Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4306.

Interpelace:

I. posl. J. Meyera a druhů min. zemědělství, že v údolí potoka fleissenského neustále řádí sněť slezinná,

II. posl. Tauba, Dietla, R. Fischera a druhů vládě o lihových společnostech,

III. posl. L. Kučery a soudr. min. vnitra o konfiskaci časopisu ťVolnostŤ v Nymburce,

IV. posl. dra Lelleyho a súdr. min. vnútra o zúfalom položeni penzionovaných notárov,

V. posl. dra Körmendy-Ékesa a súdr. min. školstva a národnej osvety o nedostatku kvalifikácie profesorov, menovaných na maďarské gymnázia,

VI. posl. Hausmanna, Roschera, Schäfera a druhů min. soc. péče o novém zavedení pracovních a čeledních knížek,

VII. posl. Pastyříka, Mlčocha, Horáka a soudruhů min. financí ohledně nevyplacení preliminovaného obnosu na účast státu na elektrických podnicích pro rok 1923,

VIII. posl. Buriana a soudruhů min, veřejných prací, že státní cestáři zbaveni osmihodinné doby pracovní a prázdného odpůldne sobotního,

IX. posl. dra Czecha, Tauba, Grünznera a druhů mim. financí, že se pensistům cestujícím přechodně do ciziny sráží z platů,

X. posl. dra Luschky a druhů min. vnitra, že nebyly vyřízeny německé námitky proti volbám v obci Holasovicích v politickém okrese opavském.

I./4306 (překlad.)

Interpelace

poslance J. Meyera a druhů

ministrovi zemědělství,

že v údolí potoka fleisselského neustále řádí sněť slezinná.

Již přes 15 let se vedou rozsáhlá vyjednávání, aby byla potlačena sněť slezinná řádící v údolí potoka fleissenského a všichni příslušní činitelé se před půldruhým desítiletím dohodli, aby se společnou prací potírala tato nemoc tam se objevující. Původem této nemoci jest továrna na kůže, zřízená u zemské hranice ve Fleissenu, která zpracovávajíc cizí kůže zavlekla tam s nimi plíseň této choroby. Již před válkou bylo továrna totiž jejím držitelům nařízeno, aby provedli všechna možná zařízení, a bylo potřebí dosti značného nákladu, aby se vyhovělo všem předpisům. Současně činily úřady nemalý nátlak na majetníky pozemků sousedících s fleissenským potokem, aby je přiměly k zakládáni vodních družstev, jejichž pomocí měla se provésti úprava fleissenského potoka od zemské hranice až do jeho ústí do Ohře u Nebanic. Současně mělo býti sousední území podrobeno důkladné melioraci, aby tato oblast byla zbavena bažin a tím aby byla zničena tato střediska nákazy. Drahé projekty byly vypracovány, válka pak zdržela ovšem jejich provedení. Dnes však.by již bylo nejvýš na čase, aby se konečně učinila přítrž tomuto zlu, zvláště také tím, že by stát a země daly k použití nejvyšší částky, jež zákon připouští, aby zde byla zjednána náprava. Drahota, jež mezitím nastala, katastrofální pokles zemědělství znemožňují vlastníkům sousedních pozemků, aby z vlastních peněz uhradili vysoké příspěvky. Pováží-li se, že toto zlo stíhá sousedy úplně bez jejich viny, a že vina záleží hlavně v tom, že úřady při zakládání továren nezachovávaly náležité opatrnosti ve svých předpisech, jest úplně oprávněno, aby ze státních peněz byly poskytnuty přiměřeně zvýšené příspěvky. Mimo to právě nynější nezaměstnanost vyžaduje často pro méně důležité věci velkých částek ze státních peněz. Jest rozhodně oprávněno spojiti zde jednu činnost s druhou, aby se jednak čelilo nezaměstnanosti a jednak aby se učinila přítrž zlu, jež se odedávna těžce pociťuje.

Podepsaní žádají pana ministra zemědělství, aby nařídil poskytnouti veškeré prostředky, aby se pokud možno nejdříve provedla regulace fleissenského potoka a meliorace sousedních pozemků.

V Praze dne 13. listopadu 1923.

J. Mayer,

Heller, Zierhut, Böllmann, dr. Spina, Schubert, Windirsch, Budig, Böhr, dr. Petersilka, Pittinger, Mark, Schälzky, Knirsch, inž. Jung, Simm, Röttel, dr. Hanreich, Křepek, J. Fischer, Scharnagl.

II./4306 (překlad).

Interpelace

poslanců Tauba, Dietla, R. Fischera a druhů

vládě

o lihových společnostech.

