Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4156.

Návrh

poslance Modráčka a soudruhů

o přídělu velkého majetku pozemkového státem zabraného k účelům starobního a invalidního potištění.

Zákon

ze dne...............,

jímž se přiděluje velký majetek pozemkový státem zabraný k účelům starobního a invalidního pojištění.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Veškerý velký majetek pozemkový státem zabraný dle zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., pokud nebyl do působnosti tohoto zákona pravoplatně přidělen do vlastnictví přídělců dle zákona ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n. (zákona přídělového), vyhrazuje se k účelům starobního a invalidního pojištění dělníků, živnostníků, rolníků, soukromých zřízenců a úředníků.

Státnímu pozemkovému úřadu se ukládá, aby majetek ten podle zákonů o pozemkové reformě převzal a k účelům těm jako účelům všeobecně prospěšným po rozumu § 1 zákona přídělového přidělil (§ 2).

§ 2.

Majetek jmenovaný v § 1, odst. 1. přiděliž státní pozemkový úřad do vlastnictví ústavů, jež byly nebo budou příslušnými zákony zřízeny pro starobní a invalidní pojištění. Stanoví-li zákon pro pojištění to ústav jediný, budiž přidělen převzatý majetek do jeho vlastnictví, jinak budiž rozdělen mezi jednotlivé ústavy poměrně dle počtu jejich pojištěnců.

§ 3.

Příděl dle § 2 staniž se bez úplaty.

§ 4.

Přidělená půda může býti zcizena toliko dle zvláštního zákona. Na přidělenou půdu lze vésti exekuci jedině vnucenou správou.

§ 5.

Přidělený majetek sloužiž k tomu, aby o jeho hodnotu opřeny byly starobní a invalidní renty pojištěnců a tak chráněny byly proti následkům plynoucím z kolísání měn.

§ 6.

Ústav (ústavy) jmenovaný v § 2 může přidělený majetek pronajímati, šetře předpisů zákona přídělového (o přídělu zabrané a převzaté půdy).

§ 7.

Veškerá právní jednání potřebná k převodu majetku, na nějž se tento zákon vztahuje, jsou osvobozena ode všech poplatků státních a veškerých dávek ostatních veřejných svazků. Listiny k témuž účelu vyhotovené jsou osvobozeny od veškerých kolků a poplatků.

Příděl do vlastnictví jako bezplatný převod majetkový padle zákona poplatkového jest osvobozen od poplatku převodního.

§ 8.

Podrobné předpisy k provedení tohoto zákona, zejména také o správě a hospodaření na majetku přiděleném ústavu (ústavům) pojišťovacímu vydá vláda nařízením. Náklady spojené s prováděním tohoto zákona budou uhraženy ze státních příspěvků k starobnímu a invalidnímu pojištění.

§ 9.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provésti jej ukládá se všem členům vlády.

Odůvodnění.

Chystanou předlohou o sociálním pojištění, která bude prvou částí projektovaného všeobecného pojištění starobního a invalidního, dospíváme konečně k praktickému řešení největší z aktuelních otázek sociálních, k otázce zajištění existence zestárlých a invalidních pracovníků a jejich pozůstalých. Z předběžných informací lze souditi, že předloha bude dílem důkladným a svědomitým. Přes to nebude vyhovovati úplně svému velikému sociálnímu účelu, ježto nebude v ní postaráno o řádné zajištění starobních a invalidních rent.

Jak známo, má býti projektované starobní a invalidní pojištění založeno na obvyklém pojišťovacím systému, t. j. na hromadění příspěvků pojištěnců a jejich zaměstnavatelů v peněžní kapitál, který bude zdrojem příštích rent. Systém ten má tu vadu, že nepřihlíží k vrtkavosti měny a béře danou hodnotu za trvalou; nepočítá s tím, že nastřádané pojišťovací kapitály mohou se jednoho dne poklesem valuty proměniti v hromadu bezcenného papíru a mnoholeté materielní oběti pojištěnců býti vyplýtvány nadarmo.

