Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4411.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne ..................................

o zcizení státního nemovitého majetku užívaného Zbrojovkou v Brně.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Ministr financí se zmocňuje, aby nemovitosti, zapsané v pozemkové knize katastrální obce Zábrdovice I. díl v Brně ve vložce č. 709 jako "Zbrojovka v Brně" čp. 1, a to pozemkové parcely č. 79, 8016, 82, 84, 532, dále stavební parcely č. 6; 2, 453, 454, 455, 456, 457, 458, 459, 460, 461, 462, 463, 464, 465, 466, 467, 468, 469, 470, 471, 476, 477, 478 a 479, v celkové výměře 16 ha, 3 a, 74 m², s veškerým příbytkem a příslušenstvím, se všemi právy a závazky zapsanými v pozemkové knize vnesl jako přínos nebo jako zakladatelské nabytí do majetku akciové společnosti, která se utvoří k převzetí nynějších Čs. závodů na výrobu zbraní v Brně.

§ 2.

Přejímací cena může býti zaplacena úplně nebo částečně akciemi této společnosti.

§ 3.

Ministr financí může v příhodné době za souhlasu vlády tyto akcie zciziti.

§ 4.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedením jeho pověřuje se ministr financí a ministr národní obrany.

Důvodová zpráva.

Ve válečných létech 1916 - 1918 byla vystavěna v Brně odbočka vídeňské hlavní továrny na zbraně, jakožto vojenský ústav bývalého c. a k. ministerstva války.

Po převratu v r. 1918 převzala vojenská správa Čsl. republiky tuto odbočku vídeňského arsenálu jakožto vojenskou dílnu. Výroba v dílně té omezovala se na menší opravy vojenského nářadí, různé práce kovářské a soustružnické pro vlastní potřebu, jakož i menší dodávky z oboru železničního, výkonnost dílny byla poměrně malou a provoz její byl částkou asi 200.000 K měsíčně pasivní.

Přihlížejíc k této veliké pasivitě brněnské dílny jakož i k nutnosti pomýšleti na zavedení výroby vojenských pušek v republice, přikročilo ministerstvo národní obrany v druhé polovici ledna 1919 ke změně dosavadních vojenských dílen na samostatnou státní zbrojovku. Že zřízení velké zbrojovky v republice jistě nutno, ukázalo se ihned v prvních dobách trvání republiky za války s bolševickým Maďarskem, kdy čsl. správa vojenská musela se doprošovati zbraní nejen ve Francii, ale i v Rakousku a dokonce i v Německu.

Přeměna tato provedena byla tím způsobem, že státní zbrojovka postavena byla pod zvláštní správou, která jest ve vedení podniku úplně neodvislá a má za povinnost podnik spravovati dle zásad soukromohospodářských. Důsledkem toho platí také o zaměstnancích státní zbrojovky nikoli předpisy o státních zaměstnancích, nýbrž všeobecné normy o obchodních zaměstnancích. Všechny předměty movité i nemovité, které sloužily k účelům bývalých vojenských dílen, převzala státní zbrojovka od ministerstva národní obrany v bezplatné užívání; naproti tomu jest povinností zbrojovky starati o udržování převzatých předmětů a jich amortisaci, pracovati pro ministerstvo národní obrany bez výdělku a eventuelní čisté zisky odváděti tomuto ministerstvu.

V této organisaci počala státní zbrojovka svou činnost dne 1. února 1919 a vytýčila si jakožto hlavní obor provozu výrobu vojenských pušek vzor Manlicher a Mauser, výrobu automatických pistolí a konečně výrobu ručních granátů systém Janeček a výrobu vojenských vozů. Jakožto vedlejší výrobní činnost stanovena byla oprava železničních vozů, výroba součástek pro vagony a lokomotivy a výroba všeobecně strojírenská. Ovšem než tento výrobní program mohl býti plně prováděn, bylo třeba velkých příprav i značných investic, které hradilo ministerstvo národní obrany. Ve svých hlavních rysech byla tato přeměna bývalých vojenských správkáren na moderní zbrojovku dokonána v r. 1921 a 1922, takže v r. 1923 mohla státní zbrojovka plněnou činnost rozvinouti, zaměstnávajíc po delší dobu tohoto roku přes 4000 dělníků ve 3 střídách.

