Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4427.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne...................................,

o labských plavebních soudech.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Labské plavební soudy.

§ 1.

(1) V republice Československé působí jako soudy uvedené v čl. 44. Labské plavební akty ze dne 22. února 1922 a v čl. 1. dodatečné úmluvy ze dne 27. ledna 1923 (labské plavební soudy) jednak soudy okresní, jednak politické úřady prvé stolice.

(2) Soudy a úřady tyto určí a obvod jejich vymezí vláda nařízením, přihlížejíc k ustanovení věty 2, čl. 44. Labské plavební akty.

Okresní soudy jako labské soudy plavební.

Příslušnost věcná.

§ 2.

Okresním soudům jako labským soudům plavebním náleží výlučně, nehledíc k hodnotil předmětu sporu, rozhodovati o sporech, týkajících se:

a) škod způsobených kapitány, veliteli lodí nebo plavci vorů za cesty nebo při přistání;

b) výše poplatku za zachránění nebo jiných odměn za pomoc při ztroskotání;

c) smluv a závazků mezi vlastníky, kapitány, veliteli lodi, plavci vorů, lodivody, členy posádky a cestujícími;

d) placení poplatků zavedených podle čl. 42. Labské plavební akty,

pokud tyto spory týkají se plavby na mezinárodní síti labské (čl. 1. Labské plavební akty), s výjimkou plavby od Hamburku neb Hamburku do širého moře.

Příslušnost místní.

§ 3.

Místně příslušným okresním soudem jako labským soudem plavebním jest:

a) v případě § 2, písm. a) a b), soud, v jehož obvodu byla způsobena škoda nebo poskytnuta pomoc;

b) v případě § 2, písm. c), soud, v jehož obvodu má býti smlouva splněna;

c) v případě § 2, písm. d), soud, v jehož obvodu jest poplatky platiti.

Politické úřady prvé stolice jako labské soudy plavební.

Příslušnost věcná.

§ 4.

Politickým úřadům prvé stolice jako labským soudům plavebním náleží vyšetřovati a souditi o přestupcích policejních předpisů ve věcech plavebních, týkajících se plavby na mezinárodní síti labské (čl. 1. Labské plavební akty), s výjimkou plavby od Hamburku neb Hamburku do širého moře.

Příslušnost místní.

§ 5.

Místně příslušným politickým úřadem prvé stolice jako labským soudem plavebním jest úřad, v jehož obvodu byl přestupek spáchán.

Osvobození od jistot a záloh.

§ 6.

(1) V řízení před labskými plavebními soudy nelze od cizinců z důvodu jejich státní příslušnosti nebo proto, že nemají v tuzemsku bydliště, aniž se tu zdržují, požadovati jakékoliv jistoty. Totéž platí pro složení zálohy, které by mohlo býti žádáno na cizincích pro zajištění soudních útrat.

(2) Kapitánu, veliteli lodi nebo plavci vorů nemůže býti bráněno, aby pokračoval v cestě z důvodu, že je proti němu zahájeno řízení, jakmile složil jistotu, požadovanou soudcem pro předmět sporu.

Řízení opravné.

§ 7.

(1) Z rozhodnutí labských plavebních soudů mohou strany podati opravný prostředek buď k příslušné tuzemské druhé stolici, nebo k mezinárodní labské komisi.

(2) Obrátí-li se jedna strana k tuzemské druhé stolici, druhá k mezinárodní labské komisi, náleží rozhodnouti té stolici, k níž byl podán opravný prostředek nejdříve vznesený.

§ 8.

(1) Podá-li strana opravný prostředek k mezinárodní labské komisi, doručí jej labský plavební soud druhé straně, která může do lhůty dvou týdnů ode dne doručení podati odpověď.

(2) Jakmile labskému plavebnímu soudu dojde odpověď nebo projde lhůta, předloží mezinárodní labské komisi všechny spisy.

§ 9.

(1) Opravný prostředek k mezinárodní labské komisi staví vykonatelnost rozhodnutí labského plavebního soudu, pokud je to ustanoveno o opravném prostředku k tuzemské druhé stolici.

(2) O otázkách, týkajících se prozatímní exekuce, o odkladu a zrušení exekučních opatření, provedených podle rozhodnutí labského plavebního soudu, rozhoduje se podle tuzemských předpisů.

