POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1923.
|
I. volební období. |
8. zasedání. |
Původní znění.
4282.
Antrag
der Abgeordneten Dr. Czech, Čermak und Genossen
auf Abänderung des Ges. vom 15. November 1867 R. G. Bl. Nr. 134 über das Vereinsrecht.
Die Gefertigten stellen folgenden Antrag:
Das Abgeordnetenhaus wolle beschliessen:
Gesetz
vom................
über die Abänderung der §§ 4 und 27 des Ges. vom 15. November 1867 R. G. BI. Nr. 134 über das Vereinsrecht.
Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat nachstehendes Gesetz beschlossen:
§ 1.
Dem § 4 wird als dritter Absatz beigefügt: Die Statuten können auch Bestimmungen darüber enthalten, wenn das Vereinsvermögen für den Fall einer behördlichen Auflösung zufällt.
§ 2.
Im zweiten Satze des 27 sind hinter die Worte ťvon den Behörden dieŤ einzufügen die Worte ťden Statuten entsprechenden, in Ermangelung solcher dieŤ.
§ 3.
Dieses Gesetz tritt mit dem Tage der Verlautbarung in Wirksamkeit. Mit dem Vollzuge wird der Minister des Innern betraut.
Begründung.
Bisher war es üblich, dass die Vereinsstatuten lediglich Bestimmungen darüber enthielten, was mit dem Vermögen für den Fall der Auflösung des Vereines zu geschehen hat, ohne dass hiebei zwischen freiwilliger und behördlicher Auflösung unterschieden wurde. Es wurde entweder das Vereinsvermögen für den Fall der Auflösung einem bestimmten, schon in den Statuten ausdrücklich bezeichneten Zwecke zugewendet oder die Verfügung dem letzten Vereinsobmanne oder Vereinsvorstande überlassen.
Eine solche Bestimmung der Statuten genügt für den Fall der freiwilligen Auflösung. Sie genügt aber nicht für den Fall einer behördlichen Auflösung. Dies hat insbesonders klar und scharf die Entscheidung des obersten Verwaltungsgerichtes vom 21. Dezember 1922, Z. 19.462 zum Ausdrucke gebracht, deren Tenor dahin geht, dass Bestimmungen der Statuten darüber, was mit denn Vereinsvermögen im Falle behördlicher Auflösung zu geschehen hat, für unzulässig und ungesetzlich erklärt. Nun ist nicht einzusehen, weshalb die Statuten nicht Bestimmungen in dieser Richtung enthalten sollen. Richtig ist, dass eine Bestimmung der Statuten, welche für den Fall behördlicher Auflösung die Art der Verwendung des Vereinsvermögens dem letzten Obmann oder Vorstand überlässt, unlogisch ist, weil mit dem Augenblick der Auflösung eigentlich ein Obmann oder Vorstand nicht mehr bestehen und diese nur noch jene Massnahmen treffen können, welche mit der Auflösung selbst in direktem Zusammenhange stehen d. i. die Ergreifung von Rechtsmitteln Bregen die Auflösung. Dagegen muss es möglich gemacht werden, Bestimmungen in den Statuten zuzulassen, welche auch für den Fall der behördlichen Auflösung für die Verwendung des Vereinsvermögens Vorsorge treffen. Derzeit ist der Zustand der, dass die Behörde nahezu willkürlich mit diesem Vermögen verfährt. Es heisst zwar im § 27, die Behörde habe die angemessenen ťgesetzlichenŤ Vorkehrungen einzuleiten. Darunter sind aber, wie aus Mayrhofer, Band II., Seite 118, hervorgeht, nur Vorkehrungen rein formaler Art zu verstehen, wie Einsetzung eines Kurators, allenfalls die gerichtliche Hinterlegung, allein darüber was schliesslich und endlich mit dem Vermögen des aufgelösten Vereines zu geschehen hat, fehlen gesetzliche Bestimmungen und es tritt an deren Stelle das freie behördliche Ermessen womit der behördlichen Willkür Tür und Tor geöffnet wird.
Der vorliegende Antrag soll nun die Aufnahme von Bestimmungen in die Statuten darüber ermöglichen, was mit dem Vermögen für den Fall behördlicher Auflösung zu geschehen hat und er soll ferner die Behörden zwingen, diesen statutarischen Bestimmungen, wenn sie vorhanden
sind. Folge zu leisten. Die Antragsstellen sind der Ansicht, dass jede Einschränkung des behördlichen Ermessens, die zu einer Protektionswirtschaft und zu Willkürakten führen kann, begrüssenswert ist.