Státní hospodaření lihem bylo již několikráte předmětem parlamentní rozpravy a to jak v plenu, tak i v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny. Také tisk se několikráte zabýval nešvary, které vyšly na jevo o hospodaření lihem. Při poradách rozpočtových byly často vzneseny konkrétní žaloby proti hospodářství lihové ústředny a byl to zvláště poslanec českých národních socialistů Sajdl, jenž v rozpočtovém výboru a v poslanecké sněmovně přednesl mnoho velice zatěžujícího materiálu. Nejvyšší kontrolní úřad provedl, pokud víme, před více než 2 léty revisi celého hospodaření, avšak přes opětovné naléhání neuznalo se za nutno předložiti parlamentu zprávu o výsledcích této revise. Členové české koalice, kteří kritisovali hospodaření lihové ústředny, byli uklidněni tím, že byla utvořena parlamentní lihová komise skládající se z 5 členů všech koalovaných stran. Potom náhle nastal klid, potom bylo vše v nejlepším pořádku. Z postupu, jejž zvláště při této příležitosti bylo lze pozorovati, možno poznati, že nejen všechny žaloby, které dosud byly vzneseny proti lihové ústředně, se shodují se skutečností, nýbrž, že zde dlužno mnohem více ukrývati, než se všeobecně předpokládá. Z peněz lihové ústředny nejen že se obohatili jednotlivci, zdá se, že také stát na jisté účely dostal peníze. A proto se každým způsobem braní oposici, aby mohla nahlédnouti do hospodaření tohoto čistého obchodního odvětví.

Myslilo by se, že vláda bude usilovati, aby se učinila přítrž zřejmé ostudě, v kterou se přeměnilo naše lihové hospodářství. A to tím spíše, že jak známo, bylo již nařízeno, že lihová komise má likvidovati dnem 1. prosince 1921. Vláda sice teto nařízení odvolala a nařízení ministerstva financí ze dne 30. září 1922, opírající se o usnesení ministerské rady ze dne 29. září 1922, potom učinilo opatření, že lihová komise má ukončiti svojí činnost dnem 30. září 1922. Likvidace byla přenesena na meziministerskou komisi.

Pod čís. 173 vyšla nové nařízení ze dne 1. srpna 1923, jež přeneslo hospodaření lihem na společnost s r. o. jménem ťSpolečnost pro zpeněžení lihuŤ na dobu 5 let a vybavilo ji všemi plnými mocemi, které dosud příslušely meziministerské komisi. Vláda se v tohoto nařízení dovolává zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n., kterým se vláda zmocňuje, činiti opatření k úpravě mimořádných poměrů způsobených válkou. Již titul tohoto zákona naznačuje, že není důvodný poukaz na tento zákon, vydává-li se nařízení, jímž se upravuje hospodaření lihem. Avšak pohlédněme na doslovné znění § 1 tohoto zákona, jehož jedině se vláda může dovolati. § 1 zní: ťVláda se zmocňuje, aby pro úpravu mimořádných hospodářských nebo zdravotních poměrů, způsobených válkou, použila cesty nařizovací, kde by jinak bylo třeba zákona, když se toho jeví nutná potřeba a když by průtah, spojený s předložením věci sboru zákonodárnému, byl věci na újmu.

Zmocnění toto nevztahuje se však na úpravu poměrů ústavních apolitických vůbec a poměrů finančních, pokud se ukládají státní pokladně trvalá břemena nebo jednotlivci jsou zatěžováni veřejnými dávkami.Ť

Tento zákon se tedy vztahuje hlavně na úpravu mimořádných poměrů způsobených válkou. Nelze zajisté tvrditi, že by v nynější době při hospodaření lihem mohlo jíti o taková opatření, která by odůvodňovala užití tohoto ustanovení zákona. Tímto hospodařením lihem byli jednotlivci zatíženi dávkami. Každý výrobce lihu jest povinen zaplatiti poplatek 8.20 Kč za každý hektolitrový stupeň alkoholu. Tento postup jest tedy zřejmým porušením několikráte uvedeného zákona.

Nutno se však také zabývati poněkud otázkou, co to vlastně jest tato Společnost pro zpeněžení lihu. O tom nás poučuje vídeňský časopis ťBörseŤ ve svém čísle ze dne 20. záři 1923 takto: ťNová společnost pro zpeněžení lihu s r. o. jest jen článkem v řetězu oněch snah, které pocházejí již z doby Rakouska a směřují k tomu, aby kartely a monopoly byl ovládnut trh a ceny. Průmysl měl si uvědomiti již v den převratu, že dlužno počítati se ztrátou velkých odbytišť - 85% průmyslových lihovarů bývalého Rakouska leží na území československém - a že konečnou náhradu bude lze nalézti jen v odkrytí nových způsobů jak lihu používali, n. p. ve všeobecném rozšíření lihu k průmyslovým účelům. Velký obrat, proto levnější výroba, pokud možno nepatrné zdanění měly býti heslem pro technický líh. Místa toho zvolili si pohodlnější cestu protekce, při čemž věc byla pro státní pokladnu učiněna stravitelnější tím, že jí byla přiznána vysoká procenta jako podíl. Československo může dnes o sobě říci, že má dnes nejdražší líh snad na celém světě, neboť stojí-li na příklad 1 litr lihu v Rakousku 40.000 Kr čili asi 20 Kč, stojí v Československu 35 Kč. Lihová politika se vyznačuje od převratu mnoha bezhlavostmi, nedostatkem jakéhokoliv programu a příkře stoupajícími cenami na domácím trhu, při čemž ovšem jednotlivé podniky a kartelové veličiny vydělaly miliony československých korun. Jestliže se zřetelem k tomu, že staré výrobní období zanechalo zásoby asi 380.000 hl, které měly býti rychle odbyty, nazveme poukaz, že výroba běžného období musí býti kontingentována na 350.000 až 400.000 hl, katastrofální, pak dlužno tento výraz přijmouti s největší výhradou potud, že pravděpodobně průmysl pro vysoké domácí ceny dovede z tohoto množství dosti šťastně vyváznouti a prostřednictvím nového monopolu, nové společnosti pro zpeněžení, za níž se skrývá veškerý průmysl - výroba zemědělská, průmyslová a rafinerie - postaviti si základ k novému obohacení účastníků. Nikdo se nechlubí, že přes 30 milionů československých korun bylo vydáno na propagandu, nemá-li pocitu jistoty, že tento strom bude roditi zlaté ovoce a nemůže-li ukázati na to, že síť styků, které se zde zavazují, musí hledati rovné v celé republice.

