Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1923

4380.

Naléhavá interpelace

poslance Hakena a soudruhů

vládě

o studentech - emigrantech.

Aniž bychom měli v úmyslu potírati právo asylu, zejména v nynější neklidné době, aniž bychom zásadně odmítali pomocí pronásledovaným příslušníkům cizích států, přece jen jsme nuceni odhaliti, jakým živlům dopřává čsl. vláda útulku, jakými obnosy je podporuje a jak se podporovaní chovají. Vždyť už z toho, jakým politickým směrům vláda poskytuje útulku a podpory, dá se usuzovati na jejího ducha a její politickou tendenci.

Ze 30.000 studentů v Československé republice jest 7.000 cizinců, z nich 85% ruských a ukrajinských emigrantů, většinou Rusů (asi 4.500). Ruská skupina emigrantů existuje výhradně z našeho rozpočtu. Kvůli ní zřízena je celá řada nákladných institucí, jako: Ruská právnická fakulta, ruská lidová universita, institut hospodářského družstevnictví, ruský institut pedagogický, zemědělská akademie, střední školy a jiné. Je již jednou třeba analyzovati ruské emigrantské hnutí, jak po stránce organisační, tak školské i politické.

Kdo jsou ruští emigrantští studenti? Ze 4.500 studentů byla ohromná většina tři až 7 roků vojáky, zpravidla důstojníky. Téměř všichni opustili vysokoškolská studia na počátku války, někteří vůbec na vysoké škole nebyli, ba ani nemají pro ni dostatečného předběžného vzdělání. Nejen že neovládají požadovanou znalost latiny, ale mají dokonce potíže se psaním a čtením v mateřském jazyce. Tento fakt konstatovala rada Svazů ruských akademických organisací (Ústředí tzv. akademických skupin emigrantských profesorů), která se konala v Praze v září t. r. a poukázala na ťpolitováníhodné úkazy, které spočívají v tom, že část studentů emigrantů přerušením návštěvy školní zapomenula dříve naučené a v některém ohledu a směru odvykla studijní práci vůbecŤ. Je to většinou studentská buržoasní mládež, jež se postavila odbojně se zbraní v ruce proti své vládě v armádách státu nepřátelských, po jejíchž porážce uprchla do ciziny, i k nám. Nejsou to pronásledovaní uprchlíci, o pronásledování nemůže býti ani řečí. Ruská sovětská vláda nebrání návratu uprchlíků do vlasti a vyhlásila pro ně všeobecnou amnestii. Že se tito studenti nechtějí navrátit do Ruska, má příčinu v tom, že neuznávajíce sovětské vlády, jsou jejími odpůrci vychováváni a připravováni za nástroj k jejímu svržení. Nutno konstatovati, že značná část ruských emigrantů vrátila se již do vlasti, zejména po vyhlášení amnestie, kdež požívá plných občanských práv. Část, jež tu zbyla, vrátiti se nechce proto, že se jí pohodlněji žijte v cizím státě bez práce a povinností na cizí útraty. Hlavní však účel udržováni a vydržování ruské emigrace je politický. Masa ruských a ukrajinských emigrantů, roztroušená po četných státech Evropy, dnes je organisovaná jednotka v rukách ruské i mimoruské monarchistické reakce. Emigranti nezdržují se v cizině proto, aby se uchránili před pronásledováním a ukrutnostmi bolševiků. Toto tvrzení bajkou. Je to armáda, cílevědomě organisovaná a vychovávaná k tomu, aby byla schopna pomoci k uskutečnění reakčních a monarchistických snah nejen v Rusku, ale ve všech státech Evropy. Toto tvrzení dokážeme dokumenty. Tento fakt je dobře znám ruské vládě a je zcela přirozeno, že tvoří hlavní příčinu propastí, jež se mezi sovětskou vládou a emigrací čím dál více prohlubuje a je i smutným vysvědčením pro tak zv. demokratické vlády Evropy, jež přes to, že o těchto tendencích ruské emigrace vědí, ji udržují, posilují a podporují. To zejména platí i o vládě Československé republiky. Prohlašuje-li ministr zahraničí dr. Beneš poměr československé vlády k sovětské vládě ruské za loyální, je toto tvrzení v rozporu se skutečností, když vydržuje a podporuje reakční a monarchistické skupiny ruských emigrantů.