In formaler Beziehung beantragen wir Zuweisung an den Rechtsausschuss mit dem Auftrage, binnen 4 Wochen zu berichten. Eine Vorsorge für die finanzielle Bedeckung entfällt, da finanzielle Lasten nicht entstehen.
Prag, am 10. November 1923.
Dr. Czech, Čermak, Koscher, Schuster, Jokl, Hackenberg, R. Fischer, Dr. Holitscher, Uhl, Schweichhart, Kirpal, Kaufmann, Schäfer, Hillebrand, Pohl, Grünzner, Hausmann, Beutel, Dr. Haas, Heeger, Häusler, Palme, Deutsch.
POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1923.
|
I. volební období. |
8. zasedání. |
Překlad.
4282.
Návrh
poslanců dra Czecha, Čermaka a druhů
na změnu zákona ze dne 15. listopadu 1867, č. 134 r. z. o spolkovém právu.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne...............
jímž se mění §§ 4 a 27 zákona ze dne 15. listopadu 1867, č. 134 r. z. o spolkovém právu.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
K § 4 připojuje se jako třetí odstavec:
Stanovy mohou také obsahovati ustanoveni, komu případně spolkové jmění, byl-li spolek úředně rozpuštěn.
§ 2.
V druhé větě § 27 buďtež za slova ťopatřeníŤ připojena slova ťpodle stanov, není-li jichŤ.
§ 3.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedením jeho se pověřuje ministr vnitra.
Odůvodnění.
Dosud bylo zvykem, že spolkové stanovy obsahovaly jen ustanovení, co se má státi se jměním spolku, rozejde-li se a nebylo při tom rozlišováno mezi rozchodem dobrovolným a úředním rozpuštěním. Spolkové jmění bylo bud, rozešel-li se spolek, věnováno účelu, ve stanovách již výslovně určenému, nebo bylo opatření v této věci ponecháno poslednímu předsedovi spolku, nebo představenstvu spolku.
Takovéto ustanovení ve stanovách stačí, dojde-li k dobrovolnému rozchodu. Nepostačí však, byl-li spolek úředně rozpuštěn. Projevilo se to zvláště jasně a ostře v nálezu nejvyššího správního soudu ze dne 21. prosince 1922, č. j. 19.462, jehož tenor jest, že prohlašuje ustanovení ve stanovách o tom, co se má státi se spolkovým jměním, byl-li spolek úředně rozpuštěn za nepřípustná a nezákonitá. Nuže, nemůžeme pochopiti, proč by stanovy neměly obsahovati takovýchto ustanoveni. Správné jest, že ustanovení ve stanovách, které ponechává, byl-li spolek úředně rozpuštěn, poslednímu předsedovi nebo představenstvu, aby naložil se spolkovým jměním, jest nelogické, poněvadž tou chvílí, kdy byl spolek rozpuštěn, není vlastně více předsedy nebo představenstva a tito mohli by jen ještě učiniti taková opatření, která jsou sama v přímém spojení s rozpuštěním, to jest použíti právních prostředků proti rozpuštění. Naproti tomu musí se umožniti připustiti ve stanovách taková ustanovení, která činí opatření, jak se má naložiti se spolkovým jměním, byl-li úředně rozpuštěn. V této Babě jest stav takový, že úřad téměř svévolně nakládá s tímto jměním. V § 27 se sice praví, že úřad má zahájiti přiměřená zákonitá opatření. Tím jest však, jak vysvítá z Mayerhofera, druhý svazek, str. 118, rozuměti čistě formální opatření, jako zřízení opatrovníka, najisto však soudní uschování, jedině o tom, co se konec konců má státi se jměním rozpuštěného spolku, nedostává se zákonných ustanovení a na jejich místo nastupuje úřední uvážení, čímž jsou úřední svévoli dvéře otevřeny dokořán.
Tento návrh má nyní umožniti přijetí ustanovení do stanov na tom, co se má státi se jměním spolku, byl-li úředně rozpuštěn, a má dále nutiti úřady, aby uposlechly těchto ustanovení stanov, jsou-li Taká. Navrhovatelé se domnívají, že jest vítati každé omezení úředního uvážení, které může vésti k protekčnímu hospodářství a ke svévolnostem.
Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru právnímu, aby o něm podal zprávu do neděl. Finančního opatření stran náhrady netřeba, poněvadž tím finanční břemena nepovstanou.
V Praze dne 10. listopadu 1923.
Dr. Czech, Čermak, Roscher, Schuster, Jokl, Hackenberg, R. Fischer, dr. Holitscher, Uhl, Schweichhart, Kirpal, Kaufmann, Schäfer, Hillebrand, Pohl, Grünzner, Hausmann, Beutel, dr. Haas, Heeger, Häusler, Pohne, Deutsch.