Tří svazy, které jsou dnes hlavními oporami Společnosti pro zpeněžení jsou dnes 1. od roku 1917 trvající Prodejní organisace hospodářských lihovarů, jejímž předsedou jest president senátu Prášek, 2. Svaz československých průmyslových lihovarů, jenž jest také úplně pod agrárním vlivem a jejž vede dr. Rolíček, a 3. Rafinerie ťJednotyŤ, jejíž předsednictvo až do nedávna spočívalo v rukou poslance dra Kubíčka, často jmenovaného v případu banky ťBohemieŤ.

Uvedená jména zaručuji každému, jenž poněkud zná pražské poměry, že šťastné spojení obchodu a politiky bude věděti, jak zabrániti ťkatastrofálnímŤ ztrátám.

Prozatím dlužno na příklad obeplouti úskalí, které by jinde vedoucím činitelům působilo těžké starosti. Dlužno pečovati o to, aby ťnouzové nařízeníŤ, jimž - 5 jet po válce - v parlamentních prázdninách byla náhle utvořena nová společnost pro zpeněžení, nebylo parlamentně potíráno a případně snad docela i zrušeno. Politický vliv agrárníků ve spolku s Živnostenskou bankou zaručí zajišťující většina v poslanecké sněmovně proti případnému útoku svobodného obchodu, když vláda za přiměřenou účast státní pokladny vzala pod svá křídla novou společnost pro zpeněžení, spočívající na třech uvedených sloupech, vybavenou všemi výsadami dřívějšího kartelu a pozdější státní lihové ústředny.

Společnost pro zpeněžení sama má listinu 20 milionů korun. Poněvadž dr. Kubíček, jenž byl vyhlédnut za předsedu, jest prozatím ještě ťnezpůsobilý k použitíŤ, převzal vedení inž. Bachrach, kdežto o místopředsednictví se dělí pan Rolíček a ředitel Kovaritz z kolínského lihovaru. Zahájila svou činnost dne 1. září. Současně byla nařízením nařízena konečná likvidace státní lihové komise, vlastně meziministerského komitétu, jemuž dosud příslušelo zpeněžení nebo dohled.

Společnost převezme od státu veškeré zásoby 380.000 hl, za něž má zaplatiti základní cenu 530 K za surovinu, částka ta bude splacena v 5 letech ve stejných měsíčních splátkách, tedy každý měsíc šedesátina a 5% úroky. Stát tedy odbude líh. Za společnost ručí 4 banky. Živnobanka, Agrární banka, Česká eskomptní banka a aby také sociální demokraté nabyli zájmu na té věci, jistá družstevní banka s nimi spřízněná. Společnost má státu odváděti mimo spotřební daň ještě zvláštní daň neméně než 8 K z každého litru. Státní pokladna očekává, že z výrobního období 1923-24 bude míti nejméně 500 milionů korun příjmů. Z prvního rozpočtu společnosti pro zpeněžení vyplývá, že v prvém roce spoléhá na čistý zisk 50 milionů korun.Ť

Potud časopis ťBörseŤ. Domníváme se, že jsme vyložili, že podle všeobecného mínění v lihovém hospodářství za války, zvláště však po převratu, se staly strašné přehmaty, veřejnost velice zatěžující. Že vláda, ač o tom všem ví, neučinila dosud přítrž tomuto zlořádu, nýbrž spíše usiluje i dále krýti toto hospodářství a odníti je veřejnému přezkoušení, nutí nás, abychom se tázali vlády:

1. Jest vláda ochotna podati poslanecké sněmovně zprávu, čím ospravedlňuje tento nezákonitý postup?

2. Jest vláda ochotna předložiti poslanecké sněmovně smlouvu uzavřenou jak se společností pro zpeněžení lihu, tak též s bankami?

3. Jest vláda ochotna naříditi nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu, aby poslanecké sněmovně v 8denní lhůtě předložil zprávu o revisí lihové ústředny se všemi podrobnostmi?

V Praze dne 31. října 1923.

Taub, Dietl, R. Fischer,

Pohl, Hackenberg, Häusler, Schuster, Schweichhart, Uhl, Heeger, Beutel, Leibl, Grünzner, Kirpal, dr. Holitscher, Hausmann, Deutsch, dr. Haas, Hoffmann, Roscher, Schäfer, Čermak, Palme.

III./4306.

Interpelace

poslance Ladislava Kučery a soudruhů

ministrovi vnitra

o konfiskaci časopisu ťVolnostŤ v Nymburce.

