Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4339.

Zpráva

výboru pro dopravu a veřejné práce a

výboru rozpočtového

o vládním návrhu zákona

o výkupu místní dráhy v údolí Borže (tisk 4288).

I.

Předloženou osnovou má se dostati zákonné sankce převodu jmenované místní dráhy, který dohodou ze dne 22. listopadu 1922 uzavřenou mezi státní správou železniční a "Akciovou společností místní dráhy v údolí Borže" byl sjednán.

Postup státní správy železniční pro získání této dráhy není nový, pokud jde o dodatečné schválení hotového již výkupu dráhy. Poslanecká sněmovna měla příležitost zabývati se tímto způsobem nabytí dráhy již v případě dráhy Počeradce -Vrskmany.

Těžkosti vzniklé společnostem ve finančním jejich hospodářství v posledních letech nutí tyto, aby prodejem akcií státní správě železniční zbavily se tíživých závazků. V prvním i druhém případě dostalo se státní správě železniční těchto akcií za podmínek, které mohou býti uznány za příznivé.

Stavební délka dráhy je 106159 km, rozchod její je 76 cm. Poukazujíce na důvodovou zprávu osnovy, pokud jde o směr trati a význačné její stanice, omezíme se na konstatování toho, co převodem stane se majetkem státním. Významnějších stanic je pět, výtopny čtyři, z nich hlavní v Berehově. Točen pro lokomotivy je pět.

Oboz místní dráhy se skládá: ze 7 lokomotiv (2 jsou čtyřspřežné na 200 a 180 tun, 5 je tříspřežných na 120 tun), 4 motorových lokomotiv na 70 tun, 5 motorů na 35 tun, 1 motorové dresiny, 29 osobních a služebních a 259 nákladních vozů (krytých i otevřených). Společnost rozmnožila během r. 1920 a 1921 zejména počet nákladních vozů způsobilých pro přepravu dřeva a zakoupila asi 60 čtyřosových vozu nejnovějšího typu. Stav vozidel dle zprávy důvodové je velmi dobrý.

Místní dráha tato má i své dílny v Berehově, ve kterých je možno provésti opravy vozů i strojů a částečně i nové práce (stavbu vozů). Jest tedy úplně samostatná, což je velkou výhodou vzhledem k velké vzdálenosti nejbližších dílen železničních (ve Vrútkách). Z větších objektů je tu ještě budova býv. provozního ředitelství v Berehově, roku 1920 zakoupená a zařízená nákladem 329.147 Kč, dále kamenný lom v Poddílu, opatřený drtičem a lokomobilou. Získaný štěrk, výborné jakosti, pokud nespotřebuje se ku štěrkování trati, se odprodává.

Skutečný stavební kapitál, původně stanovený na 3,554.000 K, zvýšen byl v roce 1914 o 1,546.400 K. Činil tedy úhrnem 5,100.400 K a akcie měly nominální hodnotu 6,385.000 K. Mimo to provedla společnost od roku 1920 nové investice celkem za 3,185.48382 Kč, které kryty byly skoro výhradně dluhy směnečnými. První akcept zněl na 1,500.000 Kč, druhý na 1,200.000 Kč.

Zásoby materiálu ke dni 31. srpna 1922 oceněny byly částkou 2,028.91320 Kč.

Dohodou ze dne 22. listopadu 1922 převzala státní správa železniční na akciích 6,285.600 Kč nominale, nové investice nevyjádřené dosud v akciovém kapitále v hodnotě 3,185.484 Kč a zásoby v ceně 2,028.913 Kč, celkem 11,499.997 Kč.

Naproti tomu odkoupila od společnosti 31.428 kusů akcií à 200 Kč, tj. 6,285.000 Kč nom. za 2,891.376 Kč a převzala oba směnečné dluhy, které s úroky vzrostly na 2,963.721 Kč. K tomu odevzdala společnost bez úplaty 497 požitkových listů v hodnotě 99.400 Kč. Získána tudíž dráha tato za 5,855.097 Kč, což činí 50,9% obdržených hodnot.

