POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1923.

I. volební období.

7. zasedání.


4191.

Vládní návrh

Zákon

ze dne

kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n. o dávce z majetku a z přírůstku na majetku.

Národní shromážděni republiky Československé usneslo se na tomto zákoně

Článek I.

§ 1.

Dávka z majetku, jakož i dávka z přírůstku na majetku podle zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., zmenšuje se o 50%, nepřesahuje-li konečné jmění (základna pro dávku z majetku) 50.000 Kč.

§ 2.

(1) Dávka z přírůstku na majetku, vypadající z přírůstku dávkou povinného, zmenšuje se při počátečném jmění

     

do

50.000

 

50%

od

50.001

"

100.000

"

"

45%

"

100.001

"

"

200.000

"

"

40%

"

200.001

"

"

300.000

"

"

35%

"

300.001

"

"

400.000

"

"

30%

"

400.001

"

"

500.000

"

"

25%

"

500.001

"

"

600.000

"

"

20%

"

600.001

"

"

700.000

"

"

15%

"

700.001

"

"

800.000

"

"

10%

"

800.001

"

"

1,000.000

"

"

5%


(2) Sleva podle odst. 1 jest vyloučena v případech uvedených v §u 1.

§3.

Slevy uvedené v §u 2 nejsou přípustny, činí-li dávkou povinný přírůstek na majetku více než 200% počátečného jmění.

§ 4.

(1) Platební rozkazy, které byly již doručeny, opraví se, pokud nevyhovují ustanovení §u 1 až 3, z moci úřední zvláštním vyrozuměním, proti němuž lze podali stížnost do 30 dnů, počínajíc dnem, jenž následuje po dni, kdy bylo doručeno vyrozumění, zemskému finančnímu úřadu, jenž rozhodne s platností konečnou.

(2) Kde platební rozkaz dosud doručen nebyl, vezme se na ustanovení §u 1 až 3 z povinnosti úřední zřetel.

§ 5.

(1) Zemský finanční úřad může na žádost strany ve výjimečných případech povoliti přiměřenou, částečnou slev!!a dávce z majetku, nebo na dávce z přírůstku na majetku, nebo na obou, je-li vážné nebezpečí, že by zapravení dávky mohlo ohroziti poplatníka v jeho hospodářském podnikání, nebo ve výživě, nebo ve výživě jeho rodiny.

(2) O stížnostech, kteréž podati jest do 30 dnů, počínajíc dnem, jenž následuje po dni, kdy bylo doručeno vyrozumění, rozhoduje ministerstvo financí.

§ 6.

(1) Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí pravoplatně předepsaná v Čechách podle řádu o zemské a obecní dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí (příl. 2 cís. patentu ze dne 29. prosince 1915, čís. 83 čes. z. z.), na Moravě podle zemského zákona o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí (zákon ze dne 26. prosince 1914, čís. 18 mor. z. z. z r. 1.915) a. ve Slezsku podle zemského zákona o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí (zákon ze dne 2. května 1913, čís. 35 slez. z. z.) a příslušných prováděcích nařízení, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi podle příslušných statutů jednotlivých měst s právem municipálním nebo s regulovaným magistrátem, při úplatných převodech s rodičů na děti, též nevlastní, přisvojené a nemanželské nebo jejich potomky, jakož i na osoby s nimi svazkem manželským spojené nebo manželství uzavírající, dále při úplatných převodech mezi manželi a snoubenci pod podmínkou, že sňatek bude uzavřen, odečítá se k žádosti poplatníkově od dávky z přírůstku na majetku, připadající podle §§ 20 a násl. zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., na přírůstek na dotčené nemovitosti zjištěný, jde-li o takové převody, uskutečněné v době od 28. října 1918 do 4. října 1920 včetně.

(2) V takových případech tedy platiti jest pouze tu částku dávky z přírůstku na majetku, o kterou jest tato dávka vyšší, než pravoplatně předepsaná zemská a obecní (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi: obecní) dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí.

Článek II.

§7.

