Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4350

Zpráva

rozpočtového výboru

o vládním návrhu zákona (tisk 4191),

kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. n. o dávce z majetku a z přírůstku na majetku.

Zákon

ze dne ............................................,

kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n. o dávce z majetku a z přírůstku na majetku.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

§ 1.

Dávka z majetku, jakož i dávka z přírůstku na majetku podle zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., zmenšuje se o 50%, nepřesahuje-li konečné jmění (základna pro dávku z majetku) 50.000 Kč.

§ 2.

(1) Dávka z přírůstku na majetku, vypadající z přírůstku dávkou povinného, zmenšuje se při počátečném jmění

(2) Sleva podle odst. 1 jest vyloučena v případech uvedených v §u 1.

§ 3.

Slevy uvedené v §u 2 nejsou přípustny, činí-li dávkou povinný přírůstek na majetku více než 200% počátečného jmění.

§ 4.

(1) Platební rozkazy, které byly již doručeny, opraví se, pokud nevyhovují ustanovení §u 1 až 3, z moci úřední zvláštním vyrozuměním, proti němuž lze podati stížnost do 30 dnů, počínajíc dnem, jenž následuje po dni kdy bylo doručeno vyrozumění, zemskému finančnímu úřadu, jenž rozhodne s platností konečnou.

(2) Kde platební rozkaz dosud doručen nebyl, vezme se na ustanovení §u 1 až 3 z povinnosti úřední zřetel.

§ 5.

() Zemský finanční úřad může na žádost strany ve výjimečných případech povoliti přiměřenou, částečnou slevu na dávce z majetku, nebo na dávce z přírůstku na majetku, nebo na obou, je-li vážné nebezpečí, že by zapravení dávky mohlo ohroziti poplatníka v jeho hospodářském podnikání, nebo ve výživě, nebo ve výživě jeho rodiny.

(2) O stížnostech, kteréž podati jest do 30 dnů, počínajíc dnem, jenž následuje po dni, kdy bylo doručeno vyrozumění, rozhoduje ministerstvo financí.

§ 6.

(1) Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí pravoplatně předepsaná v Čechách podle řádu o zemské a obecní dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí (příl. 2 cís. patentu ze dne 29. prosince 1915, čís. 83 čes. z. z.), na Moravě podle zemského zákona o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí (zákon ze dne 26. prosince 1914, čís. 18 mor. z. z. z r. 1915) a ve Slezsku podle zemského zákona o dávce z přírůstku hodnoty nemovitosti (zákon ze dne 2. května 1913; čís. 35 slez. z. z.) a příslušných prováděcích nařízení, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi podle příslušných statutů jednotlivých měst s právem municipálním nebo s regulovaným magistrátem, při úplatných převodech s rodičů na děti, též nevlastní, přisvojené a nemanželské nebo jejich potomky, jakož i na osoby s nimi svazkem manželským spojené nebo manželství uzavírající, dále při úplatných převodech mezi manželi a snoubenci pod podmínkou, že sňatek bude uzavřen, odečítá se k žádosti poplatníkově, podané do 90 dnů po účinnosti tohoto zákona, od dávky z přírůstku na"majetku, připadající podle §§ 20 a násl. zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., na přírůstek na dotčené nemovitosti zjištěný, jde-li o takové převody, uskutečněné v době od 28. října 1918 do 4. října 1920 včetně.

(2) V takových případech tedy platiti jest pouze tu částku dávky z přírůstku na majetku, o kterou jest tato dávka vyšší, než pravoplatně předepsaná zemská a obecní (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi: obecní) dávka, z přírůstku hodnoty nemovitostí.

Článek II.

§ 7.

(1) § 6, odst. 4. zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n. zní takto:

Ke jmění podle stavu a hodnoty dne 1. března 1919 zjištěnému připočtou se však peníze nebo jiné jmění dávce z majetku zásadně podrobené podle hodnoty jeho v čas převodu po 1. lednu 1914, jehož užito bylo k darování nebo jinakému věnování, ať bezúplatnému, ať bez přiměřené úplaty, ať jednáním zastírajícím tento způsob nabytí, pokud hodnota jednotlivě přesahuje 1000 Kč; částky do 1000 Kč se připočtou jen tehdy, dá-li se z okolností souditi na úmysl, uniknouti dávce z majetku.

