POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1923.
|
I. volební období. |
7. zasedání. |
4196.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelací poslanců Němce, Slavíčka, Jar. Marka, Sladkého a soudr.
vládě
o postupu pražské policie proti pokrokovému studentstvu (tisk 4195).
Hlavní příčinou vzniku politování hodných událostí v dotazu uvedených bylo nedorozumění o tom, byla-li schůze katolického studentstva dne 1. června schůzí veřejnou, všeobecně přístupnou, nebo obmezenou na osoby určité skupiny. Podle oznámení podaného úřadu jednala se ťo veřejný projev katolického studentstva československého za národní a státní myšlénku ve studentstvu československém a respektování práv katolického studentstvaŤ. Když pořadatelstvo mělo obavy, že průběh schůze bude rušen, použila práva, jež poskytuje § 5 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 309 Sb. z. a n., pořadatelům shromáždění na určitou skupinu osob obmezených a ustanovilo; že nemají býti připuštěni účastníci ke skupině svolavatelů nenáležející; žádalo proti úřady na ochranu, opírajíc svoji žádost o skutečnost, že bylo studentstvo vyzýváno zvláštními letáky k hromadné účasti na schůzi, ťaby tam protestovalo proti nízkým útokům klerikálního studentstva.Ť
Tuto ochranu poskytnouti bylo povinností bezpečnostních úřadů a orgány jejich snažily se domluvami a vysvětlováním přesvědčiti studentstvo, které hlučně domáhalo se přístupu do schůze, že nemůže takovým způsobem rušiti klid a pořádek. Když někteří vznětliví jednotlivci pokoušeli se vyzývati studenty k neústupnosti a když hlučný protest měnil se ve spílání policii, bylo učiněno spatření, aby všichni, kdo do schůze nemohli býti připuštěni, byli z budovy odstraněni. Když pak vzrušení nabývalo velmi značných rozměrů a rozšiřovalo se po celém Slovanském ostrově, byly povykující skupiny z ostrova odstraněny. Pokud bylo možno zjistiti, dálo se vyklizení za stálého napomínání se strany policejních orgánů bez úmyslu komukoli ublížiti. Mužstvo stráže bylo postaveno ve sražené řadě podél průčelí budovy a utvořením řetězu tím, že jednotliví strážníci drželi se za ruce, vytlačovalo zvolna zástup demonstrantů. Při tom byli někteří zatlačeni k trávníku kdež přes ochranný drát klopýtli a upadli pošlapán však nebyl nikdo. Pro neuposlechnutí výzvy k rozchodu a pro různé urážlivé výkřiky proti stráži byli zadrženi 4 mladíci, z nichž 3 byli ihned po zjištění propuštěni a jeden předveden na policejní komisařství a po zjištění rovněž propuštěn.
Demonstrující studentstvo uspořádalo na to tábor na nádvoří techniky a rozhodlo se průvodem v sevřených řadách táhnouti k policejnímu ředitelství, kde zástup asi 700 osob provolával hlučně hanbu, pískal a spílal policii. Poněvadž bylo z pronášených výkřiků patrno, že zástup zamýšlí táhnouti na Slovanský ostrov, byla povinností bezpečnostní stráže tomu zabrániti, aby se předešlo novým výtržnostem. Veliteli stráže bylo proto uloženo, aby průvod dále nepřipustil. Objevení policejní stráže vyvolalo mezi demonstranty hlučný odpor, projevovaný výkřiky ťpacholci, vrahové policejní, lumpové, černé včelyŤ a podobné.
Když vzdor napomínání ozval se ze zástupu povel ťku předu, přes něŤ, vyvinul se ze zadních řad demonstrantů tak silný tlak, že nemohla stráž svými těly mu odolati a - nechtíc připustiti zmaření úředního výkonu a vidouc pozvedané hole - použila v jednotlivých případech i obušků. Všeobecný rozkaz k použití zbraně dán nebyl.
Stráž bezpečnosti může podle § 4 zákona ze dne 13. července 1922, č. 230 Sb. z. a n. použíti zbraně, šetříc předepsané opatrnosti, zejména v případě nutné obrany, aby odvrácen byl násilný útok, jenž na člena sboru byl učiněn, nebo nelze-li překonati odpor, směřující k zmaření služebního výkonu.
Nelze popříti, že při přesném výkladu tohoto zákonného ustanovení bylo při těchto demonstracích použití zbraně, t. j. služebního obušku, odůvodněno. Přes to však neváhám prohlásiti, že má této zbraně býti užíváno s rozvahou a proti mládeži s přiměřeným pochopením pro vznětlivost mládí. Učiním opatření, aby zakročování stráže dálo se obezřetně a s náležitou úměrností k rozsahu a vážnosti toho kterého případu. Při tom pokládám za nutno zdůrazniti, že bezpečnostní stráž při konání své zodpovědné a mnohdy těžké služby měla by nalézati u všeho rozvážného občanstva plného porozumění a podpory. Také u nás musí se vžíti přesvědčení, že strážce zákona a pořádku nutno při úředním jeho výkonu poslechnouti, ale že je možno do jeho jednání si stěžovati.
Stížnosti a výtky, jež při tomto případu byly předneseny, jsou přísně vyšetřovány a neváhám dáti ujištění, že proti vinníkům bude náležitě zakročeno.
V Praze dne 27. června 1923.
Ministr vnitra:
Jan Malypetr, v. r.