V průběhu posledních 120 let opalovalo se u nás znehodnocení měny několikráte. Ponejprv na sklonku válek napoleonských. Tehdy vyměňovaly se starší papírové peníze za pětinu jejich nominální hodnoty t. zv. šajny. Za čas poklesla též hodnota ťšajnůŤ, takže byly později směnovány za bankovky v poměru 250:100. V letech padesátých a šedesátých prodělala papírová zlatka několikráte silnější znehodnocení a zotavila se úplně teprve v letech devadesátých.

Neobyčejnými úpadky postiženy byly měny po světové válce. U nás pohybuje se koruna po velikých kolisích v poválečných letech asi na 16 % své předválečné hodnoty (smíme-li ji měřiti na švýcarském franku jako normální měně). Rakouská koruna klesla však na 1/13.000 a německá marka na 1/7000 své předválečné hodnoty. V důsledku tohoto ohromného znehodnocení klesly v obou poslednějších státech všecky předválečné pense a renty na nulu. Výtečně vybudované starobní a invalidní pojištění dělnictva v Německu se úplně zhroutilo, takže bylo tam uvažováno o tom, má-li se ještě systém pojišťovací držeti nebo má-li býti nahražen pouhým opatřením ve stáří a v pracovní neschopnosti na způsob chudinského podporování.

Říšský sněm se sice rozhodl pro zachování pojišťovacího systému, byl však nucen valnou část nákladu převaliti jednak na stát, jednak na obce, zbytek pak dáti hraditi na účet pojištěnců zvýšenými prémiemi (t. zv. Umlageverfahren). Tím zatíženy byly stát, obce i pojištěnci nesmírně. Ježto příspěvky pojištěnců plynou z valné části na úhradu běžných rent, jsou v té míře ztraceny pro kapitál, jenž má zajišťovati budoucí renty. Přes tyto tíživé zákonodárné výpomoci byl výsledek neuspokojivý, jak přiznal říšský ministr práce dr. Brauns v Parvusově revui ťDer WiederaufbauŤ (8. června 1922), kde pojednal o krisi německého sociálního pojištění následkem poklesu německé marky. (ťPojišťovací ústavy a veřejné svazky přepínají své síly a prostředky, aniž jsou s to dostatečně uspokojiti potřebuŤ). Dalším poklesem německé valuty kritický stav německého starobního a invalidního pojištění se ještě podstatně zhoršil, takže žije dnes z tisku papírových marek jako celé finanční hospodářství Německa.

Bylo by naivností, kdybychom se domnívali, že naše pozvolna se zotavující valuta bude v budoucnu ušetřena všech otřesů. Jako stát středoevropský budeme ještě dlouho trpěti neurovnanými poměry ve východní a střední Evropě. Nejedna mezinárodní krise strhne nás v budoucnu do svého víru nebo zasáhne nás svými nepříznivými vlivy, jež mohou sraziti naši valutu na nejnižší stupeň. Z opatrnosti musíme počítati s nestálou valutou, ba i s nejhorším případem, s jejím úplným znehodnocením. Z příčiny té bude chystané starobní a invalidní pojištění, jež má se opírati výhradně o peněžní základnu, stavěno na písku. Bude to pojištění papírové, na něž se nikdo nemůže do budoucna spoléhati. Stát může sice několika stům tisíců státních zaměstnanců zaručiti náhradu, poklesne-li úpadkem valuty jejich pense, ale nemůže to zaručiti pěti milionům pojištěnců dělnických, rolnických, živnostenských atd. Náklad byl by tak ohromný, že stát by jej nesnesl, leč by vzal útočiště k tisku státovek s jeho nejvýš neblahými důsledky.

