Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4185.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne ..............................,

kterým se stanoví nová lhůta k přihláškám o důchod válečných poškozenců podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tamto zákoně:

§ 1.

(1) Nárok na důchod podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., mohou uplatniti přihláškou do 31. prosince 1923 vdovy (družky), sirotci (adaptivní sirotci) a předkové po státních občanech Československé republiky, kteří padli (zemřeli)

1. ve službě vojenské (následkem služby vojenské) konané za světové války;

2. při válečných úkonech (následkem válečných úkonů), k nimž byli povoláni za světové války podle zákona ze dne 26. prosince 1912, č. 236 ř. z., případně uherského zák. čl. LXVIII. z r. 1912, anebo jako železniční zřízenci;

3. v zajetí (následkem útrap v zajetí), do něhož upadli při vykonávání služby vojenské (válečných úkonů) anebo jako civilní zajatci či rukojmí,

jakož i manželky (družky), děti (adoptivní děti) a předkové státních občanů Československé republiky, kteří se stali nezvěstnými za okolností uvedených pod 1 až 3.

(2) V téže lhůtě mohou novou přihláškou nárok svůj uplatniti také osoby, k jichž přihlášce nebylo podle § 1. zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 310 Sb. z. a n., přihlédnuto.

(3) Přihlášky jmenovaných osob podané po 31. prosinci 1921, avšak před účinností tohoto zákona a dosud nevyřízené, jest považovati za podané podle tohoto zákona.

§ 2.

(1) Ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem financí povolilo dodatečnou přihlášku podanou do 31. prosince 1923:

1. mužům propuštěným z činné služby vojenské (z válečných úkonů, ze zajetí), je-li prokázáno, že jejich zranění, onemocnění neb zhoršení tohoto nastalo za okolností uvedených v § 1. pol. 1 - 3 a byla-li jejich výdělečná schopnost trvale snížena alespoň o 50%;

2. vdovám (družkám), sirotkům a předkům po invalidech světové války, tj. státních občanech Československé republiky, jejichž výdělečná schopnost byla dočasně neb trvale snížena alespoň o 50% nebo kteří jí úplně pozbyli, a to pro poranění utrpěné nebo nemoc získanou nebo zhoršenou za okolností uvedených v § 1. pod 1 - 3.

§ 3.

(1) Osobám, které se přihlásily nebi kterým byla povolena přihláška podle §§ 1. a 2. tohoto zákona, nebudou zálohou na důchod vypláceny vyživovací příspěvky, státní příplatky a vojenské zaopatřovací požitky.

(2) Bude-li na takovouto novou přihlášku přiznán některý z důchodů válečných poškozenců, jest na přiznaný důchod súčtovati i ty vyživovací příspěvky od 1. května 1920 podle § 40., odst. 2., zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., vyplacené, jichž vrácení bylo dle § 5., odst. 2., zákona ze dne 23. září 1919, č. 530 Sb. z. a n., mezi tím prominuto, jakož i ty státní příplatky od 1. května 1920, podle § 40., odst. 2., zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., vyplacené, jež byly dle § 12. ministerského nařízení ze dne 29. března 1918, č. 120 ř. z., mezi tím odepsány.

§ 4.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provésti jej se ukládá ministru sociální péče v dohodě s ministry financí, vnitra, zahraničních věcí a veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

Důvodová zpráva:

Národní shromáždění republiky Československé, a sice poslanecká sněmovna ve 178. schůzi ze dne 12. prosince 1922, senát ve 145. schůzi ze dne 20. prosince 1922, přijalo resoluci sociálně-politického výboru, doporučenou výborem rozpočtovým (tisk č. 3913), kterou se žádá vláda, aby v době nejkratší předložila návrh zákona, podle kterého by pro přihlášky k nároku na důchod válečných poškozenců byla stanovena nová lhůta.

Podle § 28. zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců, měl býti nárok na tyto pažitky, jenž byl dán již v době vyhlášení zákona, tj. 16. března 1920, přihlášen do 1 roku od jeho vyhlášení. Invalidé se o důchod hlásiti nemusí, přihlásí-li se v stanovené lhůtě k sociálně-lékařské prohlídce (§ 26. zák.). Lhůta tato uplynula dnem 15. března 1921.

Lhůta tato objevila se při provádění zákona o požitcích válečných poškozenců, zejména pokud jde o pozůstalé (vdovy, sirotky a předky), vesměs nedostatečnou, pokud jde o válečné invalidy nevyhovovala v některých zvláštních poměrech rovněž. Tato okolnost byla podnětem, že vláda ještě před všeobecnou novelisací požitkového zákona přikročila k prodloužení zmíněné lhůty, což se stalo zákonem ze dne 12. srpna 1921, č. 310 Sb. z. a n., jenž prodloužil lhůtu až do konce roku 1921, a to pro pozůstalé všeobecně, pokud pak jde o invalidy, zmocnil ministerstvo sociální péče, aby až do této krajní meze lhůtu dle potřeby prodloužilo.

