Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4457.

Návrh

poslance Jos. Tesky a soudruhů

na změnu a doplnění zákona ze dne 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n., o statním příspěvku k podpoře nezaměstnaných.

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne................,

jímž s mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 19. července 1921, čís. 267 Sb. z. a n., a státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Některá ustanovení zákona ze dne 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n., o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných, se mění, případně doplňují, a budou napříště zníti takto:

§ 1 odst. 1.

Osoby, které podléhají povinnému nemocenskému pojištění, nebo jste oprávněny dobrovolně se pojistiti pra případ nemoci, mají, pokud jsou úplné neb částečně nezaměstnané, nárok na státní příspěvek k podpoře v nezaměstnanosti za podmínek uvedených v tomto zákoně.

§ 3.

(1) Státní příspěvek jest příplatkem z prostředků státních k podpoře v nezaměstnanosti vyplácené z prostředků odborové organisace; odborová organisace vyplácí jej nezaměstnanému zároveň s podporou.

(2) Na výplatu státního příspěvku poskytuje ministerstvo sociální péče odborovým organisacím v posledním týdnu každého měsíce dle jejich přání pravidelné zálohy, nejvýše však ve výši jedna a půl násobného obnosu státního příspěvku, vyplaceného odborovou organisací v měsíci předcházejícím poukazu zálohy.

(3) Poskytnuté zálohy vyúčtuje odborová organisace ministerstvu sociální péče.

(4) Je-li nezaměstnaný členem několika odborových organisací, má v nezaměstnanosti nárok na státní příspěvek k podpoře v nezaměstnanosti toliko v jediné odborové organisaci.

§ 4.

V odstavci 1., čís. 1 a 7 pozbývá platnosti.

Číslo 2.

Odborová organisace je povinna vyžádati si od každého člena, jenž hodlá pro případ nezaměstnanosti u ní uplatňovati nárok na státní příspěvek, písemné prohlášení, že tento nárok nebude uplatňovati zároveň v jiné odborové organisaci. V případě přechodu z jedné odborové organisace do druhé, ruší pozdější písemné prohlášení prohlášení předchozí.

Odstavec 3.

S výplatou státního příspěvku může odborová organisace začíti zároveň s ohlášením ministerstvu sociální péče.

§ 5.

Čísla 2, 3, 4, 5, 6 a 8 pozbývají platnosti.

§ 6.

Číslo 2.

kdo bez důvodu, který by uznala odboravá organisace za platný, odmítl práci, nabídnutou mu veřejnou netra odborovou zprostředkovatelnou práce nebo jiným veřejným orgánem přes to, že nabídnutou práci může zastávati a že práce není toho rázu, aby ohrozila jeho odbornou výkonnost a je placena podle platného mzdového tarifu a podle sazeb obvyklých v místě, kde se má práce konati; má-li nezaměstnaný přijmouti práci mimu místo svého pobytu, jest mu zaručiti bezplatnou dopravu do místa pracovního k nastoupení práce. Nezaměstnaný není povinen přijmouti práci v podniku, v němž jest stávka nebo výluka;

Čísla 3 a 4 pozbývají platnosti.

§ 7.

Odstavec 2 a 3 pozbývá platnosti.

Odstavec 4.

Po dobu poválečných poměrů hospodářských ad účinnosti zákona až na další činí státní příspěvek bez ohledu na výši podpory, vyplácené odborovou organisací, v obcích do 7.000 obyvatel 8.- Kč denně, v obcích nad 7.000 obyvatel 10.- Kč denně a zvyšuje se o příplatek 2.- Kč denně na ženu neb družku a 1.- Kč denně na každé dítě, pokud se samo neživí.

Nový odstavec 5.

Za předpokladu v předchozím odstavci uvedeného a ve výměře tam stanovené vyplácí odborová organisace státní příspěvek po celou dobu nezaměstnanosti i tehdy, jestliže nezaměstnaný podporu v nezaměstnanosti podle jejích stanov již vyčerpal.

§ 8.

