Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4396.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne .....................................................,

jímž se mění §§ 25 zákonů o ubytování vojska.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

§§ 25 zákona ze dne 11. června 1879, č. 93 ř. z. a uh. zák. čl. XXXVI z r. 1879 se mění a budou zníti takto:

§ 25.

(1) Nemohou-li si vojenští gážisté opatřiti v místech své posádky (služebního přidělení) vhodný byt nájemní smlouvou, jest obec místa posádky (služebního přidělení) povinna opatřiti jim na žádost místního vojenského úřadu (velitelství) vhodný byt přídělem bytů uvedených ve výkaze o obsazovacím prostoru (§ 9). Nebude-li možno opatřiti tímto způsobem vhodný byt v místě posádky (služebního přidělení), přechází uvedená povinnost na sousední obec, která není od místa služebního výkonu vzdálenější 2 km. Místní vojenské úřady (velitelství) jsou oprávněny výkazy o obsazovacím prostoru kdykoliv přezkoumati a požádati obec za jejich doplnění; nevyhoví-li obec této žádosti, učiní o tom místní vojenské úřady (velitelství) oznámení politickému úřadu I. stolice - v městech s vlastním statutem a se zřízeným magistrátem politickému úřadu II. stolice - za účelem dalšího opatření podle odst. (7).

(2) Držitelé budov (bytů), jichž byty byly podle předchozího odstavce přiděleny vojenskému gážistovi k užívaní, jsou povinni do osmi dnů po pravoplatnosti úředního rozhodnutí o přídělu bytu přikázané obývací prostory vykliditi a odevzdati místnímu vojenskému úřadu (velitelství), jenž je odevzdá vojenskému gážistovi k užívání. Proti rozhodnutí obce, jímž se byt přiděluje, může držitel budovy (bytu) podati odvolání k politickému úřadu I. stolice - v městech s vlastním statutem a se zřízeným magistrátem politickému úřadu II. stolice - do osmi dnů po doručení rozhodnutí. Proti rozhodnutí politického úřadu I. stolice o tomto odvolání, jakož i proti rozhodnutí politického úřadu I. stolice o přídělu bytu podle odstavce (7) lze se odvolati do osmi dnů po doručení rozhodnutí k politickému úřadu II. stolice, jenž o věci neprodleně rozhodne s konečnou platností. Rozhodl-li v I. stolici o odvolání proti přídělu nebo o přídělu podle odstavce (7) politický úřad II. stolice, lze se odvolati do osmi dnů po doručení rozhodnutí k ministerstvu národní obrany, jež o věci rozhoduje v dohodě s ministerstvem vnitra. Pravoplatná úřední rozhodnutí o přídělu bytu jsou vykonatelna na návrh místního vojenského úřadu (velitelství) soudní exekucí (§ 1, č. 12 exek. řádu ze dne 27. května, 1896, č. 79 ř. z., a § 1 lit. h) uh. zák. čl. LX z r. 1881).

(3) Držitelé budov (bytů) jsou též povinni trpěti, aby přikázaný byt byl s přiměřeným zřením k rodinným poměrům vojenského gážisty, jemuž byl přikázán, upraven a aby v něm byla po případě provedena i nutná stavební změna (adaptace) po předchozím schválení stavebního úřadu, je-li ho třeba; o tom budiž napřed zpraven držitel budovy a o stavu před úpravou budiž sepsán protokol obecním úřadem za účasti zástupce místního vojenského úřadu (velitelství), držitele budovy a vojenského gážisty, jemuž byt byl přidělen, úpravu (změnu, adaptaci) přikázaných místností provede vojenská správa na svůj náklad.

(4) Přídělem bytu vstupuje vojenský gážista, byl-li přikázaný byt vyklizen, dnem prošlé lhůty osmidenní (po pravoplatnosti rozhodnuti), jinak dnem skutečného vyklizení v nájemní (podnájemní) poměr k držiteli budovy (bytu), leč by výslovně po vyrozumění o přídělu bytu úřadu, jenž mu byt přidělil, prohlásil, že přídělu bytu podle tohoto paragrafu nepožaduje. Pro tento nájemní (podnájemní) poměr platí, pokud zákon nestanoví odchylek, ustanovení platná pro nájemní smlouvy o bytech vůbec, počítajíc v to i platné předpisy o ochraně nájemníků.

