Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4349.

Zpráva

rozpočtového výboru

o vládním návrhu zákona (tisk 4326)

o dani z uhlí.

Zákon

ze dne .............................................

o dani z uhlí.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Uhlí v tuzemsku těžené neb z ciziny dovážené podléhá státní dani.

(2) Uhlím rozumí se veškeré druhy uhlí kamenného a hnědého, dále veškeré druhy paliva z nich vyrobeného (koks, brikety a j.).

§ 2.

(1) Daň z uhlí v tuzemsku těženého činí 10% z ceny na dole.

(2) Pro doly, které pracují za nepříznivých přirozených, dopravních a odbytových poměrů, a v národohospodářském ohledu jsou důležity, může ministr financí v dohodě s ministrem veřejných prací a ministrem obchodu, průmyslu a živností k odůvodněným žádostem, přihlížeje k prodejní a kalorické hodnotě uhlí, daň do odvolání snížiti, a to až na 7% ceny.

§ 3.

(1) Cenou, z které se daň platí, rozumí se zpravidla cena, docílená v prodeji na dole, včetně naložení do dopravního prostředku; prodeji rovná se každý jiný odbyt uhlí kromě odbytu pro účele, osvobozené od daně.

(2) Za cenu docílenou považuje se cena, účtovaná podnikatelem dolu odběrateli uhlí při vypravení uhlí z dolu; do ceny je započítati též to, co podnikatel dodatečně nad cenu původně smluvenou neb účtovanou obdrží, neb co ten, kdo zprostředkuje prodej uhlí přímo z dolu, k ceně uhlí na dole přirazí.

(3) Při vývozu uhlí do ciziny, při vlastní spotřebě a při každém jiném odbytu uhlí než na prodej musí býti daň zapravena aspoň z ceny, průměrně za ten který měsíc a druh uhlí podnikem v tuzemsku docílené. Vyňaty jsou případy zvlášť povolené ministrem financí v dohodě s ministrem veřejných prací a obchodu, průmyslu a živností se zřetelem na důvodné potřeby poměrů odbytových a provozních.

(4) Považuje-li finanční úřad cenu, z níž se uhelná daň zapravuje, v porovnání s cenami obecně obvyklými za příliš nízkou, může finanční úřad požádati onen úřad, který je příslušný pro stanovení obchodních cen, aby stanovil obchodní cenu tohoto uhlí, a dle této ceny se pak zapravuje daň.

(5) Jsou-li pro uhlí stanoveny prodejní ceny úřední, může ministr financí v dohodě s ministrem veřejných prací a s ministrem obchodu, průmyslu a živností vyhláškou stanoviti, že tyto ceny úřední jest bráti za základ pro vyměřování daně z uhlí, pokud nejsou skutečné ceny prodejní vyšší, než tyto ceny úřední.

(6) K ceně, ze které se platí daň uhelná, nepočítají se tato daň, jiné veřejné daně a dávky, jakož i takové příplatky, které podnikatel od odběratele uhlí sice vybírá, které však nemůže si ponechati, pokud příplatky tyto byly ministrem financí v dohodě s ministrem veřejných prací a s ministrem obchodu, průmyslu a živností jako daněprosté prohlášeny; částky tyto lze však z prodejní ceny srážeti jen v tom případě, když bylo vyhověno předpisům pro placení daně.

§ 4.

(1) Daň platiti jest povinen podnikatel dolu.

(2) Dodává-li se uhlí zprostředkovatelem dle §u 3, odst. 2., a účtuje-li se odběrateli cena vyšší, než z jaké zaplatil daň podnikatel dolu, jest tento zprostředkovatel povinen dle ustanovení prováděcího nařízení doplatiti daň dle ceny, účtované odběrateli, a vztahují se na něho obdobně všechna ustanovení zákona jako na podnikatele dolu.

§ 5.

(1) Povinnost platiti daň vzniká vypravením uhlí z dolu neb užitím jeho uvnitř důlního podniku k účelům jiným, než od daně osvobozeným.

(2) Pro výměru daně je směrodatným původní údaj podnikatelův, učiněný ve lhůtě prováděcím nařízením stanovené, nebyly-li úředním šetřením zjištěny neb podnikatelem dodatečně ohlášeny skutečnosti jiné "dle nichž by náleželo platiti daň vyšší.