(1) § 6, odst. 4. zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n. zní takto:

Ke jmění podle stavu a hodnoty dne 1. března 1919 zjištěnému připočtou se však peníze nebo jiné jmění dávce z majetku zásadně podrobené podle hodnoty jeho v čas převodu po 1. lednu 1914, jehož užito bylo k darování nebo jinakému věnování, ať bezúplatnému, ať bez přiměřené úplaty, ať jednáním zastírajícím tento způsob nabytí, pokud hodnota jednotlivě přesahuje 1000 Kč; částky do 1000 Kč se připočtou jen tehdy, dá-li se z okolností souditi na úmysl, uniknouti dávce z majetku.

(2) Uložení dávky přezkoumá se se zřetelem k ustanovení odst. 1. z povinnosti úřední.

§ 8.

(1) § 9, odst. 2, čís. 2, zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., zní takto:

2. Práva, z nichž plynou pense a zaopatřovací požitky veškerého druhu podle §u 167, čís. 4., zákona o osobních daních, jakož i výměnky a renty všeho druhu, které jsou přímou úplatou za vykonané služby ve smyslu §u 124, čís. 5. zákona o osobních daních.

(2) Uložení dávky přezkoumá se se zřetelem k ustanovení odst. 1. z povinnosti úřední.

§ 9.

(1) § 55, odst. 1, čís. 1. zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., zní takto:

1. Hotovými. Platbám hotovými se rovnají:

a) platby konané domácími peněžními ústavy za komitenty na vrub zvláštních účtů u Bankovního úřadu ministerstva financí, ve kteréž přeměněny byly vkladní listy těchto ústavů na zadržené bankovky, pokud se týče, pokladniční poukázky převzaté do státní správy podle zákona ze dne 6. března 1919, čís. 119 Sb. z. a n.;

b) platby podle čís. 4 tohoto paragrafu.

(2) Platby podle odst. 1. provedené před účinností tohoto zákona zúrokují se za podmínek a podle ustanovení §u 55, odst. 6., počínajíc dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti.

§ 10.

Do §u 55, odst. 4. zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., vsune se na konec tato věta:

Dluhopisy o hypotekárních zápůjčkách, poskytnutých zemskými úvěrními ústavy k zaplacení dávky, jejich zápis do veřejných knih a příslušné výmazné kvitance jsou poplatku prosty; ministr financí ustanoví a příslušným zemským úvěrním ústavům oznámí podmínky, za nichž lze uznati, že byly zápůjčky poskytnuty k zaplacení dávky z majetku a z přírůstku na majetku.

§ 11.

Do §u 55, odst. 7. zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., vsune se na konec tato věta:

Byla-li zapravena počáteční splátka 15% a první tři pololetní splátky na dávku (§ 55, odst. 2.) nejpozději v čas splatnosti poslední z nich, anebo, prošla-li již její lhůta splatnosti, nejdéle do 60 dnů po vyhlášení tohoto zákona, bude co do vymáhání a počítání úroků z prodlení ze čtvrté a páté splátky postupováno tak, jakoby tyto splátky byly včas zapraveny; zbytek vyplývající po zapravení výše uvedené 15%ní a tří pololetních splátek rozdělí se pak na pět pololetních lhůt ode dne splatnosti šesté pololetní splátky (§ 55, odst. 2.) počínajíc. Pro výpočet úroků podle §u 55, odst. 6., které za dobu od třetí do šesté lhůty nepřísluší, platí lhůty podle § 55, odst. 2.

§ 12.

§ 55, odst. 10, zákona, ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., zní takto:

V záležitostech placení dávky způsobem uvedeným v §u 55, odst. 1., čís. 1. až 4., rozhodují v prvé stolici berní správy (finanční ředitelství) a o stížnostech s konečnou platností zemské finanční úřady.

§ 13.

§ 63, čís. 7, odst. 2., zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., se zrušuje; úroky z prodlení činí tudíž, počínajíc dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, tolik, kolik činí úroky z prodlení u přímých daní.

