Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4456.

Naléhavá interpelace

poslance Jos. Tesky a soudruhů

vládě

o zavedení tak zv. gentského systému v podporách nezaměstnaných.

Dle zpráv denního tisku i dle oficielních sdělní hodlá vláda dne 1. července t. r. v účinnost uvésti zákon z 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n., o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných. Tímto zákonem má býti u nás zaveden v podpůrné péči a nezaměstnané tak zv. gentský systém, který má nahraditi dosavadní podporování nezaměstnaných, které se dle zákona z 12, srpna 1921, č. 322 Sb. z. a n., ve znění zákona z 21. prosince 1921, č. 482 Sb. z. a n., a zákona z 21. prosince 1922, č. 400 Sb. z. a n., dálo výhradně z prostředků státních.

Protestujeme proti tomuto úmyslu a varujeme vládu před jeho provedením. Zavedení gentského systému podstatně znamená, že se polovina nákladu na podpory nezaměstnaných přesouvá na odborové organisace čili na dělníky, kteří budou nuceni zajišťovati si podpory pro nezaměstnanost přiměřeně zvýšenými příspěvky. Při tom zkracuje zmíněný zákon dobu státního příspěvku na 4, po případě jen na tři měsíce v ruce, aniž se lze jakkoliv nadíti, že by aspoň odborové organisace při novém, beztak enormním zatížení byly, zejména s počátku, nad to ještě s to, aby samy déle podporu vyplácely.

Na výplatu státního příspěvku nehodlá vláda poskytovati zálohy, nýbrž odborové organisace mají jej vypláceti ze svých prostředků na dodatečnou úhradu státu. Obavy, že odborové organisace při takovémto poskytování úvěru státu, ocitnou se velmi často ve značných nesnázích jsou více než odůvodněny, uváží-li se, jak liknavě plní stát své peněžní závazky v jiných oborech, ku př. při výplatě zadržených důchodů válečných poškozenců.

Ačkoliv, jek řečeno, gentský systém snižuje vlastně náklady státu na podporování nezaměstnaných aspoň na jednu polovinu, zůstávají podmínky nároku na příspěvek státní pro nezaměstnané v podstatě stejně příkré, jako dosavad. Zvláště vytýkáme, že výminečně nepříznivá ustanovení o sezonních dělnících jsou v zákoně o státním příspěvku doslova táž, jako dosud, což pokládáme na dále za stav neudržitelný. Na druhé straně váže zákon o gentském systému volné uvážení odborových organisací při povolování státního příspěvku tak těžkými trestními sankcemi, že jest již napřed vyloučena jakákoliv, byt sebe menší liberální praxe odborů, jež by aspoň poněkud korigovala dosavadní praxi státních orgánů, dělnictvu nepříznivou, ba nepřátelskou.

Za to, že na odborové organisace přesouvá polovinu nákladů, staví je zákon; pokud jde o činnost podpůrnou, pod dalekosáhlou kontrolu státní, obmezuje jejich volné rozhodování a přijímání členů a ohrožuje tak jejich neodvislost.

Gentský systém podporování nezaměstnaných hodí se svou podstatou do normálních poměrů hospodářských. V době rozvratu světového hospodářství, v době chronických krisí hospodářských; jest s hlediska dělnické třídy nepřijatelný. Ani se nepouštíme do dalšího podrobnějšího rozboru všech důsledků, jež by zavedení gentského systému v životních poměrech dělnické třídy vyvolalo. Opakujeme však, že gentský systém sníží ještě dále životní míru nezaměstnaných, přesune valnou část nákladů na bedra zaměstnanců, zkrátí dobu požívání podpor v nezaměstnanosti a v době trvalé hospodářské krise zatíží dalekosáhle odborové organisace.

Jest zajímavo, že právě v době, kdy odborníci i vládní kruhy velmi starostlivě zkoumají otázku, zda a do jaké míry unesou nové instituce chystaného sociálního pojištění pojišťovací risika, má býti uvaleno na odbrové organisace bez jakýchkoliv odhadů a výpočtů takové risikové břemeno jako jsou podpory nezaměstnaných, jež všude tam, kde se jednalo o zavedení pojištění, pro nezaměstnanost, působila právě největší obtíže. Tuto, možno říci, neodpovědnou lehkomyslnost lze si vysvětliti jedině tím; že tu jde o orgány dělnické třídy na jejichž existenci nejsou přirozeně ani tento třídně buržoasní stát ani jeho vláda interesovány.

Tím spíše však my, jako zástupci dělnické třídy, jsme povinni předvídati veškerá nebezpečí, jež dělnické třídě hrozí a to tím spíše, ježto nás takřka denní zkušenost poučuje; že třídně buržoasní stát není s to, aby cokoliv podstatně prospěšného pro dělnickou třídu učinil. A činí-li zdánlivé ústupky na jedné straně, činí to s úmyslem, aby na druhé straně docítil ještě většího prospěchu.

