|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924. |
|
|
I. volební období. |
9. zasedání. |
4458.
Odpovědi:
I. min. financí na interp. posl. Simma, Wenzela a druhů, aby byly vyplaceny bankovky zadržené ještě při okolkování (tisk 4281/XII),
II. min. financí na interp. posl. Simma a druhů, že jednotlivé berní úřady zahájily proti poplatníkům exekuci pro nedoplatky (tisk 4281/IX),
III. min. pošt a telegrafů na interp. posl. dra Schollicha, Matznera a druhů o předpojatosti oproti německým poštovním úředníkům ve Slezsku (tisk 4274/XIII),
IV. min. vnitra na interp. posl. Zierhuta a druhů o útisku německých obcí v soudních okresech Domažlickém, Novokdyňském, Klatovském a Sušickém (tisk 4261/V),
V. min. vnitra, věcí zahraničních a spravedlností na interp. posl. dra Raddy a druhů o plakátech sletu dolnorakouské sokolské župy v Brně (tisk 4322/III),
VI. min. vnitra a spravedlností na interp. posl. Stenzla a druhů o neodůvodněném zabavení časopisu "Schönhengster Zeitung" (tisk 4281/VIII),
VII. min. financí na interp. posl. dra Czecha, Tauba, Grünznera a druhů, že se pensistům cestujícím přechodně do ciziny sráží z platu (tisk 4306/IX),
VIII. min. průmyslu, obchodu a živnosti na interp. posl. Boboka a druhů v záležitosti podomních obchodníků (tisk 4354/VI),
IX. min. zemedelstva na interp. posl. Tománka a spol. v záležitosti pronájmu štátných pozemkov v Holíči (tisk 4317/VIII),
X. min. vnitra a spravedlnosti na interp. posl. Tausika a soudruhů o provokační činnosti policejních úřadů v Košicích a o neudržitelné soudní praxí tamtéž (tisk 4157/XV),
XI. min. vnitra a min. spravedlnosti na interp. posl. Flor. Tománka a spol. ohledně činnosti tajné Propagační kanceláře na Slovensku (tisk 4304),
XII. min. vnitra na interp. posl. Toužila a soudr. o protizákonném stavu obce Ďáblic v okresu karlínském (tisk 4178/I),
XIII. min. spravedlnosti na interp. posl. Andreje Hlinky a spol. o vězněných obětích udavačství (Čaderna a spol.) v Bratislavě (tisk 4393),
XIV. min. soc. péče, vnitra a obchodu na interp. posli Najmana, Pastyříka a druhů o nesprávných nařízeních zemské správy politické v Praze o zavírání obchodů a živností v neděli (tisk 4317/V),
XV. min. věcí zahraničních na interp. posl. Windirsche a druhů o postupu belgické posádkové armády proti československému státnímu občanu Ferdinandu Sieberovi v Cáchách (tisk 4256/XVI),
XVI. min. zemědělství na interp. posl. Windirsche a druhů, že při kácení lesů mniškou poškozených požaduje se peněžní jistota na opětné zalesnění (tisk 4263),
XVII. min. financí na interp. posl. Kostky, dra Kafky a druhů o dvou tvrdých krutostech při přejímáni předválečných rent (tisk 4233/I),
XVIII. min. nár. obrany na interp. posl. Uhla, Jokla, Kaufmanna a druhů o jeho článku "O demokracii a milici", který vyšel ve "Venkově" a který podepsal (tisk 4274/XVIII),
XIX. min. veř. prací a min. vnitra na interp. posl. dra Keibla, inž. Kalliny a druhů o stavu býv. řetězového mostu císařovny Alžběty mezi Děčínem a Podmokly (tisk 3670/VIII),
XX. min. vnitra na interp. posl. Uhla, Čermaka, Hirsche a druhů, aby se v Řeži provedly obecní volby (tisk 4098/XVIII) a na interp. posl. dra Lodgmana a druhů o obecních volbách v Řeži (tisk 4115/I.).
I./4458 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců H. Simma, Wenzela a druhů,
aby byly vyplaceny bankovky zadržené ještě při okolkování (tisk 4281/XII.)