Článek III.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem prohlášení, působí však, vyjímajíc ustanovení §§ 9, 10 a 13, od počátku účinnosti zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n.; provedením zákona pověřuje se ministr financí.

Odůvodnění.

Odůvodnění povšechné.

Návrh zákona, který vláda tímto podává, jest výrazem velmi podstatných změn, které se v hospodářském životě od prvních dob samostatnosti státu československého odehrály.

Zákon o dávce ze dne 8. dubna 1920, čís: 309 Sb. z. a n., odhlasován byl prvním Národním shromážděním v době vysokých hospodářských čísel.

Kdyby bylo bývalo možno dávku v této době předepsati a aspoň z valné vésti vybrati, byly by mohly široké vrstvy obyvatelstva vysoké částky na dávce poměrně snadno zapraviti.

To se nestalo a, pokud se na věc objektivně a spravedlivě nazírá, fysicky ani státi nemohlo; aparát finanční správy, převzav po býv. Rakousku vyměřovací agendu přímých daní ve značně zaostalém stavu, zahrnut byl po převratu vedle toho mnohými novými agendami při zredukovaném počtu personálu. Z toho důvodu došlo k ukládání dávky z majetku ve větších rozměrech teprve koncem roku 1921 a v r oce 1922.

V této době chystal se již přelom hospodářské konjunktury, jež se v plném světle ukazuje koncem roku 1922 a v roce běžném československá koruna, odolavši v této době vítězně všemu nebezpečenství, poznenáhla se zotavovala, až dostoupila dnešní své stability. V důsledku toho došlo ke značným redukcím platů, mezd, index cenový značně poklesl a dávka stává se čím dále, tím tíživější, postihujíc poplatníky různou intensitou při různém způsobu uložení jmění (buď v hodnotách pohyblivějších, nebo v hodnotách immobilisovaných) v době hospodářské krise.

Za těchto okolností nastala nutnost pomýšleti na novou úpravu zákona, kteráž by nebránila na jedné straně splnění dalekosáhlého valutárního účelu, který dávka z majetku sleduje (§ 1 zákona o dávce), ale která by břímě dávky zmírnila.

Od počátku bylo již jasno, že se nová úprava dávky může provésti jen takovým způsobem, aby zásadně nebylo nutno vyměřovací základ dávky z majetku dle nových zásad zcela znova přepracovati, neboť tím by byla přišla na zmar jednak usilovná práce více nežli 11/2 roku, jinak nebylo by možno věnovati potřebnou péči po dlouhou dobu běžným agendám daní přímých. Ale právě v této době vyžadují toho velmi naléhavé ohledy na hospodářství státní, aby veškerá energie věnována byla vyměřování a vymáhání běžných daní a aby uvolněna byla cesta pro reformu přímých daní, na níž se se všech stran klade tak značný důraz.

Při nové úpravě sledována snaha, aby směrnice zákona o dávce z majetku nebyly měněny a aby slevy omezily se na dávku z přírůstku, jež mnohem intensivněji zasahá do sféry hospodářství, nežli dávka z majetku.

S úlevami ve výši dávky spojují se také úlevy v placení dávky.

Jaký úbytek na výtěžku dávky se dostaví jako důsledek ustanovení §§ 1-3 a § 5, nelze s bezpečností říci, neboť není po ruce statistiky, která by na podkladě dosud provedeného vyměření dávky dovolovala nahlédnouti do rozvrstvení majetků a umožňovala odhadnouti, jakým bezpečným procentem jednotlivé skupiny majetků přispějí ke ztrátě na dávce z přírůstku a z majetku šetření, které bylo provedeno ve třech soudních okresech, nemůže být i ovšem směrodatným a spolehlivým průměrem celého státu.

Kdyby rozvrstvení majetků v těchto okresech přibližně odpovídalo průměru celého státu, činil by úbytek na dávce z titulu §§ 1-3 přibližně přes 11/Z miliardy. Úbytek tento může býti ovšem i značně větší. Ztráty plynoucí z § 5 nelze vůbec odhadnouti, mohou však býti značné.