Má-li se starobní a invalidní pojištění státi skutečným zajištěním pracujícího lidu ve stáří a v invaliditě, dlužno opříti je o jiný základ nežli je nejistý kurs měny, o základ takový, který za všech okolností podrží svou hodnotu a svůj poměrný výnos. Náš stát má vzácnou příležitost k vyřešení této svízelné otázky. Má miliony hektarů zabrané půdy, kterouž lze přímo ideálně zaručiti starobní a invalidní renty příštího národního pojištění. Půda představuje nejspolehlivější národohospodářskou hodnotu. Máme-li na zřeteli delší období, stoupá její hodnota pravidelně. V důvodové zprávě výboru pro pozemkovou reformu k náhradovému zákonu uvedena je řada příkladů, za jakou cenu nabývány byly velké statky v druhé polovici stol. 19. a v prvních letech stol. 20. Z nich se poučujeme, že obvyklé ceny velkého pozemkového majetku za 1 ha zemědělské půdy pohybovaly se před třicíti lety mezi 200 až 600 K podle bonity, nezřídka však byly mnohem nižší; tak na př. velkostatek Bučice se Ždánicemi na Moravě byl získán postupně rodinou lichtensteinskou do roku 1864 za 36 K 1 ha. Srovnáme-li s těmito cenami ceny půdy, prodávané ve velkých komplexech nedlouho před světovou válkou, poznáme, že ceny předválečné byly značně vyšší, zejména proti cenám před padesáti a více lety, stouply v jednotlivých případech několikanásobně.

Vzhledem k tomu, že nynější (parcelační) způsob pozemkové reformy naráží čím dále na větší obtíže a že stává se pro ty, pro něž záborový a přídělový zákon zabranou půdu v přední řadě určil, skoro ilusorní pro nedostatečné jejich finanční prostředky, byl by příděl zabrané půdy k účelům starobního a invalidního pojištění nejsnazším a nejdokonalejším provedením pozemkové reformy. Věnováním okrouhle 3 milionů ha zemědělské a lesní půdy tomuto účelu bylo by starobní a invalidní pojištění postaveno jednou pro vždy na pevnou půdu a chráněno aspoň ve svých základech proti kolísání měny v budoucnu. Tím přišel by tento způsob provedení pozemkové reformy k dobru i všeho drobného lidu zemědělského.

Námitka, že půda nese nižší úrok než peněžní kapitál, nepadá v tomto případě na váhu. Předně proto ne, že zabraný pozemkový majetek připadl by starobnímu a invalidnímu pojištění zdarma, za druhé, že vyvlastněním za ceny skoro předválečné dostaly by pojišťovací ústavy ve věnované půdě za nynějšího kursu naší koruny hodnotu několikanásobnou, která by zajišťovala zúrokování velmi vysoké. Počítáme-li, že by přejímací cena okrouhle 3 milionů ha zabraného pozemkového majetku s příslušenstvím činila asi 8 miliard Kč, nebudeme zajisté upřílišovati, jestliže odhadneme jeho nynější cenu v trojnásobné výši, takže by pojišťovací ústavy dostaly tímto způsobem do vínku vlastně majetek ve výši 24 miliard, který by nesl ročně aspoň 700 milionů Kč.

I když nestačí tento obnos k úhradě všech nákladů pojišťovacích, až pojištění bude úplně v chodu, (což bude teprve asi a 40 let), a bude nutno jej doplňovati z výnosů nahromaděných kapitálů pojištěnci, znamenalo by nicméně uskutečnění našeho návrhu veliké ulehčení pro stát i pojištěnce a zabezpečení aspoň minima splatných rent proti znehodnocení. Na druhé straně možno se nadíti, že vzestupem hodnoty půdy v budoucnu uhradí jednou samojediný výnos přiděleného pozemkového majetku celé starobní a invalidní pojištění všeho pracujícího lidu republiky.

Proti našemu návrhu nedají se uvésti žádné věcné námitky. Nejen vyhovuje ideálně svému účelu, ale je i technicky snadno proveditelný. Námitky mohly by se proti němu činiti jen z důvodů politických či správněji z důvodů stranických. Ty hrají pohříchu u nás úlohu velikou. Ale politika a stranictví mělo by jíti stranou před reformou tak dalekosáhlého národního významu, jakou je náš návrh, jenž znamenal by největší a nejzáslužnější sociální reformu všech věků.

V Praze dne 14. května 1923.

Modráček,

Svetlik, Koutný, Teka, Kunst, Blažek, Malá, Burian, Tausik, Kučera, Haken, dr. Šmeral, Darula, Krejčí, Nagy, dr. Chorvát, Mikulíček, Merta, Kreibich, Bubník, Houser, Warmbrunn, Toužil, Skalák.