Podle § 55, odst. 1., čís. 2, zákona o dávce z majetku ze dne 8. dubna 1920, čís. 3109 Sb. z. a n., jest možno použíti vkladních listů vydaných na zadržené bankovky při okolkování přímo ku platbě dávky odevzdáním jich u příslušného berního úřadu. Není tedy k tomu třeba nějakého uvolňování.
Peníze při okolkování zadržené tvoří podle § 62, odst. 4, cit. zákona jistotu za dávku z majetku a z přírůstku na majetku. Nebylo-li tedy vkladního listu přímo ku placení dávky použito, je možno podle vlastního nařízení ze dne 9. listopadu 1922, čís. 319 Sb. z. a n., jímž bylo upraveno uvolňování vkladních listů, uvolniti zadržené penze jen pod podmínkou, že strana dávce vůbec nepodléhá, nebo že dávce sice podléhá, ale dávku jí definitivně a pravoplatně předepsanou úplně zaplatila. Nejsou-li tyto podmínky splněny, je uvolnění vyloučeno, Žádosti za uvolnění vyřizují se podle pokynů ministerstvem financí vydaných s urychlením co možno největším. Stal-li se při uvolňování někdy průtah, byl namnoze zaviněn, jak bylo možno konstatovati, samými držiteli vkladních listů, kteří se neřídí předpisy v citovaném vládním nařízení obsaženými.
V Praze dne 1. prosince 1923.
Ministr financí:
Inž. Bečka v. r.
II./4458 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance H. Simma a druhů, že jednotlivé berní úřady zahájily proti poplatníkům exekucí pro nedoplatky (tisk 4281/IX).
Tvrzení, že poplatníkům vydány byly platební rozkazy na veškeré dosud nahromaděné nedoplatky za léta 1919 až 1922 a to tím způsobem, že se za základ k prozatímnímu předpisu daní na tato léta berou daně za r. 1918, neodpovídá skutečnosti.
Nejde o vydání prozatímních platebních rozkazů či prozatímních předpisů daňových za dotčené roky, nýbrž jde o vymáhání nezaplacených splatných daní řízením donucovacím podle ustanovení §§ 3 a 4 zákona č. 116-21 za uvedená léta a tento postup jest podle citovaného zákona správný.
Nejsou-li totiž daně ani definitivně ani provisorně předepsány, nutno je prozatím platiti ve smyslu ustanovení §u 3 cit. zákona podle posledního předpisu.
V případech, kde striktní provádění citovaného zákona mělo by v zápětí příkrost pro poplatníky a kde to jejich hospodářské a výdělečné poměry skutečně odůvodňují, řídily se finanční úřady při povolování dlužníky dožadovaných platebních úlev podle zdejších vynesení v interpelaci citovaných (z 29. května 1921, č. 517012-5810-III-7B a z 24. května 1922, č. 55154-6714/22-III-9a).
Ke knihovnímu zajištění daňové pohledávky dochází jen v případech, kdy dobytnost této fest ohrožena, zejména pak u poplatníků notoričky liknavých, kteří ani po upomínání nezaplatí, ani povolených splátek nedodržují a svézákonné povinnosti zadost neučiní.
Postup finančních úřadů resp. daňových komisí při vyměřování přímých dlaní je přesně stanoven zákonem a každá úchylka od tohoto předepsaného postupu může býti poplatníkem naříkána pro nezákonnost, na př. vadu řízení odvoláním resp. stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu.
Pokud se okresu jabloneckého týká, dlužno podotknouti, že byla agenda vymáhání dlužných daní do nedávné doby značně zanedbanou. Vyměřování přímých daní státních dospělo zatím do běžného stavu kromě daně z příjmu, jejíž vyměření incl. r. 1923 bude v dohledné době skončeno.
V Praze dne 21. února 1924.
Ministr financí:
Inž. Bečka v. r.
III./4458 (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslanců dra E. Schollicha, Matznera a druhů
o předpojatosti oproti německým poštovním úředníkům ve Slezsku (tisk 4274/XIII).
Spořádaný a nerušený chod poštovní služby vyžaduje, aby všichni poštovní zaměstnanci ovládali státní jazyk v míře pro služební potřebu dostatečné.
