Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.

betreffend die Abänderung des § 26 des Gesetzes vom 23. Mai 1919, S. d. G. u. V. Nr. 274, über die Versetzung von Lehrern in den zeitlichen oder dauernden Ruhestand.

Die Gefertigten stellen folgendem Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschliessen:

Gesetz

vom..................

betreffend die Abänderung des § 26 des Gesetzes vom 23. Mai 1919, S, d. G. u. V. Nr. 274, über die Versetzung von Lehrern in den zeitlichen oder dauernden Ruhestand.

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:

§ 1.

Der 26 des Gesetzes vom 23. Mai 1919, S. d. G. u. V. Nr. 274, wird in nachstehender Weise abgeändert:

Die Grundsätze darüber, wie Lehrer in der zeitlichen oder dauernden Ruhestand versetzen und wie ihre Hinterbliebenen zu versorgen sind, sowie auch wann de; Lehrern oder ihren Hinterbliebenen eine Abfertigung zu erteilen ist, richten sich nach den für Staatsangestellte der entsprechenden Rangsklassen und Gruppen gültigen Vorschriften mit den Aenderungen, die sich aus diesem Gesetze ergeben.

Begründung.

5 26 des Gesetzes vom 23. Mai 1919, . d. G. u. V. Nr. 274, bestimmt; dass die Versetzung der Lehrer in den Ruhestand und die Versorgung ihrer Hinterbliebenen nach den in den einzelnen Ländern gültigen Vorschriften zu erfolgen hat. In geldlicher Beziehung folgt die Bemessung der Ruhegenüsse für pensionierte Lehrer und der Versorgungsgebühren für ihre Hinterbliebenen seit der Wirksamkeit des Gesetzes vom 23. Mai 1919, S. d. G. u. V. Nr. 274, in dem gleichen Ausmasse wie für Staatsangestellte der gleichen Rangsstufe.

Nur in rechtlicher Beziehung ergebe sich Unterschiede, die gegenüber den klaren Bestimmungen der Dienstpragmatik für Staatsbeamte vom 25. Jänner 1914, 1. G. Bl. Nr. 15, für die Lehrerschaft nachteilig wirkten. Der 2. Absatz des. 80 der Dienstpragmatik vom 25. Jänner 1914 bestimmt, dass ein Staatsbeamter auch dann, wenn er das 60. Lebensjahr überschritten den gesetzlichen Artspruch auf den vollen Ruhegenuss erlangt hat. Nach den Bestimmungen der böhmischen und mährischen Landesgesetze konnte die Pensionierung eines pensionsreifen Lehrers nur bei Dienstuntauglichkeit erfolgen. Daraus gibt sich, dass viele Lehrer über das 40. Dienstjahr und das 60. Lebensjahr hinaus im Schuldienste verbleiben. Ein Weiterdienen über das 60. Lebensjahr - erscheint wohl nur dann gerechtfertigt, wenn Lehrermangel herrscht oder wirtschaftliche Notlage des betreffenden Lehrers vorliegt.

Erhebungen haben ergeben, dass die Zähl der am 1. November 1923 stellenloser deutscher Lehrer in Böhmen allein über 1000 betrug, sodass die Gesamtzahl unter Einzurechnung der stellenlosen Lehrer Mährens und Schlesiens bestimmt 1300 übersteigt. Bei solchen Verhältnissen muss die Möglichkeit geschaffen werden, pensionsreife Lehrer auch dann in den Ruhestand zu versetzen, wenn sie noch diensttauglich sind. § 80 der Dienstpragmatik der Staatsbeamten spricht nur davon, dass Staatsbeamte, die das 60. Lebensjahr erreicht haben, in den dauernden Ruhestand versetzt werden können. Diese Fassung macht es immer noch möglich, bei der Pensionierung von Ueberdienern, deren Familienverhältnisse eine besondere Berücksichtigung erfordern, eine Ausnahme zu machen.

Durch die Dienstpragmatik für Staatsbeamte vom 25. Jänner i914 wird besonders das Verfahren bei der Versetzung in den zeitlichen und dauernden Ruhestand genau festgelegt. Derartige klare Bestimmungen sind in dem auf die Pensionierung der Lehrer sich beziehenden Landesgesetze nicht enthalten. Es entspricht dem Grundsatz der Parität, wenn für die Versetzung der Lehrer in den Ruhestand nicht nur die geldlichen sondern auch die rechtlichen Bestimmungen der Staatsbeamten auf die Lehrerschaft übertragen werden. Aus diesen Gründen erscheint die oben beantragte Gesetzesänderung sachlich gerechtfertigt. Ein Mehraufwand ist damit nicht verbunden.

