|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924 |
|
|
I. volební období. |
8. zasedání. |
Původní znění.
4408.
Antrag
der Abgeordneten Dr. Spina, Dr. Schollich, Dr. W. Feierfeil, Simm, Dr. Kafka und Genossen
betreffend die Regelung der körperlichen Erziehung der Schuljugend.
Die Gefertigten stellen den Antrag:
Das Abgeordnetenhaus wolle beschliessen:
Gesetz
vom ...........................................
betreffend die Regelung der körperlichen Erziehung der Schuljugend und der schulentwachsenen Jugend.
Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:
§ 1.
Die gesamte Jugend unterliegt der Turn- und Sportpflicht, die männliche Jugend vom 6. Lebensjahre bis zu ihrer Einreihung ins Meer, bezw. bis zum 24. Lebensjahre, die weibliche bis zum 20. Lebensjahre resp. bis zum Eintritte der Mutterschaft.
§ 2.
Die Gemeinden werden verhalten, für entsprechende Uebungsstätten Sorge zu trägen. Zum Ausbau der Uebungsgelegenheiten gewährt der Staat Beihilfen.
§ 3.
Der körperlichen Ausbildung sind an allen Schulgattungen zu widmen: wöchentlich 3 Stunden Turnen, wöchentlich ein freier Nachmittag zutun Betriebe freier Leibesübungen (Spiel, Schwimmen, sportliche Uebungen) monatlich ein Wandertag.
§ 4.
Der Schwimmunterricht ist verbindlich für alle Schüler und Schülerinnen.
§ 5.
Turnen ist Hauptfach und Gegenstand aller Reifeprüfungen.
§ 6.
An allen Bürger- und Fach-, Lehrer- und Lehrerinnenbildungsanstalten sind Fachturnlehrer zu bestellen, nach Tunlichkeit auch an Volksschulen, wenigstens für die letzten 2 Klassen.
§ 7.
Im Sitz der Bezirksstädte sind eigene Inspektoren mit der Aufsicht der gesamten körperlichen Erziehung zu bestellen. Diesen Inspektoren ist ein Beirat, gebildet aus Vertreterin der Korporationen, die Leibesübungen betreiben, beizuordnen.
§ 8.
Alle der Turn- und Sportpflicht Unterliegenden werden von Seite des Staates gegen Unfälle versichert, die Leiter gegen Unfall und Haftpflicht.
§ 9.
Als Grundlage der körperlichen Ausbildung dient ein Lehrplan mit Mindestforderungen für jede Altersstufe.
§ 10.
In jedem Gemeinwesen ist ein Amt zu gründen, dass sich ausschliesslich mit dem Ausbau der körperlichen Erziehung zu beschäftigen hat.
§ 11.
Zum Zwecke wirtschaftlicher Erforschung der Leibesübungen und der Heranbildung der notwendigen Lehrkräfte ist eine čechische und eine deutsche Hochschule für Leibesübungen zu begründen.
§ 12.
Vereine für Leibesübungen sind von sämtlichen Steuern zu befreien und sind durch die Orts- resp. Bezirksschulbehörden, bezw. sämtliche Behörden in jeder Weise in ihrer Tätigkeit zu unterstützen.
§ 13.
Das Gesetz tritt mit dem 1. Jänner 1924 in Kraft.
§ 14.
Mit der Durchführung des Gesetzes wird der Minister für Schulwesen und Volkskultur, der Minister für öffentliche Gesundheitspflege und körperliche Erziehung und der Minister für nationale Verteidigung beauftragt.
Begründung.
Der lange Krieg mit seinen Begleit- und Folgeerscheinungen, die fortschreitende Industrialisierung, die schnellebige Zeit hat Volkskraft und Volksgesundheit schwer geschädigt. Die körperlichen und sittlichen Werte aller Bevölkerungsschichten haben starke Einbusse erlitten. Der Staat hat das grösste Interesse an der Gesundheit, körperlichen Kraft, sittlichen Stärke und der aus diesen menschlichen Werten entspringenden Ordnungsliebe, Arbeitsfreudigkeit und Arbeitsfähigkeit. Das Interesse des Staates aber muss sich steigern bei einer demokratischen Verfassung, in der das Volk ob seiner Selbstregierung höhere Werte benötigt. Die Wurzeln aller gennanten Werte liegen in der Erziehung. Weil aber ein gesunder Geist nur in einem gesunden Körper wohnen kann, muss der körperlichen Erziehung mehr als bisher alle Aufmerksamkeit zugewendet werden.