Aby pak poštovní správa mohla dostáti povinnostem, jí, jako dopravnímu ústavy uloženým, snaží se vhodnou distribucí personálu, a to jak s hlediska služební zdatnosti, tak i jazykové kvalifikace, vybaviti úřady zaměstnanci tak, aby co do výkonnosti byly na žádoucí výši.
Je proto přirozené, že k tomuto cíli musí se přesvědčovati, zda a pokud ten který zaměstnanec těmto požadavkům vyhovuje.
Mimo to i při stanovení služební kvalifikace nutno přihlížeti také ke znalostí řečí. Ježto bylo zjištěno, že jednotlivá ředitelství pošt a telegrafů při stanovení jazykové kvalifikace zaměstnanců nepostupují stejnoměrně, bylo všem ředitelstvím uložena, aby u zaměstnanců jiné než československé národnosti, o nichž není nepochybně známo, že státní jazyk ovládají nebo kteří této skutečnosti již výkonem odborné zkoušky neprokázali, zjistila vhodným způsobem, jak dalece státní jazyk slovem a písmem ovládají.
Úředníkům, kteří byli pověřeni prováděním těchto zkoušek, bylo uloženo, aby dbali při nich stavovské vážnosti a vystřídali se všeho, co by mohlo zlehčiti úctu a důvěru, jichž jejich úřad vyžaduje.
V Praze dne 17. ledna 1924.
Minstr pošt a telegrafů:
Tučný v. r.
IV./4458 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Zierhuta a druhů o útisku německých obcí v soudních okresech domažlickém, novokdyňském, klatovském a sušickém (tisk 4261/V).
Podle výsledku sčítání lidu z roku 1921 nedosáhl počet německého obyvatelstva v soudních okresech shora jmenovaných hranice stanovené v §u 2 jaz. zákona. Vzhledem k tomu neplatí pro tyto soudní okresy výjimečná ustanovení tohoto paragrafu a příslušné okresní správy politické nejsou oprávněny používati jiného jazyka než státního. Nějaká jiná výjimka ze zásady té pro styk s obcemi zákonem stanovena není.
O stížnosti starosty obce Šprymberku do trestu uloženého jemu podle §u 25 zákona na ochranu republiky bude rozhodováno pořadem instancí. Mezi spisy jím vrácenými, byly některé velmi nutné a důležité, jako vyhlášky kontumace psů a doručení svolávacích tisků na vojenské cvičení.
Postup jazykového úřadování u okresní správy politické v Sušici vůči německým (4) obcím tohoto soudního okresu, jenž nemá jazykové menšiny alespoň 20%. odpovídá jazykovému zákonu a nelze na něm ničeho měniti. S obcemi soudních okresů Hartmanického a Kašperskohorského, které náležejí k soudním okresům menšinovým, dopisuje okresní správa politická za podmínek §u 2 jaz. zákona také jazykem německým.
Okresní správa politická v Klatovech řídí se ve styku s obcemi soudního okresu Nýrského, který náleží k menšinovým okresům, sama správně předpisy §u 2 jazykového zákona, ale některá obecní zastupitelstva učinila usnesení, že podání v jazyku státním nebudou ani přijímána ani vyřizována a vracela je stranám. Proto byla okresní politická správa nucena vydati onen výnos ze dne 1. (správně 4.) října 1923, o němž je v interpelaci zmínka, jehož obsah je však ve shodě s platnými zákony. Ve styku s obcí Jesení, jedinou v soudním okrese Klatovském, která má německou správu, nemůže okresní správa politická použiti jazyka německého, ježto v soudním okrese Klatovském bydlí sotva 2% německých občanů.
Stížnosti v interpelaci obsažené vycházejí ze základního omylu, že obcím náležejí jazyková práva menšin i v okresích, kde jazykové menšiny podle §u 2 jaz. zákona není. Prakse politických úřadů je ve shodě s jazykovým zákonem a není příčiny k zakročení.
V Praze dne 25. února 1924.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
V./4458 (původní znění).
