Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1923
|
I. volební období. |
8. zasedání. |
4352.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne.............,
kterým se mění některá ustanovení zákona ze dne 30. června 1921, č. 242 Sb. z. a n., o dopravních daních.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
§ 10 zákona ze dne 30. června 1921, č. 242 Sb. z. a n., a dopravních daních se mění s účinností od 1. března 1934 a bude zníti takto:
Za přepravu zboží na železnicích v území Československé republiky platí se daň ve výši 15% ceny přepravní.
Za cenu přepravní považuje se dovozné včetně manipulačních poplatků a převozného, dále vlečné (poplatky za přistavení vozů), pak všecky ostatní poplatky z a přepravu zboží, vyjímajíc poplatky za vedlejší výkony při přepravě, nezapočítané do dovozného. Zevrubnější ustanovení o tom obsahuje vládní nařízení.
Článek II.
Ustanovení poslední věty 22 zákona ze dne 30. června 1921, č. 242 Sb. z. a n., se ruší.
Článek III.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provésti jej ukládá se ministru financí a ministru železnic.
Důvodová zpráva:
V zájmu průmyslu, obchodu a hospodářského života vůbec domáhají se různé odborné korporace a organisace se vším důrazem, aby daň přepravní, nemůže-li býti úplně zrušena z důvodů finančního hospodářství státního, byla aspoň snížena na míru přípustnou, poukazujíce na to, že nynější vysokou sazbou brzdí se nejen konkurenční schopnost vývozu, nýbrž i zlevňovací akce při výrobcích, určených pro domácí spotřebu.
Platnost zákona a dopravních daních byla v roce 1921 stanovena do konce roku 1923 z toho důvodu, že při tehdejším rozmachu státních příjmů byla naděje, že v budoucnosti bude možno vyhověti stálým potřebám státu bez těchto daní. Poněvadž však během doby státní příjmy poklesly, naproti tomu vydání neočekávaně vzrostla tou mírou, že by ani při nejúspornějším hospodaření příjmy, plynoucími do státní pokladny, bez dosavadních dopravních daní nebyla kryta, jest příkazem nezbytné nutnosti dopravní daně zachovati i nadále.
Všeobecné žádostí po zmírnění těchto daní lze jen potud vyhověti, že se ona část přepravní daně vypustí, která tvořila původně válečnou přirážku k přepravní ceně (tarifu) a činila 15% této ceny. Při unifikaci ustanovení o dopravních daních a sjednocení davové sazby byl na tuto původní povahu válečné přirážky jako tarifního opatření vzat zřetel tím způsobem, že byla pojato do § 10 zákona ustanovení, podle něhož byla vláda zmocněna ponechati podle volného uvážení onu část železničním správám k úhradě výloh, způsobených v době poválečné mimořádnými poměry nebo investicemi.
Proto se v článku I. osnovy navrhuje snížení daně přepravní na 15%, čímž bude dosaženo žádaného snížení přepravní daně, které odpovídá průměrnému cenovému poklesu zboží a vzestupu kupní síly koruny. Další snížení přepravní daně je nemožné, poněvadž nutno míti též na zřeteli úbytek daně, který automaticky Nastává redukcí tarifů samotných ať lineárně nebo přesunem zboží. Účinnost snížení ad 1. března 1924 navrhuje se z důvodů finančních a z důvodů nutné přípravy k provedení zákona.
V článku II. osnovy ruší se časové omezení zák. č. 242/1921, Sb. z. a n., poněvadž, jak již výše řečeno, zachování těchto daní, z nichž daň z jízdních lístků a na Slovensku daň přepravní byly před zákonem č. 242/1921, Sb. z. a n. dávkami trvalými, jest finanční nezbytností státní.
Vláda navrhuje, aby osnova byla projednána jednáním zkráceným podle §§ 55 jedn. řádů sněm., zároveň doporučuje, aby osnova byla přikázána jak v poslanecké sněmovně tak po schválení touto sněmovnou v senátě výboru rozpočtovému k padání zprávy ve lhůtě co nejkratší.
K odůvodnění návrhu na zkrácené jednání se uvádí, že je jednak nutno, aby osnova byla nejen ústavně projednána, nýbrž i řádně vyhlášena ještě za platnosti zákona č. 242/1921, Sb. z. a n., jednak bude nutno ca nejdříve započíti s úpravou tarifů.
V Praze dne 6. prosince 1923.
Předseda vlády:
Ant. Švehla, v. r.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.