Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4345.

Zpráva

I. výboru zahraničního a

II. výboru pro záležitosti průmyslu, živností a obchodu

o vládním návrhu (tisk 4286),

kterým se předkládá Národnímu shromáždění k dodatečnému schválení obchodní dohoda mezi Československou republikou a Norskem podepsaná v Praze dne 2. října 1923.

I.

Návrh schvalovacího usnesení:

Obchodní dohoda mezi Československou republikou a Norskem podepsaná v Praze dne 2. října 1923 se dodatečně podle §u 3 zákona ze dne 4. července 1923, čís. 158 Sb. z. a n., schvaluje.

Zahraniční výbor většinou hlasů přijal uvedený návrh schvalovacího usnesení a předkládá jej poslanecké sněmovně s doporučením ku přijetí.

Po uzavření a aktivování obchodní smlouvy s Francií ze dne 17. března t. r. stalo se nutným upraviti náš obchodně-politický poměr též k Norsku. Má totiž Norsko v platnosti trestní celní tarif, který aplikuje na zboží všech států, v nichž zboží norské jest celně diferencováno.

Smlouva československo-francouzská přiznala celní výhody celé řadě artiklů, jež mají též pro Norsko důležitost. Bez smluvní úpravy nebylo by zákonné možnosti poskytnouti tyto výhody též Norsku. Sáhlo-li by v tomto případě Norsko k aplikaci trestního tarifu na československé výrobky, znamenalo by to poškození i znemožnění odbytu některých pro vývoz do Norska v úvahu přicházejících československých druhů zboží.

Do Norska se od nás hlavně vyváží ze zemědělských produktů cukr, slad, chmel, z výrobků průmyslových přicházejí hlavně v úvahu pivo, textil, prádlo, obuv, skla, porcelán, hudební nástroje a j. v.

Naproti tomu se z Norska dovážejí z největší části suroviny a polotovary k dalšímu zpracování. Jest to hlavně rybí a tulení tuk, ryby, pak kyz železný, bavlněné odpadky, sirník amonatý, ledek draselnatý, umělá hnojiva.

K podpisu dohody československo-norské došlo dne 2. října 1923. Tato dohoda odpovídá duchu směrnic uplatněných v ostatních obchodních smlouvách, jsouc založena na základě nejvyšších výhod, poskytuje nám tato dohoda jak v oboru celním a dovozním, tak v příčině připouštění konsulárních úředníků všechny úlevy a výhody, jež by Norsko komukoli poskytlo. Výjimku tvořily by zvláštní výhody, jež by Norsko poskytlo Dánsku nebo Švédsku. Tuto klausuli nalézáme již v předválečných smlouvách. S hlediska praxe vypadá věc tak, že by k zvláštnímu režimu obchodně-politickému skandinávských zemí mohlo dojíti jen tehdy, jestliže by i velmoci k podobnému režimu svolily. Jestliže by zvláštní výhody poskytnuté Švédsku nebo Dánsku byly přiznány kterémukoliv jinému třetímu státu, má Československá republika právo tytéž výhody reklamovati pro sebe.

Naproti tomu vzdává se Norsko práva dožadovati se pro sebe zvláštních celních výhod, jež by si Československá republika sjednala s Rakouskem v základě článku 222 mírové smlouvy St. Germainské nebo s Maďarskem v základě článku 205 mírové smlouvy Trianonské.

Podle zásady vyslovené též v ostatních našich smlouvách jsou z aplikace doložky a nejvyšších výhodách vyloučeny všechny úlevy, jež smluvní státy přiznaly sousedním zemím z důvodů usnadnění místního pohraničního styku.

Dohoda československo-norská jest uzavřena na dobu jednoho roku, načež se mlčky prodlužuje. Výpovědní lhůta obnáší tři měsíce.

Předkládaná dohoda jest dalším článkem v síti našich obchodních smluv, jimiž zabezpečuje se odbyt a soutěživost našich výrobků.

V Praze dne 28. listopadu 1923.

II.

Jak všeobecně zajisté známo, uzavřena byla letos dne 17. srpna obchodní smlouva s Francií a po jejím aktivování, které se stalo dne 1. září t. r., bylo nezbytností, aby náš poměr k Norsku v ohledu obchodně-politickém byl upraven smluvně. V případě, že by mezi Československou republikou a Norskem nedošlo k úpravě obchodně-politických poměrů na podkladě smluvním, mohlo se velmi snadno přihoditi, že by norské produkty a zboží vůbec bylo u nás vyclíváno diferenčně, tj. podle tarifu autonomního, zatím, co zboží jiných států v základě doložky o nejvyšších výhodách a v důsledku naší obchodní smlouvy s Francií, by bylo vyclíváno podle sazeb snížených. Takovýto postup se strany naší poskytl by přirozeně Norsku ihned možnost, aby aplikovalo na zboží původu československého do Norska vyvážené svůj trestní celní tarif. Má totiž Norsko celní sazby dvoje: celní sazby minimální a celní sazby maximální (shora již zmíněný trestní celní tarif).

Naše obchodní smlouva s Francií přiznává celní výhody celé určité řadě produktů, které ale také pro Norsko specielně nejsou bez významu, ba mají pro norské hospodářství význam nemalý. Ve smyslu platných u nás zákonů není ovšem možno, abychom celní výhody, o kterých dovolil jsem si shora se zmíniti; aplikovali tj. poskytovali bez smluvní úpravy i pro zboží a produkty původu norského a z Norska přicházející. My jsme ale nemohli zároveň dopustiti, aby Norsko naše produkty tam vyvážené, o kterých budu míti čest se slavnému výboru níže zmíniti, vyclívalo podle shora zmíněného celního tarifu maximálního - tarifu trestního. Vždyť by znamenalo, že celá řada našich průmyslových odvětví by byla velmi citelně poškozena a odbyt našich výrobků v tak dobrém a zavedeném odbytišti, jakým je Norsko, by byl znemožněn. Uvažme, že do Norska vyváží se od nás z produktů zemědělských na prvém místě cukr, pak slad a chmel, z výrobků průmyslových dlužno hlavně označiti zeminy, zboží textilní a to, jak bavlněné, tak lněné a vlněné, koberce, konfekci, zde dlužno na prvém místě jmenovati prádlo, obuv, skleněné zboží, porculán, hudební nástroje atd. Norsko naproti tomu k nám, přehlédneme-li statistiku, vyváží z největší části suroviny a polotovary, které pak zde slouží k dalšímu zpracování. Na prvém místě dlužno se zmíniti o dovozu rybího a tuleního tuku, dále pak ryb, a v dalším je to kyz železný, surové kůže, sirník amonatý, ledek a posléze umělá hnojiva.

Obchodní dohoda mezi Československou republikou a Norskem byla podepsána dne 2. října 1923 a uvedena byla v prozatímní platnost se souhlasem presidenta republiky na základě usnesení vlády ze dne 25. října 1923, podle § 1 zákona ze dne 4. červena 1933, čís. 158 Sb. z. a n. vyhlášením pod čís. 208 Sb. z. a n. dne 31. října 1923. Uvedení v prozatímní platnost odůvodněno bylo jak již shora jsem si slavnému výboru dovolil naznačiti, naléhavostí věci samé. Tato obchodní dohoda byla opětně vypracována úplně v duchu našich směrnic, které i v ostatních našich obchodních smlouvách jsou vždy uplatňovány. Předkládaná obchodní dohoda vybudována jest na zásadě nejvyšších výhod.

V bodu 1. přiznávají si obě smluvní strany vzájemně nakládání podle této doložky se svými příslušníky, výrobky a zbožím.

Bod 2. upravuje nakládání se společnostmi a sdruženími, při čemž se rozumí ovšem, že připuštění takových společností zůstává vždy podřízeno zákonům a nařízením v příslušném státu platným.

Bod 3. obsahuje ustanovení o aplikaci dovozních úlev. Smluvní strany se navzájem zavazují vyřizovati žádosti příslušníků druhé strany o zrušení dosavadních omezení, jak to nejpříznivější okolnosti dovolí. Důležitým pro náš celkový hospodářský život je bod 4., kde vyslovena je zásada nejvyšších výhod pro připouštění konsulárních úředníků.

Bod 5. obsahuje výjimky z aplikace klausule o nejvyšších výhodách. Klausule nejvyšších výhod nevztahuje se na zvláštní výhody, které obě smluvní strany již poskytují nebo v budoucnosti poskytnou státům sousedním k usnadnění styků v pohraničních pásmech. Je to ostatně výjimka, která vždy a v každé naší obchodní smlouvě se vyskytuje. Ustanovení, která vztahují se na zásadu nejvyšších výhod, v ničem neporušují zvláštní výhody, které by si Československá republika sjednala v základě článku 222. mírové smlouvy St. Germainské s republikou Rakouskou, nebo v základě čl. čl. 205. mírové smlouvy Trianonské s Maďarskem. Také toto ustanovení je obvyklé v našich obchodních smlouvách, které jsou uzavírány se státy neutrálními, tedy státy, které nepodepsaly mírových smluv a nejsou tudíž mocnostmi signatárními. Poukazuji v tom případě na obdobné znění čl. VI. obchodní smlouvy s královstvím Nizozemským ze dne 20. ledna t. r. Zmíněná zásada nejvyšších výhod nebude pokládána za porušenou ani zvláštními výhodami, které Norsko poskytlo nebo v budoucnosti poskytne Dánsku a Švédsku, nebo některé z obou těchto zemí. Tato posléze uvedená výjimka z klausule nejvyšších výhod, není snad žádné novum ve smluvní politice Norska. Tuto tzv. klausuli skandinávskou můžeme nalézti v obchodních smlouvách norských již dávno před válkou; v době poválečné, abych uvedl příklad, přiznalo tuto doložku Norsku také Španělsko, ve formě ještě rozšířenější. K tomu dlužno ovšem ihned připomenouti, že Československá republika bude moci ve smyslu bodu 5. odst. 1 ihned požadovati stejné výhody v případě, že by byly poskytnuty Norskem některému státu třetímu, který není výše uveden.

Posléze bod 6. předkládané dohody stanoví dobu působnosti její, která nastane 14 dní po výměně ratifikačních listin v Kristianii. V působnosti zůstane po dobu 1 roku a mlčky se prodlužuje; každá smluvní strana může ji vypověděti, oznámíc to 3 měsíce předem.

Uzavíraje tuto sloji zprávu o obchodní dohodě československo-norské, dovolil bych si slavnému výboru připomenouti, že předkládaná obchodní dohoda není než dalším, řekl bych, organickým článkem v řetězu našich obchodních smluv, kterým snažíme se získávati nová a nová odbytiště pro naše výrobky jak průmyslové tak i zemědělské.

Z uvedených důvodů doporučuje výbor, aby obchodní dohoda mezi Československou republikou a Norskem, podepsaná v Praze dne 2. října 1923, dodatečně podle § 3 zákona ze dne 4. července 1923, č. 158 Sb. z. a n., byla schválena.

V Praze dne 6. prosince 1923.