(3) Kdy a jak se cena a množství uhlí ohlašuje a daň platí, stanoví se prováděcím nařízením.

(4) Zůstanou-li při zastavení důlního provozu na dole zásoby uhlí, způsobilého k prodeji, z nichž nebyla daň zapravena, může finanční úřad naříditi, že podnikatel dolu zůstává nadále podroben důchodkovému dozoru dle ustanovení prováděcího nařízení, dokud daň nebyla zapravena nebo zajištěna.

§ 6.

(1) Bylo-li uhlí odevzdáno na důlním podniku provozované koksovně, briketárně neb jiné provozovně pro další zpracování (zhodnocení) uhlí, platí se uhelná daň zpravidla dle volby podnikatele buď z uhlí k tomu použitého nebo z vyrobeného paliva. Ministr financí stanoví v dohodě s ministrem veřejných prací a ministrem obchodu, průmyslu a živnosti sazbu uhelné daně při způsobu prvém v rámci úlev § 2 a při způsobu druhém dle množství uhlí, k výrobě paliva zpravidla potřebného.

(2) Platí-li se daň z uhlí k výrobě použitého, je podnikatel povinen učiniti opatření, potřebná ke spolehlivému zjišťování množství tohoto uhlí; jinak může ministr financí naříditi, by uhelná daň platila se z vyrobeného paliva.

(3) Platí-li se daň z vyrobeného paliva, vzniká povinnost k zaplacení daně vypravením paliva z podniku, v němž bylo vyrobeno.

(4) Bylo-li uhlí převezeno ke zpracování mimo důlní podnik, platí se daň podle § 5. Pro podniky, zpracující uhlí na koks výhradně pro vlastní spotřebu, platí za předpokladů, stanovených v prováděcím nařízení, tatáž ustanovení, jako pro koksovny, nacházející se přímo na důlním podniku.

(5) Na podnikatele závodů, v nichž se uhlí dále zpracuje, a kteří platí daň z vyrobeného paliva, vztahují se obdobně všechna ustanovení, platná pro důlní podnikatele.

§ 7.

Uhelná daň se neodvádí za podmínek, stanovených prováděcím nařízením:

(1) z uhlí, které se spotřebuje pro opatření provozní síly důlního podniku k vedení a udržování provozu jeho;

(2) z uhlí, které správa uhelného podniku horního zdarma nebo nejvýše za režijní ceny poskytuje zřízencům a osazenstvu dolu, pensistům, provisionistům a jejich vdovám pro jejich vlastní domácí potřebu k otopu, pokud výměra těchto deputátů byla ministrem veřejných prací v dohodě s ministrem financí a s ministrem obchodu, průmyslu a živností schválena; dále z uhlí, dodaného z vlastní těžby a zdarma nebe nejvýše za režijní ceny závodním školám, nemocnicím, jídelnám, zařízením bratrských pokladen a revírních rad (jejich nemocnicím, úředním místnostem) a jiným závodním ústavům a zařízením, sloužícím k dobru dělnictva.

§ 8.

Ministr financí je zmocněn povoliti v dohodě s ministrem veřejných prací a s ministrem obchodu, průmyslu a živností a za podmínek, stanovených prováděcím nařízením

1. osvobození od daně pro uhlí, z něhož se vyrábějí oleje, tuky, vosk a podobné výrobky, aniž by se tohoto uhlí přímo nebo nepřímo používalo jako paliva, svítiva, a k pohonu strojů;

2. osvobození nebo vrácení daně uhelné výrobcům zboží, vyváženého do ciziny, při jehož výrobě činí daň z uhlí v podniku spotřebovaného tak podstatnou složku, že by nebylo lze zboží za daných hospodářských a provozních poměrů a světových cen a se zřetelem k daňovému zatížení výrobků týchž druhů ve státě, do něhož je vývoz určen, bez tohoto osvobození beze ztráty vyvážeti.

§ 9.

(1) Z uhlí, dováženého z ciziny, vybírá se náhradní daň v částce, kterou stanoví čas od času ministr financí v dohodě s ministrem veřejných prací a s ministrem obchodu, průmyslu a živností se zřetelem k dani z uhlí tuzemského.