V č. 39 časopisu ťVolnostŤ ze čtvrtka dne 27. září t. r. vytištěn byl tento článek:

Boh. Jílek:

Ani brány kasáren nás nerozdělí.

Mladí dělníci, odvedení k vojenské službě, 1. října opustíte naše řady, za branami kasáren nastane pro vás jiný život. Na dva dlouhé roky musíte zaměnit svoje dosavadní zaměstnání za zaměstnání vojenské; nový zaměstnavatel bude kupovati vaši pracovní sílu. Na rozdíl od dřívějšího zaměstnavatele nespokojí se však jen vaší pracovní silou, on bude na vás žádat víc, on bude chtít, abyste se mu cele podřídili, ve všem mu sloužili a jeho rozkazy, třeba znamenaly zničení vašich bližních, zničení dělnické třídy, zničení vás samých, plnili. V pondělí oblečou vás do vojenských stejnokrojů a vám zůstane jen jedno právo a jedna povinnost: sloužit vlasti a poslouchat nadřízené.

Pří odchodu z domova z kruhu vašich známých ožijí ve vás všechny vzpomínky na náš společný boj a budete přemýšleti o tom, kdo vás volá. Budete hledat odpověď na otázku: Co je to, ta vlast, jejímž jménem jsme voláni do armády? Ve vašich hlavách jako film přejdou myšlenky natlučené do nich školou a kostelem, vy srovnáte vzpomínky na školní vyučování, kde učitel, spoutaný dosavadním řádem společenským, spolu s knězem, za pomoci dobře připravených učebnic a čítanek, zkreslovali vám názor na život a kdy vám vysvětlovali vašemu míněni se příčící, že páni byli a páni budou a vaší povinností že je, poslouchati je, t. j. vaše nadřízené. Vy vzpomenete si zároveň, že z jezovitských učilišť vyšlo mnoho revolucionářů a ze škol moderních států kapitalistických, jichž zásadou jest mravně náboženská výchova ke skromnosti, pokoře a poslušnosti, přece jen vychází již několikátá generace dobrých vojáků armády proletářské. Po všem tom přimýšlení poznáte nastražená tenata na vás, poznáte, že jen pro ulehčení svojí situace zkreslili vám názor tak zvanou vlastí.

Vy jste důkladně poznali bídu vašich rodičů a sourozenců, kteří, ač chtěli pracovat, nemohou, anebo kteří svou těžkou praví nevydělají ani na nejnutnější potřeby, nemají klid a domov, a proto, když jste to důkladně poznali, těžko chápete pojem vlasti. Co znamená pro vás vlast, když jsou v ní odsouzeny statisíci liší hladem, protože marně hledají práci a když je v ní stejně špatně nakládáno jak s dělníky, mluvícími německy, polsky, maďarsky, slovensky a j., tak i dělníky mluvícími česky. Nemůžete pochopit a nepochopíte, co je to vlast, zrovna jako my jsme nepochopili. A proto jdete za brány kasáren stísněni.

Venku, před branami kasáren již dnes bije statisíce srdcí stísněně v obavě o vaše příští. Vy jdete k jinému zaměstnavateli; nezapomeňte na souvislost s námi, na souvislost s dělnickou třídou a nezapomeňte, z čí krve jste vyšli.

Necháváme vás odcházeti klidně, ač sami jsme plni neklidu a obav o vás. Různé nástrahy na vás čekají. Nedejte se svést! U vás vždy a všude musí rozhodovati přirozenoprávní vědomí přede vším jiným. Vaše místo bylo v řadách dělnických, zůstaňte proto na naší straně. Kapitalistům nesmí se podařit zneužíti vás proti nám! Vaše trpká škola životní, kterou jste prodělali v době vašeho neradostného mládí, budiž vám učitelem a vzpomínka na těžce pracující a strádající rodiče i sourozence budiž vaším vodítkem ve chvíli, kdy budete na pochybách a nerozhodni. Ve všech chudých lidech, bojujících za větší kousek tvrdého chleba, vizte vždy vaše rodiče, vaše sourozence. Pak je vyloučeno, že byste stříleli na vašeho otce, matku, bratra, sestru. Ne! Nikdy ne!

Vy se v brzku přesvědčíte o tom, co jsou nám platny všechny slibované svobody: svědomí, tisková, shromažďovací a spolčovací, jestliže stát po své libostí učiní každého z nás vojákem, jemuž je možno všecko zakázat a poručit. Potom nebude již nikdy moci váš nový zaměstnavatel odkoupit vaši synovskou lásku a my jsme přesvědčeni, že i ve vojenských kabátech zůstanete naši. Vy se máte stát nástrojem cizí vůle a cizích choutek. Nedejte se odstrašit ani hrozbami ani násilím. Raděj četné padnout, než zradit! Zradit ne něco neznámého jako vlast, ale zradit dělnickou třídu, z níž jste se zrodili, jejíž jste příslušníky, jejíž trpký osud jste až dosud snášeli a po návratu z vojenského kabátu měli byste znovu snášet - tu třídu utiskovaného lidu zradit je nemožno.

Neztraťte souvislost s dělnictvem, důvěřujte naší lásce k naší společné věci, potom společně zvítězíme. Kdy vám bude znemožněno, budeme bojovati sami. Spoléháme i při tom na vaši pomoc. Neopustíme naši věc, neopustíme ani vás, přes to, že zůstáváme před branami kasáren; nezapomeneme a nezradíme, i kdyby všichni zapomněli a zradili. Vytrváme a naši povinnost splníme! Splňte ji také s vědomím: věrnost za věrnost!