(5) Nedojde-li k dohodě o výši nájemného (podnájemného), stanoví ji politický úřad I. stolice, v jehož obvodě budova jest, vyšetře z úřední povinnosti okolnosti pro určení výše nájemného rozhodné a po případě vyslechna též účastníky, svědky a znalce. Nájemné (pod-nájemné) může býti vyměřeno nejvýše tou částkou, již by bylo lze přiznati podle zákona o ochraně nájemníků. Proti rozhodnutí politického úřadu I. stolice lze podati do osmi dnů po doručení rozhodnutí odvolání k nadřízenému politickému úřadu II. stolice, jenž o něm rozhoduje s konečnou platností.

(6) Po skončení nájemního poměru jest byt vrátiti držiteli, žádá-li o to, v, tom stavu, ve kterém byl převzat; byla-li provedena stavební změna neb úprava bytu podle odst. (3) platí o nákladech spojených s uvedením jeho do předešlého stavu obdobně ustanovení poslední věty odst. (3). Nežádá-li držitel domu (bytu) o navrácení do předešlého stavu, jest povinen nahraditi vojenské správě náklad podle odst. (3) vynaložený na takové stavební změny a úpravy bytu, které jsou pro něho zřejmě s velkým prospěchem. Při stanovení náhrady budiž přihlíženo k opotřebení, které za nájemního poměru na adaptacích provedených vojenskou správou nastalo, a budiž náhrada vyměřena ne podle původního nákladu, nýbrž podle obecné ceny, kterou adaptace mají při vrácení bytu.

(7) Politický úřad I. stolice, ve městech s vlastním statutem a se zřízeným magistrátem politický úřad II. stolice, jest oprávněn učiniti potřebná opatření a rozhodnutí na místě obce, jestliže obec nevyhověla svým povinnostem v tomto paragrafu uvedeným, ač ji politický úřad k tomu vyzval, ustanoviv přiměřenou krátkou lhůtu k provedení a upozorniv na ustanovení tohoto odstavce.

(8) Rozsah prostorového nároku vojenského gážisty při přídělu bytu podle tohoto paragrafu bude ustanoven vládním nařízením, při čemž prostorový rozsah, uvedený v § 8 zákona ze dne 11. července 1922, č. 225 Sb. z. a n., jest maximální hranicí, v jejíchž mezích lze příděl bytu pro vojenského gážistu požadovati. S druhé strany nesmí býti držitel bytu, jehož místnosti mají býti podle tohoto paragrafu přiděleny vojenskému gážistovi k užívání, v prostorovém rozsahu svého bytu omezen pod výměru uvedenou v § 8 cit. zákona.

Článek II.

(1) Ustanovení tohoto zákona platí obdobně i o přídělu jednotlivých částí bytu a jiných místností vhodných nebo potřebných k obývání.

(2) Kde příslušny jsou podle tohoto zákona politické úřady, rozuměti jest jimi na Slovensku a v Podkarpatské Rusi administrativní vrchnosti.

Článek III.

Zákon tento, jejž provedu ministr národní obrany v dohodě s ministrem vnitra a spravedlnosti, nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Důvodová zpráva.

Pod číslem tisku 3813 byl podán ve sněmovně poslanecké iniciativní návrh na vydání zákona, jímž by se odstranila bytová krise vojenských gážistů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

V odůvodnění tohoto návrhu bylo vylíčeno, jak trpí vojenská správa přímo katastrofálně tím, že její orgány nemají snesitelných a k sebe primitivnějšímu obývání způsobilých bytů.

Ve zmíněném odůvodnění bylo dále dovozeno:

"Tento stav působí trvalé škody. Služební výkonnost a energie postižených, jich zájem pro službu upadá, vnitřní morální disposice až tříletým trapným ubytováním sužovaných klesají do té míry, že jsou vážné obavy o spolehlivost, připravenost a vojenskou úroveň celých jednotek vedených důstojníky a poddůstojníky s domácnostmi následkem bytové krise rozvrácenými. Tím přirozeně klesá kázeň a pořádek, ba vyskytly se zjevy, poukazující na přímou demoralisaci, plynoucí z nemožnosti slušného bydlení, nehledě ani k častým případům rozvráceného života rodinného, k závadám ethickým, k onemocněním a škodám individuelním a osobním.