Odůvodnění jednotlivých ustanovení.

K §§ 1 a 2.

Návrh zákona vycházeje v § 1 z konečného jmění (dle stavu 1. března 1919) hledí, pokud jde o obě dávky, ulehčiti držitelům majetků malých; za to vztahuje se § 2 pouze na dávku z přírůstku a vycházeje z počátečního jmění ulehčuje dle výše jeho menším majetkům více, než větším.

Odstavec 2. §u 2 zamezuje, aby poplatníci, kteří mají konečné a počátečně jmění do 50.000 Kč, neobdrželi 50% slevu na dávce z přírůstku na majetku dvakráte.

K § 3.

Aby se nedostalo neodůvodněné slevy válečným zbohatlíkům, kteří vykazují na jmění větší přírůstky, nežli jsou přírůstky plynoucí pouze ze stoupnutí, hodnot, bylo nutno limitovati výši, do které jest sleva přípustnou.

Ku § 4.

Návrh zákona činí zde samozřejmé opatření co do provedení norem stanovených v §§ 1-3.

Ku § 5.

Ustanovení tohoto paragrafu vyhovuje potřebě stále více pociťované, uleviti tam, kde slevy podle §§ 1-3 by dle okolností případů nestačily anebo nebyly přípustny a kde v zájmu udržení hospodářské existence jest nezbytně potřebí úlev dalších, a to jak u dávky z přírůstku, tak i u dávky z majetku.

Případy sem spadající mohou býti ovšem jen individuelně podle všech v konkrétním případě směrodatných okolností zkoumány a ponechávají se zemským finančním úřadům; odvolání umožňuje přezkoušení stolicí vyšší.

K § 6.

Zemským zákonem ze dne 2. května 1913, čís. 35 slez. z. z. zavedena byla ve Slezsku, zemským zákonem ze dne 26. prosince 1914, čís. 18. mor. z. z. z r. 1915 na Moravě a cís. pat. ze dne 29. prosince 1915, čís. 83 čes. z. z. v Čechách zemská a obecní dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí.

Podle § 4, čís. 3. uvedeného zemského zákona slezského nepodléhaly dávce úplatné převody z předků na potomky a mezi manželi, podle § 4, čís. 4 uvedeného zemského zákona moravského úplatné převody mezi předky a potomky, jakož i mezi manželi, podle § 4, č. 4 - řádu o zemské a obecní dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí v Čechách (2. příloha uvedeného cís. patentu) úplatné převody s předků na potomky a mezi manželi.

Vládním nařízením ze dne 23. září 1920, čís. 645 Sb. z. a n. byly jednotlivé řády o této dávce unifikovány a v § 4, čís. 3 tohoto nařízení ustanoveno, že dávce nejsou podrobeny úplatné převody s rodičů na děti, též nevlastní, přisvojené a nemanželské, nebo jejich potomky, jakož i na osoby s nimi svazkem manželským spojené nebo manželství uzavírající, dále úplatné převody mezi manželi a snoubenci pod podmínkou, že sňatek bude uzavřen.

Jest tedy toto osvobození, které bylo převzato i do pravidel o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí podle § 37, zák. ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n. (nařízení vlády ze dne 27. dubna 1922, čís. 143 Sb. z. a n.) podstatně širšího rozsahu (nehledíme-li k ustanovení zákona moravského, podle něhož byly osvobozeny od dávky i převody s potomků na předky), než osvobození podle zákonů a řádů dřívějších. Tím vznikla určitá nerovnost mezi poplatníky dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí, kteří předali nemovitosti za úplatu před 5. říjnem 1920, kdy bylo nařízení vlády ze dne 23. září 1920, čís. 545 Sb. z. a n. vyhlášeno a oněmi, kteří je předali teprve počínajíc tímto dnem, kterážto nerovnost vynikne jmenovitě, vezmeme-li v úvahu také státní dávku z přírůstky na majetku.