Avšak zkušenosti nabyté během roku 1922 přesvědčily, že ani tato prodloužení lhůty nevyhověla úplně skutečným poměrům a potřebám nejširších kruhů válečných poškozenců a v prvé řadě zase právě oněm jejich kategoriím, které nemohou zůstati navždy vyloučeny ze státní péče. V roce 1922 docházely ministerstvu sociální péče a úřadům podřízeným žádosti vdav, sirotků, předků i invalidů, kteří žádali o přiznání důchodu, omlouvajíce své zmeškání zejména neznalostí zákona, jímž lhůta k přihláškám byla prodloužena. Šlo tu vesměs, jak podrobným šetřením bylo zjištěno, o případy nezaviněného zmeškání, docházely přihlášky válečných poškozenců z Podkarpatské Rusi, ze Slovenska, z ciziny, i z Čech i z Moravy a Slezska, v nichž ne neprávem bylo poukazováno na odlehlost bydliště od středisek státní správy a veřejného života vůbec, kam známost zákonů a nařízení ani k obecním úřadům nepronikla, docházely přihlášky osob neznalých ani čteni ani psaní, přihlášky osob, u nichž sama stáří nezaviněné zmeškání lhůty dostatečně odůvodňovalo, přihlášky invalidů zcela neschopných jakékoliv práce a konečně velmi časté přihlášky sirotků, za něž ani matka, ani poručník včas přihlášku neučinili. Tyto případy nezaviněného zmeškání lze omluviti tím spíše, že zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 310 Sb. z. a n., jímž lhůta byla až do konce roku 1921 prodloužena, byl vyhlášen ve Sbírce zákonů a nařízení 6. září 1921 a ponechával tudíž pouze necelé 4 měsíce možnost válečným poškozencům, aby přihlášky své podali.

Osnova prodlužuje přihlašovací lhůtu všeobecně pouze pro pozůstalé po padlých nebo zemřelých vojínech, mužích povolaných k válečným úkonům a vojínech, případně civilních zajatcích a rukojmích, kteří zemřeli v zajetí (následkem útrap zajetí) nebo stali se v důsledku okolností těch nezvěstnými. Naproti tomu možno jen ve výjimečných případech dohodou ministerstva sociální péče s ministerstvem financí povoliti dodatečnou přihlášku pozůstalým po válečných invalidech, jakož i oněm mužům, jichž výdělečná způsobilost byla zraněním utrpěným, případně chorobou získanou neb zhoršenou výkonem (při výkonu) činné služby vojenské za války světové snížena alespoň o 50% a kde je prokázáno, že poškozeni vznikla ve spojitosti s konáním vojenské služby.

Důvodem k tomuto rozlišení jest, že pozůstalým po padlých neb zemřelých vojínech, případně osobách v ohledu tom jim na roveň postavených byl by býval, kdyby se byli ve lhůtě zákonem stanovené přihlásili, nárok na důchod - ovšem za zákonných podmínek - přiznán, jde tudíž o prominutí nedostatku formálního. U mužů, kteří se jako váleční invalidé hlásí, není možno všeobecně předpokládati, že a své invaliditě nevěděli, neboť buď jde o osoby, které již jako invalidé byly z vojenského svazku propuštěny, nebo o muže, kteří byli propuštěni z vojenského svazku jako neinvalidé, na ty však pamatoval již zákon ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., v § 29., odst. 1., ve spojení s vládním nařízením ze dne 4. května 1920, č. 346 Sb. z. a n., když stanovil pro přihlášky takových bývalých vojínů lhůtu tří let od vyhlášení zákona, tj. do 15. března 1923, a protože jest důvod k obavě, aby spojitost mezi snížením výdělečné způsobilosti a výkonem vojenské služby (válečnými úkony, zajetím) nebyla uměle zkonstruována.

Pokud jde o pozůstalé po válečných invalidech, nebyla lhůta přihlášková všeobecně prodlužována jednak proto, že jde o poměrně velmi nepatrný počet případů, jednak, že pozůstalí ti měli nebo mohli míti vědomost o svém nároku, když osoba, od které nárok svůj na důchod odvozují, důchodu invalidního již požívala.

Účelem navrhovaného zákona jest tedy poskytnouti válečným poškozencům příležitost, aby svůj nárok na důchod, který by jinak nezaviněně ztratili, mohli uplatniti. Tím bude se stany státní správy vytvořen předpoklad, aby účelu požitkového zákona, jenž má aspoň zmírniti následky světové války, mohlo býti plavou měrou dosaženo.

K § 1.