Nárok na státní příspěvek v nezaměstnanosti přísluší nezaměstnanému ode dne, od kterého má podle stanov odborové organisace nárok na podporu. V případech § 7 odst. 5 přísluší nezaměstnanému státní příspěvek od prvního dne nezaměstnanosti.

§ 9.

Způsob účtování státního příspěvku podle § 3, 4 a 7, odst. 4 a 5 určí ministr sociální péče po slyšení všech ústředen odborových organisací.

§ 10.

(1) Nezaměstnaní, kteří nemají podle stanov odborové organisace nároku na podporu v nezaměstnanosti jedině z důvodu, že nejsou ještě předepsanou dobu členy odborové organisace, mají nárok na příplatek státní, jako osoby uvedené v § 7, odst. 5. Tato ustanovení platí pouze po dobu 15 měsíců ode dne vyhlášení zákona.

(2) Nárok na státní příspěvek padle § 7, odst. 4 mají také nezaměstnaní, kteří nemají podle stanov odborové organisace nároku na podporu v nezaměstnanosti jenom proto, že doba, kterou ztrávili v zaměstnání, předpokládaném v § 1, nestačí podle stanov k nabytí tohoto nároku, nebo sice stačí, avšak byla přetržena přestupem z jiné odborové organisace.

§ 13.

Odstavce 2, 3 a 4 pozbývají platnosti.

§ 14.

pozbývá platností.

§ 15.

pozbývá platnosti.

Článek II.

Zákon tento nabude účinnosti po uplynutí tří měsíců, počítajíc od 1. dne měsíce následujícího vyhlášení, a ta pokud se týče nezaměstnaných, kteří teprve v době účinnosti zákona se stanou nezaměstnanými, a za šest měsíců později, pokud jde o nezaměstnané, kteří se jimi stali před účinností tohoto zákona; pro tyto nezaměstnané zůstane zatím v platnosti zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 322 Sb. z. a n., a zákony jej měnící, po případě doplňující.

Provésti tento zákon se ukládá ministru sociální péče po slyšení všech ústředen odborových organisací.

Odůvodnění.

Předkládajíce návrh novelisace zákona z 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n., o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných, jsme si dobře vědomi, že stát třídně buržoasní nikdy nebude s to, aby odstranil úplně problém nezaměstnanosti, jehož podstata spočívá v dnešních společenských řádech; v nespořádaném hospodaření, které se doje pra zisk, nikoliv plánovitě pro spotřebu. Odstraniti nezaměstnanost v samých jejích kořenech znamená, odstraniti dnešní hospodářské řády, což neučiní stát ani kterákoliv jeho instituce, pokud jsou, jako u nás, jen prostředkem moci vládnoucí buržoasní třídy.

V našich poměrech tedy může jíti pouze a pokus odstraniti aspoň následky nezaměstnanosti. V tomto směru trváme na zásadním stanovisku komunistické strany v Československu, že tak zv. systém gentský, zavedený zákonem z 19. července 1921, čís. 267 Sb. z. a n., se pro úpravu této otázky v rozvrácených hospodářských poměrech doby poválečné s hlediska dělnické třídy naprosto nehodí. Podrobně své stanoviska vytkla komunistická strana v Československu ve svých oficielních projevech, ústředna rudých odborů. Mezinárodní Všeodborový Svaz, v přípise ministerstvu sociální péče ze dne 25. ledna 1924 a poslanecký klub komunistické strany v naléhavé interpelaci, kterou zároveň s tímto návrhem podal. Jak o výsledný požadavek těchto svých projevů zdůraznily zmíněné instituce zachování dosavadního systému podporování nezaměstnaných výhradně z prostředků státních, při čemž vytkly jako nutný předpoklad opravu některých příkrých ustanovení dosavadního zákona a změnu neliberální praxe státních orgánů, jež jsou povolány, aby a podporách v nezaměstnanosti rozhodovaly. S hlediska zájmů dělnické třídy, jež jsou pro nás jedině rozhodujícími, pokládáme toto řešení za jedině správné a spravedlivé.