Článek konfiskován byl v místech:

I. Od ťnový zaměstnavatelŤ až ťsamých, plniliŤ.

II. Od ťpři odchoduŤ až ťjste vyšliŤ.

III. Od ťve chvíliŤ až ťza věrnostŤ.

Podepsaní se táži, zda pan ministr ví o této censurní praxi?

Co hodlá pan ministr učiniti, aby se podobné případy neopakovaly?

V Praze dne 16. listopadu 1923.

L. Kučera,

Blažek, Kreibich, Warmbrunn, J. Kříž, Svetlik, Nagy, dr. Šmeral, Tausik, Mikulíček, Toužil, Koutný, Darula, Burian, Bubník, Haken, Krejčí, Malá, Teska, Kunst, Rouček, Skalák, Houser, Merta.

IV/4306 (překlad).

Interpellácia

poslanca dra Lelleyho a súdruhov

ministrovi vnútra

o zúfalom položení penzionovaných notárov.

Notári, ktorých našiel prevrat na penzii, dostávajú ešte i dnes starú penziu, ustanovenú v dobe ich penzionovania.

Notár - staropenzista, ktorý slúžil 30 rokov, dostáva mesačných 200 K penzie, a notár s tými istými služobnými roky, ktorý išiel na penziu po prevrate, dostáva mesačných 1500 K penzie.

Už tento obrovský kontrast sám o sebe dokazuje nemožnosť 200 korunovej mesačnej penzie a dokazuje aj to, že štát zaviazal sa mierovou smluvou k plneniu svojej povinnosti len preto, aby starých notárov na penzii nechal zahynúť hladom - jestliže rychle nepomôže.

Bo to, že štát platí svojim penzionovaným notárom mesačne 1500 Kč a staropenzistom však len 200 K, je tak zjavným priznaním a prezradením nedostatku každej morálnej, právnej a človečenskej spravedlnosti, že to ani netreba ďalej dokazovať.

Štátu však, ktorý sa zove a pokladá demokratickým, je takýto postup nielen nedôstojný, ale ho priamo biľaguje, bo svedčí o tom, že sa merá iným lokťom tým, ktorí po poctivom konaní služby musia na sklonku svojho života biedačiť, hladovieť a otrhaní chodiť.

Pane minister! Ajhľa, tieto a týmto podobné zjavy sú to, ktoré ničia dobré meno a kredit štátu, tieto podnecujú to oprávnené rozhorčenie a vyzývame-li my na ne pozornosť vlády, máme plný nárok na to, aby sme boli vypočutí.

Tážeme sa pána ministra:

1. Či je ochotný penziu notárov primerane k dnešným pomerom a dľa miery dnešného obvyklého výmeru penzií súrne zvýšiť?

2. a nariadiť, aby zvýšené penzie boly poukázané?

V Prahe, dňa 7. novembra 1923.

Br. Lelley,

dr. Körmendy-Ékes, Szentiványi, Füssy, Křepek, S. Mayer, Zierhut, Röttel, Pittinger, Kaiser, Schubert, Simm, Patzel, dr. Schollich, Bobek, Scharnagl, Schälzky, dr. Petersilka, Böhr, Palkovich, dr. Jabloniczky.

V./4306 (překlad).

Interpellácia

poslanca dra Körmendy-Ékesa a súdruhov

ministrovi školstva a národnej osvety

o nedostatku kvalifikácie profesorov, menovaných na maďarské gymnázia.

Na gymnázia s maďarskou vyučovacou rečou menovaní sú v novšej dobe zhusta profesori, ktorí jednak nemajú zákonitej kvalifikácie, jednak však neovládajú jazyka maďarského.

Tak boli menovaní na reformné štátne reál. gymnázium v Lučenci Ondrej Roman a Peter Vlasák, na štátne reformné reál. gymnázium v Levoči Alexander Kellner bez kvalifikácie a bez vedomosti maďarského jazyka.

Keďže zamestnávanie takýchto profesorov je vstave zničiť úroveň dotyčných škôl, a poneváč v maďarskej strednej škole profesori, ktorí maďarsky nerozumia, ani nemôžu prospešne účinkovať, pýtame sa pána ministra:

1. či je ochotný týchto nekvalifikovaných profesorov prepustiť a na miesto nich kvalifikované sily menovať?

2. či je ochotný postarať sa, aby na maďarských školách účinkovali iba profesori, ktorí maďarský jazyk dokonale ovládajú, a napokon

3. či je ochotný referenta, ktorý sa v tomto prípade previnil, príslušne potrestať?

V Prahe, dňa 24. októbra 1923.

Dr. Körmendy-Ékes,

dr. Jabloniczky. Szentiványi, Simm, Schälzky, Křepek, Pittinger, Kaiser, S. Mayer, dr. Petersilka, Patzel, Füssy, Palkovich, dr. Lelley, dr. Schollich, Böhr, Zierhut, Röttel, Schubert, Scharnagl, Bobek.

VI./4306 (překlad).

