Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4394.

Interpelace:

I. posl. Tausika, Hakena a soudruhů min. spravedlnosti v záležitosti nevinně odsouzeného Antonína Veselého,

II. posl. Tománka a spol. min. vnútra v záležitosti pobytu na Slovensku jugoslovanského príslušníka kapitána Teodora Dimitrijeviča,

III. posl. Hlinku a spol. min. vnútra a pravosúdia v záležitosti zhabania "Slováka" zo dňa 12. decembra 1923, číslo 270,

IV. posl. Hlinku a spol. min. vnútra a pravosúdia v záležitostí zhabania "Slováka" zo dňa 7. decembra 1923, číslo 267,

V. posl. Skaláka a soudruhů min. vnitra o konfiskaci časopisu "Rudé Právo" v Praze,

VI. posl. Dietla, R. Fischera a druhů min. financí, jak Bankovní úřad zaznamenává kursy.

I./4394.

Interpelace

poslanců Tausika, Hakena a soudruhů

ministrovi spravedlnosti

v záležitosti nevinně odsouzeného Antonína Veselého.

Opětně máme příležitost upozorniti Vás na třídní justici a soudní praxi, jde-li o příslušníka oposiční strany.

Dne 21. května 1921 konal se o 8. hod. več. tábor lidu svolaný stranou sociálně demokratickou, aby byla podána zpráva o obecním hospodářství v Michli. Jako první hlavní referent promluvil bývalý starosta a mimo to dva obecní radové obce michelské. Antonín Veselý, člen školní rady, byl posledním řečníkem, který stručně promluvil o školství. Za několik měsíců potom byl vyšetřován pro pobuřování. Vyšetřující soudce upozornil obžalovaného, by označil svědky, že inkriminovaných slov nepronesl. Obžalovaný tak učinil. Avšak před tříčlenným senátem, jenž obžalovaného soudil, nebyli tito svědkové a ani pak dodatečný svědek, řídící školy, k výslechu připuštění a bylo uvěřeno tajnému policistovi Fr. Řehákovi, který na obžalovaného učinil udání.

Při výslechu tohoto tajného policisty nahodily se okolnosti... Tajný policista Řehák, jsa tázán soudcem, zda-li obžalovaného zná, prohlásil, že ano. Když měl dokázati, odkud obžalovaného zná, odpověděl, že z táboru lidu. Obžalovaný jej upozornil, jak mohl poznati člověka za úplné trny, neboť obžalovaný mluvil po tmě, a tu opravil se svědek, že prý jen slyšel jméno obžalovaného. Když dotazován byl, kde si psal inkriminovaná slova, prohlásil opět sebevědomé, že na táboru lidu. Na opětné upozornění obhájcem drem Steinem, jak mohl psáti za tmy, opravil svůj výrok, že inkriminovaná slova psal na policejní exposituře.

Soud se nad těmito rozpory nepozastavil patrně proto, poněvadž šlo o výpověď tajného policisty. Naproti tomu však nepřipustil svědků, kteří měli dokázat nevinu obžalovaného a odsoudil jej ke 14 dennímu vězení zostřenému jedním postem a ku placení soudních útrat. Proti tomuto rozsudku se obžalovaný odvolal svým obhájcem drem Steinem k Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud rovněž bez slyšení svědků potvrdil rozsudek s tímto odůvodněním:

"Konečně měli-li svědci vedení stěžovatelem potvrditi pouze, že stěžovatel závadného výroku neučinil, jest pravděpodobno, že by svědci potvrditi mohli pouze to, že závadného výroku neslyšeli, čímž by ovšem seznání svědka Františka Řeháka nebylo vyvráceno."

Dle dodatečného vyšetření jest pravdou, že na táboru lidu kterýsi z řečníků mluvil aspoň poněkud přibližně tak, jak žaloba uvádí.