Jak z uvedeného jest viděti, byla státní Zbrojovka v Brně zcela jinak zorganisována, než podobné podniky bývalého rakouského neb rak.-uh. vojenského eráru. Kdežto na příklad vídeňský arsenál zatěžoval státní rozpočet každoročně milionovými deficity, byla Čsl. státní zbrojovka v Brna i v prvních nejobtížnějších dobách úplně soběstačná, jsouc s to z provozních výsledků nejen provésti příslušné odpisy na hodnotách jí předaných a pamatovati na tvoření reserv, nýbrž i ministerstvu národní obrany odváděti neb přispívati každoročně větší obnosy jakožto čistý risk. Tento ministerstvu národní obrany patřící čistý zisk činil:

Znehodnocovací, daňové a jiné reservy činil y pak koncem roku 1922 4,497.556.71 Kč.

Než přes tyto počáteční úctyhodné úspěchy čsl. státní zbrojovky, možno ji považovati v dnešní její podobě pouze za.jev rázu přechodného, který nutně musí býti postaven na jiné pevnější základy, má-li se státní zbrojovka i nadále zdárně vyvíjeti a splniti účel, ku kterému byla založena, tj. má-li stát učiniti obrany schopným neodvisle od ciziny.

Zbrojovka jako každý jiný průmyslový podnik, jehož výrobky spočívají na vědeckém základě, musí ustavičně sledovati vědecké vymoženosti ve svém oboru a je vtělovati ve svůj výrobek, nemá-li zůstati pozadu za jinými světovými podniky toho druhu a tím ohrožovati obranu státu. Jest tedy nucena zříditi a udržovala dostatečnou technickou a konstruktivní kancelář a své zkušební a strojové zařízení stále doplňovati a zdokonalovati. Než vše to vyžaduje stálých a velkých nákladů. Jiné podniky řádně vedené kryjí tyto náklady obyčejně z běžných zisků a v mimořádných případech zvyšováním svého základního kapitálu. Podobným způsobem nemůže si však státní zbrojovka potřebný investiční kapitál opatřiti. Jsouc povinna pracovati pro ministerstvo národní obrany bez výdělku, dosahuje státní zbrojovka čistých zisků jen z vedlejší své provozní činnosti. Zisky tyto jsou jen výpomocného a přechodného rázu, budou tedy tím menší a tím nepravidelnější, čím více bude zbrojovka vyvíjeti svou hlavní činnost, tj. výrobu zbraní. Nemá tedy státní zbrojovka možnosti nutné a účelné investice krýti z bilančních přebytků. Také ministerstvo národní obrany nemůže nadále zvyšováním základního vkladu poskytovati potřebný investiční kapitál, protože státní příjmy určeny jsou hlavě ke krytí výdajů státních a nemohou ze zásady býti používány k obchodnímu podnikání a zatěžovány býti obchodními risky.

Ve státní zbrojovce jsou investovány velké kapitály a další investice jsou nevyhnutelné, má-li býti vyhověno všem přáním vojenské správy a zejména přání po normalisaci výroby pušek. Investice tyto mohou býti využitkovány, pokud ministerstvo národní obrany neprovede svůj výzbrojní program. Po té musily by zůstati investované kapitály ležeti ladem, nepodaří-li se zbrojovce získati ze zahraniční dodávky. Než o takové dodávky se zbrojovka jako státní podnik z pochopitelných příčin vůbec ucházeti nemůže. Vzhledem k tomu neskýtá státní zbrojovka ve své nynější podobě žádné záruky za to, že budou prostředky v ní investované v budoucnosti produktivně pracovati.

Již z těchto důvodů jest patrno, že nynější právní forma Čsl. státní zbrojovky jest neudržitelná a netřeba se dále šířiti o nevýhodách, které vznikají z toho, že jest podnikem státním, a o výhodách; které pravděpodobně povstanou, bude-li její přeměna na podnik soukromého rázu šťastně vyřešena.

Jakožto nejvýhodnější právní forma, kterou by bylo dáti brněnské zbrojovce, jest bezesporně forma akciové společnosti. To nejen proto, že zbrojovka representuje velký kapitálový komplex, nýbrž také proto, že při této právní formě může do vedení a správy její nejsnáze vniknouti soukromohospodářský duch, aniž by se státní správa musila vzdáti svého vlivu na další vývoj podniku toho i kontroly jeho hospodaření. Takový vliv pro stát zadržeti jest v jeho zájmu pro velikou politickou důležitost zbrojovky i proto, že zbrojovka jsouc skoro monopolním podnikem pro výrobu ručních vojenských zbraní by snadno mohla svého monopolního postavení nadužívati ku škodě státu. Pro udržení takového vlivu bude ovšem záhodno, aby si stát podržel majoritu akciového kapitálu akciové společnosti, která státní zbrojovku převezme.