I se zavedením gentského systému při podporování nezaměstnaných spojuje vládá postranní úmysly; které jsou pro ni rozhodující stejně jako pro nás jest důležita jich znalost při boji proti skutečným záměrům vlády. Hlavním účelem gentského systému jest; aby stát, důsledně prováděje deflaci, snížil dle možnosti své výdaje na podporu nezaměstnaných; tím za jeden rok ušetří tolik; co jej bude státi sociální pojištění za celých prvních patnáct let.

Dnes, kdy stát zasahuje svou deflační politikou, obchodními smlouvami a v zahraniční politice svojí zaujatostí vůči sovětskému Rusku tak hluboko do vývoje našich hospodářských poměrů, pokládáme za jedině správné a spravedlivé, aby nesl také výhradně on všechny důsledky této politiky, zejména náklady na podpory nezaměstnaných.

Proto trváme rozhodně na tom, aby při poskytování podpor nezaměstnaným byl zachován dosavadní princip, t. j. aby podpory nezaměstnaných byly vypláceny nadále státem, při čemž ovšem pokládáme za nutno, aby některá přísná ustanovení zákona a zejména přímo nepřátelská praxe státních orgánů při povolování podpor nezaměstnaným byla korigována. V tom směru trváme na zásadách, které jsme vytkli již loňského roku ve svém návrhu na novelisaci zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 322 Sb. z. a n., o podpoře nezaměstnaných (tisk č. 4013).

Kdyby přes tento náš zásadní odpor měl býti gentský systém zaveden, pokládáme za nevyhnutelno, aby zákon z 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n., o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných, byl dříve podstatné novelisován tak, aby aspoň, pokud to vůbec lze, vyhovoval dnešnímu období rozvratu světového hospodářství a chronické nezaměstnanosti, jež v důsledku toho stíhá dělnickou třídu. V tomto směru dovoláváme se svého návrhu na novelisaci tohoto zákona, který jsme skoro současně s touto naléhavou interpelací podali.

Zavedení účinnosti zákona z 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n., o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných, v jeho dosavadním nezměněném znění pokládáme za útok třídně buržoasní vlády na životní míru dělnické třídy a na její orgány, odborové organisace.

Při této příležitosti protestujeme co nejostřeji proti způsobu, jakým vláda zavedení gentského systému připravuje. O prováděcím nařízení k tomuto zákonu konala vláda porady, k nimž pozvala tyto odborové ústředny: Odborové Sdružení Československé, Československou Obec Dělnickou, Deutscher Gewerkschaftsbund v Liberci a Ústřednu křesťansko sociálních Svazů.

Přes množství protestů i přes oficielní protest Mezinárodního Všeodborového Svazu nebyla k poradám pozvána tato ústředna rudých odborů, zastupující při nejmenším aspoň tolik všeho odborově organisovaného dělnictva v Československé republice jako kterákoliv jiná odborová ústředna a na její názor vůbec se nevzal zřetel. Vláda tu jednala zřejmě proti výslovnému ustanovení § 7 zák. č. 267 z r. 1921. Tato jednání vlády považujeme za útok na nejuvědomělejší část dělnické třídy v tamto státě a spatřujeme v něm nový důkaz, že se vláda dala úplně do služeb kapitalistické ofensivy.

Tážeme se vlády:

1. Je vláda ochotna upustiti od svého úmyslu a setrvati při dosavadním způsobu podporování nezaměstnaných a předložiti zároveň neprodleně návrh novelisace zákona z 12. srpna 1921, č. 322 Sb. n. a n., a podpoře nezaměstnaných, dle zásad vytčených v našem návrhu tisk č. 4013?

2. Nehodlá-li vláda vyhověti předchozímu požadavku, jest ochotna dříve předložiti návrh novelisace zákona ze dne 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n., o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných, dle našeho návrhu ze dne 14. března t. r., který zároveň padáváme?

3. Jest vláda ochotna při vydání prováděcího nařízení bráti zřetel ke stanovisku Mezinárodního Všeodborového Svazu, vytčenému v přípise ministerstvu Sociální péče ze dne 25. ledna 1924?

4. Proč proti výslovnému ustanovení § 7 zák. č. 267 z r. 1921, dle něhož má vláda před vydáním přechodných ustanovení o gentském systému slyšeti ústředny odborových organisací, nepozvala vláda k poradám a prováděcím nařízení k citovanému zákonu ústřednu rudých odborových organisací, Mezinárodní Všeodborový Svaz, ani po výslovném oficielním protestu jeho a proč ministerstvo sociální péče neodpovědělo na zmíněný přípis Mezinárodního Všeodborového Svazu ve věci tak závažné?

Žádáme od vlády neprodlenou, jasnou odpověď na všechny předchozí otázky a varujeme ji před jakýmkoliv nepředloženým krokem a opatřením, nepříznivým dělnické třídě. Vnitropolitická ani zahraniční posice vlády není dnes daleko taková, abychom klidně nechali provokovati dělnickou třídu a jednu z nejsilnějších ústředen odborových.

V Praze dne 14. března 1924.

Teska,

dr. Šmeral, Warmbrunn, Bubník, Blažek, Skalák, Koutný, Burian, Rouček, Kunst, Kreibich, Haken, Merta, Mikulíček, Houser, Tausik. J. Kříž, Toužil, Krejčí, Darula, Svetlik, Malá, Kučera.