(2) Tato daň nevybírá se

a) z uhlí cizozemského, které se územím státním prováží, nebo které se dříve, než se daň stala splatnou, do ciziny vrátí;

b) z uhlí, které z ciziny s sebou vezou lokomotivy nebo parní lodi pro pohon vlastní;

c) z uhlí, které poskytují cizozemské uhelné doly z vlastní své těžby zdarma nebo nejvýše za, režijní ceny zřízencům a osazenstvu těchto cizozemských dolů, bydlícím v území Československé republiky pro jejich vlastní domácí potřebu k otopu, pokud výměra těchto deputátů nepřevyšuje množství, stanovená podle §u 7., bod 2., pro zaměstnance dolů tuzemských.

(3) Jak se daň tato platí, stanoví prováděcí nařízení.

§ 10.

(1) Náhradní daň (§ 9) jest povinen platiti, kdo uhlí dováží.

(2) Povinnost k zaplacení daně vzniká dopravením uhlí přes celní hranice, a daň je splatna před jeho vypravením z úředního celního řízení.

§ 11.

Ministr financí se zmocňuje, by o dovozu uhlí ze států, které také vybírají veřejné dávky z uhlí, sjednal v dohodě s ministrem veřejných prací a s ministrem průmyslu, obchodu a živností úmluvy, jimiž by se zabránilo dvojitému zatížení uhlí.

§ 12.

(1) O vymáhání nezapravené daně, o promlčení jejím a o opravných prostředcích platí tatáž ustanovení, jako o daních spotřebních.

(2) Uhelná daň požívá přednostního zákonného zástavního práva na dole s veškerým horním příslušenstvím; jde-li o daňové nedoplatky, které jsou starší jednoho roku, jest právo přednostní na tom závislé, že bude nedoplatek nejdéle v jednom roce po dospělosti příslušných částek berních zjištěn v knihách veřejných. Provozuje-li se důl pachtýřem, jest při exekučním vymáhání daně přihlížeti v prvé řadě k svrškům pachtýřem vneseným (§ 1101 obč. zák.).

(3) O úrocích z prodlení platí obdobně zákon ze dne 16. března 1921, č. 116 Sb. z. a n.

§ 13.

Kdo v tuzemsku uhlí těží, kdo uhlí v samostatných aneb na dole provozovaných podnicích zpracuje (zhodnocuje), kdo uhlí spotřebuje v živnostenském podniku v množství, které přesahuje určitou výměru, stanovenou v prováděcím nařízení, nebo kdo obchoduje uhlím ve velkém, tj. na vagony a povozy, jest povinen tento podnik jakož i každou pozdější změnu ohlásiti finančnímu úřadu podle prováděcího nařízení.

§ 14.

(1) Podniky, na něž se vztahuje povinnost ohlašovací, stanovená v §u 13, podléhají důchodkovému dozoru.

(2) Zřízenci, pověření tímto dozorem, jsou oprávněni vstupovati do podniku ve dne kdykoliv a v jinou dobu, když jest podnik v činnosti, prodlévati tam po dobu jednání úředního, kontrolovati úkony, podléhající dani, požadovat od podnikatele nebo jeho zástupce vysvětlivky o veškerých okolnostech, které se týkají daně neb ohlašovací povinnosti, nahlížeti do nařízených zápisů a jejich dokladů, činiti si z nich výpisy a žádati, aby jim byly na stvrzenku vydány. Důchodkový dozor obmezuje se na ony části podniků, které mají význam pro uhelnou daň.

§ 15.

K důlnímu podniku nebo dolu počítají se podle tohoto zákona veškeré budovy, zařízení a prostory, určené k dobývání, třídění, zhodnocení a nakládání uhlí.

§ 16.

Osoby uvedené v § 13 jsou podle ustanovení prováděcího nařízení povinny zaznamenávati těžbu, výrobu, příjem, spotřebu, ceny a odbyt uhlí a záznamy tyto chovati po dobu 3 let pro potřebu finančních úřadů.

§ 17.

(4) Veřejné dopravní podniky jsou povinny dodávati podle ustanovení prováděcího nařízení finančnímu úřadu výkazy o dopravě uhlí.

(2) Veřejné dopravní podniky mohou si za tento výkon počítati zvláštní přiměřený poplatek ustanovený tarifem.

§ 18.

(1) Podnikatelé dolů jsou povinni vydat odběratelům a uhlí, které jim odevzdávají jinak, nežli prostřednictvím veřejných dopravních podniků, zvláštní stvrzenku podle ustanovení prováděcího nařízení.

(2) Ti, kdož uhlí takové dopravují, jsou povinni finančním orgánům při dopravě těmito stvrzenkami na požádání se vykázati.

(3) Uhlí, stvrzenkou nekryté, propadá ve prospěch státu.

§ 19.

Až do zapravení daně ručí uhlí za daň na něm váznoucí, vyjma provozní poplatky dopravních podniků ze zásilky, bez ohledu na to, zda bylo zavedeno důchodkové trestní řízení a bez ohledu na práva osoby třetí, pokud by tato věděla nebo při náležité péči věděti mohla, že daň z uhlí zapravena nebyla; uhlí může býti finančním úřadem zabaveno, nebude-li daň zapravena do 8 dnů po vyrozumění držitele nebo pakli se nikdo k uhlí nehlásí.

§ 20.

Je-li důvodné podezření, že se podnikatel dolu dopustil přestupku pro zkrácení daně z uhlí, může finanční úřad podle ustanovení prováděcího nařízení zostřit ustanovení §§ 14, 16 a 18 a zavésti stálý důchodkový dozor. Náklady těchto opatření nese podnikatel, bude-li přestupek dokázán.

§ 21.

(1) Přestupky ustanovení, týkající se uhelné daně, stíhají se podle důchodkového trestního práva se změnami, stanovenými v tomto zákoně.

(2) Použití uhlí, osvobozeného od daně dle §§ 7 a 8, k jiným účelům stíhá se jako těžký důchodkový přestupek, a uhlí propadá ve prospěch státu.

(3) Nezapravení uhelné daně včas, pokud by daň nebyla kryta přiměřenou jistotou, stíhá se jako těžký důchodkový přestupek.

(4) Částka, kterou lze uložiti za pokutu nebo za upuštění od právního řízení, činí nejméně 100 Kč a při důchodkovém zkrácení 1000 Kč.

(5) V případech, ve kterých se podle důchodkového trestního práva uloží vězení jako zostření trestu, nelze uložený trest pod zákonem stanovenou nejmenší sazbu zmírniti.

(6) Ustanovení trestního důchodkového práva o nejvyšší výměře peněžitých trestů platí jen tehdy, když místo částky tuto výměru převyšující uloží se trest vězení.

(7) Trestnost důchodkových přestupků promlčuje se ve třech letech.

§ 22.

Stejným trestům (§ 21) podléhají zřízenci dopravních podniků, kteří v mezích své působnosti opominuli učinit ohlášení, uložené těmto podnikům podle § 17, nebo kteří tak učinili v podstatných směrech neúplně nebo nesprávně, nebo kteří porušením svých povinností toto ohlášení zcela nelna z části znemožnili.

§ 23.

(1) Elektrická energie, vedená z cizozemska a vyrobená jakýmkoli způsobem, podléhá náhradní dani, vyměřované čas od času ministrem financí v dohodě s ministrem veřejných prací a s ministrem obchodu, průmyslu a živností se zřetelem na daňové zatížení elektrické energie, vyráběné v tuzemsku.

(2) Daň tuto jest povinen zaplatiti dodavatel elektrické energie neb jeho odpovědný zástupce, ohlášený dle ustanovení prováděcího nařízení pro tuzemsko.

(3) Jak se tato daň vybírá, stanoví se prováděcím nařízením.

(4) Ohledně této daně platí obdobně ustanovení tohoto zákona.

§ 24.

(1) Zákon nabývá účinnosti, pokud jde o sazby daňové, zavedené na místě dosavadní dávky uhelné, se zpětnou platností od 10. října 1923, jinak dnem vyhlášení.

(2) Pokud se vybírala na základě úředních vyhlášek uhelná dávka v sazbě nižší, než jaká odpovídá tomuto zákonu, upustí se od dodatečného předepsání daně.

(3) Tím zrušuje se II. část zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n., o úpravě uhelného hospodářství, pokud se týče zákon z 12. srpna 1921, č. 296 Sb. z. a n., a to pokud jde o sazby uhelné dávky, dnem 10. října 1923, a ohledně ostatních ustanovení dnem vyhlášení tohoto zákona.

§ 25.

Provedením zákona pověřuje se ministr financí v dohodě se zúčastněnými ministry.

Rozpočtový výbor ve schůzi své ze 6. prosince 1923 pojednal o vládním návrhu č. tisku 4326, uznal pilnost a účelnost zákona dle předloženého návrhu s tou změnou, že v § 7 vsunuje za slova "bratrských pokladen" ještě slova "a revírních rad". Proto rozpočtový výbor navrhuje, by Národní shromáždění usneslo se na připojeném zákona.

Odůvodnění: Předloženým zákonem zavádí se na místě dosavadní uhelné dávky, zavedené zákonem z 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n., a ve výši 43% z ceny, zbývající podnikateli a snížené na 30% zákonem z 12. srpna 1921, č. 296 Sb. z. a n., kteréžto zákony se současně zrušují, daň z uhlí ve výši pouhých 10%, kterou lze za určitých předpokladů snížiti individuelně až na 7%. Znamená tedy nový zákon podstatné snížení daňového břemene; zásadní setrvání na dani z uhlí je odůvodněno nejen nezbytnou potřebou státního rozpočtu, jež musila by býti kryta jinými daněmi, ale také tím, že dle dosavadních zkušeností, získaných při opětovném snížení uhelné dávky nebylo by lze následkem toho, že uhelná dávka zahrnuta je ve výrobních nákladech zboží ponejvíce v zcela drobných částkách, ani úplným zrušením uhelné dávky docíliti snížení výrobků pro konsumenta. Uhelná daň znamená dále setrvání na původní zásadě, obsažené již v dosavadních zákonech o uhelné dávce, že stát má míti přiměřený podíl na výnosu přírodního bohatství uhelného, jehož zužitkování přenechává soukromým podnikatelům.

Návrh konstruován jest jako samostatný zákon finanční, poněvadž jde o předlohu rázu finančního; která také následkem dosavadního uvolnění vázaného hospodářství uhelného nemá již té úzké souvislosti se zákonem o úpravě uhelného hospodářství, jehož část, třeba samostatnou, uhelná dávka dosud tvoří.

Kromě podstatného snížení daňového břemene, k němuž se vláda odhodlala, by přispěla co nejvíce ke snížení cen uhlí, odchyluje se předloha nového zákona od dosavadního znění jen tím, že obsahuje jednak různé úlevy, jednak upravuje některé, dle dosavadního znění sporné otázky, jichž rozhodnutí je nutným pro zamezení možného zkracování daně.

K úlevám patří zejména také zmocnění ministra financí, by v dohodě se zúčastněnými ministry poskytoval osvobození od uhelné daně výrobcům exportního zboží, bude-li toho nezbytně vyžadovati hospodářská situace, kteréžto úlevy se ovšem použije jen při náležité cenové kontrole dotyčného výrobního odvětví.

Z toho důvodu, by úlev, poskytovaných při odběru dávky prostého uhlí humánním institucím důlních závodů a bratrských pokladen, mohla býti účastna obdobná zařízení revírních rad, bylo provedeno doplnění vládní osnovy tak, jak již shora udáno.

Za účelem ochrany tuzemských výrobců elektrické energie zavádí se nově náhradní daň z elektrické energie, vedené z cizozemska, která bude vyměřována se zřetelem na daňové zatížení elektrické energie, vyráběné v tuzemsku.

Zákon nabývá, pokud jde o sazby daňové, zpětné účinnosti od 10. října 1923 za tím účelem, aby postaráno bylo o zákonitý podklad pro snížení uhelné dávky, jež bylo provedeno administrativním opatřením od udaného dne, jež však pro jeho dalekosáhlost nelze zcela uvésti v soulad s přesným výkladem dosavadních zákonných ustanovení; jinak nabývá zákon účinnosti ode dne vyhlášení.

V Praze dne 6. prosince 1923.