Jak emigrantští studenti studují? Nechceme generalizovati. Jistě, že je mezi emigrantskými studenty určité procento studentů pro vysoké školské studium kvalifikovaných, i těch, jež svědomitě ve studiích pokračují. Značná část však není vůbec řádně kvalifikována, nastoupila studium beze všech dokumentů. U této části není nejen kvalifikace, ale ani chuti k práci na vysokých školách je zapsána jen proto aby měla nároky na studijní podpory. U mnohých nelze o prospěchu ani mluvit. Přecházejí z fakulty na fakultu, z odboru na obor, jen aby ťstudiaŤ prodloužili. Studenti jsou kvalifikováni pouze vlastními ruskými profesory, kteří v mnohých případech sami postrádají vědecké kvalifikace.Všechny emigrantské ruské školy jsou na velmi nízké úrovni a nejsou ani tak ústavy vědeckými, jako agitačními středisky politického hnutí reakce a monarchismu a jsou nejvýše ústavy podpůrnými. Ruští profesoři, jichž je tu veliký počet (ťProfesořiŤ), přijímají za posluchače každého, jen aby jejich profesura byla odůvodněna.

Ruská právnická fakulta v Praze má ku př.- asi 30 lektorů a 600 studentů. Profesoři jsou naladěni silně reakcionářsky. Ve svých řídkých přednáškách činí ťvědeckéŤ výpady na socialismus i dělnictvo a hlavním jejich oborem je štvaní proti sovětům. Prof. Totomijanc v přednášce o socialistických učeních nazýval Marxisty plazícími se hady, plížícími se zmijemi a podobnými ťvědeckýmiŤ termíny. Prof. Kosinskij v kursu o politické ekonomii přednášel jen vlastně štvavé útoky na sověty a socialismus. Při zkoušce jsou studenti nuceni opakovati jeho výroky, jinak jim hrozí propadnutí a ztráta podpory. V den šestiletého výročí ruské revoluce zastavil profesorský sbor i přednášky a vyzval studenty k účasti na smuteční bohoslužby za cara Mikuláše. Profesoři úmyslně zdržují studenty od návratu do Ruska, aby udrželi svou nezbytnost a pohodlnou existenci, sami většinou nepojímají své ťvědeckéŤ poslání vážně. Studenti jsou ze značné částí staršího, mužného věku a důstojníky odbojných armád. Nehledají studia, ale zaopatření podporami. Na studentské oslovení ťkolegoŤ odpovídají: ťNejsem kolega, ale důstojník svého císaře pána,Ť, Máme v rukách řadu dokumentů, svědčících, že emigrantské ruské studentstvo ve všech státech je řízeno monarchisticky. V provolání a oběžnících netají se vůdcové tohoto směru s plánem, pracovati všemi prostředky k uskutečnění carské monarchie v Rusku, ale kromě toho podporovati reakcionářské a monarchistické hnutí ve všech státech Evropy, tedy i u nás. Ačkoliv jsou tito studenti u nás draze vydržovanými hosty, projevují při každé příležitosti odpor k republikánskému zřízení. V posluchárnách ruských škol jest slyšeti výroky, že president Masaryk je svobodný zednář, žid. Že ministr Beneš je stejně zakoupen židy a pod. Při každé maličkosti projevují nepřátelské smýšlení demokracii a republice. Stojí-li v posluchárně hodiny, uslyšíte poznámku: ťTo je pořádek! Ale co chcete, vždyť jsme v republice. To je demokracie!Ť Profesoři šíří monarchistické proti republikánské názory přímo ex kathedra. Jejích výroky, jimiž republikánské zřízení zesměšňují, jsou posluchači živě aklamovány. Při Hitlerově a Ludendorfově monarchistickém puči v Mnichově, byla v posluchárnách ruské právnické fakulty provolávána otevřeně sláva. V ruském emigrantském tisku nazýván je president Masaryk a ministr Beneš nadávkou ťžidomasoniŤ.