Odpověď
ministrů vnitra, věcí zahraničních a spravedlnosti na interpelaci poslance dra E. Raddy a druhů o plakátech sletu dolnorakouské sokolské župy v Brně (tisk 4322/III).
Ve dnech 29. června až 2. července 1923 pořádán byl v Brně ťSlet Sokolské župy dolnorakouskéŤ. Alegorické plakáty k této slavnosti vydané a s povolením úřadů rozšiřované, byly bez závady tištěny ve Vídni a neobsahují při nepředpojatém zkoumání ničeho štvavého a surového a ničeho, co by namířeno bylo proti jinému státu nebo obyvatelstvu.
Nemáme tudíž příčiny k nějakému opatření.
V Praze dne 28. ledna 1924.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
Ministr věcí zahraničních:
Dr. E. Beneš v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Josef Dolanský v. r.
VI./4458 (původní znění).
Odpověď
ministrů vnitra a spravedlnosti na interpelaci poslance Aloise Stenzla a druhů o neodůvodněném zabavení časopisu ťSchönhengster ZeitungŤ (tisk 4281/VIII).
Okresní správa politická v Moravské Třebové zabavila č. 44 časopisu ťSchönhengster ZeitungŤ ze dne 3. listopadu 1923, shledavši v interpelovaném mstě skutkovou podstatu trestného činu podle §u 14 zákona na ochranu republiky.
Připouštím, že veřejný zájem na zabavení byl orgánem tiskovou prohlídku u okresní správy politické provádějícím přeceněn a že nebylo potřeba celé toto místo za závadné považovati. Proto také již státní zastupitelstvo v Brně, uvažujíc o svém návrhu na potvrzení zabavení podle §u 488 II. odst. tr. ř. omezilo návrh na potvrzení konfiskace soudem na větu ťDas bereits im Abmarsche...Ť až po ťin die wehrlose MengeŤ v níž shledalo skutkovou podstatu §u 488 tr. z. a čl. V zák. ze 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. z r. 1863.
Návrhu státního zastupitelstva, jímž zabavení bylo omezeno, bylo vyhověno rozhodnutím soudu, který zabavení věty uvedené z téhož důvodu potvrdil. Okresní správě politické dostalo se v tom směru již přiměřeného upozornění.
Jinak však, pokud jde o větu shora zmíněnou, kterou též soud za závadnou uznal, nelze okresní politické správě vytýkati ničeho, poněvadž vzhledem k obsahu této věty lze míti za to, že veřejný zájem zabavení její vyžadoval. Opravných prostředků proti zabavení použito nebylo.
V Praze, dne 18. ledna 1924.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Josef Dolanský v. r.
VII./4458 (původní znění).
Odpověď
ministra financí na interpelaci poslanců dra Czecha, Tauba, Grünznera a druhů, že se pensistům, cestujícím přechodně do ciziny, sráží z platů (tisk 4306/IX).
Na základě konaného šetření dovoluji si sděliti. že časopisecká zpráva v ťLidových NovináchŤ a ťTagesboteŤ, která vyvolala podání shora uvedené interpelace, nebyla vydána na pokyn ministerstva financí, nýbrž dalo k ní podnět z vlastní iniciativy zemské finanční ředitelství v Brně, které tak učinilo pouze v zájmu percipientů, poněvadž povážlivě se množily případy odjezdu do ciziny bez předchozího povolení a požívatelé odpočivných a zaopatřovacích požitků - nejsouce si vědomi důsledků svého jednání - vymlouvali se, zpravidla na neznalost předpisů ač každý percipient má v pensijním dekretu výslovně uvedeno že pensijní nebo zaopatřovací požitky se mu povolují s podmínkou že je bude bráti a požívati v tuzemsku.