Stát trpí tím dvojnásob. Přes všechny oběti nemůže dosáhnouti jinak věcně získatelné úrovně vojska, na druhé straně veliké výdaje vojenské jsou neproduktivní, když pro ryze vnější bytovou krisi nedosahuje se jimi přece žádoucích výsledků.

Vojenská správa vyčerpala všechny po ruce jsoucí prostředky, aby bytovou krisi svých gážistů řešila v mezích normálních zákonných ustanovení. Úspěch se nedostavil ani v míře jen z daleka uspokojující."

Vývodům těmto dlužno v plné míře přisvědčiti a poznamenává se k nim ještě toto:

Jest sice jisto, že bytová tíseň jest všeobecná, avšak nelze s druhé strany přehlížeti, že jsou namnoze mnohé byty buď uprázdněné nebo na oko obsazené, jakož i takové, jež potřebu majetníka bytu daleko převyšují.

Vojenský gážista, který ze služebních důvodů bývá každou chvíli odvelen na jiné místo působiště, nemá možnosti vhodný byt si opatřiti, nehledě ani k vojenskému povolání, jež mu k bytu nikterak nepomůže: tím vznikla nesmírná bytová krise u vojenských gážistů, a to v oblasti celé republiky, obzvláště pak na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

A přece již platné zákonodárství vzhledem k uvedené zvláštní povaze vojenského povolání pamatuje zvláštním způsobem na ubytovací potřeby vojska vůbec a vojenských gážistů zvláště.

V tom směru lze poukázati na to, že §§ 25 zákona ze dne 11. června 1879, č. 93 ř. z. a uh. zák. čl. XXXVI z r. 1879 stanoví toto:

"Vojenští gážisté - pokud jim vojenská správa neposkytne příslušného naturálního příbytku - obdrží sazební odměnu, aby si za ni mohli najmouti příbytek.

Není-li možno, aby si vojenský gážista opatřil příslušný příbytek za sazební odměnu a je-li tato nemožnost komisionelně zjištěna, jest obec povinna opatřiti příslušný příbytek sama, zač se jí dostane sazební náhrady."

Krom toho stanoví §§ 9 cit. zákonů ubytovacích, že v každé obci má býti zhotoveni výkaz o obsazovacím prostoru, do něhož mají býti zapsány všechny místnosti (byty) k ubytování vojska vhodné, kromě těch, jež jsou uvedeny v § 10; při tom se podotýká, že k přidělování bytů (místností) podle přítomné novely nebude používáno místností konsulátů cizích mocností, zastoupených v republice Československé, a zejména též ne bytů přednostů a úředníků konsulátů cizích států, jsou-li tyto osoby cizinci a za předpokladu reciprocity, jakož i bytů osob a mezinárodních komisí požívajících exteritoriality; místností podle uvedeného § 3 do výkazu o obsazovacím prostoru zapsaných, může býti použito k ubytování vojska, ovšem s výhradou, že podle § 16 cit. zákonů může majetník žádati po uplynutí jednoho měsíce přemístění a ubytování v jiném objektu.

Z praxe jest však známo, že těchto ustanovení nebývá v plné míře využito a že provádění uvedených ustanovení naráží na nepochopení, po případě mnohdy i na nedostatek dobré vůle se strany některých obcí a částí obyvatelstva.

Jest jisto, že kdyby byla platná ustanovení zákonů ubytovacích rigorosně prováděna, bylo by v lecčems ubytovacím potížím u vojenských gážistů odpomoženo.

Iniciativní návrh č. tisku 3813 sněmovny poslanecké chtěl pomoci této bytové krisi vojenských gážistů tím, že navrhl obnovení instituce zabírání bytů a to s omezením na Slovensko a Podkarpatskou Rus a s určením jen ve prospěch vojenských gážistů. Ježto při projednání tohoto návrhu ve výboru branném prohlásili zástupci vlády, že vláda nepokládá uvedený iniciativní návrh za vhodný, aby na jeho podkladě mohlo býti ve prospěch bytových potřeb vojenských gážistů něco nařízeno, a to hlavně z toho důvodu, že osnova tato by obnovovala instituci zabírání bytů (ačkoli bylo již dříve dohodou politických stran usneseno, že instituce zabírání bytů obnovována býti nemá) podává vláda tento vládní návrh zákona na účinnou reformu příslušných ustanovení zákona ubytovacího, jenž bude vhodným prostředkem ke zlepšení ubytovacích poměrů vojenských gážistů, a to nejen na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, nýbrž v oblasti celého státu.

