Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4319.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne ...............................,

kterým se stanoví hranice příjmu vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Ustanovení § 2, odst. 1., zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., se mění a bude zníti takto:

Nárok na požitky přísluší válečnému poškozenci, jehož roční příjem není větší nežli Kč 5000.-; je-li však vyšší příjem menší nežli součet Kč 5000.- a důchodu (§ 6), jenž by válečnému poškozenci jinak příslušel, jest mu přiznati důchod v částce doplňující tento součet. Ustanovení toto podrží platnost do 31. prosince 1924.

Článek II.

Zákon tento nabude účinnosti dnem 1. ledna 1924.

Provésti jej se ukládá ministru sociální péče v dohodě s ministry financí, vnitra, zahraničních věcí a veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

Důvodová zprava.

Zákonem ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců byla stanovena hranice příjmu válečného poškozence, až do které má nezkrácený nárok na důchod, při činnosti hospodářsky samostatné částkou 4000.- Kč, příjem z činnosti hospodářsky nesamostatné započítává se polovinou.

Zákon ten počítal s konsolidací hospodářských poměrů, se zlepšením životních podmínek, avšak vývoj událostí ukázal, že očekávání to se nesplnilo, poměry na trhu pracovním i odbytovém se ještě zhoršily a veškeré potřeby životní se zdražily.

Tím se stalo, že z nároku na důchod válečných poškozenců při hranici Kč 4000.- vyloučeni byli i invalidé, jichž roční příjem nedosahoval existenčního minima. Proto při úpravě požitků válečných poškozenců zákonem ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., zvýšena byla hranice příjmová ze 4000.- Kč na 6000.- Kč, ovšem pouze do 31. prosince 1923, do kteréžto doby, jak se doufala, hospodářské poměry se měly upevniti.

Dlužno konstatovati také dle průběhu indexních čísel vydávaných Státním úřadem statistickým snížení maloobchodních cen nejdůležitějších životních potřeb ve skupině potravin i látek a obuvi. Pokles ten však není takový, aby přiblížil hladinu cen životních potřeb hladině v roce 1919 a 1920.

Proto navrhuje vláda, aby hranice příjmová stanovená zákonem ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., byla snížena, avšak nikoliv na výši stanovenou zákonem ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., nýbrž na Kč 5000.-, jež přibližně odpovídá cenovým poměrům nynější doby.

Provedení zákona nevyžádá si zvláštního nákladu.

Ve směru formálním se navrhuje, aby Národní shromáždění projednalo a schválilo osnovu ve zkráceném jednání podle § 55 obou jednacích řádů; zároveň se projevuje přání, aby byla přikázána jak v poslanecké sněmovně, tak v senátě sociálně-politickému a rozpočtovému výboru se žádostí, aby podaly zprávu v době co možná nejkratší.

K odůvodnění navrhovaného zkráceného jednání se uvádí, že platnost ustanovení § 2, odst. 1., zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., končí dnem 31. prosince 1923.

V Praze dne 21. listopadu 1923.

Předseda vlády:

Ant. Švehla, v. r.