Obžalovaný podal tudíž stížnost a dožadoval se obnovení trestního řízení. Na tuto stížnost byli předvoláni svědci, kteří vypovídali takto:

1. Řídící školy Karel Ryšavý: "Účastnil jsem se táboru lidu dne 21. května 1921 a byl jsem přítomen řeči Antonína Veselého. Inkriminovaného výroku jsem z úst A. Veselého neslyšel, ačkoliv bych jej musel slyšeti, neboť jsem byl v jeho bezprostřední blízkostí. Veselý mluvil o školství a vzdělávání. Vybízel účastníky a hlavně dělnictvo, aby dle svých sil hleděli se vzdělávati: Zda-li někdo jiný výrok ten pronesl, se již nepamatuji."

2. Antonín Hanuš, živnostník: "Účastnil jsem se táboru lidu 21. května 1921 a byl jsem přítomen celé řeči Antonína Veselého. Rozhodně však mohu potvrdit, že v řeči té nepronesl Veselý inkriminovaného výroku, neboť se obmezil ve své řeči na výklady o školství a vzdělávání. Pokud se pamatuji, mluvil před ním Josef Mikeš, který něco o republice mluvil, avšak nepamatuji se již na přesné znění."

3. Václav Suchenstein: "Účastnil jsem se táboru lidu 21. května 1921 a byl jsem přítomen celé řeči Antonína Veselého. Mohu určitě potvrditi, že Veselý v řečí své nepronesl inkriminovaných výroků, neboť mluvil pouze o školství a vzdělávání. Na táboru mluvil také Josef Mikeš, který kritisoval poměry republiky, avšak nepamatuji se, že by byl nějakým způsobem štval proti republice."

4. Jan Franěk: "Účastnil jsem se táboru lidu dne 21. května 1921 a ačkoliv jsem byl přítomen celé řeči Antonína Veselého, neslyšel jsem, že by byl pronesl inkriminovaný výrok, neboť o republice vůbec nemluvil; mluvil pouze o školství a o vzdělání. Pokud se pamatují, Mikeš něco mluvil o republice, nepamatují se však, jaký výrok pronesl."

Všichni svědci jednomyslně potvrdili, že odsouzený inkriminovaného výroku nepronesl. Přes tyto výpovědi svědků ani soud I. a II. instance nenařídil obnovu řízení, nýbrž Antonín Veselý byl vyzván, aby do tří dnů nastoupil trest, což Veselý také učinil. Soudy patrně nechtěly připustit, aby blamáž policejního agenta a jeho lehkomyslná relace byly v obnoveném řízení prokázány.

Celý tento případ vrhl znovu divné světlo na nestrannost a spravedlnost našeho soudnictví.

Podepsaní se proto táží:

Jest pan ministr ochoten zakročiti, aby soudy v budoucnu postupovaly přesně podle předpisů trestního řádu, zejména co do všeobecně platné zásady, slyšeti i druhou stranu, i co do předpisů o obnově řízení?

V Praze dne 3. prosince 1923.

Tausik, Haken,

Blažek, Rouček, Skalák, Merta, dr. Šmeral, Teska, Mikulíček, Kučera, Nagy, Darula, Burian, Krejčí, Bubník, Malá, Kreibich, Toužil, J. Kříž, Kunst, Warmbrunn, Koutný, Svetlik, Houser.

II./439.

Interpellácia

poslanca Tománka a spoločníkov

ministrovi vnútra

v záležitosti pobytu na Slovensku jugoslovanského príslušníka kapitána Teodora Dimitrijeviča.

V auguste toho roku došiel z Ameriky na Slovensko akýsi kapitán Dimitrijevič, rodom Srb, a od tých čias stále znepokojuje svojím bezočivým vystupovaním voči Slovenskému ľudu celé obyvateľstvo Slovenska.