(2) Uložení dávky přezkoumá se se zřetelem k ustanovení předcházejícího odstavce z povinnosti úřední.

§ 8.

(1) § 9, odst. 2, čís. 2, zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., zní takto:

2. Práva, z nichž plynou pense a zaopatřovací požitky veškerého druhu podle §u 167, čís. 4., zákona o osobních daních, jakož i výměnky a renty všeho druhu, které jsou přímou úplatou za vykonané služby ve smyslu §u 124, čís. 5. zákona o osobních daních.

(2) Uložení dávky přezkoumá se se zřetelem k ustanovení předcházejícího odstavce z povinnosti úřední.

§ 9.

(1) § 55, odst. 1, čís. 1. zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., zní takto:

1. Hotovými. Platbám hotovými se rovnají:

a) platby konané domácími peněžními! ústavy za komitenty na vrub zvláštních účtů u Bankovního úřadu ministerstva financí, ve kteréž přeměněny byly vkladní listy těchto ústavů na zadržené bankovky, pokud se týče, pokladniční poukázky převzaté do státní správy podle zákona ze dne 6. března 1919, čís. 119 Sb. z. a n.;

b) platby podle čís. 4 tohoto paragrafu.

(2) Platby podle lit. a) a lit. b) provedené před účinností tohoto zákona zúrokují se za podmínek a podle ustanovení §u 55, odst., počínajíc dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti.

§ 10.

Do §u 55, odst. 4. zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., vsune se na konec tato věta:

Dluhopisy o hypotekárních zápůjčkách, poskytnutých zemskými úvěrními ústavy k zaplacení dávky, jejich zápis do veřejných knih a příslušné výmazné kvitance jsou poplatku prosty; ministr financí ustanoví a příslušným zemským úvěrním ústavům oznámí podmínky, za nichž lze uznati, že byly zápůjčky poskytnuty k zaplacení dávky z majetku a z přírůstku na majetku.

§ 11.

Do §u 55, odst. 7. zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., vsune se na konec tato věta:

Byla-li zapravena počáteční splátka 15% a první tři pololetní splátky na dávku (§ 55, odst. 2.) nejpozději v čas splatnosti poslední z nich, anebo, prošla-li již její lhůta splatnosti; nejdéle do 60 dnů po vyhlášení tohoto zákona, bude co do vymáhání a počítání úroků z prodlení ze čtvrté a páté splátky postupováno tak, jakoby tyto splátky byly včas zapraveny; zbytek vyplývající po zapravení výše uvedené 15%ní a tří pololetních splátek rozdělí se pak na pět pololetních lhůt ode dne splatnosti šesté pololetní splátky (§ 55, odst. 2.) počínajíc. Úroky podle § 55, odst. 6. nepřísluší za dobu od třetí do šesté lhůty.

§ 12.

§ 55, odst. 10. zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., zní takto:

V záležitostech placení dávky způsobem uvedeným v §u 55, odst. 1., čís. 1. až 4., rozhodují o nárocích stran v prvé stolici berní správy (finanční ředitelství) a o stížnostech s konečnou platností zemské finanční úřady.

§ 13.

§ 63, čís. 7, odst: 2., zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., se zrušuje; úroky z prodlení činí tudíž, počínajíc dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, tolik, kolik činí úroky z prodlení u přímých daní.

Článek III.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem prohlášení, působí však, vyjímajíc ustanovení §§ 9, 10 a 13, od počátku účinnosti zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n.; provedením zákona pověřuje se ministr financí.

Důvodová zpráva.

K novelisaci zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n., bylo nutno přikročiti jednak z příčin obsažených v zákoně samém, jednak z příčin ležících mimo sám zákon.

Během provádění zákona o dávce z majetku a z přírůstku na majetku byly zpozorovány některé nedostatky a mezery zákona, které pak měly dalekosáhlý vliv na vyměření hlavně dávky z přírůstku na majetku. Připomínám na př. jen § 6 zákona, podle kterého dary věnované v době od 1. ledna 1.914 do 1. srpna 1914 počítány byly obdarovanému jako přírůstek. Zde bylo zřejmé nedopatření při vypracování zákona, které ovšem jinak napraviti nebylo možno, než zase zákonem.