Je možno, že uveřejnění zmíněného článku v časopisech bylo nepřímo vyvoláno výnosem ministerstva financí ze dne 5. června 1923, č. 56386 o výplatě pensí clearingovým řízením a o vydávání pasů pro pensisty, avšak otázka kdo dal podnět k tomuto uveřejnění, není ve věci samé rozhodnou, poněvadž nesporně se tak stalo výhradně v zájmu percipientů a článek ten odpovídá plně dosud platnému právnímu stavu, jenž je tento:
Při posuzování otázky pobytu pensisty v cizině a požívání jeho pense tamtéž, nutno vycházeti z dosud platného dvorního dekretu ze dne 23. července 1827, č. 30120 (a nikoli jak v interpelaci uvedeno dv. dekretu ze 14. října 1823, týkajícího se pensistů. kteří se věnovali službě námořního obchodu), jenž stanoví, že osoby, požívající pensí, provisí a darů z milosti, které se chtějí do ciziny odebrati, potřebují kromě cestovního pasu od politického úřadu také povolení od příslušného zemského úřadu podle předpisů v pensijních věcech pokud nechtějí plně ztratiti své požitky. V tomto dekretu je tedy zcela jasně vysloven důsledek nedovoleného odcestování do ciziny a není tedy nutně třeba pro ztrátu nároku na pensijní požitky. aby percipient trvale usídlil se v cizině bez dovolení, nýbrž sám fakt odcestování, resp. opuštění státního území má důsledek shora uvedený; že výklad tento jest správný, to potvrdil Nejvyšší správní soudní dvůr ve Vídni nálezem z 15. května 1908, č. 3815, v němž se výslovně praví, že pensista, který bez dovolení opustí státní území, ztratí, i když nezamýšlí trvale v cizině pobývati, momentem opuštění ipso facto nárok na pensi a to bez ohledu na dobu úředního zjištění.
Na dvorní dekret z 23. července 1827 navazují všechny pozdější předpisy, o nichž je také částečně zmínka v interpelaci, a které upravují pouze právo formální - to jest kompetenční - kdežto materielní právo v této otázce je upraveno v citovaném dvorním dekretu, na nějž ovšem také v materielním ohledu navázány jsou předpisy pozdější o důsledcích dovoleného pobytu v cizině t. j. zákon č. 99-1921 Sb. z. a n. resp. § 6 vl. nař. č. 234-1921 Sb. z. a n., a zákon č. 394-1922 Sb. z. a n. resp. vlád. nařízení č. 34-1923 Sb. z. a n. čl. VIII.
Z této úvahy zcela odůvodněné vyplývá, že percipient, který třeba na čas (a nikoli snad pouze za účelem trvalého pobytu) odcestuje do ciziny bez povolení příslušného finančního úřadu, má ztratiti vůbec nárok na pensi a nejenom na výhody zákona č. 99-1921 Sb. z. a n. event. na drahotní požitky podle čl. VIII. vládního nařízení č. 34-1923 Sb. z. a n. Úřady republiky Československé postupují v této věci velice liberálně, ježto pravidelně neprohlašují ztrátu nároku na pensi ihned, jakmile se dozví o nedovoleném pobytu percipienta v cizině, nýbrž, že srazí dotyčnému z celkových požitků pouze výhody zákona č. 99-1921 Sb. z a n. event. drahotní přídavky důsledkem čl. VIII. vlád. nařízení č. 34-1923 Sb. z. a n. K výplatě výhod podle citovaného zákona a drahotních požitků podle citovaného vládního nařízení nejsou zemská finanční ředitelství vůbec příslušna, ježto povolení vyhraženo jest ústředním úřadům podle § 6 nař. č 234-1921 Sb. z a n. a podle zákona čís. 394-1922 Sb. z. a n.
V interpelaci se tvrdí, že dvorní dekret z roku 1827 nemá dnes již oprávnění a naprosto neodpovídá nynějším poměrům. Naproti tomu nutno konstatovati, že nelze zrušiti platnost tohoto třebas hodně starého předpisu, neboť musí býti přední snahou finančních úřadů brániti tomu, aby pense vyplácené z prostředků veřejných byly vyváženy bez podstatných důvodů do ciziny, kterážto snaha nesporně vedla také bývalou vládu rakouskou k vydání tohoto omezujícího předpisu již před drahnou dobou a k dalšímu jeho zachováni i za poměrů daleko lepších. Tato snaha, vysvětlitelná za poměrů zcela normálních, je plně odůvodněna u všech států sukcessorních hospodářskými i politickými poměry, u našeho státu pak nad to ještě vysokou valutou, která je resp. do nedávné doby byla přímo vzpruhou k častějšímu i delšímu pobytu v sousedních státech s valutou horší.