Je tudíž po stránce finanční krok státní správy železniční jen schváliti najmě pak, když vezme se v úvahu akvisiční provise, kterou společnost měla od 1. ledna 1914 novým zněním koncesní listiny se strany státních drah na 45 roků zajištěnou. Tato akvisiční provise obnášela 15 hal. za každých 100 kg, které přejdou z místní dráhy na státní dráhy nebo naopak. Tento příspěvek jen při dopravě dřeva, které přecházelo přes Berehovo a Sevljuš obnášel by 51.000, 55.500 a 76.000 Kč v letech 1919 až 1921. Ježto společnost žádala o zvýšení tohoto příspěvku na 30 hal. za 100 kg, byly by výše uvedené obnosy zdvojnásobeny.

Tento příspěvek vyplácela, by státní správa až do roku 1937, kdy měla by právo výkupu. Pak ovšem dostávala by společnost rentu podle koncesní listiny až do roku 1997 a tato obnášela by 5% úroky ze stavebního kapitálu, rozmnoženého o nové investice.

Dle daného právního stavu v Podkarpatské Rusi je koupě akcií jediným prostředkem předčasného nabytí dráhy. Státní správa použila vhodné příležitosti a koupila všechny akcie. Dosavadní funkcionáři dali svá místa k disposici a na mimořádné valné hromadě v Berehově dne 29. prosince 1922 byli pro všechny funkce zvoleni výlučně zástupci naší státní správy železniční a finanční.

Politicky i národohospodářsky je počin státní správy nutno posuzovat rovněž příznivě. Jedná se a dráhu v oblasti republiky, které musí být věnována stálá péče a pozornost. Státní správa úpravou jednotných sazek státních drah, které jsou značně nižší než sazby společnosti, přispěje k oživení ruchu hospodářského v tomto kraji odloučeném jinak od světa.

Práva personálu jsou zajištěna ustanovením § 3. Podle stavu ze dne 1. dubna 1923 je zaměstnáno na této dráze 73 definitivních a 142 provisorních zaměstnanců mimo 12 učedníků v dílnách. Připojením tohoto personálu k ostatním státním zaměstnancům dostane se tomuto všech výhod zaměstnanců státních drah, po nichž marně u společnosti volal. Možným rozšířením předpisů o pojištění pensijním bude o tyto zaměstnance lépe postarána než tomu bylo dosud.

Jmenovaná dráha nachází se od 1. ledna 1923 v provazu československých státních drah podle zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 690 Sb. z. a n., a podřízena byla ředitelství státních drah v Košicích. S platností od 1. srpna 1923 byla organisace její změněna a zřízena zvláštní správa provozu se sídlem v Berehově.

Má tudíž předložená osnova jen zákonně potvrditi dnes již platný stav na této dráze.

Dopravní výbor doporučuje po uvážení uvedených okolností poslanecké sněmovně připojený návrh zákona lc ústavnímu schválení.

V Praze dne 22. listopadu 1923.

II.

Rozpočtový výbor prejednávajúc vládny návrh zákona o výkupu miestnej dráhy v údolí Borže vychodil z týchto predpokladov:

Miestna dráha v údolí Borže je tretia súkromná dráha na Slovensku resp. v Podkarpatskej Rusi, ktorá bola prevedená na štát. K výkupu prvých dvoch dráh bola vláda zmocnená zákonom č. 373/1919 Sb. z. a n., načo boly príslušné výkupné smluvy sjednané so spoločnosťou. Pri miestnej dráhe v údolí Borže bol zachovaný postup opačný. Spoločnosť ocitla sa koncom min. roku vo finančných nesnádzach a nabídla štátu všetky akcie za výhodných podmienok. Po uvážení všetkých okolností použila štátna správa vhodnej príležitosti a sjednala dňa 22. novembra 1922 výkupnú smluvu.

Miestna dráha v údolí Borže bola koncesovaná 21. augusta 1907, č. 61.815/007-III. Dľa §u 7. koncesnej listiny činil skutočný stavebný kapitál 3,554.000 K predválečných. Spoločnosť vydala vtedy akcie v nominálnej hodnote za 4,085.000 K. Druhým dodatkom zo dňa 7. decembra 1914, čís. 85.004/14-III., bolo povolené zvýšiť stavebný kapitál o 1,506.400 K a v dôsledku toho i akciový kapitál o 2,300.000 K. Činil tedy stavebný kapitál úhrnom 5,100.400 K a akciový kapitál 6,385.000 K.