Důležitější však příčiny novelisace tkvěly v poměrech hospodářských, které se od základu změnily v době od uzákonění dávky z majetku a přírůstku na majetku do jejího zaplacení.

Výměra dávky byla stanovena dle ceny koruny v roce 1920, kdy cena koruny 8. dubna byla 7,75 fr. šv., kdežto v říjnu 1922 dosáhla 18,15 fr. šv. Dávka byla v prvé řadě předpokladem pro příští nápravu měny a dle toho tedy stanovena výše dávky. Poněvadž naše koruna od 8. dubna 1920 stále stoupala a do dnešního dne se ustálila na výši kolem 16 fr. šv., je samozřejmo, že není ani třeba takové výše dávky k tomuto nejdůležitějšímu jejímu účelu.

Bylo již pověděno, že od roku 1920 se změnily od základů hospodářské poměry v naší republice, což konečně souvisí se vzestupem ceny koruny. Roku 1920 byly docela jiné ceny obilí, dobytka, domů, jiné poměry v odvětví průmyslovém i obchodním, než roku 1922, kdy byla dávka vyměřována a vybírána. Poněvadž dle tehdejších cen z r. 1920 byla stanovena výměra dávky, je zcela logickým důsledkem, že za zcela změněných poměrů hospodářských je nutno změniti i výměru dávky, nemělo-li to míti dalekosáhlé důsledky nejen pro prosperitu, ale i pro existenci hospodářských podniku.

Zcela jinak by byla celá věc vypadala, kdyby se byla mohla dávka z majetku a z přírůstku na majetku předepsati a vybrati zároveň a to v roce 1920. Byla by to bývalo nejen spravedlivé, ale zároveň také snadné, poněvadž každý bez velkých obtíží byl by onu dávku zaplatil. To se ovšem nestalo, a proto nutno smířiti se aspoň s tím, že ona nesrovnalost vyrovná se do jisté míry snížením výměry dávky.

K tomu přistupují ještě chyby, které se staly při oceňování majetku se strany vyměřujících orgánů. Ty ovšem možno odstraniti cestou administrativní, totiž rekursem. Zde však nutno zdůrazniti, že rozpočtovým výborem byl vysloven požadavek, aby rekursy byly brzy a řádným způsobem vyřizovány a aby nebyly šmahem bez náležitého prozkoumání zamítány.

Co nelze však cestou administrativní odstraniti, to jsou jednak mezery v zákoně, jednak důsledky změněných hospodářských poměrů. Tu lze užíti jedině legislativy. Ovšem zde vláda stála před problémem dosti obtížným. Měla se změnit celá struktura zákona starého a tím přijíti nazmar veškerá práce vykonaná na základě starého zákona.

Vláda rozhodla se vyrovnati svrchu uvedené nesrovnalosti všeobecným snížením dávky z majetku a přírůstku na majetku.

Rozpočtový výbor projednal zevrubně vládní předlohu, po bedlivé úvaze s nepatrnými změnami také ji přijal a doporučuje ji též ke schválení sněmovně poslanecké.

Poznámky k jednotlivým paragrafům.

K § 3.

Rozpočtový výbor uznává, že není dobře možno ani vymeziti pojem válečných zisků, které mají býti zachyceny, ani přesně vymeziti hranici jejich, tím méně pak možno vyjádřiti přesně tuto hranici percentuálně. Vždyť ten, kdo má přírůstek 199,9%, je účasten výhod této novely, a kdo má přírůstek 201%, účasten není.

Mimo to přírůstek nad 200% může povstati a skutečně také povstal často způsobem zcela jiným než válečným ziskem. Velmi často došlo se k přírůstku přes 200% tím, že majetek byl ukládacími orgány oceněn cenou příliš vysokou; to stávalo se hlavně při ocenění inventáře živého i mrtvého, jakož i oběžného kapitálu při hospodářství polním. Jsou na př. velmi časté případy, že poplatník, který neměl k 1. březnu 1919 žádného kapitálového jmění a nemovitý jeho majetek byl tak jako 1. ledna 1914, přece vykazuje přírůstek přes 200%, ačkoli zde, nehledě k ostatnímu, běží čistě jenom o fiktivní majetek.