Amrícke Spojené Štáty zákonom sa postaraly o triedenie prisťahovalcov. Podľa tohoto zákona rozoznávajú dve kategórie desirable strangero (žiadúci prisťahovalci) a undesirable strangero (nežiadúci prisťahovalci), poriadni ľudia; do druhej telesne, morálne, duševne chorí. Tejto poslednej kategórie sa vždy hľadia striasť a nikdy je nie vítaná medzi demokratickými občanmi Ameriky. Amerícke štáty sa postaraly a starajú sa, aby morálnou tuberkulózou, duševným luesom napáchnutá smeť iných národov ani len prístupu nemala do ich zemí a ak by sa predsa bezočivo pritrela, aby bola okamžite odstránená.

Vyššej sme spomenuli, že ešte v auguste došiel na Slovensko akýsi Dimitrijevič, ... od tých čias šíri nákazu morálnych chorôb po Slovensku.

Vláda našej republiky posiaľ nie len že žiadneho opatrenia neučinila na odstránenie všetko čisté ničiaceho človeka, ba svojimi vládnymi časopismi víta ho, ako najoddanejšieho priateľa nášho.

... ako to urobil Dimitrijevič, keď na talianskom bojišti 5 Slovákov vlastnoručne zavraždil len preto, že nechceli útočiť na Talianov a na tých českých a slovenských legionárov, ktorí bojovali pri boku Talianov, tak preberá ťažké obvinenie slovenského národa na seba...

Vláda posial nie len že neučinila žiadneho opatrenia na odstránenie luhárstvom napáchnutého človeka, ale jej orgány berú ho pod svoju ochranu.

Prišelca, ktorého Amerika na žiadosť amerických Slovákov vyšupuje, vyhodí, vláda československej republiky príjme s otvorením náručím, ba predstavuje ho, ako nášho priateľa, ktorý roky a roky zdarma pracuje medzi americkými Slovákmi.

Abnormálneho prišelca, s ktorým žiaden poctivý Srb si ruky nepodá, ktorý v národnej práci sošedivelých Slovákov najvýznamnejších činiteľov uráža, na nich nadáva, vláda československej republiky pri všetkom upozorňovaní ďalej ponecháva na slovenskom území už aj tak dnešnými vládou zapríčinenými pomermi nespokojný ľud slovenský znepokojoval.

Prišelec, ... každým poctivcom opovrhovaný cudzinec svojou drzosťou zachodí od štvania už k vyhrážaniu s päsťou slovenským pracovníkom.

Nakoľko odsudzuje slovenský národ drzé vystupovanie tejto abnormality, svedčí o tom aj najnovší prípad bratislavský a skalický. V Skalici ženy slovenské boly nútené päsťami ho vyprášiť.

Pýtame sa teda pána ministra vnútra:

1. Či má známosť o škodlivom riadení, meno československej republiky nivočiacom vystupovaní Teodora Dimitrijeviča?

2. Či je ochotný ihneď zamedziť ďalšie vystupovanie tohoto človeka a ihneď ho vykázať z hraníc Slovenska?

3. Či je ochotný zakročiť proti človekovi nivočiacemu meno bratského slovanského národa a oslabuiúceho vzájomný pomer bratských slovanských národov?

4. Či je ochotný postarať sa, aby Dimitrijevičovi podobné individua v budúcnosti nemali prístupu do našej krajiny?

V Prahe, dňa 12. decembra 1923.

Tománek,

Scharnagl, dr. Petersilka, Böhr, Hlinka, Onderčo, Tomik, Pastyřík, Mlčoch, dr. Buday, dr. W. Feierfeil, Bobek, Vávra, dr. Gažík, dr. Juriga, dr. Labay, Bobok, Mark, Anděl, dr. Luschka, dr. Kubiš, Najman, Budig, Horák, Schälzky.

III./4394.

Interpellácia

poslanca Andreja Hlinku a spoločníkov

ministru vnútra a pravosúdia

v záležitosti zhabania Slováka zo dňa 12. decembra 1923, číslo 270.

Číslo toto bolo zhabané pre state z článku "Cena tridsať strieborných".