Interpelace

poslanců Hausmanna, Roschera, Schäfera a druhů

ministrovi sociální péče

o novém zavedení pracovních a čeledních knížek.

Zemská politická správa v Praze vydala tento výnos:

"Číslo: 9/B-1589 ai 1923. V Praze dne 13./10. 1923. Č. z. sp. p. 417.968.

Ve věci: nového zavedení pracovních knížek.

Oběžník.

Všem okresním politickým správám (politickým expositurám), magistrátu hlavního města Prahy, policejním ředitelstvím v Praze, Liberci, Plzni, policejnímu komisařství v Chebu, Karlových Varech, Marianských Lázních a na Kladně. Podle výnosu ministerstva sociální péče ze dne 2. října 1923, č. 7547/III/D 2-1923 máte ve svém obvodu působnosti vyšetřiti a určitě nejdéle do 25. října 1923 sem oznámiti, jak se usvědčilo zrušení pracovních a čeledních knížek podle zákona ze dne 17. října 1919, č. 571 Sb. z. a n., a zdali občanská legitimace a vysvědčení zaměstnavatele zaručují v dostatečné míře výkaz práce místo dřívějších knížek.

Ačkoliv se v oběžníku jen nařizuje konati šetření o tom, zdali občanská legitimace a vysvědčení zaměstnavatele dostatečně nahrazují starou rakouskou hanbu, pracovní knížku, zmocnilo s dělnictva oprávněné rozhořčení. A to tím spíše, že při těchto šetřeních, pro dělníka tak důležitých, dělnictvo samo bylo úplně pominuto.

Podepsaní se tedy táží pana ministra:

Co bylo úmyslem výnosu ministerstva sociální péče ze dne 2. října 1923, č. 7547/III/D 2?

Z jaké příčiny byly při šetření pominuty odborové organisace jako povolaní zástupci dělnictva?

Zamýšlí ministerstvo sociální péče postaviti dělníky znovu pod zahanbující, ponižující a hospodářsky téže poškozující policejní opatrovnictví novým zavedením pracovních knížek?

V Praze dne 13. listopadu 1923.

Hausmann, Roscher, Schäfer,

Čermak, Schweichhart, Beutel, Kirpal, Palme, dr. Holitscher, R. Fischer, Taub, Uhl, Schuster, Blatny, Pohl, dr. Haas, Kaufmann, Hackenberg, dr. Czech, Dietl, Deutsch.

VII./4306.

Interpelace

poslanců J. Pastyříka, R. Mlčocha, F. Horáka a soudruhů

ministru financí

ohledně nevyplácení preliminovaného obnosu na účast státu na elektrických podnicích pro rok 1923.

V rozpočtu na rok 1923 v kapitole XX, titul 5. Elektrisace státu § 2 jest na Účast státu na elektrických podnicích preliminován obnos Kč 26,600.000.-, velmi málo pro národohospodářskou důležitost soustavné elektrisace. Avšak z tohoto obnosu uvolněno bylo přes veškerou námahu ministerstvem financí pouhých 1,330.000.- Kč, t. j. pouze 5 %.

Zlevnění elektrické energie dá se očekávati, zlevní-li se výroba elektrického proudu zvětšením odběru. Je proto potřebí, aby stát, který s velikým porozuměním vydal elektrisační zákon, rozšířením sítí po celém okolí umožnil také rychlý vrůst odběru elektrárnám, pověřeným provedením soustavné elektrisace.

Proto elektrárny potřebují značných investic, na něž peníze dají se opatřiti pouze drahým úvěrem, který velmi zvyšuje ceny proudu (na úrok připadá dnes přibližně ¹/₃ ceny proudu). Má-li proto býti dosaženo prosperity elektráren i při levných cenách proudu, jest zapotřebí vydatné finanční podpory státu zejména v prvých letech.

Ježto v rozpočtu ministerstva veřejných prací na rok 1924 pod titulem 5 § 2 preliminován je na Účast státu na elektrických podnicích pouze Kč 2,000.000.-, jest nutno nevyplacený obnos z roku 1923 dáti témuž účelu k disposici pro rok 1924, neboť jen tím způsobem umožní se širším vrstvám a hlavně živnostenským provozovnám používati výhod elektrisace, která jest v okolních státech již zavedena a státy značně podporována.

Podepsaní se táží:

Proč nebyl preliminovaný obnos na rok 1923 ministerstvu veřejných prací vyplacen?

Hodlá pan ministr financi naříditi, aby úspora tato, t. j. Kč 25,270.000.- byla k témuž účelu vyplacena pro rok 1924?

V Praze dne 21. listopadu 1923.

Pastyřík, Mlčoch, Horák,

Hlinka, Onderčo, Bobok, dr. Buday, Tománek, Tomik, Anděl, Vávra, Najman, dr. Gažík, Hancko, dr. Labay, dr. Kubiš, Hudec, Stejskal, Zavřel, Vrabec, dr. Juriga.

VIII./4306.

Interpelace

poslance Edmunda Buriana a soudruhů

ministru veřejných prací,

že státní cestaři zbaveni osmihodinné doby pracovní a prázdného odpůldne sobotního.