Ostatně ministerstvo financí velice blahovolně vyřizuje odůvodněné žádosti za povolení pobytu a požívání odpočivných nebo zaopatřovacích požitků v cizině, i pokud se týče způsobu výplaty těchto požitků percipientům v cizině, poskytlo již značné úlevy, zrovna tak jako téměř ve všech případech, kdy o to bylo žádáno, prominuty byly straně následky nedovoleného pobytu v cizině čímž jí oživl ztracený podle norem již nárok na odpočivné nebo zaopatřovací požitky. Ze srovnání předpisů týkajících se této otázky a prakse ostatních států na půdě bývalého Rakousko-Uherska vychází nesporně na jevo, že náš stát v tom směru vycházel vždy nejvíce vstříc percipientům odpočivných a zaopatřovacích požitků.
Nelze proto vyhověti přání pánů interpelantů poněvadž jakýkoliv jiný postup než shora označený by odporoval dnešnímu právnímu stavu.
V Praze dne 21. února 1924.
Ministr financí:
Inž. Bečka v. r.
VIII./4458.
Odpověď
ministra průmyslu, obchodu a živností na interpelaci poslance Boboka a druhů v záležitosti podomních obchodníků (tisk 4354/VI).
Již od roku 1922 docházely ministerstvu obchodu četné stížnosti různých korporací i úřadů na provozování podomního obchodu cizími státními příslušníky, hlavně ťBosňákyŤ, na úkor domácích obchodníků.
Tito cizinci vykazovali se dozorčím orgánům potvrzením některé okresní správy politické o tom, že tam opověděli ťživnost trhoveckouŤ, jugoslávští příslušníci pak cestovním pasem, vydaným jejich vyslanectvím, kde při popisu osoby uvedeno, že majitel pasu provozuje podomní obchod. Tento pas pak dávali si vidovati městskými úřady.
Proto upozornilo ministerstvo obchodu ministerstvo vnitra, zemské správy politické v Praze, Brně a Opavě, Slovenské oddělení ministerstva obchodu v Bratislavě a Referát ministerstva obchodu pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě výnosem ze dne 3. listopadu 1922, čís. 44.325, že dle §u 3, bodu a) patentu ze dne 4. září 1852 čís. 252 ř. z., jsou cizinci vůbec vyloučeni z podomního obchodu v tuzemsku a postoupilo veškeré stížnosti příslušným úřadům za účelem zakročení.
Skutečně také zemské správy politické vydaly oběžníky, kde dány podřízeným úřadům pokyny, aby přísně zakročovaly proti podomním obchodníkům, kteří jsou příslušníky cizích států. Dále předkládaly s dotazem zemské správy politické z Čech a Moravy podomní knížky zdejších státních občanů ze Slovenska, opatřené doložkou tamních úřadů, podle které je majitel oprávněn také k návštěvě trhů, kteréžto oprávnění však platí jenom pro bývalé území Uherské, neboť podomní obchodnici na území Čech, Moravy a Slezska jsou z něho výslovně vyloučeni.
Konečně někteří podomní obchodníci ze Slovenska na území Čech, Moravy a Slezska nemohli se vůbec vykázati podomními knížkami nebo již prošlými, neb postrádali visa příslušné zemské politické správy, nebo dokonce provozovali podomní obchod na základě svého oprávnění k návštěvě trhů.
Jenom tito podomní obchodníci byli dozorčími orgány pozastavováni, kdežto jinak oprávněným podomním obchodníkům ze Slovenska, kteří mají své podomní knížky v pořádku, nečiní se žádných překážek, jak tomu také dosvědčuje značný počet těchto osob, které na celém území republiky bez překážky provozují podomní obchod.
V Praze dne 26. února 1924.
Ministr obchodu:
Inž. L. Novák v. r.
IX./4458.
Odpoveď
ministra zemedelstva na interpeláciu poslanca Floriana Tománka a spoločníkov v záležitosti prenájmu štátných pozemkov v Holiči (tisk 4317/VIII).
