaměstnává v sobotu odpoledne pět žen u selfaktorů a tři ženy v mikárně. Zmíněné již pletárny a stávkárny v Aši zaměstnávají děti sotva škole odrostlé 10 i více hodin denně.

Uvedli jsme ukázky, jak v jediném oboru a v jediné oblasti průmyslové odvažují se zaměstnavatelé porušovati ustanovení zákona o 8 hodinné době pracovní. Přestupky jsou toho druhu, že nelze mluviti o nějakém náhodném případu, nýbrž o celém promyšleném systému.

Jsme si dobře vědomi, že zaměstnavatelé se ani s tímto trpěným přestupováním zákona nespokojí, nýbrž budou dále usilovati, aby dle nové praxe a dle skutečného stavu vymohli změnu dosavadních ustanovení o 8 hodinné době pracovní a o ochraně práce žen a mladistvých dělníků.

Je povinností vlády, aby okamžitě zakročila a exemplárně stihala každý byl? sobe menší přestupek zákona o 8 hodinné době pracovní a aby mimo to návrhem vhodné novelisace dosavadního zákona se postarala, aby ze zákona byla odstraněna ona ustanovení, jež svou nejasností nebo neúplností připouštějí praxi dělnictvu nepříznivou, jež konec konců se zvrhá v úplné znehodnocení celého zákona.

Tážeme se vlády:

1. Je vláda ochotna použíti všech prostředků, aby donutila tanvaldské podnikatele bezpodmínečně přijmouti do práce všechno vyloučené dělnictvo?

2. Jest vláda ochotna vyšetřiti všechny námi uvedené případy porušování zákona o 8 hodinné době pracovní a mimo to naříditi podřízeným orgánům, aby všude přísně stihaly, jestliže zaměstnavatelé jakkoliv přestoupí tento zákon?

3. Jest vláda ochotna vydati po dohodě se všemi ústřednami odborových organisací zaměstnaneckých novelu k zákonu o osmihodinné době pracovní, kterou by byla odstraněna všechna ustanovení nejasná neb neúplná, která dosud připouštějí vykládati zákon v neprospěch zaměstnanců?

V Praze dne 26. březina 1924.

Kreibich, Kučera,

Toužil, Haken, Krejčí, Warmbrunn, Houser, Blažek, dr. Šmeral, Skalák, J. Kříž, Merta, Bubník, Teska, Mkulíček, Rouček, Malá, Kunst, Darula, Svetlik, Burian, Koutný.