Poskytování právní pomoci mezinárodní labské komisi.

§ 10.

(1) Soudy a úřady jsou povinny v mezích své příslušnosti vyhověti mezinárodní labské komisi, dožádá-li je o výslech svědků nebo znalců. O roku pro výslech určeném zpraví soud neb úřad mezinárodní labskou komisi, která může býti výslechu přítomna nebo se dáti zastupovati některými svými členy.

(2) Oznámí-li mezinárodní labská komise soudu neb úřadu, že chce sama provésti nebo některými svými členy dáti provésti místní ohledání, soud neb úřad oznámí to stranám, zúčastní se místního ohledání a provede potřebná opatření pořádková.

(3) Náhradu poplatků, vyplacených podle zákona svědkům a znalcům, jakož i pravidelné útraty způsobené účastí soudu při místním ohledání, požadujž soud neb úřad dožádaný na mezinárodní labské komisi.

Výkon a rozhodnutí mezinárodní labské komise.

§ 11.

(1) Proti rozhodnutím mezinárodní labské komise není dalšího opravného prostředku.

(2) Rozhodnutí tato jsou vykonatelna v tuzemsku podle předpisů platných pro výkon cizozemských exekučních titulů, pro něž jest vzájemnost zaručena.

Ustanovení přechodná a závěrečná.

§ 12.

(1) Tento zákon nabude účinnosti dnem 1. dubna 1924.

(2) Současně zrušují se předpisy jemu odporující, jmenovitě čl. VI., č. 3., zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 110 ř. z. (uvozovacího zákona k jurisdikční normě) a předpisy v něm uvedené, zejména presidiální dekret dvorní komory ze dne 2. prosince 1845, č. 912 sb. zák. soud., a výnos ministerstva spravedlnosti ze dne 9. srpna 1868, č. 9132, uveřejněný ve vyhlášce vrchního zemského soudu v Čechách ze dne 31. srpna 1868, č. 24 čes. z. z., jakož i výnos ministerstva vnitra ze dne 29. července 1868, č. 3298, uveřejněný ve vyhlášce místodržitelství ze dne 17. srpna 1868, č. 21 čes. z. z.

§ 13.

Provedením tohoto zákona pověřují se ministři spravedlnosti a vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

Přijetím dodatečné úmluvy k Labské plavební aktě ze dne 22, února 1922, uzavřené dne 27. ledna 1923 v Praze, zavazuje se Československá republika, že učiní všechna opatření, aby ustanovení dodatečné úmluvy mohla vejíti v účinnost.

K tomu účelu předkládá vláda tuto osnovu zákona, jímž se provádějí v tuzemském právním řádu změny vyžadované jednotlivými předpisy dodatečné úmluvy.

Jak již v důvodové zprávě k dodatečné úmluvě (srov. vládní návrh č. tisku poslanecké sněmovny N. S. R. Č. 4258) jest uvedeno, nežádá ani Labská plavební akta, ani dodatečná úmluva, aby pro agendu přikázanou těmito smlouvami plavebním soudům byly zřízeny zvláštní stolice, nýbrž připouští, aby se; provádění této agendy svěřilo soudům neb úřadům již zřízeným. Opírajíc se o ustanovení závěrečného protokolu Labské plavební akty k čl. 44. - 47., navrhuje osnova, aby jako labské plavební soudy fungovaly jednak soudy okresní, jednak politické úřady prvé stolice, jimž i dosud agenda tato náležela (srv. vyhlášku vrchního zemského soudu v Čechách, čís. 24/1868 čes. z. z. a vyhlášku místodržitelství v Čechách č. 21/1868 čes. z. z.).

K jednotlivým ustanovením osnovy sluší podotknouti:

§ 1, odst. 2., vyhrožuje vládnímu nařízení, aby určilo, které z okresních soudů a okresních politických správ budou pověřeny agendou labských plavebních soudů. Při výběru těchto soudů a úřadů bude nutno přihlížeti k ustanovení čl. 44. Labské plavební akty, že sídlo soudů má býti v místech co možná nejbližších řece. Z těchto důvodů vyhražuje se vládnímu nařízení také vymeziti obvod soudů a úřadů, určených za plavební soudy, třeba odchylně od jejich pravidelného obvodu, aby nebylo nutno určiti za plavební soudy také soudy nebo úřady, jichž obvod zahrnuje sice také určité části labského povodí, jež však samy mají sídlo své v městech od řeky vzdálených. Nepomýšlí se na změnu hranic soudních neb politických okresů, nýbrž pouze na to, přikázati - kde by toho potřeba vyžadovala - agendu z dvou nebo několika obvodů jedinému soudu neb úřadu.