Předali-li na př. rodiče dne 1. dubna 1919 statek synovi a jeho manželce, jsou povinni zaplatiti dávku z přírůstku na majetku, zjištěného podle §§ 20 a pásl, zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., a to podle stavu ze dne 1. března 1919. Stal-li se převod úplatně, povinni jsou vedle toho podle uvedených zákonů a řádů zapraviti zemskou a obecní dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí, pokud jde o část připadající na díl manželce synově předávaný. Stalo-li se tak teprve 5. října 1920 nebo později, neplatí se dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí ani z této části.

V případě prvém lze tedy mluviti o dvojím zdanění, ačkoliv povaha obou dávek cení přesně totožna, v případě druhém tohoto dvojího zdanění není.

Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi nevyskytovala se tato dávka jako "zemská a obecní", nýbrž byla pouze v některých městech (na př. Bratislava, Komárno, Košice, Nitra) zavedena na základě ustanovení § 15 zák. čl. XXI: 1886 nebo § 132 zák. čl. XXII:1886 jako dávka čistě obecní v každém jednotlivém případě zvláštními statuty. Osvobození úplatných převodů s předků na potomky atd. se pravidelně nevyskytovalo. Unifikace nastala na Slovensku a v Podkarpatské Rusi zákonem ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n. a nařízením vlády ze dne 2 t. dubna 1922, čís. 143 Sb. z. a n. a ze dne 7. srpna 1922, čís. 216 Sb. z. a n.

I v těchto případech lze tedy mluviti o dvojím zdanění, jaké bylo zmíněno v odstavcích předešlých.

§ 6 má za účel, toto dvojí zdanění odstraniti a sice má se tak státi na účet státu, aby nebyly země a obce snad nuceny vraceti již vybrané obnosy dávky.

číselného výpočtu výsledku tohoto opatření nelze podati, poněvadž by prve musela býti opatřena přesná data o všech případech, ve kterých byla takto dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí vyměřena, podle nich pak teprve zjištěno, zdali a jaká dávka z přírůstku na majetku byla či teprve bude uložena.

Odpočet dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí provedl by se k žádosti strany, kterou by bylo podati ve lhůtě prováděcím nařízením k tomu určené tak, že by státní dávka z přírůstku na majetku připadající na dotčenou nemovitost byla odepsána až do výše pravoplatně předepsané dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí.

K § § 7-8.

změny, záležející v tom, že pro přepočty a odpočty podle § 6. odst. 4. posunuje se rozhodný den (1. srpen 1914) do počátku roku, jenž jest pro zjištění počátečného jmění rozhodným, t. j. do 1. ledna 1914 a že do § 9 odst. 2 čís. 2. vsunuje se osvobození výměnků od dávky, vyhovují čet rým přáním a, obmezeny jsouce na menší počet případů, nepadají na váhu ani co do práce s opravou předpisu spojených, ani finančně; oprava již provedeného uložení dávky provede se z povinnosti úřední.

K § 9.

Návrh zákona upravuje tu některé pochybnosti, které při výkladu zákona vznikly, pokud se týče, odstraňuje některé tvrdostí, které úzký výklad pojmu "placení hotovými" způsobil.

Náprava v tomto směru byla v roce 1922 na dotaz senátora prof. Dra C. Horáčka v zasedání parlamentární kontrolní komise pro dávku z majetku od vlády přislíbena.. Smysl tohoto ustanovení, směřujícího k výhodě stran, jest ten, že, počínajíc účinností tohoto zákona, platbám, které § 9 má na mysli, přísluší 10% úrok podle § 55 odst. 6., zák. o dávce a vl. nař. ze dne 30. března 1921, čís. 141 Sb. z. a n., kdežto dosud měly platby ty nárok jen na 6% úrok.

K § 10.

Nové jsou poplatkové úlevy při poskytování hypotekárního úvěru pro účely dávky, jež přispěti mají k zlevnění a většímu rozšíření tohoto odvětví úvěrového.

