Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4484.

Zpráva

výboru zahraničného a dopravného

o vládnom návrhu (tisk 4409),

ktorým sa predkladá Národnému shromaždeniu republiky Československej úmluva, sjednaná v Paríži dňa 2. kvetna 1923, ktorou sa schvaľuje Rád, ako i pripojený Záverečný protokol o právomoci a pôsobnosti Stálej technickej komisie pre vodní režim dunajský.

I.

Zahraniční výbor, vzdor tomu, že úmluva ukladá nám isté povinnosti, ktorých ovocie následkom zemepisnej polohy štátu nášho užívať budú vlastne v prvom rade naši nižšie položení susedia, a tak tedy vzdor tomu, že z čisto utilitaristického stanoviska pomínajúc veci, úmluva obsahuje pre nás prevahu povinností nad efektívnymi výhodami, - pokladá predsa za nutné a potrebné ratifikovať túto úmluvu, ako prirodzený dôsledok 292. a 293. článku nami ratifikovanej mierovej smluvy Trianonskej.

Dôležitým ďalším dôvodom pre schváleníe úmluvy je i tá okolnosť, že úmluva táto je spôsobilou riešiť niektoré, pre hospodársky život stredoeurópsky dôležité otázky, vzniklé rozdelením bývalých Uhier, a môže značne prispieť ku konsolidovaniu hospodárskeho života oblasti zemí povodia Dunaja.

Zahraniční výbor môže doporučiť ratifikovanie úmluvy, i keď ju podrobil prísnemu zkúmaniu z hľadiska platných zásad medzinárodného práva, obzvlášte vzťahom na 8 článok úmluvy. Vzhľadom na to, že už dávnejšia prax, ako na to poukazujú niektoré medzinárodné smluvy predtým uzavreté, neuzavierala sa pred uznávaním istých povinností, majúcich ráz servitútu, zahraniční výbor nemôže pokladať v ustanovení článku 8 také zasahovanie do štátnej svrchovanosti, ktoré by bolo v odpore s dôstojnosťou nezávislého a samostatného štátu, obzvlášte keď je na tejto úmluve súčastnená i Spoločnosť Národov, na jejž vybudovaní a upevnení máme práve z ohľadu na náš štát záujem.

Navrhujeme poslaneckej snemovni, aby sa usniesla:

"Národné shromaždenie republiky Československej súhlasí s úmluvou, sjednanou v Paríži dňa 27. kvetna 1923, ktorou sa schvaľuje Rád, ako i pripojený Záverečný protokol o právomoci a pôsobnosti Stálej technickej komisie pre vodní režim dunajský."

V Prahe, 19. brezna 1924.

II.

Ustanovení návrhu mírové smlouvy Trianonské, předloženého spojenými a sdruženými mocnostmi maďarské delegace počátkem r. 1920, převzatá doslovně z textu mírové smlouvy St. Germainské, měla zavázati zúčastněné státy, sousedící s Maďarskem, aby s ním sjednaly dohodu za tím účelem, aby byly chráněny zájmy a zachována získaná práva všude tam, kde následkem stanovení nové hranice závisí vodní hospodářství (jako kanalisace, zavodňování, odvodňování a pod.) v jednom státě na pracích, provedených na území jiného státu, nebo užívá-li se na základě předválečného stavu na území jednoho státu vody nebo vodní síly, pocházející z území jiného státu, nebo konečné jestliže v jednom státě používá se elektřiny nebo vody, jejíž zdroj následkem ustanovení hranic nového státu nalézá se v území státu jiného.

V odpověď na tento návrh předložila maďarská delegace mírové konferenci obsáhlá memoranda, v nichž se snažila dokázati, že politické rozdělení území býv. Uher mezi nové státy bude míti neblahé následky pro obyvatelstvo maďarské nížiny, jelikož rozdělení území dosud jednolitého se stanoviska vodního hospodářství povede k zanedbávání provedených vodních staveb i péče o zachování lesů a bude míti za následek nedostatek jednoty v budoucích stavbách, zvýšení nebezpečí povodní následkem odlesňování, nemožnost oznamovati povodně pro chybící porovnání dešťoměrná a povětrnostní, dále zabránění ve vývoji staveb zavlažovacích, kanalisačních, plavebních a ve využitkování vodních sil. Poukazujíc na tata domnělá nebezpečí, žádala maďarská delegace, aby celé území býv. Uher zůstalo i nadále ve svých starých hranicích pod jednotnou správou maďarskou, aneb kdyby tento požadavek byl zamítnut, aby povodí středního Dunaje svěřena bylo správě mezinárodní komise, která by prováděla a spravovala na těchto územích příslušných států všechny stavby kanalisační a zavodňovací, stavby k využití vodních sil, hospodářství lesní, rybářství a pod. Maďarská delegace předložila současně úplný návrh stanov této komise obsahující podrobné předpisy o jejím složení a působnosti.