Od roku 1920 previedla spoločnosť celú radu investíc, ku príkladu zakúpila asi 60 štyrosových vozov Jk (pre dopravu dreva) za 1,600.000 Kč, správnu budovu v Beregsásu za okrúhle 330.000 Kč, kamenný lom a iné objekty. Úhrnom investovala tedy spoločnosť do 1. septembra 1922 obnos 3,185.483,82 Kč.

Tieto dodatočné investície neboly kryté akciovým kapitálom, spoločnosť opatrila si finančné prostriedky tým, že kontrahovala dva zmenečné dlhy v úhrnnej výši 2,700.000 Kč. Aby bol finančný prehľad úplný, treba ešte uviesť, že boly zásoby materiálu ocenené ku dňu 31. augusta 1922 obnosom 2,028.913 Kč.

Podľa citovanej úmluvy zo dňa 22. novembra 1922 odovzdala spoločnosť štátnej správe všetky neumorené akcie, t. j. 31.428 kusov à 200 Kč, tedy 6,285.600 Kč nom. za 46% ich nominálnej hodnoty, tedy za 2,891.376 Kč. Ďalej odovzdala spoločnosť bez úplaty 497 požitkových listov v nominálnej hodnote 99.400 Kč, vydaných na miesto umorených akcií. Ďalej prevzala štátna správa oba zmenečné dlhy, ktoré vzrástly i s úroky úhrnom na 2,963.721 Kč. Zaplatila tedy štátna správa celkom 5,855.097 Kč. Štátna správa prevzala za túto úplatu všetky trate miestnej dráhy v údolí Borže s budovami a zariadením, celý oboz, všetky zásoby a vedľajšie podniky spoločnosti. Aby bolo možno posúdiť cenu miestnej dráhy, uvádzame:

Dĺžka všetkých tratí činí okrúhle 706150 km; dráha je v prevozu len od r. 1908 a nachádza sa v dobrom stave. Oboz miestnej dráhy skladá sa zo 7 lokomotív (2 sú štyrspražné na 200 a 180 ton, 5 je trispražných na 120 ton), 4 motorových lokomotív na 70 ton, 5 motorov na 35 ton, 1 motorovej dreziny, 29 osobných a služobných a 259 nákladných vozov (krytých i otvorených). Všetky vozidla sú vo veľmi dobrom stave; spoločnosť zakúpila v roku 1920 a 1921 asi 60 štyrosových vozov najnovšieho typu, spôsobilých k preprave dreva. Ďalej je miestna dráha vybavená vedľajšími podnikmi, ako kamenitým lomom a dielňami, takže tvorí úplne samostatný železničný podnik.

Nehľadiac však k týmto skutočným výhodám, bola kúpa akcií z voľnej ruky jedinou možnosťou získania dráhy predčasne. Podľa zák. čl. IV. z r. 1888 mala štátna správa bezpodmienečné právo výkupu až od roku 1937. Podľa toho zákonného článku musela by štátna správa vyplácať spoločnosti rentu, odpovedajúcu aspoň 5% zúročeniu skutočného stavebného kapitálu. Bol tedy výkup dráhy prevedený v dohode so spoločnosťou o mnoho výhodnejšie než výkup dľa platných zákonných ustanovení.

Opatrenia štátnej správy bolo však výhodne i po inej stránke. Spoločnosť mala koncesnou listinou zaručenú akvizičnú províziu 15 h za každých 100 kg tovaru, ktorý prejde cez stanice Beregsás lebo Sevljuš na miestnu dráhu alebo na štátnu správu. Táto akvizičná provízia bola z ohľadu k vyšším sadzbám tiež zvýšená na 30 h. Jestli berieme zreteľ len k preprave dreva, znamenalo by toto ustanovenie stálu podporu až 153.000 Kč ročne. Soštátnením bude táto čiastka ušetrená.

Štátna správa zaplatila spoločnosti čiastku 2,891.376 Kč a bankám čiastku 2,963.721 Kč k úhrade zmenečných dlhov. Obe čiastky boly prozatým hradzené z pokladných hotovostí ministerstva železníc a budú po schválení zákona kryté v rámci úverov ústavne schváleného rozpočtu, nevznikne tedy pre štát žiadne ďalšie finančné zaťaženie.