Zákon ubytovací stanoví výslovně povinnost obcí postarati se o vhodné byty pro vojenské gážisty. Povinnosti této z různých důvodů obce nevyhovují poukazujíce buď na nepraktičnost uvedených ustanovení vzhledem ke změněným poměrům, (ježto vojenští gážisté nedostávají příspěvků na byt, nýbrž místní přídavek), buď na to, že jest jim naprosto nemožno potřebné byty obstarati; namnoze, jak nahoře uvedeno, jest však nedostatek dobré vůle hlavní příčinou, že vhodné přístřeší pro vojenského gážistu nebývá obstaráno.

Osnova zákona nahrazuje ustanovení původního § 5 ubytovacího zákona ustanovením novým. Pokud obsahu tohoto nového ustanovení se týče, vychází tu osnova z ustanovení § 9 ubytovacího zákona, podle něhož dlužno zapsati do seznamu o obsazovacím prostoru všechny místnosti (byty), jež se k ubytování vojska hodí, s výjimkou místností uvedených v § 10. Jsou-li seznam tyto přesné a svědomitě zhotovovány (a aby tomu tak bylo, dlužno přiznati příslušnou ingerenci vojenské správě), musí býti v nich uvedeny všechny místnosti (byty), jež jsou neobsazeny, anebo obsazeny pouze na oko, anebo jež převyšují potřebu majetníkovu (srovn. § 10 ubyt, zák. a obzvláště jeho bod 9). Z místností do takovýchto seznamů pojatých mají býti přidělovány vojenským gážistům, bytů nemajícím, vhodné byty. Na základě tohoto přídělu vstoupí pak vojenský gážista v nájemní poměr k majetníku domu (bytu) ex lege.

To jest stručné vyjádření obsahu navrhovaného nového znění § 25 ubyt. zák.

Myšlenka tato jest dalším modifikovaným provedením zásad ve vojenském ubytování se vyskytujících a nelze ji označiti věcně za zcela novou a platnému právu neznámou, která by zaváděla nějaké zvláštní privilegium ve prospěch vojenských gážistů.

Připomíná se ještě, že novela tato m, míti ráz jen přechodný, poněvadž ministerstvo národní obrany, jak prohlásilo v branném výboru a jak mu bylo též resolucí sněmovní uloženo, pracuje na úplně novém ubytovacím zákoně; při čemž bude zapotřebí i myšlenky § 25 původního ubytovacího zákona nově řešiti. Jakmile vstoupí v život nový ubytovací zákon, pozbude tím účinnosti i přítomná novela.

V jednotlivostech se poznamenává:

K odst. 1.

Výkaz o obsazovacím prostoru jest povinna míti každá obec. Do výkazu tohoto jest pojmouti všechny prostory k ubytování (ať přechodnému nebo trvalému) vhodné; které místnosti jsou z ubytování vyloučeny, stanoví § 10 ubyt. zák., z něhož se poukazuje obzvláště na ustanovení bodu 9, podle něhož nelze požadovati ubytování vojska v místnostech uznaných za nezbytné pro provoz živnosti a v bytě pro majetníka bytu nutném se zřetelem na jeho poměry rodinné. Má-li býti uvedený výkaz spolehlivým a cenným podkladem jak pro provádění zákona ubytovacího, tak i pro provádění přítomné novely, jest zapotřebí, aby byla vojenské správě přiznána přiměřené, ingerence, která by spočívala v tom, že by mohla uvedené výkazy kdykoliv přezkoumati a požádati obce o jejich doplnění. Rovněž jest zapotřebí, aby na zakročení vojenské správy nařídil doplnění uvedených seznamů politický úřad tam, kde by obec odepřela tak učiniti.

K odst. 2.