Ustanovení § 2 vymezuje věcnou příslušnost okresních soudů jako labských soudů plavebních, odpovídajíc doslova čl. 1, č. 2., dodatečné úmluvy. V důvodové zprávě k dodatečné úmluvě je zdůrazněno, že působnost plavebních soudů omezena je na věci, týkající se plavby na Labi nad Hamburkem a Hamburkem. Tento předpis bylo třeba výslovně pojmouti do návrhu, stejně jako předpis, že okresním soudům jako soudům plavebním příslušejí i ony spory, jež by jinak, hledíc k hodnotě předmětu sporu, náležely před soudy sborové.

Místní příslušnost okresních soudů jako labských soudů plavebních stanoví § 3 shodně s čl. 2. dodatečné úmluvy.

Ustanovení §§ 4 a 5 vymezují věcnou a místní příslušnost politických úřadů prvé stolice jako labských soudů plavebních, přejímajíce předpisy čl. 1., č. 1., a příslušný předpis čl. 2. dodatečné úmluvy s dodatkem, že policejními předpisy ve věcech plavebních sluší v § 4 rozuměti předpisy vydané pro plavbu na mezinárodní labské síti.

Zvláštních ustanovení o řízení před plavebními soudy není v návrhu zapotřebí. Podle čl. 45., odst. 1., Labské plavební akty vyhrazena jest úprava řízení před plavebními soudy zákonodárství příslušného pobřežního státu. Ježto u nás jako labské soudy plavební budou fungovati buď soudy okresní, buď politické úřady prvé stolice, jest zřejmo, že budou postupovati podle předpisů platných vůbec pro řízení před soudy okresními, resp. před politickými úřady prvé stolice. Předpisy tyto odpovídají i přání vyslovenému v čl. 45., odst. 2., Labské plavební akty, že řízení před plavebními soudy má býti pokud možno nejjednodušší a nejrychlejší.

Ustanovení § 6 opakuje předpis čl. 3. dodatečné úmluvy.

§§ 7 a násl. obsahují předpisy o řízení opravném. Labská plavební akta i dodatečná úmluva mluví o odvolání z rozsudků (l'appel des jugements), vynesených labskými plavebními soudy. Avšak pojmy "jugement" a "appel" neznamenají "rozsudek" a "odvolání" v našem slova smyslu, kde jimi rozuměti sluší jen konečný výrok řádného soudu a opravný prostředek podaný proti tomuto konečnému výroku k soudu nadřízenému. Pojem "jugement" zahrnuje též výrok správního úřadu, jenž bude fungovati jako labský plavební soud, pojem "appel" - jak vyplývá z ustanovení čl. 2., písm. d), Labské plavební akty - též stížnost (rekurs) proti výroku soudu nebo správního úřadu. Aby z použití slov "rozsudek" a "odvolání" nevznikly pochybnosti, používá vládní návrh termínů "rozhodnutí" a "opravný prostředek" a zahrnuje tak prvým pojmem rozsudek a usnesení soudu a rozhodnutí úřadu správního, druhým pak odvolání v řízení soudním a stížnost (rekurs) v řízení soudním nebo správním.

Jinak shrnuje § 7 jen předpisy čl. 46. Labské plavební akty a čl. 5. dodatečné úmluvy, že řízení opravné před tuzemskou druhou stolicí řídí se obecnými předpisy, netřeba zvláště vytýkati. Podmínky a náležitosti opravného prostředku k mezinárodní labské komisi stanoveny jsou v čl. 6. dodatečné úmluvy.

Jestliže strana obrátí se na komisi, náleží komisi rozhodnouti nejen o meritu opravného prostředku, nýbrž také, zda byl řádně podán (srv. závěrečný protokol ke čl. 4. a 6. dodatečné úmluvy). Jmenovitě musí komise sama rozhodnouti o podmínce stanovené v druhém odstavci čl. 4, dodatečné úmluvy, činnost labského plavebního soudu omezí se v těchto případech na to, aby doručil opravný prostředek druhé straně, přijal její odpověď a předložil všechny spisy věci se týrající komisi. Tato povinnost soudu vymezena je §em 8.