Miestna dráha bola vzatá dňom 1. januára 1923 do prevozu štátnych dráh dľa zákona č. 690/1920 Sb. z. a n. Pre zamestnancov platia ustanovenia cit. zák. a ustanovenia predloženej osnovy. Na miestnej dráhe konalo dľa stavu zo dňa 1. apríla 1923 službu 73 definitívnych a 142 provizórnych zamestnancov. Ich služobný pomer bol upravený dľa zák. čl. XVII./1914 uh., nemocenské poistenie obstarávala okresná nemocenská pokladňa v Beregsásu, proti úrazu boli zamestnanci poistení u "Zemskej úradovni pre poistenie robotníkov v Bratislave". Spoločnosť mala svoj zvláštny penzijný fond. Pri unifikácii bude sa hľadeť na nadobudnuté práva zamestnancov.

Rozpočtový výbor sa pripojuje k návrhu dopravného výboru a odporúča prijatie tohoto vládneho návrhu zákona.

V Prahe, dňa 5. decembra 1923.

Zákon

ze dne .........................................

o výkupu místní dráhy údolí Borže.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Vláda se zmocňuje, aby nabyla pro stát místní dráhy v údolí Borže a aby proto zakoupila z volné ruky dosud neumořené akcie a požitkové listy akciové společnosti místní dráhy v údolí Borže za částku 2,891.376 Kč a aby převzala volné dluhy, sjednav é ku provedení investic v úhrnné výši 2,963.721 Kč.

§ 2.

Po zakoupení všech akcií státem usnese se valná hromada společnosti na jejím zrušení a převodu jejího jmění na stát bez likvidace ve smyslu §§ 203 a násl. zák. čl. XXXII/1875 uh. s účinkem od 1. ledna 1923. Tímto převodem vstoupí stát ve veškerá práva a právní závazky zrušené akciové společnosti.

§ 3.

1. Na státní správu železniční přecházejí dnem 1. ledna 1923 zejména veškerá práva a povinnosti společnosti, jež byly sjednány služebními smlouvami s jejími zaměstnanci v podniku železničním. Disciplinární předpisy československých státních drah, rozšířené na tyto zaměstnance převzetím dráhy podle zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 690 Sb. z. a n., zůstávají pro ně i nadále v platnosti.

2. Ministr železnic se zmocňuje, aby zachovávaje práva zaměstnanců nabytá z dosavadních služebních smluv, rozšířil na ně předpisy služebních a pracovních řádů a předpisy o zastupitelských sborech personálních. Ministr železnic má také právo rozšířiti na tyto zaměstnance předpisy o pojišťování pensijním, platné u československých státních drah. Na pensijní fond státních drah, pokud se týče na státní správu železniční, přechází jmění pensijního fondu společnosti jakož i závazky tohoto fondu a závazky společnosti samé k výplatě odpočivných a zaopatřovacích požitků všeho druhu, vyměřené podle normativních předpisů, platných pro zaměstnance společnosti. Zaměstnanci společnosti stávají se 1. lednem 1923 členy nemocenské pokladny a účastníky úrazového zaopatření československých státních drah.

3. Ustanovení posledního odstavce §u 4. cit. zák. ze dne 22. prosince 1920, č. 690 Sb. z. a n., zůstávají pro tyto zaměstnance nadále v platnosti s tím, že se ministr železnic zmocňuje, aby s propadnou konečnou lhůtou ustanovil dobu, ve které zaměstnanci mohou pro hlásiti, že po rozumu cit. zákonného ustanovení odmítají setrvati podle dosavadních předpisů a smluvních ustanovení nadále ve službě.

4. Ustanovení odst. 3. vzájemnou úmluvou (na př. o odbytném) mohou býti změněna nebo vyloučena.

§ 4.

Převod vlastnictví, jakož i právní listiny, úřední jednání, padání a jejich přílohy, týkající se tohoto převodu, jsou osvobozeny od kolků a; poplatků, jakož i od jiných veřejných daní a dávek.

§ 5.

Kupní cena označená v § 1. tohoto zákona budiž kryta v rámci úvěrů ústavně schváleného rozpočtu.

§ 6.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedou jej ministři železnic a financí v dohodě s ministrem spravedlnosti.