Politická tendence emigrantských organisací studentských je reakcionářská a monarchistická. Dnešní vedení studentských emigrantských organisací je monarchistické. Část studentstva, jež se smířila s vládou sovětů (směnověchovci), vrátila se do Ruska a ti, kteří tu zůstali, jsou vedeni monarchistickými reakcionáři, kteří přímo terorisují živly pokrokovější a nemonarchistické. Monarchisté dopouštějí se i fysických násilností proti studentům jiného smýšlení (Brno). Studentská emigrace je organisována v četných organisacích, jež jsou buď otevřeně politického rázu, nebo mají ráz odborový navenek, ale jejich činnost je rázu politického. Jsou to zejména: Svaz ruského studentstva v Československé republice (2700 členů), Ruský studentský Svaz (150 členů), Ruské nacionální studentské sjednocení politické. Skupina republikánsko - demokratických studentů, Ukrajinský spolek, ORESSO, sdružující 30 spolků, ale nemající valného významu, organisace fakultní a jiné. U většiny těchto organisací mají vedení vyslovení monarchisté. Monarchisticko - reakční hnutí mezi emigranty je rozšířeno téměř po všech státech. Evropy a má svá střediska v Paříží, Praze, Berlíně a Bělehradě, ťRuské Národní SjednoceníŤ prohlašuje v bodu čtvrtém svého provolání zápas nejen s bolševismem, ale i se směnověchovci. Tato organisace žádala naši vládu o schválení stanov, ale byla odmítnuta. Přes to existuje, pořádá večírky, přednášky a dělá monarchistickou propagandu. Má styly s mladou generací národní demokracie a s ťČervenobílýmiŤ, ťSvaz nacionálního osvobozeníŤ je vysloveně monarchistický, své středisko má v Mnichově, vydává časopis ťRuská TribunaŤ, jež píše monarchisticky a antisemitsky. Tato organisace propaguje utvoření čet vyvinutých, odvážných osob, sportovně cvičených a ozbrojených. Jednotlivé skupiny mají názvy ruských světců, nebo vůdců ruského monarchismu. V některých státech pracuje otevřené, jinde ilegálně. Gallipolijci jest sdružení vojínů a důstojníků Wrangelovy armády. R. 1921 dopraveni bvyli z Cařihradu do střední Evropy, i k nám. Studující této skupiny považují se stále za členy Wrangelovy armády a jsou okružními rozkazy udržování v jejím svazku. Je to tedy organisace vysloveně vojenská a monarchistická. Má asi 350 členů, generál Wrangel je čestným předsedou, náčelníkem je Mališev, nazývající sebe soukromým docentem a mající 1200 Kč měsíčního platu od československé vlády. Studující této skupiny jsou většinou vyšší důstojníci, udržují s generálem Wrangelem stálé styky přes Bělehrad. Gallipolijci dobyli v četných organisacích emigrantského studentstva velikého vlivu. Jaký to má význam, je viděti z článku ruského časopisu ťDniŤ, kde v září t. r. výslovně se praví, že Wrangelovsko-monarchistická mládež ruské emigrace zadarmo obsluhuje všechny kontrarozvědky v Evropě. Oni konají výzvědnou službu monarchistickému hnutí v Evropě. Členové této vojenské, monarchistické, reakční organisace pohybují se po Praze s odznaky černého kříže a vstupují a mluví jménem Ruska.

Ruské monarchistické hnutí kolportuje v Praze otevřeně monarchistické a antisemitské časopisy. Z těchto studní čerpá náš národně demokratický a klerikální tisk materiál proti Rusku, v tomto prostředí vynalézají se o ruských poměrech nejneuvěřitelnější lži. ťRuské nacionální studentské sjednoceníŤ zúčastnilo se svými zástupci monarchistického sjezdu v Mnichově v únoru 1923. Výslovně jmenován Tolstý-Miloslavský. Tolstý-Miloslavský skutečně založil s knížetem Volkovským monarchistickou organisaci mládeže u nás. V provolání se mluví o ťúctě k historické minulosti RuskaŤ. v tomto názvu skrývá se carské černosotněnské Rusko. Na mnichovském sjezdu pravilo se otevřeně: ťVěříme, že jenom zákonnému vedení carské dynastie je souzeno dovésti nás k nejvytouženějšímu cíli, záchrany vlasti a znovuzřízení carského trůnu.Ť (ťVěstník ruského monarchistického sjednoceníŤ z 1. března 1923, Bavorsko.)

Galipolci jsou organisace vysloveně vojenská a monarchistická tito studenti jsou většinou starší muži, bývalí důstojníci Wrangelovy armády. Dle rozkazu generála Wrangela jsou stále ve svazku armády, organisačně i kázeňsky. O duchu této skupiny svědčí denní pořádek schůze správy galipolského spolku ze dne 11. listopadu 1923:

1. Student-plukovník Prokofjev oznamuje odpověď velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče Wrangelovi za pozdrav k jmeninám.

2. Čtení poděkování generála Wrangela galipolskému spolku za zaslaný dárek.

3. Čtení dopisu generála Kutěpova.

4. Zpráva o návštěvě generála Wrangela u ruského důstojnického spolku v Jugoslavii.

5. Předčítání posledního rozkazu generála Wrangela důstojníkům.

6. Zaslání telegramu velkoknížeti Nikolaji Nikolajeviči a generálu Wrangelovi.

V téže schůzi bylo usneseno požádat čsl. vládu o oficielní uznání spolku Galipolijců, vejíti v úzký styk s československou vládou, aby mohli lépe bojovat proti směnověchovcům a žádat dra Kramáře, aby Galipolijce i nadále podporoval proti směnověchovcům. Pozoruhodné je ustanovení spolku Galipolců, aby všichni členové spolku vstoupili do ťSokolaŤ a tím rozšířili svůj vliv na českou veřejnost. Galipolský spolek v Praze pořádal dne 12. května po zavraždění Vorovského a Nabokova v Lausanne slavnostní večírek na počest vraha Conradiho, člena spolku Galipolijců v Bělehradě. Svobodárna v Libni je ohniskem tohoto hnutí. Tam se také kolportoval leták, jenž slavil Conradiho jako hrdinu a prohlašoval, že hrdinný tento čin bude jistě nápodoben. Tato skupina kolportuje volně po Praze monarchistickou literaturu a provolání, je ve styku s našimi fašisty ťČervenobílými.Ť.

Vojenská organisace tohoto sdružením, jakož i monarchistické její rejdy jsou naší vládě známy. Už při příchodu Galipolijců do republiky vyjádřil se ministr Girsa studentskému pracovníku dru Kostečkovi, jenž mu navrhoval, aby emigranty zařadil mezi české studenty, že to není možno, poněvadž mají organisaci vojenskou, proto musí zůstati pohromadě a odděleni.

Ukrajinci. Úhrnný počet ukrajinských studentů v ČSR jest asi 2 tisíce. Možno počítati, že každý z nich dostává průměrně 600 Kč měsíční podpory. Ukrajinský Hromadský Komitét vykazuje tato vydání za rok 1922:

Nutno ihned poznamenati, že kulturní a osvětovou činností rozumí se reakcionářská a monarchistická propaganda. Při tomto komitétu zřízena jest organisace ťSelanska SpilkaŤ, organisace politického rázu s 8 odbočkami na venkově. Ve zprávě odbočky v Dolních Kralovicích oznamuje její organisátor, že členové tamní Spilky jsou starší lidé, vojáci, s nižším vzděláním, že jsou též členy místního ťSokolaŤ. Jejich časopis na straně 45. vyhlašuje otevřeně: Rolníci, naše ťSpilkaŤ i ťHromadský GolosŤ svolávají ukrajinský lid do veřejného a politického života. Roku 1922 ujel tajemník Ukrajinské Akademické Hromady, Zolotarenko, s obnosem 100.000 Kč. Někteří studenti nejsou vůbec zapsáni pravým jménem, nýbrž falešným, jako monarchista Poludenny z Poděbrad a Sokyra, stud. chemie v Praze, a j. v.

Vláda vydržuje v Poděbradech Ukrajinskou hospodářskou akademii, jejíž měsíční náklad činí 100.000 Kč. Akademie má 130 třiceti- až čtyřicetiletých žáků a 31 (!) profesorů! Téměř polovina posluchačů jsou bývalí carští důstojníci z armády Wrangelovy, Denikinovy a Petljurovy. Tito staří oficíři velmi málo studují, poněvadž nejdou studia schopni, za to jsou pravým pohoršením celým Poděbradům a okolí. V místním tisku objevují se zprávy o jejich zhýralém životě a poděbradští lékaři mají značnou praxi s pohlavními chorobami, jež tam ťstudentiŤ rozšiřují.

Ukrajinská volná universita v Praze má 28 profesorů. Ukrajinský pedagogický institut má 85 posluchačů a 31 (!) profesorů. (Z časopisu ťUkrajinský studentŤ č. 3., 4., 1923). Česko ukrajinský komitét podporoval počátkem letošního školního roku 1429 ukrajinských studentů.

O prospěchu studia: Při kontrole prospěchu bylo z 1264 studujících pouze 932, kteří vykázali se minimálním výsledkem 285 nedostatečným výsledkem, ke kontrole vůbec nepřišlo 47 studentů.

O hospodaření v emigrantských studentských spolcích bilance ťOresaŤ (organisace ruských emigrantských studentských spolků) za rok 1922:

Vydání:

Příjmy:

Příznačným je, že tento podprůměrný studentský spolek vydal na podporách r. 1922 pouze 1.300 Kč. Za to dlužno si povšimnouti položek osobních příjmů členů vedení. Ohromnou většinu příjmů pohltí několik lidí jsoucích v čele. Mezi příležitostnými příjmy je také příjem ťORESAŤ 45.850 Kč, jak o čistý výtěžek z večírku pořádaného 16. února 1922 ve prospěch ruských uprchlíků pod protektorátem Alice Masarykové. Dr. Alice Masaryková i celá veřejnost se může na této bilanci přesvědčiti, jak bylo s tímto obnosem hospodařeno a kdo z něho byl podporován. Tato bilance přímo volá k naší veřejnosti: Nedávejte ani haléře! Vaše dary živí několik funkcionářů, flamendrů a podvodníků, kteří Vaše dary propíjejí v barech, prohrávají v kartách (viz policejní zprávy), rozkrádají a nejvýše za ně platí monarchisticko-reakční propagandu. Máme v rukou doklady o příjmu a vydáních tohoto sdružení za rok 1923, jež svědčí o tom, že se v něm hospodářství nezlepšilo. Každé chvíle uprchne některý z funkcionářů s penězi, nebo řádně nevyúčtují.

Doufáme, že v této interpelaci uvedený materiál o studentech emigrantech dostačí k tomu, aby vláda i celá naše veřejnost poznala, jakého hada hřeje republika na svých prsou.

Naše studentské organisace a instituce jsou zahrnovány spoustou přihlášek chudých studentů o podporu či obědy, ale nelze jim vyhověti pro nedostatek prostředků. Také bytová otázka studentská není vládou řešena. Studentstvu dosud není odevzdána Strakova Akademie, ač mu náleží. Svobodárna, jež měla býti útulkem nebydlících studentů, byla přidělena studentům emigrantům. Vůbec studenti emigranti těší se tak blahovolní přízni vlády, že chudí čeští studenti nemají jiného přání, než býti v Československu ruskými studenty-emigranty. Jak kavalírky se chová vláda k emigrantům, tak macešsky odbývá studenty domácí. Zrcadlem tohoto tvrzení jsou následující čísla:

Studentský spolek ťSvépomocŤ má roční subvenci 2.000 Kč, čili tolik, kolik tři emigrantští studenti měsíčně.

Masarykova kolej dostala 250.000 Kč; tolik dostává 300 emigrantů měsíčně.

Dorostový Sbor obdržel na celý rok subvenci 200.000 Kč, necelá patnáctina měsíčního příspěvku vládního emigrantskému studentstvu.

Štefánikova kolej obdržela 100.000 Kč; tolik jako 142 emigranti měsíčně;

Mensa Academica počítá s 80.000 Kč podpory vládní na rok, tolik dostává 114 emigrantů měsíčně.

Radhošť má státní podpory asi 35.000 Kč, čili tolik, kolik 50 emigrantů na měsíc.

Studentský Domov 50.000 Kč podpory, čili tolik, kolik má 71 emigrantů měsíčně.

Nutno poznamenati, že každá z těchto institucí podporuje celá sta studentů.