Vycenzurované state sú z listu "Spolku Ameríckych Novinárov" p. Hon Charles Evans Hughesovi, štátnemu sekretárovi Spojených štátov, v ktorom opierajúc sa o svoje právo, ktoré si nadobudli konaním svojich povinností pri oslobodzovacej akcii, kritizujú činy pražskej vlády a neslávnu amerícku cestu dra Šrobára.

Neprepustením tejto kritiky riadenia vlády, odoberá sa právo tým, ktorých pomocou došla oslobodzovacia akcia Československej republiky a vláda takouto nehanebnou nespravodlivosťou sa odplacia za toľké obete slovenskému národu.

Nech ale hovoria inkriminované state samé:

"Pražská vláda vďačne prijímajúc našu mravnú a finančnú pomoc, ako od národa autonomného, odmietla však podpis svojho prezidenta a ctiť si služby jeho a ..., tak podávajúc veci ako by Česi a Slováci boli jeden a ten istý národ, tvrdiac, že budúcnosť Československej republiky závisí od takýchto nejestvujúcich vecí."

"Cieľ jeho cesty je nie ani kultúra, ani dobromyselné spájanie nášho národa, ale demagogické rozširovanie takých reakcionárskych zásad, aké len pražská vláda môže používať oproti slovenskému národu. Najzúfalejšie zákony na ochranu republiky, diabolské a zošliapajúce cenzurovanie opozičnej tlače, rozháňanie shromaždení sú len niekoľké spôsoby pražskej politiky, s ktorými sa vedela po teraz udržať.

My slávnostne protestujeme oproti tunajšiemu sa zdžovaniu dr. Šrobára, ktorý je mravne najkleslejší zástupca tohoto spôsobu (panovania) v slovenskej čiastky Čsl. republiky."

Pýtame sa teda pp. ministrov:

1. Či majú známosť o nespravedlivom habaní Slováka?

2. Či sú ochotní nesvedomité a nezákonné konanie štátneho bratislavského zastupiteľstva zamedziť?

3. Či sú si vedomí, že takéto pokračovanie užívanie úradnej moci vzbudzuje nenávisť oproti štátnym vrchnostiam a podkopáva autoritu samého štátu?

4. Či sú ochotní ihneď sa postarať, aby takéto pády užívania úradnej moci sa neopakovaly a aby neschopní činitelia bratislavskej cenzúry boli odstránení?

V Prahe, dňa 19. decembra 1923.

Hlinka,

dr. Juriga, dr. Labay, dr. Kubiš, Heller, Windirsch, dr. Gažik, Onderčo, Bobok, dr. Buday, Tománek, Tomik, Hancko, Bobek, Schälzky, Mark, Budig, Scharnagl, Schubert, Böhr, dr. Petersilka, dr. E. Feyerfeil.

IV./4394.

Interpellácie

poslanca Andreja Hlinku a spoločníkov

ministru vnútra a pravosúdia

v záležitosti zhabania Slováka zo dňa 7. decembra 1923, číslo 267.

Číslo toto zhabané pre stať článku "Novovymenovaní župní zástupcovia".

V článku tomto je spomenuté protiústavné a nedemokratické vymenovanie župných zástupcov vládou i napriek protestom ľuďom zvolených župných zástupcov ľudovej strany. A na odôvodnenie tohoto tvrdenia je citovaný doslovne § 1 ústavnej listiny.

Je už vrcholom zaslepenosti, že bratislavský cenzor aj citát z ústavnej listiny považuje za nebezpečný štátu.

Dľa 1. § ústavnej listiny našej republiky "ľud je jediný zdroj všetkej štátnej moci". Vláda ústavnú listinu hrubo porušuje týmto svojím činom. Vláda naproti jasnému zneniu ústavy teroristicky si tu počína a odoberá podklad ústavnej listine sama, keď k udržovaniu čvachovského režimu s úžasným cynizmom takto chce znemožniť mienku ľudu a jeho vládu. My sme napísali už, že v tomto prípade oproti protizákonnému kroku vláde jedine správne a zákonné stanovisko zaujali naši ľudoví župní zástupci, keď sa vyslovili, že nebudú považovať vymenovaných zástupcov za seberovných.