Drobní zemedelci domáhali sa četnými žiadosťami a intervenciami u ministerstva zemedelstva, aby od štátného velkostatku v Holiči bola im daná do drobného prenájmu väčšia čiastka pozemkov. Aby týmto žiadostiam vyšlo ministerstvo zemedelstva v ústrety, dalo na tomto velkostatku všetku postradatelnú pôdu vo výmere 12.61 ha na dobu 2 rokov od 1. októbra 1923 do 30. novembra 1925 do drobného prenájmu za ročné nájomné 350 Kč za 1 ha a to z volnej ruky tým uchádzačom, ktorí vo svojich žiadostiach prídelu pôdy sa domáhali. Samozrejme nemohli obdržať prídel tí, ktorí sa o prídel vôbec neuchádzali.
Čo sa týče výšky nájomného, je toto nájomné primerané a zodpovedá smerniciam stanoveným vyhláškou ministra zemedelstva zo dňa 6. novembra 1923 pre pachtovný rok 1923-24 na základe zákona zo dňa 13 dezembra 1922, č. 213 Sb. z. a n.
Na kolko sa týká sťažnosť pánov interpelantov prečo zmienané pozemky neboly prenajaté verejnou dražbou, podotýkam, že už výnosom ministerstva zemedelstva zo dňa 3. augusta 1921, číslo 41991-XV-21, nariadilo toto, aby prenájom pozemkov štátnych nedial sa, pokiať potrvajú mimoriadne pomery, verejnou dražbou, aby zabránené bolo umelému vyháňaniu nájomného do výšky, ale aby nájomné stanovené bolo vždy podla pomerov a aby nájom zadávaný bol drobným zemedelcom z volnej ruky.
Vzhladom na to, že štátny velkostatok v Holiči nemá dnes už k dispozicii pôdy, ktorú by mohol postrádať, je ministerstvo zemedelstva ochotné po vypršaní prenájmu pozemkov teraz daných do nájmu pri zadávaní nového pachtu drobným žiadatelom vyjisť v ústrety.
V Prahe dňa 27. februára 1924.
Minister zemedelstva:
Dr. Hodža v. r.
X./4458.
Odpověď
ministrů vnitra a spravedlnosti na interpelaci poslance Tausika a soudr. o provokační činnosti policejních úřadů v Košicích a o neudržitelné soudní praxi tamtéž (tisk 4157/XV).
Na základě konaného šetření sděluje se následující:
1. Provedeným šetřením nebylo u sedrie v Košicích zjištěno závad po stránce provádění jazykového zákona.
Předseda sedrie zkoumá po stránce jazykové podle platných předpisů jen ta podání došlá sedrie, jež patří do jeho senátu. Kromě toho rozhoduje jako předseda sedrie podle § 7 jazykového zákona cestou administrativní spory o užití jazyka při soudech.
Pokud se jazykové kvalifikace personálu u sedrie v Košicích týče, je o maďarskou menšinu postaráno více než dostatečně. Téměř dvě třetiny soudců, více než polovina kancelářských úředníků a třetina kancelářských pomocných sil ovládá tam maďarštinu lépe než slovenštinu. U státního zastupitelství jsou tři státní zástupci dokonale znalí jazyka maďarského.
Senáty nesestavují se podle národnostní příslušnosti, nýbrž se zřetelem na potřeby soudní agendy a podle věcné a jazykové kvalifikace soudců. Práce jest mezi soudce a senátu rozdělena tak, aby věci čistě maďarské projednávali soudcové znalí maďarštiny. Nastal-li snad ve vyřízení některého určitého případu průtah, nelze to podle uvedeného přičítati nedostatečnému počtu jazykově kvalifikovaného personálu, nýbrž notorickému přetížení soudců a povaze jednotlivých případů.
Průtahy ve vyřizování věcí maďarských jsou naopak způsobovány také tím, že dva ze soudců jsou zcela a dva z valné části neznalí státního jazyka, takže výroky těchto soudců musí býti pro strany překládány, aby bylo vyhověno předpisům jazykového zákona. Hlavně z toho důvodu je pro sedrii vydržován zvláštní překladatel z maďarštiny do slovenštiny.