V měsíci dubnu t. r. interpelovali jsme pana ministra veřejných prací o neslýchané skutečnosti, že státní cestaři byli zbaveni 8hodinné doby pracovní i prázdného sobotního odpoledne. Na interpelaci naši pan ministr dosud neodpověděl, ale jeho nařízení praktikuje se dále. Organisace cestařů na Moravě obrátila se pak několika žádostmi na ministerstvo veřejných prací a domáhala se, aby 8hodinná doba pracovní byla cestařům zachována a při tom rozvržena tak, aby se v sobotu odpoledne na silnicích nepracovalo. Na poslední žádost moravských cestařů pan ministr vůbec neodpověděl. Jest tudíž potřebno znovu se pana ministra tázati, proč byl proti státním cestařům zvolen postup, který odporuje platným zákonům o pracovní době, i všeobecně platným pravidlům, podle nichž dnes téměř všechny kategorie dělníků mají v sobotu odpoledne volno. Tento dotaz nutno vznésti tím spíše, poněvadž pan ministr vydal nařízení, aniž před tím jednal s organisacemi státních cestařů.

Že byli státní cestaři ministerským nařízením zkráceni o své dobré právo, o tom podáváme důkaz. Koncem roku 1918 bylo státním cestařům na Moravě vydáno písemně toto rozhodnutí o nové úpravě, pracovní doby:

Změna pracovní doby.

Vzhledem k zákonu ze dne 19. prosince 1918, Sb. z. a n. č. 91 o 8hodinné době pracovní, zrušuje se ustanovení 2. odst. § 4 služebního řádu pro cestaře a zde úřední nařízení ze dne 15. ledna 1914, č. 91.491-13, týkající se doplněni ustanovení § 4 tohoto služebního řádu a stanovuje se zároveň následující doplnění tohoto článku:

ťNormální doba pracovní stanovena jest 43 hodinami týdně pro celý rok a trvá

1. v pondělí až včetně v pátek od ¹/₂8. hod. ranní do 12. hod. v poledne a od 1. hod. do 5. hod. odpoledne bez přestávky a

2. v sobotu od ¹/₂8. hod. ranní do 1. hod. odpol. s ¹/₄ hod, přestávkou v poledne.Ť

Dotyčná oprava služebního řádu bud ve služebních knihách pro tamější cestaře co nejdříve provedena.

Za správce místodržitelství:

Toto rozhodnutí bylo samozřejmě vydána v dohodě s ministerstvem. Zákon o 8hodinné době pracovní platí tudíž i pro státní cestaře. A stejně také mají své oprávněné nároky na to; aby v sobotu pracovali jen dopoledne. Přes čtyři roky byla jim tato práva přiznávána. Teprve sociálně demokratický ministr zrušil, co cestařům zákonem i služebním řádem přísluší. Sociálně demokratický ministr nedbá práv zaměstnanců stejně tak, jako feudální pánové nedbali zaručených práv rolníků.

Vůči státním zaměstnancům není též dodržováno, co s nimi bylo sjednáno a co jim bylo dřívějším nařízením přiznáno. Každý státní cestař má dostávat každý rok obuv, pracovní oblek, dvě čepice; kromě toho dle potřeby nepromokavý plášť a kožich. Tak bylo mezi cestaři a ministerstvem veřejných prací ujednáno v r. 1920. Ze všech těchto ji.m příslušejících věcí neobdrželi státní cestaři na Moravě ničeho. Teprve loňského roku obdrželi za celou dobu tří let paušál ve výši Kč 300.-, letos obdrželi Kč 200.-. Státní cestaři své vlastní obleky i obuv zničili a nyní jsou odměňováni tak, že se jím pracovní doba podstatně zhoršuje.

Ministerstvo veřejných prací se odvolává na to, že nelze silnice 36 hodin ponechati bez dozoru, tento důvod nemá však žádné oprávněnosti, neboť plné čtyři roky a tři měsíce se na silnicích v sobotu odpoledne nepracovalo a vyhovovalo to docela dobře. Pokud silnice v Československu nejsou v pořádku, není to vinou nedostatečné doby pracovní nebo cestařů vůbec, nýbrž vinou špatného materiálu a nedostatečných technických opatření. Mimo to sociálně demokratickému ministru veřejných prací připomínáme, že by měl znáti sociální a kulturní význam osmihodinné doby pracovní a volného sobotního odpůldne. Je to již velmi staré heslo sociálních demokratů, ba i prostých měšťáckých politiků sociálních, že hlavní péče přísluší člověku a jeho silám. Pan ministr dbá svým nařízením silnic, ale nedbá zdravotních, kulturních a rodinných potřeb zaměstnanců. Volné sobotní odpoledne bylo zavedeno všeobecně, poněvadž má veliký význam sociální. Zdá se, že pan ministr zapomněl, co kdysi jednou sám dělnictvu hlásal.

Tážeme se pana ministra veřejných prací:

Uznává pan ministr veřejných prací za potřebno, zrušiti státním cestařům osmihodinnou pracovní dobu a je připraviti o volné sobotní odpůldne?

Je pan ministr veřejných prací ochoten obnoviti státním cestařům onu pracovní dobu, jakou měli od 1. ledna 1919 až do 12. března 1923?

Uznává pan ministr veřejných prací za potřebno, aby státní cestaři po řadu let nedostali pracovní obleky, obuv, čepice, aby dosud nedostali nepromokavých plášťů a kožichů, jak toho pracovní potřeba vyžaduje?