Poněvadž jest již vl. nařízením ze dne 13. ledna 1922, čís. 6 Sb. z. a n., placení cennými papíry, včetně oněmi, které se na podkladě hypotekárního úvěru pro účely dávky vydají, upraveno, znamená ustanovení § 10 podstatnou úlevu v placení dávky vůbec.

K § 11.

Věta do § 55, odst. 7., nově vložená má za účel, poskytnouti úlevy při placení dávky pro jistou dobu těm, kdož 4, pokud se týče, 3 splátky na dávku, tedy poměrně značnou částku zapraví, aniž by však překročena byla nepřekročitelná doba 5ti let § 55, odst. 7. poskytnutá.

Příklad objasní nejlépe dosah této výhody:

Předpis dávky z majetku a přírůstku na majetku činí na. př.:

7060 Kč - 15 % = 6000 Kč,

z toho podle §u 55., odst. 2.,

splátky

1. 1000 Kč,

 

2. 1000 Kč,

 

3. 1000 Kč.


Návrh zákona, váže míru úlev na jistou výši vykonaných plateb, má na mysli tento postup:

1.

splátka

1000 Kč,

2.

"

1000 Kč,

3.

"

1000 Kč,

4.

"

-

5

"

-

6.

"

600 Kč,

7.

"

600 Kč,

8.

"

600 Kč,

9.

"

600 Kč,

10

"

600 Kč,

 

"

6000 Kč.


Přihlíží-li se ke skutečnému efektu, jest to totéž, jakoby byl poplatník, zaplativ - vedle 15% splátky - první tři splátky (3000 Kč), zapravil jich pět (á 600 Kč X 5 = 3.000 Kč), takže může platiti splátku 6. a následující podle nového rozdělení lhůt (5 lhůt á 600 Kč) teprve za 11/2 roku (od třetí do čtvrté, od čtvrté do páté a od páté do šesté vždy á 1/2 roku) od splacení třetí lhůty.

Poněvadž jde o úlevy v placení a nikoliv o to, při dobrovolném placení napřed nahražovací úroky (§ 55, odst. 6.) zvyšovati, bylo nutno pojati do zákona příslušná obmezení.

K §.12.

Toto ustanovení upravuje kompetenci úřadů pro otázky placení dávky, která dosud zákonem stanovena nebyla.

K § 13.

Smysl tohoto ustanovení jest, aby co do úroků z prodlení, které se pro obor dávky stanovily zákonem (§ 63, č. 7, odst. 2) na 10%, docílen byl souhlas s úroky z prodlení u ostatních přímých daní.

Zruší-li se jmenovaný odst. 2, nabudou - ovšem teprve s účinností tohoto zákona a nikoliv pro minulost - podle odst. 1. cit. §u účinnosti i pro obor dávky veškerá ustanovení platná pro přímé daně; poněvadž pro tyto poslední jsou vládním nařízením ze dne 3. května 1923, č. 92 Sb. z. a n., stanoveny 7% úroky z prodlení, budou platiti v této výši i pro dávku.

Ku čl. III.

Úmysl zákonodárcův jest, aby výhod, které zákon tento přináší, dostalo se všem, tedy i těm, kterým dávka byla již bez ohledu, nabyly-li předpisy dávky moci práva, čili nic, vyměřena; zákon tudíž bude působiti nazpět a to již od účinnosti zák. ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., vyjímajíc ovšem jistá ustanovení v čl. III. taxativně uvedená, jak ostatně z povahy věci samo sebou plyne.

Poněvadž návrh zákona obsahuje pro určité vrstvy poplatnictva jen výhody a jde o to, aby tyto výhody v praksi byly co nejrychleji provedeny, stanoví se účinnost zákona již dnem jeho prohlášení, tudíž odchylně ad ustanovení § 2 zák. ze dne 2. listopadu 1918, čís. 1 Sb. z. a n.

Vláda projevuje přání, aby tento její návrh zákona byl v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázán k podání zprávy výboru rozpočtovému.

V Praze dne 27. června 1923.

Předseda vlády:

A. Švehla, v. r.

 

Ministr financí:

Inž. Boh. Bečka, v. r.


 

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP