§ 20.
Vyměřování daně. Úroky z prodlení. Splátky.
(1) Úřad, stanovený nařízením k vyměřování daně, rozhodne a daňové povinnosti, vyměří daň a vydá poplatníkovi platební rozkaz. Daň nutno zapraviti do 30ti dnů po dodání platebního rozkazu. Vyměřovací úřad může k poplatníkově žádosti tuto lhůtu prodloužiti. Nařízení rovněž ustanoví, který úřad a jakým způsobem vyměřuje a vybírá daň při dovozu.
(2) Podnikatelé jsou však povinni zaplatiti ze čtvrtletní tržby (nebo ze čtvrtletního souhrnu účtovaných cen podle §u 17, odst. 7.) a z hodnoty vlastní spotřeby daň bez jakéhokoliv úředního vyzvání do 6 neděl po uplynuti příslušného čtvrtletí. Tyto splátky mlhou býti exekučně vymáhány a odečtou se od daně, kterou finanční úřad po uplynutí daňového období poplatníkovi vyměří. Objeví-li se takto přeplatek, vrátí se přeplacená částka poplatníkovi bez úroků.
(3) Osoby, uvedené v §u 5, č. 7., jsou povinny zaplatiti daň příslušnému bernímu úřadu bez úředního vyzvání ve lhůtě, stanovené pro podáni přiznání (§ 17, odst. 4.), přeplatek, bude-li jaký, vrátí se podle ustanovení odst. 2.
(4) Nebyla-li čtvrtletní daňová splátka nebo daň zaplacena včas, nutno z ní platiti úroky z prodlení, stanovené pro přímé daně, počínajíc prvním dnem po uplynutí příslušného čtvrtletí nebo po uplynuti 30ti dnů po dodáni platebního rozkazu úroky plynou do státní pokladny.
(5) Jakým způsobem se vyměřuje a platí daň při dražbách podnikatelů, ustanoví nařízení.
(6) Vyměření daně nevylučuje, aby proti poplatníkovi bylo zavedeno trestní řízení podle §u 41 a uloženy mu byly tresty, uvedené v §u 42.
VII. Opravné prostředky, vrácení, vymáháni a zajištění daně.
§ 21.
Právo na stížnost. Náhradní úroky.
(1) Rozhodovati o otázce, zda se má platiti daň a v jaké výši, jsou poť plány toliko úřady finanční, na taková rozhodnuti lze si stěžovati v zákonné lhůtě až po dodání platebního rozkazu.
(2) Stížnosti proti platebnímu rozkazu a proti jiným nařízením a rozhodnutím, týkajícím se této daně, nutno padati do 30 dnů a, směřují-li proti pořádkové pokutě, do 15ti dnů u toho úřadu, který vydal platební rozkaz, nařízení nebo rozhodnutí. O stížnostech rozhoduje s konečnou platnosti zemský finanční úřad, jako jediná odvolací stolice. Byla-li stížnost podána u příslušného úřadu po uplynutí zákonné lhůty, odmítne ji tento úřad s ponecháním dalšího práva odvolacího.
(3) Odvolací stolici příslušejí při rozhodování o stížnostech táž práva jako první stolici, může tudíž také rozhodovati o daňové povinnosti a naříkanou daň i zvýšiti.
(4) Stížnost nemá odkládacího účinku s výjimkou, uvedenou v §u 42, odst. 10.
(5) V případech hodných zřetele může býti Lhůta k podání stížnosti prodloužena úřadem, u kterého má býti opravný prostředek podán.
(6) Nepodá-li se opravný prostředek v předepsané lhůtě, může to míti škodlivé následky jen pro toho poplatníka, kterému byl výměr doručen, nebo pro jeho dědice.
(7) Výměry, nařízení a rozhodnutí musí obsahovati údaje o úřadu, u kterého, a lhůtu, v které má býti opravný prostředek podán, jinak počne lhůta běžeti teprve dnem po dodání výměru, obsahujícího tyto údaje.
(8) Lhůta počíná běžeti dnem po dodání výměru, nařízení nebo rozhodnutí.
(9) Při počítání lhůty se nečítají dny poštovní dopravy, byl-li příslušný spis podán poštovnímu úřadu na úřední potvrzení (podací list, recepis).
(10) Připadne-li poslední den lhůty na neděli nebo všeobecný svátek podle gregoriánského kalendáře nebo na všeobecný národní svátek, končí se lhůta teprve příštího všedního dne.
(11) Zažádá-li poplatník u úřadu o prodloužení lhůty k uplatnění opravného prostředku nebo požádá-li ve lhůtě tímto paragrafem stanovené o oznámení důvodů rozhodnutí, staví se lhůta až do dne dodání příslušného vyřízení a běží pak dále.
(12) Uplatňuje-li poplatník v stížnosti vady řízení, sběhlé při vyměření daně, má finanční úřad, uzná-li tyto námitky za správné, doplniti řízení, než předloží stížnost zemskému finančnímu úřadu.
(13) Vrátí-li se zaplacená daň na stížnost zcela nebo z části, buďtež ode dne zaplacení do dne, kdy byl poplatník o odpisu zpraven, nahrazeny z vrácené částky úroky, stanovené pro přímé daně.
§ 22.
Vrácení daně.
(1) Prokáže-li tuzemský podnikatel, že vyvezl do ciziny v nezměněném stavu předmět, z jehož dodávky jeho přímý dodavatel nebo z jehož dovozu on sám při dovozu státu odvedl daň, má nárok, aby se mu vrátila částka ve výši dané, kterou jeho dodavatel nebo on sám státu odvedl. Za nezměněný tav se nepokládá, použil-li tuzemský podnikatel (vývozce) předmětu k zpracování na jiný předmět nebo jako součástky k zhotovení jiného předmětu nebo upotřebil-li předmětu v tuzemsku.
(2) V případech, kde se daň vybírá podle §u 19, odst. 8. paušálně, může vyhláškou o paušalování nárok na vrácení daně podle odst. 1. býti vyloučen nebo omezen.
(3) Nárok na vrácení daně pomine, nebyla-li žádost podána do jednoho roku po vývozu. Podrobnější podmínky vrácení daně, jakož i povinnost dodavatelovu poskytnouti vývozci doklady o tom, že daň státu byla odvedena, ustanoví nařízení.
(4) Byla-li nevyměřená daň zaplacena omylem, může, kdo ji zaplatil, žádati za její vrácení do jednoho roku po zaplacení.
§ 23.
Vymáhání daně. Zajištění daně.
(1) Nedoplatky daně a daňové splátky (§ 20) se vymáhají jako přímé daně. Totéž platí o vymáhání úroků z prodlení. Nedoplatky daně, vyměřené celními úřady, se vymáhají jako clo.
(2) Vyměřovati úřad jest oprávněn požadovati přiměřené zajištění daně, která dosud není splatna:
a) za běžné daňové období:
1. od podniků kočovních nebo podomních,
2. při dražbách,
3. od osob, které v tuzemsku meškají jen přechodně, a nemajíce zde stálé provozovny, provádějí dodávky nebo výkony,
b) za běžné a předešlé splátkové období (§ 20), neodvádí-li poplatník daňové splátky správně nebo je-li nebezpečí, že by jejich dobytnost vystěhováním nebo z jiných důvodů byla ohrožena.
(3) Celní úřad jest rovněž oprávněn požadovati přiměřené zajištění daně, splatné při celním odbaveni, tehdy, když daň při celním odbavení nevybral a má z jakýchkoliv důvodů pochybnosti o dobytnosti daně.
(4) Podrobnosti zajištěni daně ustanoví nařízení.
HLAVA II.
Daň přepychová.
I. Doplňovací povaha ustanovení o dani z obratu.
§ 24.
Na daň přepychovou vztahuji se všechna ustanoveni o dani z obratu, pokud se v hlavě druhé nestanoví výslovně odchylky anebo pokud nejsou ustanovení hlavy první v rozporu s ustanoveními hlavy druhé.
II. předmět přepychové daně.
§ 25.
(1) Za přepychové předměty nebo výkony se pokládají ty předměty a výkony, které jsou uvedeny ve zvláštním seznamu přepychových předmětů a výkonů, který bude vydán nařízením (§ 26, odst. 1.).
Dani přepychové jsou podrobeny:
1. Dovoz všech přepychových předmětů, tudíž i těch, které se podle seznamu zdaňují u výrobce nebo v drobném prodeji, nehledíc na úplatnost a na to, kdo předmět dováží, mimo případy, kdy jde o dovoz osvobozený od přepychové daně podle §u 27,
2. dodávky výrobců (počítajíc v ta vlastní spotřebu) v těch případech, kdy se dodávaný předmět podle seznamu zdaňuje u výrobce, 3. dodávky v drobném prodeji (počítajíc v to vlastní spotřebu) v těch případech, kdy se dodávaný předmět podle seznamu zdaňuje v drobném prodeji,
4. dodávky z dražeb,
5. dodávky nepodnikatelů. Za dodávky nepodnikatelů se pokládají též takové dodávky podnikatelů, které nenáležejí v jejich obor (příležitostné dodávky),
6. výkony v případech uvedených v seznamu.
Vlastní spotřeba podléhá přepychové dani i tehdy, jde-li o výdělečné upotřebení. Při dodávkách, uvedených pod č. 4. a 5., nehledí se na to, byla-li z předmětu dodávky před tím už zaplacena přepychová daň u výrobce, při dovozu nebo v drobném prodeji. Vývoz a průvoz dani nepodléhají za podmínek stanovených nařízením.
(3) Výrobcem podle tohoto - zákona je, kdo sám zhotoví nebo zhotoviti dá předměty, které se podle seznamu pokládají za přepychové a předměty ty ve svém podniku dále zcizuje. Za výrobce se také pokládá, kdo předměty, ztrativší svou přepychovou povahu, na svůj účet upraví nebo upraviti dá tak, že jsou zase způsobilé k používání. (§ 26, odst. 3.) a předměty ty ve svém podniku dále zcizuje. Podnikatel, který pro výrobce surovinu, polotovar nebo hotový předmět zpracovává nebo upravuje na přepychový předmět, platí z úplaty za svůj výkon toliko daň z obratu. U domáckého průmyslu se pokládá za výrobce podnikatel, který u osob, uvedených v §u 4, č. 16, výrobky objednává a hotové výrobky ve svém podniku zcizuje. V případech sporných rozhoduje o tom, kdo jest výrobcem, ministr financí po dohodě s ministrem obchodu.
(4) Drobným prodejem se rozumí přímá dodávka spotřebiteli. Za spotřebitele se pokládá každý nabyvatel, který nepodá průkazu žádaného v §u 28, č. 4.
(5) Nebyla-li při dodávce nebo při dovozu zaplacena plná přepychová daň z důvodů §u 28, č. 4., jest podnikatel při další dodávce téhož předmětu povinen odvésti z přijaté úplaty plnou přepychovou daň, není-li také při této další dodávce splněna podmínka pro snížení daně podle zákonného ustanovení shora zmíněného.
§ 28.
Seznam přepychových předmětů a výkonů.
(1) Vláda se zmocňuje, aby nařízením vydala seznam přepychových předmětů a výkonů (§ 25, odst. 1.), měnila tento seznam jak co do předmětů a výkonů přepychových tak co do způsobu zdanění a podle toho tento seznam upravila. K tomu cíli vyslechne obchodní a živnostenské komory, státní živnostenskou radu nebo zemědělské rady ve lhůtě, stanovené ministrem financí. Takové nařízení budiž předloženo do 14ti dnů po vydání Národnímu shromáždění. Nevezme-li některá ze sněmoven nařízení na vědomí, pozbývá tímto dnem platnosti.
(2) Je-li pro přepychovou povahu předmětu nebo výkonu směrodatnou cena, sluší touto cenou rozuměti cenu předmětu nebo výkonu bez dané přepychové. Při otázce, jsou-li ceny pro přepychovou povahu předmětů rozhodné překročeny, rozhoduje cena smluvená a, není-li takové, cena obecná podle §u 9 tohoto zákona: Při předmětech dodaných společně, které podle obchodních názorů tvoří věc úhrnnou, rozhoduje cena úhrnná.
(3) Přepychovou povahu ztrácejí předměty, jestliže pro opotřebení, značné poškozeni nebo jinou podstatnou vadu nelze jich bez náležité úpravy používati k tomu účelu, jemuž předměty ty podle svého původního určení mají sloužiti.
§ 27.
Dodávky a dovoz od daně přepychové osvobozené.
Dani nejsou podrobeny:
1. Dodávky, uvedené v §u 4, týkají-li se přepychových předmětů, mimo dodávky přepychových předmětů při vnucených dražbách (§ 4, č. 1.), dodávky nepodnikatelů (§ 4, č. 11), a mimo dodávky pro stát a státní podniky (§ 4, č. 17.). Dodávky pro stát a státní podniky požívají však úlevy podle §u 28, č. 3.,
2. dovoz přepychových předmětů pro osoby exteritoriální, uvedené v § 1 zák. ze dne 9. listopadu 1922, č. 331 Sb. z. a n., jsou-li dovážené předměty určeny k jejich přímé potřebě nebo spotřebě,
3. dovoz přepychových svršků přistěhovaleckých, jestliže přistěhovalec předmětů v cizině již užíval, slouží-li předměty ty jeho vlastní potřebě, jsou-li jeho poměrům přiměřeny a jeví-li stopy stálého užívání. Výbavy a dary svatební, osobní automobily a jiná přepychová vozidla, jízdecké a závodní koně se nepokládají za svršky přistěhovalecké,
4. dovoz přepychových svršků cestujícího obecenstva, jsou-li věci ty určeny jen k vlastnímu používáni cestujícího a co do jakosti a množství přiměřeny jeho potřebě, stavu a poměrům,
5. dovoz přepychových dědických svršků upotřebených,
6. dovoz přepychových předmětů soudního řízení civilního nebo trestního (corpora delicti),
7. dovoz přepychových rakví s mrtvolami a popelnic s popelem spálených mrtvol i s věcmi, jež jsou určeny k výzdobě těchto rakví a popelnic,
8. dovoz vráceného přepychového zboží za podmínek, za nichž jest zproštěn cla,
9. dovoz do celních výluk,
10. nařízením může býti osvobozen od daně přepychové dovoz přepychových předmětů tehdy, když dovoz těchto předmětů jest podle celních ustanovení dočasně osvobozen od cla,
11. dodávky používaných přepychových předmětů směňují-li se tyto předměty za nové přepychové předměty téhož druhu. Podmínky tohoto osvobození ustanoví nařízení.
§ 28.
Dovoz a dodávky podrobené snížené (2%ní) dani přepychové.
Snížené, toliko 2%ní, dani přepychové jsou podrobeny:
1. dovoz a dodávky předmětů, uvedených v seznamu přepychových předmětů, kterých podle jejich povahy nelze užíti jinak než k vědeckým, vyučovacím, bohoslužebným, léčebným, technickým nebo výdělečným účelům,
2. dovoz a dodávky původních děl a kopií takových děl, zhotovených umělci-malíři. Dovoz a dodávky plastických děl, zhotovených umělci k účelům veřejným,
3. dovoz a dodávky přepychových předmětů pero stát nebo státní podnik, které nenáležejí k podnikům, spravovaným podle zásad obchodního hospodaření, nebo pro osoby, jež přepychových předmětů nabyly ve veřejném zájmu, za podmínek stanovených nařízením. Nedovážejí-li se tyto předměty přímo, nýbrž prostřednictvím tuzemského podnikatele, nutno za podmínek stanovených nařízením při celním odbavení rovněž zaplatiti 2%ní sníženou přepychovou daň, kdežto další dodávka zprostředkovatelova (tuzemského, podnikatele) jest podle §u 4, č. 17., daně z obratu prosta,
4. dovoz a dodávky přepychových předmětů zdaňovaných v drobném prodeji, prokáže-li, kdo předmět dováží, nebo kdo dovážený předmět k vyclení prohlásí, nebo příjemce předmětů, hned při celním odbavení nebo nabyvatel dříve, než nabude předmětu, že se v tuzemsku oprávněně po živnostenskou nebo obchodnickou zabývá dalším zcizováním předmětů tohoto druhu v nezměněném stavu. V takových případech musí, kdo předmět dováží, nebo kdo dovážený! předmět k vyclení prohlásí, nebo příjemce předmětů, celnímu úřadu hned při celním odbaveni a při tuzemských dodávkách nabyvatel dodavateli dříve, než nabude předmětu, předložiti kolku prosté úřední vysvědčení, jehož formu i obsah ustanoví nařízení. Při tuzemských dodávkách jest mimo to nabyvatel povinen odevzdati dodavateli o každé jednotlivé dodávce podepsané kolku prosté osvědčení, v němž jest uvedeno číslo a datum úředního vysvědčení, den, předmět a cena dodávky a adresa nabyvatelova. Za jakých podmínek jsou dovoleny úlevy od požadování těchto průkazních listin, ustanoví nařízení. Jedná-li nabyvatel jménem třetí osoby, musí předložiti prohlášení svého zmocnitele, že jest oprávněn těchto předmětů pro něho nabývati. Jakým způsobem se tyto obchodní případy zapíší do daňových záznamů, ustanoví nařízení. Poplatník jest povinen podati potřebná vysvětlení, aby se svrchu uvedené průkazy mohly přezkoumati a předložiti k nahlédnutí obchodní knihy a obchodní korespondenci, případu toho se týkající.
III. Subjekty daňové.
§ 29.
Přepychovou daň platiti jsou povinni
1. Při dovozu, kdo předmět dováží nebo kdo dovážený předmět k vyclení prohlásí nebo příjemce předmětu, nehledíc na to, je-li podnikatelem či nepodnikatelem,
2. výrobce při dodávkách předmětů, které se zdaňují u výrobce,
3. dodavatel při dodávkách předmětů, které se zdaňují v drobném prodeji,
4. při dražbách mimosoudních, kdo dražbu provádí, při dražbách soudních, kdo o dražbu žádá, při čemž soud může žádati přiměřenou zálohu na daň,
5. dodavatel při dodávkách nepodnikatelů. Je-li však při dodávkách nepodnikatelů nabyvatel podnikatelem, jest kromě případu uvedeného v §u 31, odst. 2., poslední věta, povinen platiti daň místo dodavatele a jest oprávněn z úplaty si ji sraziti,
6. u přepychových výkonů, kdo výkon provádí.
IV. Sazba daňová.
§ 30.
(1) Daň přepychová z drobného prodeje přepychových předmětů, pak z přepychových výkonů, při dodávkách z dražeb a z dodávek nepodnikatelů činí 10 % úplaty nebo ceny tam, kde není úplaty (§ 9). Kde pse teta daň vybírá u výrobce nebo při dovozu, činí 12% úplaty nebo ceny. Snížená daň přepychová (§ 28) činí 2% úplaty nebo ceny.
(2) Výlohy za obal podléhají téže daňové sazbě, jaké podléhá předmět dodávky, jestliže obal podle obchodních zvyklostí se pokládá s dodaným předmětem za jednotný celek, je-li okolnost tato pochybná, rozhoduje o ni zemský finanční úřad po slyšení znalce. Jinak podléhají výlohy za obal jen dani z obratu.
(3) Ustanovení §u 10, odst. 3., platí pro dovoz přepychových předmětů obdobně.
(4) Dodávka nebo výkon, podrobený dani přepychové, není podroben dani z obratu. Předměty, zdaňované při dovozu nebo u výrobce, při jejichž dovozu byla při celním odbavení nebo při jejichž dodávce byla u výrobce zaplacena daň přepychová, podléhají při všech dalších dodávkách jen dani z obratu s výjimkou stanovenou pro dodávky nepodnikatelů a dodávky z dražeb (§ 25).
V. Ustanovení o vybírání daně.
§ 31.
Zvláštní ustanovení pro dodávky a výkony nepodnikatelů.
(1) Dodávky přepychových předmětů, prováděné nepodnikateli, podléhají kromě případů, uvedených v §u 28, č. 4., v každém případě 10%ní přepychové dani, nehledíc na výši úplaty.
(2) Daň se platí při dodávkách a výkonech nepodnikatelů způsobem uvedeným v §u 13, jehož všechna ustanovení platí obdobně i na tyto dodávky a výkony. Z příležitostných dodávek podnikatelů, které podle §u 25, odst. 2., č. 5., se pokládají za dodávky nepodnikatelů, jsou podnikatelé povinni platiti daň týmž způsobem jako z ostatních svých dodávek, ustanovení §§ 33 až 36 platí obdobně i pro tyto dodávky.
§ 32.
Ohlášení podniků, obchodujících přepychovými předměty nebo provádějících přepychové výkony.
(1) Každý podnikatel, dodávající přepychové předměty, které se zdaňují v drobném prodeji, nebo vyrábějící předměty, které se zdaňují u výrobce, musí to oznámiti v přihlášce, uvedené v §u 14, nebo není-li takové přihlášky potřebí, ve zvláštním podání, které nutno podati ve lhůtě stanovené nařízením. Při tom musí označiti druhy přepychových předmětů, s nimiž obchoduje nebo které vyrábí.
(2) Rozšíří-li se podnik dodatečně na další přepychové předměty, musí se oznámení doplniti ve lhůtě, stanovené nařízením.
(3) Podobně musí podnikatel ve lhůtě stanovené nařízením oznámiti, že zanechal drobného prodeje nebo výroby předmětů přepychových.
(4) Ustanovení toto platí obdobně i pro podniky, které provádějí přepychové výkony (§ 25, odst. 2., č. 6.).
§ 33.
Daňová období. Splátky.
(1) Daň z úplat za dodávky výrobců nebo za drobný prodej přepychových předmětů nebo za přepychové výkony se vyměřuje podnikatelům podle ročních souhrnů. Ustanovení §u 15, odst. 2., platí obdobně i pro daň přepychovou.
(2) Ustanovení §u 20 se vztahují také na daň přepychovou.
§ 34.
Daňová kontrola.
(1) Všichni podnikatelé, kteří vyrábějí přepychové předměty, zdaňované v drobném prodeji, anebo s těmito předměty toliko obchodují, jsou povinni v každé provozovně vésti zvláštní záznamy, jichž formu a obsah ustanoví nařízení.
(2) Jde-li o předměty přepychové, zdaňované u výrobce, jest povinen vésti takové záznamy toliko výrobce.
(3) Vésti takové záznamy jsou povinni též podnikatelé, provádějící výkony zmíněné v §u 25, odst. 2., č. 6.
§ 35.
Přiznání daňové.
O dodávkách a výkonech, podrobených přepychové dani, jest podati zvláštní přiznání daňové podle ustanovení o přiznání k dani z obratu.
§ 36.
Určení daňového základu odhadem.
Odhadem (§ 19) se určuje daňový základ i při dani přepychové vždy za celý kalendářní rok, byl-li podnik mezi rokem zastaven, koná se odhad za dobu skutečného trvání činnosti podniku.
VI. Vrácení přepychové daně. Dovoz přepychových předmětů.
§ 37.
Vrácení přepychové daně při vývozu a daně zaplacené omylem.
Ustanovení §u 22 platí obdobně i na daň přepychovou.
§ 38.
Vrácení přepychové daně v jiných případech.
(1) Podnikateli, který nabyl přepychového předmětu proto, aby jej dále zpracoval na jiný přepychový předmět, vrátí se na žádost částka ve výši rozdílu mezi 12% ní (10 %) přepychovou daní a sníženou 2% ní přepychovou daní, prokáže-li, že nabyl přepychového předmětu, zdaňovaného u výrobce nebo při dovozu, přímo od výrobce nebo přímo dovozem nebo, že nabyl přepychového předmětu, zdaňovaného v drobném prodeji, a prokáže-li dále, že jeho dodavatel nebo on sám (§ 29 č. 5.) z dodávky zmíněného předmětu odvedl státu 12 % ní (10 %) přepychovou daň, nenabyl-li podnikatel přepychového předmětu, zdaňovaného u výrobce nebo při dovozu, přímo od výrobce nebo přímo dovozem, vrátí se mu na žádost částka ve výši 6% nákupní ceny (bez daně).
(2) Stát, státní podniky, které náležejí k podnikům, spravovaným podle zásad obchodního hospodaření, nebo kdo nabyl přepychového předmětu ve veřejném zájmu, mají nárok, aby se jim vrátila částka ve výši 6% nákupní ceny tehdy, když předmětu zdaňovaného u výrobce nebo při dovozu nenabyli ani sami přímo od výrobce nebo přímo dovozem, ani dovozem prostřednictvím tuzemského podnikatele podle §u 28, č. 3. Pojem veřejného zájmu ustanoví nařízení.
(3) žádost za vrácení daně podle odst. 1 a 2 nutno podati nejpozději do jednoho roku po nabytí předmětu, podrobnosti vrácení ustanoví nařízení.
(4) Prokáže-li podnikatel, že předmět, z něhož byla daň zaplacena u výrobce nebo při dovozu, byl živelní nebo jinou neodvratnou pohromou bez jeho viny zničen nebo tou měrou poškozen, že přepychovou daň nelze při další dodávce přesunouti, může mu finanční úřad I. stolice na žádost povoliti úplné nebo částečné vrácení přepychové daně, kterou zaplatil v trhové ceně přímo výrobci nebo přímo při dovozu. Nenabyl-li žadatel předmětu dovozem přímo nebo od výrobce přímo, může mu finanční úřad I. stolice povoliti vrácení části zaplacené daně za podmínek stanovených nařízením.
§ 39.
Dovoz přepychových předmětů.
(1) Pro dovoz přepychových předmětů platí obdobně ustanovení o dani z obratu.
(2) Zcizí-li tuzemský podnikatel v tuzemsku přepychový předmět, dá-li jej však zaslati přímo z ciziny tuzemskému nabyvateli, jest nabyvatel povinen při celním odbaveni zaplatiti přepychovou daň, není-li od ní osvobozen podle §u 27, kdežto tuzemský podnikatel jest povinen z dodávky odvésti daň z obratu.
HLAVA III.
Ustanovení společná a závěrečná.
§ 40.
Povinnost k mlčelivosti.
Státní zřízenci a osoby, které z úředního příkazu působily při vyměřování daně, jsou povinny o zařízeních a poměrech podniku, o kterých se při vykonávání svého úřadu dověděly, zachovávati přísnou mlčelivost a nepodnikati nic, čím by se mohlo podnikatelské tajemství prozraditi. Poruší-li tuto svou povinnost, dopouštějí se přestupku, za který uloží soud, není-li tu těžší trestní čin, trest na penězích do 10.000 Kč nebo vězení (uzamčení) do tří měsíců. Stíhání trestní koná se jen na soukromou žalobu podnikatelovu. Pokus tohoto přestupku není trestný.
§ 41.
Přestupky daňové.
(1) Přestupku zkrácení daně se dopouští, kdo v daňovém přiznání nebo v odpovědi na dotaz nebo dekret, ve stížnosti, v žádosti za osvobození od daně, za snížení nebo vrácení daně nebo poskytnutí jinaké daňové výhody, vědomě a v úmyslu daň zkrátiti učiní nesprávná udání nebo zamlčí určité okolnosti, čímž může zmařiti předepsání daně, způsobiti vyměření daně nižší částkou, než kterou by podle zákona měl platiti, nebo získati osvobození od daně, snížení nebo vrácení daně nebo dosáhnouti jinaké výhody, která jemu po zákonu nepřísluší. Nezáleží na tom, byl-li daňový přestupek dokonán, či jde-li jen o pokus. Pokusu přestupku zkrácení daně dopouští se také, kdo vědomě a v úmyslu daň zkrátiti nesprávně vede předepsaný daňový záznam.
(2) Přestupku zatajení daně se dopouští, kdo vědomě a v úmyslu daň zkrátiti:
a) neučiní povinného oznámení podle §§ 13, 14 a 32, nebo
b) nezaplatí daň při dodávkách nebo výkonech nepodnikatelů (§§ 13 a 31), nebo osob v tuzemsku přechodně meškajících (§ 20).
(3) Přestupku ohrožení daně se dopouští, kdo se bez zlého úmyslu z hrubé nedbalosti dopustí činů nebo opominuti, uvedených v odst. 1. a 2.
(4) Přestupku zkrácení, zatajení neb ohrožení daně se dopouští i zmocněnec, jenž se dopustí při zastupování činů neb opominutí, uvedených v odst. 1. - 3.
(5) Přestupku zkrácení nebo zatajení daně se dopouští také, kdo jako znalec nebo osoba přezvědná před finančními orgány učiní vědomě nesprávná udání v úmyslu, aby zmařil vyměření daně nebo způsobil vyměření daně nižší.
§ 42.
Tresty, jejich vymáhání a zajištění.
(1) Na činy a opominutí uvedené v §u 41 stanoví se - nehledíc k povinnosti zaplatiti zkrácenou daň s úroky z prodlení - trest na penězích a to, byla-li daň zkrácena nebo zatajen, až do 20tinásobku zkrácené nebo zatajené daně, byla-li daň ohrožena, až do 5tinásobku zkrácené nebo zatajené daně. Do 50tinásobku zkrácené nebo zatajené daně trestá se podnikatel, který daň od nepodnikatele podle §§ 13, odst. 3., a 29, č. 5., vybranou vědomě a úmyslně neodvede,
(2) Nemůže-li býti zkrácená daň přesně z jištěna, vyměří se trest na penězích od 50 Kč od 100.000 Kč.
(3) Stejným způsobem jako přestupek dokonaný se trestá i pokus, avšak s tou úchylkou, že základem trestu na penězích v tomto případě je daň, o kterou stát přijíti mohl.
(4) Při vyměřování trestu nutno v každém případě přihlížeti k stupni viny a k výši daně zkrácené neb o kterou stát přijíti mohl.
(5) Kde se daň nebo paušalovaná daň podle tohoto zákona vybírá celními úřady nebo zároveň s některou daní spotřební, stíhají a trestají se přestupky daňové podle trestních ustanovení platných pro clo nebo příslušnou daň spotřební a to finančními okresními ředitelstvími, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi finančními ředitelstvími, s úchylkou, že se výměra trestu řídí ustanoveními tohoto zákona, stanoví-li tresty vyšší, než jaké jsou stanoveny u cla nebo daně spotřební.
(6) Finanční správa jest oprávněna uveřejniti trestní nález nebo rozsudek pro přestupky podle § 41 na útraty pachatelovy.
(7) Při opětném potrestání může býti živnostenskému úřadu navrženo, aby pachateli bylo odňato živnostenské oprávnění.
(8) V trestním nálezu nebo rozsudku může býti zároveň vyřčen náhradní trest vězení od jednoho dne do šesti měsíců pro případ nedobytnosti trestu na penězích. Je-li peněžitý trest nedobytný jen částečně, vykoná se náhradní trest jen tou výměrou, která poměrně odpovídá nedobytné části. Náhradní trest vězení vykoná na žádost finančního úřadu, který trest uložil, okresní soud v sídle tohoto úřadu.
(9) Tresty na penězích podle tohoto paragrafu uložené plynou do státní pokladny.
(10) Trestní řízení provádí s výjimkou uvedenou v odstavci 5. v Čechách, na Moravě a ve Slezsku příslušná berní správa, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi příslušné finanční ředitelství. O stížnostech, jež mají odkládací účinek, platí ustanovení §u 21 a rozhoduje o nich s konečnou platností zemský finanční úřad.
(11) Tresty daňové se vymáhají a zajišťují podle ustanovení platných pro osobní daně, v případech uvedených v odstavci 5. platí obdobně ustanovení pro clo nebo příslušnou daň spotřební.
§ 43.
Pořádkové pokuty.
(1) Jedná-li poplatník v jiných případech proti zákonu nebo neuposlechne-li úředních nařízení nebo vyzvání, může býti, není-li toto jednání neb opominutí trestné podle §u 41, ihned potrestán pořádkovou pokutou do výše 5000 Kč. V každém novém případě a při každém dalším marném upomínání může mu býti uložena nová pořádková pokuta do výše 10.000 Kč.
(2) Pořádková pokuta může býti uložena bez předchozí pohrůžky též podnikatelům, kteří neodvedou daňových splátek podle §u 20 vůbec anebo je odvedou zřejmě nesprávně, při tom budiž přihlíženo k pravděpodobné cellové daňové povinnosti poplatníkově podle tohoto zákona.
(3) Stejnou pokutou bude potrestán, kdo, nemaje k tomu zákonného důvodu, odepře vědeckou nebo znaleckou výpověď (§ 46, odst. 3.).
(4) Pořádkové pokuty se neuloží, jestliže poplatník před dodáním trestního nálezu o pokutě své zanedbání odčiní a své povinnosti učiní zadost.
(5) Pořádkové pokuty plynou do státní pokladny.
(6) Pořádkové pokuty mohou býti vymáhány po uplynutí 14 dnů ode dne, kdy příslušný trestní nález byl dodán, jinak platí pro jejich vymáhání a zajištění ustanovení §u 42, odst. 11.
§ 44.
Zánik trestnosti. Upuštění od trestního řízení.
(1) Trestnost podle §u 41 pomíjí:
1. smrtí pachatelovou,
2. udělením milosti,
3. jestliže pachatel odčiní zanedbaní dříve, než úřad nebo jeho orgán závadu shledal nebo než mu obsílka nebo vyrozumění o zavedeném trestním řízení byly dudány anebo jestliže o svém přestupku u finančního úřadu učiní oznámení, a v obojím případě složí, byla-li daň zkrácena, příslušnou částku u berního úřadu,
4. promlčením.
(2) K žádosti strany může od dalšího trestního řízení býti upuštěno, když strana dříve, než byl trestní nález nebo rozsudek vydán, složí kromě zkrácené daně přiměřenou pokutu a vzdá se dalších opravných prostředků. Výši upouštěcí částky stanoví finanční úřad I. stolice. Strana může do 8 dnů ode dne, kdy finanční úřad I. stolice stanovil upouštěcí částku, prostřednictvím tohoto úřadu žádati, aby upouštěcí částku stanovil zemský finanční úřad (§ 21, odst. 2.), který však návrhem finančního úřadu I. stolice není vázán.
§ 45.
Promlčení.
(1) Právo státu vyměřiti tyto daně se promlčuje v 5 letech. Promlčení se počíná od uplynutí správního roku, v kterém strana splnila svou povinnost podati přiznání nebo dodati podklady k vyměření, nebo, nemá-li strana takové povinnosti, od uplynutí správního roku, v kterém příslušná daňová pohledávka vznikla.
(2) Nebyla-li vinou strany daň vyměřena nebo opominula-li strana buď zcela nebo z části daň zaplatiti, když se daň platí bez úředního předpisu, počíná lhůta běžeti teprve po uplynutí toho správního roku, v kterém úřad nabyl možnosti daň vyměřiti nebo předepsati. Při dodávkách nebo výkonech nepodnikatelů, při nichž daň nebyla zaplacena způsobem naznačeným v §§ 13 a 31, počíná promlčecí lhůta běžeti od uplynutí správního roku, v kterém se finanční úřad dozvěděl " o dodávce nebo výkonu. Uplynulo-li však dříve, než úřad nabyl možnosti daň předepsati, 30 let od konce správního roku, v kterém příslušná daňová pohledávka vznikla, nelze vyměřovací právo vykonati.
(3) Právo vyměřiti částku, o kterou bylo nesprávným vyměřením daně předepsáno méně, promlčí se ve třech letech od uplynutí správního roku, v kterém se stala daň původně vyměřená splatnou.
(4) Promlčení se přeruší v případech 1. až 3. takovými úkony provedenými úřadem k vyměření daně, o kterých byla strana zpravena. Od uplynutí správního roku, v kterém byl proveden poslední úřední úkon tohoto druhu, počíná běžeti nová lhůta promlčecí.
(5) Právo státu požadovati splatnou daň se promlčuje v 6 letech od uplynutí správního roku, v kterém se stala daň splatnou.
(6) Promlčení splatné daně se přeruší dodáním upomínky poplatníku, zavedením exekuce nebo povolením platební lhůty. Po uplynutí správního roku, v kterém byla dodána poslední upomínka, učiněn poslední exekuční krok, uplynula poslední platební lhůta, počíná běžeti nová lhůta promlčecí.
(7) Je-li daň zajištěna ruční zástavou, nemůže býti státu, pokud má zástavu v rukou, namítáno, že opominul vykonati právo zástavní, a nemůže se právo zástavní promlčeti. Také právo dlužníkovo zástavu vykoupiti, se nepromlčuje. Pokud však pohledávka přesahuje cenu zástavy, může zatím zaniknouti promlčením. Je-li splatná daň zajištěna vkladem do pozemkové knihy nebo záznamem v úředních depositech, nelze do třiceti let po vkladu nebo záznamu namítati promlčení proti uplatňování práva takto nabytého.
(8) Tresty uvedené v §u 42 se promlčí v pěti letech ode dne, kdy přestupek byl spáchán, při přestupcích záležejících v opominutí ode dne, kdy opominutí bylo odčiněno.
§ 46.
Součinnost veřejných úřadů, obcí, sdružení podnikatelů a jiných osob.
(1) Všechny veřejné, zejména též obecní úřady a ústavy, dále pak sdružení podnikatelů jsou povinny poskytovati státním úřadům každé pomoci při ukládání a vymáhání daně a provádění dozoru.
(2) Finanční orgány jsou oprávněny od osob zúčastněných na právním jednání, jež zavdalo k vyměření daně podnět, žádati, aby padaly vysvětlení potřebná k vyměření daně a předložily spisy týkající se tohoto právního jednání, žádané doklady musí býti v příslušném výměru přesně označeny.
(3) Konečně jest každý povinen v daňových věcech jiných osob vydati svědectví nebo vypovídati jako znalec. Výpověď svědeckou nebo znaleckou smějí však odepříti osoby, které jsou s osobou k placení daně povinnou v přímé linii příbuzné, pak manžel nebo manželka a jejich bratři a sestry, dále bratři a sestry osob k placení daně povinných. Jiné osoby mohou odepříti jsouce tázány, takové výpovědi, jimiž by byla jim nebo osobě, ke které jsou v některém z uvedených poměrů, způsobena přímá a poměrně značná škoda majetková nebo hanba nebo by vzniklo nebezpečí trestního stíhání nebo by byla porušena svědkova nebo znalcova povinnost k mlčelivosti, státem uznaná, nebo byla vyzrazeno podnikatelské tajemství.
(4) Na osoby exteritoriální (§ 7, č. 3.) se ustanovení odst. 2. a 3. nevztahují.
§ 47.
Poměr k zákonům o osobních daních.
Nestanoví-li zákon nic jiného, platí obdobně ustanovení o osobních daních.
§ 48.
Nepřípustnost samosprávných přirážek.
Daně podle tohoto zákona nemohou býti podrobeny přirážkám samosprávných svazků a sborů.
§ 49.
Účinnost zákona. Přechodná ustanovení.
(1) Tento zákon nabude účinnosti dnem 1. ledna 1924. Jde-li však o daň za dobu před 1. lednem 1924, nebo o trestní činy před tímto dnem spáchané, nutno použíti ustanovení zákona, který v rozhodné době (odst. 4:) platil, dosavadní ustanovení zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 321 Sb. z. a n., o vedení daňových záznamů, o úředních vysvědčeních a osvědčeních, jakož i o daňových přiznáních zůstávají v platnosti do doby, kdy obsah a forma těchto pomůcek budou nově stanoveny. Rovněž zůstává v platnosti seznam přepychových předmětů a ustanovení §u 27 právě uvedeného zákona o přepychových výkonech do doby, než bude vydán nový seznam přepychových předmětů a výkonů.
(2) Ustanovení o zdanění dodávek a výkonů mezi tuzemskými závody téhož podniku a mezi spolu souvisícími tuzemskými závody a podniky téhož majetníka (§ 1, odst. 4.) nabudou platnosti dnem, který určí (pro jednotlivá odvětví výrobní) nařízení.
(3) Všechna osvobození a úlevy, udělené podle §§ 4 a 7 dřívějších zákonných ustanovení, pozbývají dnem 31. prosince 1923 platnosti.
(4) Doba provedení dodávky nebo výkonu rozhoduje o tom, vztahuje-li se na dodávku nebo výkon ustanovení tohoto zákona či zákona ze dne 11. prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n., ze dne 29. ledna 1920, č. 70 Sb. z. a n., nebo zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 321 Sb. z. a n.
(5) Při dodávkách a výkonech smluvených před 1. lednem 1924, provedených však po 31. prosinci 1923, je dodavatel oprávněn daňové zvýšení zvláště účtovati a cenu o ně zvýšiti. Totéž platí obdobně při dodávkách a výkonech smluvených dříve, než nabylo účinnosti nařízení, jímž byly dodávky určitých předmětů nebo určité výkony nově prohlášeny za přepychové, provedených však až po dni, kdy nařízení nabylo účinnosti.
(6) Příjemce dodávek nebo výkonů smluvených před 1. lednem 1924, provedených však po 31. prosinci 1923, jest oprávněn žádati na svém dodavateli poměrnou srážku daňovou z úplaty za dodávku nebo výkon, jde-li o dodávku nebo výkon, na které tento zákon stanoví sazby menší nebo které dani nepodrobuje. Jestliže dodavatel daň již státu odvedl, má příjemce právo žádati na státu, aby mu daň vrátil. Podrobnosti ustanoví nařízení. Totéž platí obdobně při dodávkách a výkonech smluvených dříve, než nabylo účinnosti nařízení, jímž byly dodávky určitých přepychových předmětů nebo určité přepychové výkony prohlášeny za nepřepychové, provedených však až po dni, kdy nařízení nabylo účinnosti.
(7) Změna úplaty, vzniklá zvýšením nebo snížením daně podle odst. 5. a 6., nemůže býti důvodem zrušení smlouvy, nebylo-li ve smlouvě stanoveno jinak.
(8) Podnikatelé, kteří nejsou výrobci a mají ještě toho dne, kdy nabude účinnosti nařízení, kterým se mění seznam přepychových předmětů, na skladě zboží, zdaňované dříve v drobném prodeji, podle změněného seznamu zdaňované však u výrobce nebo při dovozu, musí toto zboží zdaniti přepychovou daní tak, jako by bylo podle změněného seznamu ještě zdaňováno v drobném prodej i, výrobci však musí dnem, kdy nabude účinnosti nařízení, kterým se mění zmíněný seznam, odvésti z celé své tržby za přepychové předměty daň 12%ní.
(9) Zásoby předmětů, které mají na skladě podnikatelé v době, kdy předměty toho druhu nařízením byly prohlášeny za přepychové, zdaňují se 10%ní přepychovou daní až v drobném prodeji, jestliže však jde o předměty, zdaňované u výrobce, který tyto předměty sám vyrobil nebo z ciziny dovezl, zdaňují se při dodávce 12%ní přepychovou daní již u zmíněného výrobce. Proto musí všichni podnikatelé o této zásobě předmětů poříditi do 14 dnů po dni, kdy nařízení nabylo účinnosti, inventuru a to podle stavu z tohoto dne, výsledek inventury zapíší jako první položku do předepsaného zásobníku a oznámí v téže lhůtě příslušnému finančnímu úřadu I. stolice.
(10) Zásoby předmětů, které podle seznamu přepychových předmětů nejsou přepychovým zbožím, které jsou však zcela nebo převážně zhotoveny z hmot, prohlášených nařízením za přepychové zboží, a které jsou na začátku účinnosti tohoto nařízení na skladě, zdaňují se 10%ní přepychovou daní až v drobném prodeji také stran těchto předmětů jsou podnikatelé povinni poříditi inventuru výsledek její zapsati do zásobníku a oznámiti příslušnému finančnímu úřadu I. stolice ve lhůtě, stanovené v odst. 9.
(11) Zákon tento pozbývá platnosti dnem 31. prosince 1926.
§ 50.
Provádění zákona.
Ministru financí sej ukládá, aby tento zákon provedl ve shodě s ministry spravedlnosti, obchodu, vnitra, zemědělství a zásobování lidu.