Nachdem nur der Staat über die ideellen und materiellen Mittel zu Ein- und Durchführung einer geregelten Leibeszucht verfügt, muss seine Pflicht in der gesetzlichen Festlegung aller dauernden Einrichtungen bestehen, die der Verbreitung und Vervollkommnung körperlicher und damit sittlicher und geistiger Tüchtigkeit dienen.
Wenn wir einen Blick auf die Einrichtungen der Kulturstaaten werfen, so sehn wir, dass die Čechosl. Republik in der Fürsorge für die körperliche Ertüchtigung des Nachwuchses an letzter Stelle steht. Das Turn- und Sportpflichtgesetz ist bereits eingeführt in Frankreich, Belgien, Ungarn, in allen Kulturstaaten ist das verpflichtende Stundenausmass für Turner und Sport grösser als in der Čechosl. Republik, Frankreich hat in den Staatsvoranschlag 1923 für die Förderung der Leibesübungen 4.5 Millionen Frank eingesetzt. Oesterreich hat nach dem Kriege bereits 5000 Volksschullehrer für das Turn- und Sportfach ausgebildet, selbst Polen hat in den Volksschulen 3 verpflichtende Turnstunden eingeführt. Die čechischen (März 1919) wie die deutschen (September 1920) öffentlichen Fachverbände für Leibesübungen haben in den ausführlichen Denkschriften die Forderungen nach Ausgestaltung der körperlichen Ertüchtigung des Nachwuchses der Regierung überreicht. Eine durchgreifende Neuordnung ist Pflicht der Stunde. Wenn alle im Gesetze ausgesprochenen Forderungen durch geführt werden, so erfüllt der Staat nur eine Pflicht im Hinblicke auf Einrichtungen, die alle anderen Staaten schon besitzen. Es kommen bei Durchführung des Gesetzesvoranschlages nicht nur lediglich hygienische und kulturelle Erwägung in Frage, sondern vor allem auch militärische.
Prag, am 14. Dezember 1923.
Dr. Spina, Dr. Schollich, Dr. W. Feierfeil, Simm, Dr. Kafka,
Zierhut, Schälzky, Ing. Jung, Dr. Lehnert, Bobek, Dr. Luschka, Patzet, J. Mayer, Windirsch, Knirsch. Schubert, Heller, Křepek, Budig, Böhr, Kostka, J. Fischer, Kraus, Böllmann, Pittinger, Ing. Kallina.
|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924 |
|
|
I. volební období. |
8. zasedání. |
Překlad.
4408.
Návrh
poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů
na úpravu tělesné výchovy školní mládeže.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne ............................................,
jímž se upravuje tělesná výchova školní mládeže a mládeže škole odrostlé.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Veškerá mládež podléhá povinnosti tělocviku a sportu, mužská mládež od 6. roku až do zařazení do vojska nebo do 24. roku života, ženská do 20. roku života nebo pokud se nedostaví mateřství.
§ 2.
Obcím se ukládá postarati se o přiměřené tělocvičny. K pořádání cvičení poskytuje stát výpomoci.
§ 3.
Tělesné výchově budiž na všech druzích škol věnováno: týdně tři hodiny tělocviku, týdně jedno prázdné odpoledne pro volná tělesná cvičení, hry, plování, sportovní cvičení, měsíčně jeden den na výlet.
§ 4.
Vyučování plování jest povinné pro všechny žáky a žákyně.
§ 5.
Tělocvik jest hlavním oborem a předmětem všech zkoušek dospělosti.
§ 6.
Na všech občanských a odborných školách, ústavech pro vzdělání učitelů a učitelek buďtež ustanoveni odborní učitelé tělocviku, pokud možno také na obecných školách, aspoň pro dvě poslední třídy.