Prag, am 14. Dezember 1923.

Simm, Ing. Jung, Schubert, Zierhut, Heller, Wenzel, Patzel, Böllmann, Pittinger, J. Fischer, Dr. Jabloniczky, Dr. Lelley, Palkovich, Dr. Körmendy-Ékes, Füssy, Kraus, Dr. Lehnert, Ing. Kallina, Dr. E. Feyerfeil, Matzner, Dr. Keibl, Dr. Brunar, Dr. Radda, Dr. Schollich, Dr. Lodgman.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.

Překlad.

4413.

Návrh

poslance H. Simma a druhů

na změnu § 26 zákona ze dne 23. května 1919, čís. 274 Sb. z. a n. o dávání učitelů do dočasné nebo trvalé výslužby.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne...............,

jímž se mění § 26 zákona ze dne 23. května 1919, čís. 274 Sb. z. a n. o dávání učitelů do dočasné nebo trvalé výslužby.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

§ 26 zákona ze dne. 23. května 1919, č. 274 Sb. z. a n. mění se takto:

Pravidla o tom, jak jest dávati učitele do dočasné nebo trvalé výslužby a kterak zaopatřovati pozůstalé po nich, jakož i kdy se dává učitelům nebo pozůstalým po nich odbytné, řídí se předpisy platnými pro státní zaměstnance příslušných hodnostních tříd a skupin se změnami, jež vyplývají z tohoto zákona.

Odůvodnění.

§ 26 zákona ze dne 23. května 1919, č. 274 Sb. z. a n. stanoví, že se učitelé mají dávati do výslužby a pozůstalí po nich zaopatřovati podle předpisů platných v jednotlivých zemích. Po stránce peněžní se odpočivné požitky vysloužilých učitelů a zaopatřovací požitky jejich pozůstalých od účinnosti zákona ze dne 23. května 1919, č. 274 Sb. z. a n. vyměřují ve stejné míře, jako státním zaměstnancům stejné hodnosti.

Jen po stránce právní vyskytují se rozdíly, které proti jasným ustanovením služební pragmatiky pro státní úředníky ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z. působily pro učitelstvo škodlivě.

2. odstavec § 80 služební pragmatiky ze dne 25. ledna 1914 stanoví, že státní úředník také tehdy, když překročí 60. rok života, nabývá zákonitého nároku na plné odpočivné. Podle ustanovení zemských zákonů českého a moravského muže býti učitel, způsobilý k pensionování dán do výslužby jen je-li neschopen služby. Z toho vyplývá, že mnoha učitelů, kteří překročili 40. ryk služby a 60. rok života, zůstává ve školní službě. Další služba přes 60. rok života -jest ospravedlněna zajisté jen tehdy, je-li nedostatek učitelů nebo je-li onen učitel špatně Hospodářsky postaven.

Šetřeni ukázala, že pučet německých učitelů bez místa dne 1. listopadu 1923 činil jen v dechách přes 1000, takže úhrnný počet, započteme-li učitele bez místa na Moravě a ve Slezsku přesahuje 1300. Za takovýchto poměrů dlužno umožniti, aby učitelé způsobilí k pensi mohli býti i tehdy dáváni do výslužby, jsou-li ještě služby schopni. § 80 služební pragmatiky státních úředníků mluví jem o tom, že státní úředníci, kteří překročili 60. rok života, mohou býti dáni do trvalé výslužby. Toto znění stále ještě umožňuje, aby se při dávání do výslužby přesloužilých, jejichž rodinné poměry vyžaduji zvláštního Zřetele, učinila výjimka.

Služební pragmatika pro státní úředníky ze dne 25. ledna 1914 zvláště podrobně upravuje řízení při dávání do dočasné a trvalé výslužby. Taková jasná ustanovení nejsou v zemských zákonech vztahujících se na pensionování učitelů. Odpovídá zásadě parity, rozšíří-li se pro dávání učitelů do výslužby na učitelstvo nejen peněžní, nýbrž také právní ustanovení platící pro státní úředníky. Z těchto důvodů jest výše navrhovaná změna zákona věcně odůvodněna. Vyšší náklad s tím spojen není.

V Praze dne 14. prosince 1923.

Simm, inž. Jung. Schubert, Zierhut, Heller, Wenzel, Patzel, Böllmann, Pittinger, J. Fischer, dr. Jabloniczky, dr. Lelley, Palkovich, dr. Kdrmendy-Ékes, Füssy, Kraus, dr. Lehnert, inž. Kallina, dr. E. Feyerfeil, Matzner, dr. Keibl, dr. Brunar, dr. Radda, dr. Schollich, dr. Lodgman.