Pokud nám známo, vydržuje naše vláda emigrantské studenty ročním nákladem 35,000.000 Kč. K této sumě ovšem nutno připočísti různé dary příležitostné, rovněž dary soukromých osob a podniků. Zejména kapitalistické společnosti (Škodovy závody, Svaz průmyslníků) věnují značné částky emigrantům, ač k českým studentům povinnosti necítí. Sociální otázka domácího studentstva je velice naléhavá. Největší procento studentů rekrutuje se z chudších vrstev obyvatelstva a potřebuje veřejné pomoci. Na sociální péči o studentstvo bylo v rozpočtu na rok 1923 okrouhle 10 mil. Kč; na rok 1924 už jen okrouhle 7 a půl mil. Kč.

Zdůrazňujeme znovu, že část studentů-emigrantů snaží se poctivě studovat a že se chová politicky neutrálně. Avšak celek veden je velmi nebezpečnou monarchistickou orientací, která ohrožuje i naše domácí poměry. Je přece známo, že ruská emigrace účastnila se aktivně se zbraní v ruce reakčního převratu v Bulharsku a provozovala krvavou hrůzu proti dělníkům a rolníkům. Není možno, aby čsl. vláda, jež vládne tak velikým aparátem policejním a detektivním, nevěděla ničeho o nebezpečné činnosti emigrantských studentů. Vždyť v jiných případech, nejednalo-li se právě o reakcionáře a monarchisty, postupovaly policejní orgány i vláda proti cizincům velmi tvrdě. Blahovůle a štědrost vlády k ruským emigrantům je víc než nápadna. Česká veřejnost dnes již ví, že většina těchto ťstudentůŤ si ani jednoho ani druhého nezasluhuje. Podporuje-li vláda tuto zlenošilou, mravně a charakterově defektní inteligenci, ukazuje zjevně nepřátelský osten proti sovětskému Rusku, s nímž obchodní i diplomatické styky dříve či později v zájmu vlastního státu navázati musí. Československá vláda se zajisté nechce řaditi k oněm ubohým zaslepencům, kteří věří v blízký pád sovětského režimu a nastolení carismu v Rusku. Vláda si konečně musí předložiti otázku, co s emigrací zamýšlí. Hodlá ji asimilovat? Proč? Máme málo studované inteligence domácí? Potřebujeme cizích nedouků, jež se nikdy našim poměrům nepřizpůsobí? Podle našeho názoru nemůže emigrace věčně zůstati emigrací. Nevyčítáme vládě, že příslušníkům jiného státu umožnila studia na našich školách. Ale je přímo zločinem páchaným na emigrantech, že se mezi nimi pod patronací československé vlády udržují a podporují směry, jež jim návrat do vlasti přímo znemožňují.

Ptáme se vlády:

1. Jaké má vláda plány s ruskou emigrací?

2. Ví vláda o nebezpečí, jež i pro domácí poměry vyplývá z monarchistické orientace a vojenské organisace ruské emigrace?

3. Hodlá vláda zrevidovati počet, poměry a chování ruské i ukrajinské studentské emigrace?

4. Hodlá z podpory vyloučiti studenty, kteří nemají potřebné kvalifikace ke studiu a nevykazují náležitého prospěchu?

5. Hodlá studijní podpory, poskytované emigrantům přizpůsobiti podporám studentů domácích, či ještě lépe: je vláda ochotna poskytnouti domácímu studentstvu takového zaopatření, jakého požívají emigranti?

6. Hodlá vláda z pravomoci emigrace vyjmouti rozhodování o udílení podpor?

7. Hodlá vláda přísnému dozoru profesorů a studentů domácích podříditi školy a instituce, zkoušky a kvalifikaci emigrantů?

8. Je ochotna vláda zakročiti ihned proti vojenským a monarchistickým organisacím a směrům v emigrantském studentstvu?

9. Hodlá vláda znemožniti mezistátní spojení monarchistického hnutí, jehož nositeli a zprostředkovateli jsou ruští a ukrajinští emigranti?

V Praze dne 18. prosince 1923.

Haken, dr. Šmeral, Lad. Kučera, Tausik, Houser, Blažek, Darula, Kříž Jos., Koutný, Teska, Kunst, Skalák, Bubník, Malá, Rouček, Svetlik, Kreibich, Burian, Mikulíček, Toužil, Merta, Warmbrunn, Nagy.