Stanovením nové lhůty až do konce roku 1923 dociluje naše zákonodárství o požitcích válečných poškozenců - nehledí-li se k roku 1922, v němž vůbec nebylo možno nárok na důchod uplatňovati - úhrnné asi 2leté lhůty přihláškové a dosahuje tím teprve únavně cizího zákonodárství, jež má lhůty 2 i 3leté (na př. v Německu lhůta 2letá s četnými výjimkami ve prospěch válečných poškozenců). Proto ustanovení odst. 2., § 1, připouští, aby také ty osoby, které byly vzhledem k podmínkám zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 310 Sb. z. a n., se svým nárokem zamihnuty, znovu svůj nárok uplatnily.

Ustanovení odst. 3. má za účel, aby ti váleční poškozenci, kteří se dosud přihlásili, nebyli nuceni činiti přihlášku znova a státní správa na druhé straně nebyla nucena bezdůvodně o dvojích přihláškách rozhodovati.

K § 2.

Ustanovení § 2. dává ministerstvu sociální péče možnost, aby v dohodě s ministerstvem financí povolilo dodatečnou přihlášku i oněm válečným poškozencům, na které nevztahuje se § 1., kde však z ohledu lidskosti jest bráti na přihlašujícího zvláštní zřetel.

K § 3.

Osobám, které uplatní svůj nárok na důchod během roku 1923 nebo které jej uplatnily až po 31. prosinci 1921, nebudou vypláceny zálohou na důchod vyživovací příspěvky, státní příplatky a vojenské zaopatřovací požitky. Účelem tohoto ustanovení jest, jednak, aby tyto osoby, které zpravidla požívaly těchto požitků až do 16: března 1921 po případě i déle, nepřebraly na nich více, nežli bude činiti jejich budoucí důchod, jednak aby mohly orgány vyplácející zmíněné požitky tuto svou činnost, kterou jsou nemálo zatěžovány, již konečně jednou likvidovati. Ustanovení toto je i na prospěch válečných poškozenců potud, že súčtování vyplacených zmíněných náhradních požitků zatěžuje vel-mi úřady vyměřující a poukazující důchod válečných poškozenců, čímž se přiznávání důchodu v neprospěch válečných poškozenců protahuje. Ostatně nelze také přehlížeti, že právě při přihláškách podaných mimo původní lhůtu budou se jistě případy neoprávněného pobíraní zmíněných náhradních požitků častěji vyskytovati.

Toto opatření ovšem netýká se těch případů, kde přihláška byla podána ve lhůtě stanovené zákonem ze dne 12. srpna 1921, č. 310 Sb. z. a n., kde však o ní dosud snad rozhodnuto nebylo. V těchto případech budou totiž vypláceny zmíněné náhradní požitky dle předpisů 3. cit. zákona až do vydání výměru přiznávacího neb zamítavého o nároku na důchod osoby, jež přihlášku podala.

Odst. 2., § 3. má zameziti, aby osoby, které neuplatnily nároku svého na důchod válečných poškozenců ve lhůtě zákonem stanovené a kterým prominuto bylo vrácení vyživovacích příspěvků a vojenských zaopatřovacích požitků, nebo u kterých odepsány byly částky vyplacené na státním příplatku dle zákona ze dne 28. března 1918, č. 119 ř. z., jež vypláceny byly ve smyslu 40., odst. 2., zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., nebyly postaveny lépe než ony osoby, které nárok uplatnily včas a jimž zmíněné zálohou poskytované požitky súčtovány byly na důchod válečných poškozenců.

Provedení navrhovaného zákona vyžádá si pravděpodobně nákladu 25,200.000 Kč neboť přichází v úvahu:

Náklad, jehož bude vyžadovati provádění tohoto zákona, bude uhrazen dodatečným úvěrem, který si vyžádá vláda k provádění novely k požitkovému zákonu, ježto prostředky, vyhrazené na položkách 1, 2, 6 a 7 § 2, tit. 4, kap. XXI. a XXI. A státního rozpočtu pro rok 1923, na provedení novely, jak patrno z vysvětlivek k rozpočtu, nestačí. V návrhu rozpočtu pro rok 1924 bylo již na zvýšený náklad pamatováno.

Ve směru formálním se navrhuje, aby osnova tato byla Národním shromážděním projednána a schválena ve zkráceném jednání podle § 55. obou jednacích řádů; zároveň se projevuje přání, aby byla přikázána jak v poslanecké sněmovně, tak v senátě sociálně-politickému a pak rozpočtovému výboru se žádostí, aby podaly zprávu v době co možná nejkratší.

K odůvodnění navrhovaného zkráceného jednání se uvádí, že do ministerstva sociální péče docházejí stále četné žádosti z řad válečných poškozenců žádajících o rychlou úpravu této otázky. Má-li stanovení nové lhůty k přihláškám dosáhnouti svého zmíněného účele, jest třeba, aby vyhlášení zákona, jenž otázku tuto upravuje, se stalo v době nejbližší.

V Praze dne 24. května 1923.

Předseda vlády:

Ant. Švehla, v. r.