Odvolávajíce se v podrobnostech na kritik u provedenou námi ve zmíněné naléhavé interpelaci, shrnujeme stručně:

Zavedení gentského systému dle zákona z 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n., v dnešních poměrech hospodářských znamená pro dělnickou třídu v Československu:

1. Využití nezaměstnanosti jako trvalé hybné síly k další důsledné deflaci, t. j. k snižování mezd a platů nepoměrně rychlejším tempem, než klesají ceny životních potřeb

2. útok na životní míru nejen nezaměstnaných, ale i celé dělnické třídy;

3. ohrožení nezávislosti a třídního charakteru odborových organisací jako nástrojů boje dělnické třídy.

Pokládáme za svou povinnost odhalovati pravé úmysly vlády a další nebezpečí, jež z uskutečnění jejich při pravděpodobném vývoji dnešních hospodářských poměrů a vzájemném vztahu politických mocenských sil v tamto státě mohly by pra dělnickou třídu vzejíti.

Proto také je přirozeně účelem našeho návrhu novelisace vtisknouti zákonu o gentském systému z r. 1921 takový ráz, aby v něm úmysly vlády, které se zavedením jeho spojuje, nenašly opory.

Navrženou novelisací tudíž žádáme:

1. Po celou dobu poválečných poměrů hospodářských zavedení státního příspěvku ve výši dosavadních státních podpor v nezaměstnanosti a ta bez ohledu na výši podpory, vyplácené z prostředků odborové organisace, a bez ohledu na to, jak dlouho v jednotlivém případě nezaměstnanost trvá;

2. v období prvních 15 měsíců po vyhlášení zákona výplatu téhož státního příspěvku nezaměstnaným, kteří dosud nebyli členy odborové organisace, v období karenční lhůty, po kterou by podle stanov organisace neměli nároku na podporu; a výplatu téhož státního příspěvku nezaměstnaným, jež si neodbyli do okamžiku nezaměstnanosti karenční lhůty z důvodu, že bud nebyli ještě vůbec tak dlouho v příslušném zaměstnání, nebo karenční lhůtu přetrhli přestupem z jiné organisace;

3. odstranění všech ustanovení, jež omezují jakkoliv nezávislost odborových organisací, podrobují je ať v jakémkoliv ohledu dozoru státních orgánů nebo umožňují, státním orgánům persekuci odborových organisací v určitém směru;

4. zrušení všech ustanovení, která omezují nárok nezaměstnaných na státní příspěvek nebo brání odborovým organisacím, aby při rozhodování o nároku na podporu a příspěvek vykladaly zákon liberálně ve prospěch nezaměstnaných;

5. poskytování záloh státem na výplatu státního příspěvku proti dodatečnému vyúčtování.

Účelem článku II. našeho návrhu jest, aby gentský systém byl postupně uváděn v život tak, aby odborové organisace mohly se na jeho provádění řádně zaříditi.

Jsme si vědomi, že by uskutečněním těchto požadavků pozbyl gentský systém dle zákona č. 267 z r. 1921 mnohých ze svých charakteristických znaků. Ta jest ovšem docela přirozené, jestliže zcela proti původnímu úmyslu zákonodárců má býti zákon uveden v účinnost nyní v době mimořádné hospodářské krise a státi se nástrojem hospodářské politiky, dělnické třídě krajně nepřátelské.

Celková úhrada nákladu; jenž bude s prováděním tohoto zákona spojen, ve výši Kč 500 mil. budiž opatřena povinnou půjčkou vnitrozemskou, kterou budou nuceny upsati všechny podniky veřejné účtující ze svých zisků dosažených v r. 1923 a přesahujících 6%.

Po stránce formální navrhujeme, aby osnova byla přikázána výboru sociálně-politickému a pak rozpočtovému.

V Praze dne 14. března 1924.

Teska,

Blažek, Houser, Koutný, Kunst, Rouček, Darula, Kučera, dr. Šmeral, Burian, Malá, Krejčí, Skalák, Haken; Tausik, Kreibich, Mikulíček, Warmbrunn, Bubník, Toužil, J. Kříž, Merta, Svetlik.