Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

poslance Jindřicha Trnobranského pro urážku na cti.

Podáním ze dne 29. prosince 1922, č. j. U VI 1416/22-I obrátil se okresní soud pro přestupky v Praze na tuto sněmovnu se žádostí o vydání k trestnímu stihání poslance Jindřicha Trnobranského pro přestupek proti bezpečnosti cti.

Přestupku toho prý se dle údajů soukromé obžaloby, podané dne 28. prosince 1922, zmíněný pan poslanec dopustil tím, že dne 18. listopadu 1922 na schůzi dozorčí rady Sdružení spotřebních družstev v Praze II. v místnostech Sdružení při čtení protokolu představenstva Sdružení, v němž bylo zapsáno, že prohlásil poslanec Trnobranský, že soukromý žalobce Josef Rybář stal se akcionářem Občanského pivovaru na Smíchově tak, že dostal akcie od p. Hrubého, jehož společnosti pivovar náleží, vstal obviněný a prohlásil veřejně a před více lidmi: "Ne, tak jsem to neřekl, já jsem to řekl ostřeji, totiž, že Rybář dostal akcie od Hrubého zadarmo, to však není v protokole."

Výrokem tím cítí se soukromý žalobce dotčen na své cti, uváděje, že tím ho mínil obviněný obviniti z úplatkářství, ježto tvrzení to činilo dojem, že obdržel soukromý žalobce akcie pivovaru jako odměnu za uskutečněnou koupi mlýna od p. Hrubého, který jmenované sdružení od něho koupilo, kteréžto jednání soukromého žalobce, jako předsedy dozorčí rady Sdružení, kdyby se skutečně stalo, bylo by nečestné. Žaloba uvádí dále, že obviněný setrval na svém tvrzení i tehdy, když byl p. Josefem Vlasákem po vyšetření dozorčí radou upozorněn, že tvrzení jeho se nezakládá na pravdě.

Imunitní výbor řídil se při posuzování žádosti za vydání těmito úvahami:

Zažalovaný výrok není sice v žádné přímé souvislosti s politickou činností, vyplývající z výkonu poslaneckého mandátu, ale byl učiněn p. poslancem Trnobranským jako členem představenstva Sdružení spotřebních družstev proti soukromému žalobci jako předsedovi dozorčí rady téhož sdružení.

Za toho stavu jeví se výrok p. poslance Trnobranského jako výtka nebo kritika, byť i ostrá, učiněná ve funkci člena představenstva Sdružení.

Imunitní výbor neshledává proto důvodů pro svolení k vydání uvedeného p. poslance, nemluvě ani o tom, že čin jest také objektivně promlčen a věc byla vyřízena smírem, při němž vzal soukromý žalobce žalobu zpět.

Činí proto imunitní výbor návrh, aby svolení k trestnímu stihání poslance p. Jindřicha Trnobranského dáno nebylo.

V Praze dne 23. listopadu 1923.