§ 7.
V sídle okresních měst buďtež zvláštní inspektoři pověřeni dozorem nad veškerou tělesnou výchovou. Těmto inspektorům budiž přidělen poradní sbor ze zástupců korporací, které pěstují tělesná cvičení.
§ 8.
Všechny, kdo podléhají povinnosti tělocviku a sportu, pojistí stát proti úrazu, cvičitele proti úrazu a povinnému ručení.
§ 9.
Jako základ pro tělesnou výchovu slouží učebná osnova s nejmenšími požadavky pro každý stupeň stáří.
§ 10.
V každé obci budiž založen úřad, jehož úkolem jest zabývati se výhradně propracováním tělesné výchovy.
§ 11.
Pro hospodářské bádání o tělesných cvičeních a pro výchovu potřebných učitelů budiž zřízena jedna česká vysoká škola pro tělesná cvičení a jedna německá.
§ 12.
Spolky pěstující tělesná cvičení buďtež osvobozeny od veškerých daní a buďtež ve své činnosti v každém směru podporovány místními nebo okresními školními úřady a také všemi jinými úřady.
§ 13.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1924.
§ 14.
Provedením tohoto zákona se pověřují ministr školství a národní osvěty, ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a ministr národní obrany.
Důvody.
Dlouhá válka se svými průvodními zjevy a následky, pokračující industrialisace, rychle prožívaná doba těžce poškodily sílu národa a národní zdraví. Tělesné a mravní hodnoty všech vrstev obyvatelstva utrpěly těžké ztráty. Státu nejvíce záleží na zdraví, tělesné zdatnosti, mravní síle a z těchto lidských hodnot vyvěrající lásce k pořádku, radosti z práce a způsobilosti k práci. Zájem státu se však musí stupňovati při demokratické ústavě, v níž národ od své vlastní vlády potřebuje vyšších hodnot. Kořeny všech jmenovaných hodnot tkví ve výchově. Poněvadž však zdravý duch může bydliti jen ve zdravém těle, musí se tělesné výchově věnovati větší pozornost, než dosud.
Poněvadž jen stát má ideální a hmotné prostředky k zavedení a provedení organisované výchovy těla, musí býti jeho povinností zákonně upraviti všechna trvalá zařízení, která slouží rozšíření a zdokonalení tělesné a tím mravní a duševní zdatnosti.
Pohlédneme-li jen na zařízení kulturních států, vidíme, že republika Československá co do péče o tělesné povznesení svého dorostu jest na posledním místě. Zákon o povinném tělocviku a sportu byl již zaveden ve Francii, Belgii, Maďarsku, ve všech kulturních státech jest povinný počet hodin tělocviku a sportů větší než v republice Československé, Francie zařadila do státního rozpočtu 1923 na podporu tělesných cvičení 4.5 milionů franků, Rakousko vychovalo po válce již 5.000 učitelů obecných škol pro odbor tělocviku a sportu, i Polsko zavedlo na obecných školách tři povinné hodiny tělocviku. České (v březnu 1919) a německé (září 1920) veřejné odborné svazy pro tělesná cvičení v obšírných pamětních spisech podaly vládě své požadavky, aby tělesná výchova byla zdokonalena. Pronikavé nové uspořádání jest povinností, již nelze déle odkládati. Budou-li provedeny všechny požadavky vyslovené v tomto zákoně, splní stát jen svou povinnost se zřetelem na zařízení, která všechny jiné státy již mají. Při provádění tohoto návrhu zákona nejde jen o otázky zdravotní a kulturní, nýbrž především také o vojenské.
V Praze dne 14. prosince 1923.
Dr. Spina, dr. Schollich, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka,
Zierhut, Schälzky, inž. Jung, dr. Lehnert, Bobek, dr. Luschka. Patzel, J. Mayer, Windirsch, Knirsch, Schubert, Heller, Křepek, Budig, Böhr, Böllmann, Pittinger, Kostka, J. Fischer, inž. Kallina, Kraus.