Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

I.

O vodních drahách (splavných řekách) vyslovil již francouzský revoluční výbor r. 1792 zásadu, že řeky jsou společným a nezcizitelným vlastnictvím všech krajů, jimiž protékají a že žádný stát nemá si osobovati práva výhradného jich držení a brániti sousedním státům pobřežním, aby byly účastny stejné výhody, používati jich pro svou plavbu. R. 1814 uskutečnila konvence pařížská tento mezinárodní program poprvé na Rýnu, kde zavedeno zobecnění této řeky a spoluspráva pobřežních států.

Vídeňský kongres r. 1815, jenž po převratech, způsobených válkami napoleonskými sjednával mír, obrátil svůj zřetel ke komunikacím a dopravě mezinárodní jako prostředkům k oživení pokleslého hospodářského života a přijav zásadu francouzského revolučního výboru, vyslovil ve čl. 108 a 109 vídeňské akty zásadu svobodné plavby nejen na hlavních řekách mezinárodních, ale i na jejich splavných přítocích. Za mezinárodní pokládány byly ony splavné řeky, jež dělí více států, nebo jimi protékají a tyto státy byly zavázány, upraviti společnou dohodou vše, co se vztahuje k plavbě dle zásady, že plavba;:o celém toku takových řek ad místa, kde počíná jich splavnost, až k ústí do moře bude úplně svobodnou a nesmí v ohledu obchodním v ní se nikomu zabraňovati, podrobí-li se příslušným řádům plavebně policejním.

Tyto zásady v dalším svém vývoji daly podnět k mezinárodním úmluvám o úpravě plavebního režimu vedle jmenovaného Rýna také na jiných splavných řekách, jako na Labi, Pádu, Dunaji, Nigeru, Kongu a j.

Mírová konference po světové válce postavena byla jako kongres vídeňský před podobnou mezinárodní situaci, arci mnohem těžší a spletitější. Ohledně vodních cest sáhla však k zásadám i metodám vídeňského kongresu, na základě jichž mírové smlouvy upravily režim zmezinárodněných řek ve střední Evropě. Ale zásady vídeňského kongresu nebylo lze uplatniti již tehdy všeobecně a proto mírová smlouva Versailleská v čl. 338 stanovila, že režim, stanovený v článcích 332 až 337 této smlouvy bude nahražen režimem, sjednaným obecnou úmluvou mezi příslušnými mocnostmi, jež má býti schválena Společností národů. Úkol sjednati tuto úmluvu připadl konferenci barcelonské.

Z konference barcelonské vyšla již smlouva a svobodě transitu, která byla také naším Národním shromážděním schválena, a pak úmluva a statut o režimu splavných cest mezinárodního významu spolu s dodatečným protokolem k ní a prohlášením, kterým se uznává právo států, jež nemají mořského pobřeží na vlajku, což vše předkládá se našemu Národnímu shromáždění ke schválení.

Vlastní úmluva, datovaná dne 20. dubna 1921, je zcela obdobná, v mnohých článcích úplně totožná s úmluvou o svobodě transitu. Obsahuje v předmluvě slavnostní prohlášení a odůvodnění zásady svobody plavby - ť... uznávajíce obzvláště, že nové posvěcení zásady o svobodě plavby ve Statutu, vypracovaném jedenačtyřiceti státy z různých dílů světa, zakládá novou a významnou etapu na dráze mezistátní součinnosti...Ť

Ustanovení materielní ohledná mezinárodního režimu jsou pak shrnuta ve statutu. Vysvětlivky k nim obsaženy jsou ve vládním návrhu č. t. 4230.

Dodatečný protokol obsahuje prohlášení států, že přiznávají úplnou rovnost nakládání s vlajkami všech jiných států na vodních cestách národních na základě vzájemnosti.

Prohlášení o přiznání práva na námořní vlajku státům, jež nemají mořského pobřeží, praví, že státy, při úmluvě zastoupené, uznávají vlajku lodí kteréhokoli státu, který nemá mořské pobřeží, jsou-li zapsány v jediném určitém místě, jež leží na jeho území, kteréžto místa bude pro tyto lodi přístavem zápisným.

Do vládního návrhu vloudily se některé chyby:

na str. 31 v druhém odst. článku 1. na třetí řádce není úplně vytištěna slovo ťvyplývajícíŤ, schází poslední tři slabiky;

na str. 48 ve francouzském textu čl. 7 v pevní řádce má býti správně: ťSur le parcoursŤ;

na str. 75 při podpisu zástupce Finska má státi správně: ťPřijímaje odstavec b.Ť;

na str. 78 pod podpisem zástupce Švédska má státi ť... le paragraphe aŤ.

Předpokládaje opravy těchto chyb, navrhuje dopravní výbor:

Slavná sněmovno, račiž se usnésti:

ťNárodní shromáždění republiky československé souhlasí s

1. Úmluvou a statutem o režimu splavných cest mezinárodního významu,

2. Dodatečným protokolem k této úmluvě,

3. Prohlášením, kterým se uznává právo států, jež nemají mořského pobřeží, na vlajku,

sjednanými v Barceloně 20. dubna 1921.Ť

V Praze dne 13. listopadu 1923.

II.

Zahraniční výbor v uznání nutnosti úpravy všech otázek, týkajících se lodních cest, kterážto úprava dochází k výrazu předloženou úmluvou, připojil se k usnesení dopravního výboru ze dne 13. listopadu 1923 a předloženou úmluvu schválil ve znění přijatém ve výboru dopravním.

V Praze dne 21. listopadu 1923.