Mírová konference odmítla politické požadavky Maďarska, ale uznala současně, že pro uherskou rovinu má zachování dřívějšího vodního hospodářství v hlavních rysech velkou důležitost a že je v zájmu všech súčastněných států nutno zajistiti vzájemnou dohodou jednotu vodního režimu v povodí středního Dunaje. V důsledku toho byl do smlouvy Trianonské podepsané 4. června 1920 vložen vedle výše již zmíněných ustanovení čl. 292 nepatrně pozměněných také článek 293.

Článek 293. stanoví k provedení článku 292. zřízení v územích bývalého království uherského, tvořících poříčí Dunaje, vyjma poříčí Olty, ve společném zájmu států, majících svrchovanost nad řečenými územími, stálá technická komise pro správu vad, složená z jednoho zástupce každého ze států územně súčastněných a z předsedy jmenovaného Radou Společnosti národů.

Úkolem této komise bude přivoditi uzavření dohod zmíněných v článku 292., na ně dozírati a v případě nutnosti zajistiti jich provedení. Má udržovati a zlepšovati, obzvláště pokud se týče kácení lesů a zalesňování, jednotu říčního řádu, jakož i sem spadajících služeb, jako služby vodoměřičské a oznamování povodní. Bude se zabývati studiem otázek souvisejících s plavbou, vyjma těch, které spadají do oboru komise pro plavbu na horním Dunaji, kteréžto otázky jí bude předávati, a bude pečovati obzvláště o rybářství. Tato komise podnikne dále veškeré práce neb studia a zřídí veškeré služby, které jí budou svěřeny jednohlasnou dohodou zúčastněných států.

Komise pro správu vod se sejde do tří měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti; vypracuje předpisy, týkající se její pravomoci a činnosti, kteréžto předpisy budou podrobeny schválení zúčastněných států.

Veškerá nedorozumění ve věcech, o nichž jedná tento článek, budou urovnána podle rozhodnutí Společnosti národů.

Po několikerém jednání shodli se dne 25. května 1923 členové této komise na definitivním znění řádu, o dva dny později podepsali v Paříži zplnomocněnci Rakouska, Maďarska, Rumunska, král. Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československa úmluvu, schvalující zmíněný řád komise. Nejdůležitějším ustanovením řádu jest čl. 8., který stanoví, že může některý stát žádati, aby za účelem zachování neb zlepšení jednotnosti vodního režimu jiný stát provedl na svém území určité práce neb určitá opatření. Návrh takový bude předložen komisi a jestliže tato jej schválí, je stát na jehož území stavba neb opatření mají býti provedeny, povinen dohodou se státem navrhujícím umožniti provedení těchto prací neb opatření aniž by byl nucen na ně finančně přispěti. Stát tento může se však opříti tomuto provedení, udá-li k tomu vážné důvody. V případě sporu bude ve smyslu čl. 20. vážnost těchto důvodů zkoumati komise, po případě Společnost národů.

Ačkoli článek tento obsahuje pro naši republiku převahu povinností nad právy, jest přece jen důsledkem námi ratifikované smlouvy Trianonské. To uznal zahraniční výbor, který vyslovil se pro schválení smlouvy, sjednané v Paříži dne 27. května 1923. Výbor dopravní připojuje se k usnesení výborů zahraničního a navrhuje:

Slavná sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé

souhlasí s

Úmluvou, sjednanou v Paříži dne 27. května 1923, jíž se schvaluje Řád, jakož i připojený Závěrečný protokol o pravomoci a působnosti Stálé technické komise pro vodní režim dunajský.

V Praze dne 20. března 1924.