Pýtame sa teda pp. ministrov vnútra a pravosúdia:

1. Či majú známosť pp. ministri o nespravedlivom habaní Slováka?

2. Či majú vedomosť o tom, že takéto pokračovanie vzbudzuje nenávisť proti štátnym vrchnostiam a podkopáva autoritu samého štátu?

3. Či sú ochotní pp. ministri zabezpečiť platnosť ústavnej listiny, ktorá zabezpečuje slobodu tlače?

4. Či sú ochotní pp. ministri hneď sa postarať o to, aby takéto pády užívania úradnej moci sa neopakovaly a aby to nerozumné habanie už raz prestalo?

V Prahe, dňa 12. decembra 1923.

Hlinka,

Böhr, Scharnagl, dr. W. Feierfeil, Horák, Anděl, Bobok, Mlčoch, Pastyřík, dr. Luschka, dr. Juriga, Tománek, Najman, Schälzky, Budig, dr. Kubiš, Hancko, Vávra, Bobek, Mark, dr. Petersilka, Onderčo, Tomik, dr. Gažík, dr. Buday, dr. Labay.

V./4394.

Interpelace

poslance Skaláka a soudruhů

ministrovi vnitra

o konfiskaci časopisu "Rudé Právo" v Praze.

Opětné konfiskace "Rudého Práva" nás nutí znovu předložiti ukázky jejich:

V "Rudém Právu" ve středu dne 17. října 1923 v č. 243 ve článku "Vliv zlevnění uhlí na průmysl" konfiskováno:

Toto dobrodiní prokázal pouze těžařům, kteří budou míti dnes větší zisky, než měli kdy před tím. Snížení uhelné dávky ve prospěch uhlobaronů je dalším násilnickým činem této vlády, která má ve svém programu utužení kapitálu a potlačení proletariátu a středních vrstev.

V "Rudém Právu" ze dne 13. listopadu 1923 č. 266 v úvodníku: "Generální stávka - utopií?" konfiskováno:

... poněvadž dělníci nebáli se použíti zbraní, odejmutých v boji těm, které kapitalistická vláda proti dělnictvu vyslala. Ukázalo se, že po světové válce ani policie ani vojsko nejsou ochotny vražditi dělníky v jejich boji proti kapitalistům.

Generální stávka jest strašná zbraň v rukou dělnictva. Má jí býti použito v dobách mimořádně vážných, buď na obranu ohrožených důležitých zájmů dělnických, nebo k útoku za dobytí velkých vymožeností.

Uvažujte, dělníci, zda bylo by nutno, aby vám byly snižovány mzdy, kdyby byli horníci již před rokem kapitalistickou ofensivu zlomili. Uvažujte, zda bylo by možné, aby kapitalisté snižovali vám mzdy, kdyby byli horníci před několika týdny zvítězili! A jak mohli horníci zvítěziti? Jen pomocí generální stávky všeho dělnictva!

Ve "Večerníku Rudého Práva" ze dne 14. listopadu 1923 č. 259 zabaveno následující v lokálce "Lidská brutalita":

... ale jak už zákon o ochraně nájemníků a soudní praksi známe, půjde pravděpodobně svobodný p. učitel do vdovina bytu a vdova s dítětem bude vyhnána na ulici. Přece se nikdo neodváží u soudu říci p. "hraběti": "Milosti, proč pak nedáte svobodnému p. učiteli jednu ze svých 18 místností?" - Nežádejte na československé spravedlnosti - demokratické rozhodnutí. Ta je přece slepá a nebude vidět slzy vdoviny!

V "Rudém Právu" z 23. listopadu 1923 č. 275 konfiskováno z článku "Problémy německé revoluce":

"Základními úkoly vlády dělníků musí býti: především ozbrojení proletariátu, za druhé odzbrojení měšťáckých protirevolučních organisací, za třetí zavedení kontroly výroby, za čtvrté převalení hlavních daňových břemena majetné třídy a za páté zlomení odporu protirevoluční buržoasie."