Forma akciové společnosti za majoritní účasti státu na jejím akciovém kapitálu doporučuje se také prober, že majoritní účast státu na akciovém kapitálu umožňuje, aby finanční základy nové společnosti byly bez materielního poškození státu upraveny tak, aby její prosperita za normálního stavu byla co nejméně dotčena. Při této formě zakcionování zbrojovky obdrží totiž stát za své přínosy mimo jiné též majoritu akcií nové společnosti. Jelikož pak akcie znamená určitý podíl na majetku akciové společnosti, nebudou de facto přínosy státu do nové společnosti státem úplně zcizeny, nýbrž stát podrží v podobě akcií i nadále majoritní podíl na majetku, do společnosti vneseného. Jelikož pak dále dividenda neřídí se dle dosaženého zisku, nežádá toho zájem státu, aby přejímací cena státních přínosů byla vysoko oceněna, nýbrž jest jak v zájmu nové společnosti tak i v zájmu státu jak tato akcionáře a hlavního odběratele, aby přejímací cena státních přínosů byla stanovena tak, aby amortisace od státu převzatých majetkových hodnot nezatěžovala abnormálně výrobních nákladů společnosti, tj. aby budoucí zisky nové společnosti nemusily býti upotřebeny k odpisům z hodnot přínosů, nýbrž ke zúrokování akciového kapitálu. Aby oceněním přínosů nevznikla jakási výhoda pro privátní kapitál, který se na nové společnosti odhodlá zúčastniti, toho možno docíliti tím, že od privátního kapitálu vybéře se přiměřený příplatek na jmenovitou hodnotu jím přebíraných akcií (agio), takže vnitřní hodnota akcií společnosti zůstane nezměněnou.

Formálně znamená ovšem převod majetkových hodnot sloužící účelům státní zbrojovky na novou společnost zcizení státního majetku. K tomu jest vláda, resp. ministr financí oprávněn jen, pokud se jedná o věci movité. Jelikož pak nové společnosti mají býti zcizeny též nemovitosti, potřebuje vláda resp. ministr financí ke zcizení jich zákonného zmocnění.

K jednotlivým ustanovením osnovy bylo by uvésti ještě toto:

K § 1. Vedle nemovitostí v tomto paragrafu označených užívá státní zbrojovka též nemovitostí zapsaných v knihovní vložce č. 660 pozemkové knihy katastrální obce Brno, Velká nová ulice, a zejména továrny čp. 478. Nemovitostí těch nabyl čsl. stát svého času koupí od "Oesterreichische Tuchlieferungsgesellschaft für das k. u. k. Herr von Offermann, Quittner, Schoeller und Konsorten in Wien". Realit těchto nehodlá státní správa vnésti do nové společnosti, nýbrž pouze pronájme továrnu čp. 478 nové společnosti do té doby, než si vystaví na pozemcích v Zábrdovicích továrnu náhradní. Továrna ve Velké nové ulici nesnese, jsouc vystavěna pro výrobu konfekční, na větší dobu strojového zatížení zbrojovky a pak vojenská správa bude potřebovati budovy té pro své skladiště, pro kterýžto účel se výtečně hodí. Nebylo by tudíž účelné, zbrojovce předávati nevhodnou budovu a pro vojenskou správu stavěti nový objekt.

K § 2 a 3. Z hořejších vývodů jest zjevno, že jest záhodno, aby stát podržel si majoritu akcií nové společnosti. Jaká tato majorita bude, nedá se ještě stanoviti, poněvadž příslušná jednání se zástupci privátního kapitálu nebyla ještě skončena a může se tak státi teprve, až osnova tato stane se zákonem. Otázka tato není však pro zakcionování zbrojovky rozhodnou. Neboť ačkoliv stát nemá zájmu na tom, aby podržel větší počet akcií nové společnosti než 51%, může zase privátní kapitál připustiti k účasti na nové společnosti jen potud, pokud bude ochoten zaplatiti vedle nominelní hodnoty akcií též přiměřené agio, poněvadž by jinak vnitřní hodnota akcií státních poklesla. Naproti tomu musí býti státní správě ponechána možnost, aby převzaté akcie, pokud jich sama nepotřebuje, v budoucnosti zcizila, dostane-li za ně přiměřenou úplatu.

Vláda doporučuje, aby osnova byla přikázána v obou sněmovnách výborům brannému a rozpočtovému k podání zprávy vždy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 17. ledna 1924.

Předseda vlády:

Ant. Švehla, v. r.