Velmi časté pak jsou případy většího přírůstku na jmění než 200% při převodech nemovitostí všeho druhu, ať je to podnik průmyslový, dům nebo hospodářství polní atd. Na př. byl-li převeden majetek na manželku po smrti jejího manžela mezi 1. lednem 1914 a 1. březnem 1919, tu některými ukládacími orgány vypočítán majetek k 1. lednu 1914 jen polovinou své ceny, a k 1. březnu 1919 celou svojí hodnotou, a tím se stalo, že přírůstek je vykazován přes 200%, ačkoli tento majetek, tvořící jeden a týž celek jak 1. ledna 1914 tak 1. března 1919, se nezměnil. Tytéž případy se objevily při převodech s otce na syna, dceru a pod.

Rovněž se došlo k přírůstku nad 200%, kde na př. vázly dluhy na nemovitostech ve stejné výši k 1. lednu 1914 jako k 1. březnu 1919.

Není ani možno dobře taxativně vypočítati případy přírůstku na majetku přes 200%, a to bez jakýchkoli tak zv. válečných zisků. Tyto případy týkají se majetku všech, od nejmenšího do největšího, a všech jeho druhů.

Rozpočtový výbor přes to přece přijal vládní návrh, dle kterého slevy, uvedené v §u 2, nejsou přípustny, činí-li dávkou povinný přírůstek na majetku více než 200% počátečného jmění, poněvadž je přece jen nutno určiti vůbec nějakou hranici, třeba nedokonale vymezenou, aby snad nebyla sleva §u 2 poskytnuta opravdovým, nezaslouženým válečným ziskům.

Vzhledem však k případům shora uvedeným, rozpočtový výbor vyslovuje požadavek, aby finanční správa v případech takových a jim podobných cestou administrativní zjednala nápravu, aby i tito poplatníci mohli býti účastni slevy §u 2.

K §u 4.

K tomuto paragrafu pro vysvětlení dlužno připomenouti; že částky odepsané podle § 1 a 2 dlužno pokládati za zaplacené, ovšem že jim nepřísluší úrok dle § 55, odst. 6., poněvadž ve skutečnosti zaplaceny nebyly.

K § 5.

Podle tohoto paragrafu může zemský finanční úřad snížiti dávku z majetku i přírůstku na majetku v případech, kde by ohrožena existence poplatníkova. V rozpočtovém výboru bylo poukazováno na to, že by dle tohoto paragrafu mohlo dojít k obcházení zákona o dávce z majetku a přírůstku, na př. při podnicích, které svým způsobem, třeba úmyslným, by se chtěly vyhnouti dávce z majetku a přírůstku. V takových případech nebo podobných předpokládá rozpočtový výbor, že tohoto paragrafu užito býti nemůže, nýbrž že ho bude užito hlavně při poplatnících středních a malých a takových, kteří by opravdu mohli býti ohroženi ve své existenci. Zde měl rozpočtový výbor na zřeteli na př. katastrofy všeho druhu.

K §u 6.

Vládní návrh tohoto paragrafu, který odstraňuje nespravedlnost dvojího zdanění, dvojí dávkou z přírůstku, byl doplněn tím, že stanovena byla preklusivní lhůta pro žádosti poplatníků. Stanovena byla, lhůta 90 dnů proto, aby tato věc se nevlekla do nekonečna, ale mohla býti v určitém čase skončena, a to tím spíše, poněvadž ze spisů, týkajících se dávky z majetku a z přírůstku na majetku není zřejmo, kdo byl postižen tak zv. zemskou dávkou z přírůstku.

K § 7 a 8.

Tento § 7 vyplňuje jen mezeru zákona starého, rovněž tak § 8 osvobozující výměnek, který v původním zákonu byl opomenut.

K ostatním paragrafům není třeba žádného zvláštního vysvětlení.

V Praze dne 10. prosince 1923.