Instanční pořad jest vzhledem k povaze věci a zamýšlenému účelu omeziti na dvě instance. Ustanovení o soudní vykonavateli nosu pravoplatného rozhodnutí o přídělu bytu převzato jest ze zákona ze dne 30. října 1919, č. 592 Sb. z. a n. (§ 31.)

K odst. 3.

Náklady s adaptací bytů spojené nelze uvalovati majetníku domu (bytu). S druhé strany nelze ovšem těchto nákladů uvalovati ani ubytovanému vojenskému gážistovi, který každou chvíli může býti a bývá z vojenských důvodů odvelen a na jiné místo přeložen. Osnova navrhuje, aby náklady tyto hradila vojenská správa.

Formální postup při rozhodování o takovýchto adaptacích upraven jest obdobným způsobem jako v zákoně z dne 15. října 1919, č. 592 Sb. z. a n. V prováděcím nařízení, pokud se týče v prováděcích předpisech, bude pamatováno na to, kterým vojenským velitelstvím (úřadům) lze adaptaci povoliti a s jak velkým nákladem.

K odst. 4.

Podle tohoto ustanovení zakládá se ex lege nájemní poměr mezi majetníkem a vojenským gážistou. Řešení toto zdá se nejjednodušším a odstraní se jím nejsnáze různé pochybnosti, které by se při jinakém řešení, v němž by nevstupoval vojenský gážista v přímý kontraktní poměr s majetníkem, vyskytnouti mohly.

K odst. 5.

Odchylkou od ustanovení zákona ze dne 30. října 1919, č. 592 Sb. z. a n., nepřenáší osnova stanovení výše nájemného v případě neshody na soudy. Nechtějíc zatěžovati novými dalšími úkoly soudy bez toho již novými úkoly přetížené (v oboru sociální péče a reformy pozemkové), vyhražuje osnova v tom směru příslušnost úřadům politickým. O výši nájemného v případě neshody rozhodnou politické úřady na základě spisového materiálu a po event. vyslechnutí účastníků, svědků a znalců. Výše nájemného nesmí převyšovati částky podle zákona o ochraně nájemníků přípustné.

K odst. 6.

Netřeba vysvětlivek.

K odst. 7.

Ustanovení toto jest nezbytné, obzvláště v případech, kdy obec jest v plnění svých zákonných povinností liknavá, nebo dokonce renitentní.

K odst. 8.

K odstavci tomuto se podotýká, že při přidělování bytů podle tohoto zákona nelze vzhledem k panující bytové nouzi opatřiti vojenským gážistům takový počet místností, jak je uveden v příl. A a B k § 24 zákona ze dne 11. června 1879, č. 93 ř. z. a zák. čl. XXXVI z r. 1879, nýbrž lze jim opatřiti dle tohoto zákona nejvýše takový počet obytných místností, jaký stanoví § 8 zákona ze dne 11. července 1922, č. 225 Sb. z. a n., tj. je-li gážista sám, nejvýše 2 obytné místnosti, jsou-li v domácnosti dva dospělí členové, nejvýše 3 obytné místnosti, je-li v domácnosti více členů dospělých než dva, nejvýše tolik obytných místností, kolik je dospělých členů v domácnosti, a je-li v domácnosti více než 5 dospělých členů, nejvýše 5 obytných místností; při tom čítají se nedospělí členové domácnosti vždy dva a při lichém počtu také zbývající jeden člen za dospělou osobu.

Rozpočtově se poznamenává, že provádění tohoto zákona nebude pro státní správu vyžadovati žádného zvláštního nákladu, který by nedošel úhrady v běžných položkách rozpočtových (§ 10, [výdaje ubytovací] řádné výdaje věcné, tit. 2 kap. 11); v příštích rozpočtech bude na potřebnou úhradu pamatováno.

Navrhuje se, aby osnova tato byla projednána jednáním zkráceným dle § 55 jednacích řádů sněm. a aby byla za tím účelem přikázána v obou sněmovnách výboru brannému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

K odůvodnění návrhu na zkrácené jednání se uvádí, že běží tu o věc povahou svojí velmi naléhavou. Ubytovací poměry vojenských gážistů, obzvláště pak na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jsou tak nesnesitelné a ohrožují nejen kázeň ve vojsku, nýbrž i zájmy celostátní, že urychlené zjednání nápravy jeví se naprosto nutným.

V Praze dne 20. prosince 1923.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.