Že jazykový zákon neprovádí se u soudů košických na úkor menšiny, o tom svědčí nejlépe ta okolnost, že od 1. ledna 1922 do 30. června 1923 došly předsednictva sedrie z celého obvodu sedrie pouze tři stížnosti do odmítnutí maďarských podání, v jiných případech odmítnutí si strany ani zástupci nestěžovali a projednávali k vyzvání soudu ve státním jazyku bez protestu, až na jediný bezdůvodný protest obhájce v trestní věci proti Masztelákovi a spol.
2. Jak ze spisů bylo zjištěno, bylo v právě uvedené trestní věci řízení provedeno přesně podle platných zákonných předpisů.
Vzhledem k tomu, že veškeré důkazy byly po ruce, mohlo toto řízení býti provedeno v poměrně krátké době, což bylo nutným již z toho důvodu, že se jednalo o věc vazební.
Po skončeném vyšetřování byla obžaloba sdělena obviněným, kteří se výslovně vzdali námitek. Tvrzení interpelace, že toto vzdání se stalo na nátlak, je vyvráceno již tou okolností, že obvinění sami žádali, aby hlavni přelíčení konala se ještě v porotním období, jež bylo právě zahájeno.
Obvinění zvolili si obhájce teprve po publikaci obžaloby a při publikaci nežádali, aby obžaloba byla obhájci doručena. Nestalo-li se tudíž doručení obžaloby obhájci hned po publikaci, byl tento postup odůvodněn ustanovením § 256 posl. odst. uh. tr. ř.
Správnost soudního rozhodnutí o námitkách podaných pak obhájcem nemůže ve smyslu § 98 úst. list. býti přezkoumávána ministerstvem spravedlnosti jako úřadem administrativním. Ostatně trestní řízení toto bylo po odročení skončeno rozsudkem porotního soudu z 20. června 1923, proti němuž odsouzení nepodali opravných prostředků.
Při trestním vyšetřování udali Masztelák a Tiszay jazyk slovenský, Mascsák jazyk maďarský jako mateřský. Obhájce dr. Gádor již před hlavním přelíčením odmítl obhajování obviněných slovenské národnosti jazykem slovenským a žádal sám předsedu senátu, aby se postaral pro tyto obviněné o jiného obhájce. Tímto obhájcem byl ustanoven den před přelíčením advokát dr. Kászonyi jenž obhajování přijal.
Při hlavním přelíčení konaném 11 dubna 1923 prohlásili Masztelák a Tiszay že jejich mateřskou řečí je maďarština, a tvrdili, že při vyšetřování vypovídali maďarsky. Ježto toto tvrzení bylo v odporu s protokoly o vyšetřování, byl předseda senátu nucen výslechem úředních osob, které působily při vyšetřován, zjistiti správnost původních protokolů. Tento postup byl za daného stavu věci plně odůvodněn.
Provedeným výslechem bylo pak zjištěno že jmenovaní obžalovaní při vyšetřování vypovídali jazykem slovenským, jejž udali za jazyk mateřský.
K návrhu obhájce dovolil soud usnesením, aby obžalovaní Masztelák a Tiszay při jednání používali maďarského jazyka. vzhledem k tomu, že znají toliko nářečí a nikoliv spisovnou slovenštinu. Toto usnesení bylo zřejmě ústupkem proti jazykovému zákonu a bylo podle stávající praxe jazykové zákonem plně odůvodněno další usnesení soudu, že právo užívati maďarštiny nevztahuje se na obhájce slovenských obžalovaných.
Ač toto usnesení netýkalo se obžalovaného Mascsáka ani jeho obhájce, prohlásil po jeho vynesení Dr. Gádor bez dalšího odůvodnění, že se vzdává obhajoby Mascsáka. Soud to vzal na vědomí a předseda ustanovil jmenovanému z moci úřední obhájce dr. Kászonyiho. Tvrzení interpelace, že tento advokát odmítl obhajováni, nesrovnává se se spisy.
Ještě týž den přihlásil se dr. Gádor znova za obhájce Mascsáka a byl usnesením soudu k obhajování připuštěn. Ve smyslu jazykového zákona súčastnil se jednání jazykem maďarským.