Ježto opravný prostředek ke komisi rovná se opravnému prostředku vznesenému k tuzemské stolici, má také moc za stejných podmínek staviti vykonatelnost rozhodnutí prvé stolice. Dodatečná úmluva nevytýká sice výslovně tento důsledek, pokládajíc jej za samozřejmý, v návrhu bylo však třeba dáti o něm zvláštní ustanovení (§ 9, odst. 1.), k němuž vhodně se připojuje ustanovení čl. 7. dodatečné úmluvy o prozatímních exekučních opatřeních, provedených podle rozhodnutí prvé stolice.

Podle čl. 8. dodatečné úmluvy rozhoduje komise zásadně pouze podle spisového materiálu sebraného labským plavebním soudem. Uzná-li toho potřebu, může však provésti místní ohledání za účasti příslušného soudu neb úřadu nebo dožádati příslušný soud neb úřad o výslech svědků nebo znalců. Příslušným soudem neb úřadem je v tomto případě onen soud neb úřad, v jehož obvodu průvodní úkon má býti proveden. Nemusí to býti právě soud, jenž je pověřen agendou labského plavebního soudu, a proto stylisován je § 10 tak, aby se vztahoval na všechny soudy Československé republiky.

Podle čl. 12. dodatečné dohody jsou rozhodnutí komise vykonatelna na území všech států smluvních podlep předpisů platných pro výkon rozsudků soudů cizozemských. Stanoví proto § 11 návrhu v odst. 1., že rozhodnutí komise je konečné a další opravné prostředky že jsou vyloučeny, v odst. 2. dává; předpis o vykonatelnosti těchto rozhodnutí. Z důvodů uvedených v tisku čís. 4258 při čl. 12. dodatečné úmluvy nelze ovšem pro rozhodnutí komise žádati průkaz vzájemnosti, zmíněný v § 79 ex. ř.

Účinnost nového zákona, musí nastati dnem, kdy vstoupí v platnost dodatečná úmluva (srv. čl. 13. této úmluvy). Ježto protokol o uložení ratifikací dodatečné úmluvy byl uzavřen dnem 31. prosince 1923, nabývá dodatečná úmluva platnosti dnem! 1. dubna 1924. Navrhuje se proto v § 12, odst. 1., osnovy tento den jako den účinnosti zákona. Dnem účinnosti zákona pozbudou platnosti dřívější ustanovení jemu odporující, jmenovitě předpisy uvedené v § 12, odst. 2., návrhu.

Zvláštních ustanovení přechodných není zapotřebí. Teprve dnem, kdy dodatečná úmluva vstoupí v platnost, vzniká pro Československý stát závazek, aby na svém území zabezpečil její provádění. Teprve od toho dne budou soudy a úřady vládním nařízením (§ 1, odst. 2.) stanovené fungovati jako labské soudy plavební a bude možno z jejich rozhodnutí odvolávati se k mezinárodní labské komisi. Dodatečná úmluva ani tento zákon nemohou se vztahovati na řízení, zahájená dříve ve věcech, uvedených v § 2 a 4 tohoto návrhu, před soudy neb úřady podle dosavadních předpisů příslušnými.

Vláda navrhuje, aby tento její návrh zákona byl projednán zkráceným řízením podle § 55 j. ř.; zároveň projevuje přání, aby návrh byl přikázán v obou sněmovnách Národního shromáždění výboru ústavně-právnímu k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

K odůvodnění návrhu na zkrácené řízení se uvádí:

Československá republika jest svým přístupem k dodatečné úmluvě k Labské plavební aktě zavázána učiniti opatření, aby tato úmluva mohla býti ode dne 1. dubna 1924 na jejím území zachovávána. Má-li Československá republika tomuto závazku vyhověti, musí návrh před 1. dubnem 1924 býti projednán Národním shromážděním a jako zákon vyhlášen. Pro krátkost doby jeví se nezbytným, má-li tato lhůta býti dodržena, postupovati podle § 55 j. ř.

V Praze dne 14. února 1924.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.