Ptáme se pana ministra:

Hodlá i na dále trpěti zlovolné šlapání zákona o svobodě tisku?

Co učiní pan ministr, aby podobným případům zabránil?

V Praze dne 11. prosince 1923.

Skalák,

Blažek, Mikulíček, Svetlik, Kučera, Malá, Nagy, Bubník, Merta, Tausík, Burian, Bouček, Kunst, Teska, Toužil, Darula, dr. Šmeral, J. Kříž, Warmbrunn, Koutný, Houser, Kreibich, Krejčí, Haken.

VI./4394 (překlad).

Interpelace

poslanců Dietla, R. Fischera a druhů

ministrovi financí,

jak Bankovní úřad zaznamenává kursy.

Bankovní úřad stanoví denně kursy zahraničních valut a při tom překročuje rozpětí normálních bursovních záznamů na zahraničních bursách.

Několik příkladů nechť to dokáže:

Dne 9. října byly znamenány:

Dne 23. října 1923:

Dne 7. prosince 1923:

Z uvedeného patrno, že Bankovní úřad tímto libovolným určováním kursů neoprávněně valutnímu obchodu nadhání vysoké zisky, na nichž jak se zdá, sám má nepřímo účast.

Kupec musí podle kursů, takto stanovených platiti o 2 - 4% více než podle bursovních záznamů zahraničních burs, čímž se dovážené zboží zdražuje. V obchodu arbitrážním bylo by lze levněji kupovati valuty pro obchodní nákupy zahraniční, což by snížilo zdejší ceny dovezeného zboží.

Interpelanti se táží pana ministra, co zamýšlí učiniti, aby příště zabránil tomuto hodnocení valut?

V Praze dne 12. prosince 1923.

Dietl, R. Fischer,

Grünzner, Blatny, Uhl, Palme, Hackenberg, Hoffmann, Hausmann, dr. Holitscher, Hirsch, Schäfer, Schweichhart, Hillebrand, Jokl, dr. Czech, Pohl, Schuster, Čermák, Roscher, Beutel, Kirpal.

Původní znění ad VI./4394.

Interpellation

der Abgeordneten Dietl, R. Fischer und Genossen

an den Finanzminister

betreffend die Kursnotierungen des Bankamtes.

Das Bankamt setzt täglich die Kurse der ausländischen Valuten fest, wobei die Spannung der normalen Börsennotierungen an den einzelnen Auslandsbörsen bedeutend übersteigt. Einige Beispiele sollen dies nachweisen:

es notierten am 9. Oktober 1923:

am 23. Oktober 1923:

am 7. Dezember 1923:

Aus dem Vorangesagten ist zu ersehen, dass aus diesen willkürlichen Kursfestsetzungen des Bankamtes unberechtigt hohe Gewinne dem Handel mit Valuten zuschanzt, an deren es indirekt selbst beteiligt zu sein scheint.

Der Kaufmann muss durch diese Art der Kursfestsetzungen um 2 - 4 mehr zahlen als dem Börsennotierungen der Auslandsbörsen entspricht, wodurch eine Verteuerung der Importwaren eintritt. Im Arbitragverkehr würde die Erwerbung von Valuten für Käufe aus dem Auslandsverkehr zu eine niedrigeren Preise erfolgen können, was den Inlandspreis eingeführter Ware ermässigen würde.

Die Interpellanten fragen den Herrn Finanzminister, was er zu tu gedenkt, um diese Wertbemmessung von Valuten in Zukunft zu verhindern?

Prag, den 12. Dezember 1923.

Dietl, R. Fischer,

Grünzner, Blatny, Uhl, Palme, Hackenberg, Hoffmann, Hausmann, Dr. Holitscher, Hirsch, Schäfer, Schweichhart, Hillebrand, Jokl, Dr. Czech, Pohl, Schuster, Čermak, Roscher, Beutel, Kirpal.