Je pan ministr veřejných prací ochoten dodržovati dřívější nařízení ministerstva veřejných prací?

Je pan ministr ochoten o pracovních poměrech státních cestařů jednati vždy s organisacemi státních cestařů?

V Praze dne 31. října 1923.

E. Burian,

Malá, Kunst, Mikulíček, Merta, Warmbrunn, dr. Šmeral, Nagy, Bouček, Kreibich, Skalák, Blažek, Darula, Haken, Krejčí, Toužil, J. Kříž, Koutný, Svetlik, Houser, Tausik, Bubník, Kučera.

IX./4306 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Czecha, Tauba, Grünznera a druhů

ministrovi financí,

že se pensistům cestujícím přechodně do ciziny, sráží z platů.

Zemská finanční ředitelstva zaslala časopisům zprávy, podle nichž se všem osobám, které dostávají odpočivné platy z některé veřejné pokladny, vyplácejí tyto odpočivné platy zásadně a jen pod tou podmínkou, že si je vyberou a užijí jich na našem území. Podle této úřední vyhlášky potřebují pensisté k cestě do ciziny, lhostejno, jde-li o delší nebo kratší pobyt, zvláštního povolení příslušných úřadů. Avšak i když jim toto povolení je uděleno, dostávají po dobu svého pobytu v cizině platy s určitými srážkami; svémocné opuštění státního území má za následek úplnou ztrátu odpočivných platů.

Správní úřady odůvodňují svůj postup dovolávajíce se dvorního dekretu ze dne 14. října 1823, Sbírka politických zákonů, svazek 51, čís. 114, dále výnosu ministerstva financí č. 47 Věstník ministerstva financí z 1858 a Věstník č. 4 z 1859. V tomto dekretu, vlastně v těchto výnosech se praví, že pensista, který jede bez dovolení do ciziny, ztrácí odpočivné platy. Musíme uvážiti, že tato opatření státní moci byla vydána v době jen nejjednodušších dopravních prostředků a i zde bylo nařízeno zastaviti pensijní platy jen tehdy, jestliže pensista bez udělení dovolené odjel do ciziny. Při tom se nesmí také přehlížeti, že místní rozsah území, v němž se mohl pensista pohybovati beze strachu, že mu budou požitky nějak ztenčeny, byl mnohem větší než jest dnes.

V provádění svrchu uvedené vyhlášky zemských finančních ředitelstev, která mohla býti najisto vydána jen z rozkazu ministerstva financí, pozorujeme tento postup: Cestuje-li staropensista i s povolením do ciziny, ztrácí výhody zákona ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n. a to na základě § 6 prováděcího nařízení ze dne 15. července 1921, č. 234 Sb. z. a n. Nuže tento paragraf zní takto: ťVýhody tímto zákonem skýtané, tedy jak zvýšení pensí a zaopatřovacích požitků, tak vyšší druhotní přídavky, mimořádné a nouzové výpomoci pro děti pensistů, nebuďtež zásadně poskytovány percipientům bydlícím mimo naše území. Výjimky povolí ministerstvo financí. Toto prováděcí nařízení má tedy na mysli pouze pensisty bydlící trvale mimo území, nikterak však pensisty, kteří jen přechodně odcestují do ciziny na krátkou dobu.

Novopensista ztrácí drahotní přídavky podle článku 8, nařízení ze dne 15. února 1923, čís. 34 Sb. z. a n. Ministerstva financí může jen cestou milosti od těchto srážek upustiti.

Jestliže pensista byť i jen na několik dni jede do ciziny, ztrácí drahotní přídavky za celý měsíc, a jestliže tam zůstane jeden den přes onen měsíc, sráží se mu i za druhý měsíc. Jede-li pensista bez dovolení byt i jen na jeden den do ciziny, ztrácí celé odpočivné platy. Tento postup, jak jej pozorujeme u správních úřadů, pokládáme za zákonité neodůvodněný. Poukaz na dekrety, které jsme svrchu uvedli, jest také proto nemístný, poněvadž tehdy pasy nebyly vůbec vydávány a v cestování byla tehdy skoro úplná stěhovací svoboda.

Podle informací, jichž se nám dostalo, bylo politickým úřadům nebo policejním ředitelstvím rozkázáno, aby vydávajíce pasy pensistům nebo pozůstalým, oznámily to příslušnému zemskému finančnímu ředitelství, které potom na pensistech žádá, aby předložili pasy k nahlédnutí. Podle těchto opatření byly nyní v mnoha případech učiněny srážky z platu.

Podepsaní si dovolují tázati se para ministra financí:

Jest pan ministr financí ochoten učiniti přítrž tomuto postupu neodůvodněnému ani zákony, ani někdejšími dekrety a výnosy a naříditi, aby se těchto omezujících ustanovení zákona užívalo jen potud, jde-li o pensisty, kteří se odstěhují do ciziny trvale?

V Praze dne 21. listopadu 1923.

Dr. Czech, Taub, Grünzner,

Schweichhart, dr. Holitscher, Pohl, Blatny, Dietl, Roscher, Hausmann, Schuster, Hackenberg, Uhl, Beutel, Deutsch, Hirsch, R. Fischer, Palme, Jokl, Leibl, Kirpal.