Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

§ 53.

(1) Vdova, jíž byla výplata důchodu zastavena proto, že se znovu provdala (§ 52, odst. 1., bod b), může si vyhraditi právo na dosavadní důchod vdovský pro ten případ, že by znovu ovdověla, nebo může, zříkajíc se této výhody, přijmouti odbytné.

(2) V prvním případě nabude zase nároku na bývalý důchod tehdy, když druhý manžel zemřel, anebo když druhé manželství bylo pravoplatně zrušeno nebo prohlášeno za neplatné.

(3) Když však vdova má, z druhého manželství nárok na důchod vdovský z pokladny státní nebo z jiných prostředků veřejných, přísluší jí pouze jeden důchod, a to v částce vyšší.

(4) Výplata důchodu vdovského počne se v těchto případech 1. dnem toho měsíce, který následuje po dni úmrtí, nebo po dni, kterým se počíná právní působnost soudního rozhodnutí.

(5) Odbytné může býti vyžádáno do tří let počínajíc dnem provdání a rovná se, jsou-li v den provdání nezaopatřené děti, požívající příspěvku na vychování, jednomu a půlročnímu, není-li těchto dětí, tříletému důchodu vdovskému.

§ 54.

(1) Za okolností hodných zvláštního zření může ministr vnitra v dohodě s ministrem financí povoliti zaopatřovací požitek zcela nebo z části vdově, která nemá nároku na důchod vdovský, poněvadž nebyly splněny podmínky stanovené v § 44, odst. 2.

(2) Nevinné vdově po osobě, která pozbyla nároku na požitky podle §§ 14, 18 a 19, odst. 1., bodu f), pokud by této vdově náležel v době, kdy nález nabyl pravoplatnosti, nárok na vdovský důchod, může ministr vnitra v dohodě s ministrem financí v případech hodných zvláštního zřeni, přiznati příspěvek na výživu, nejvýše však ve výměře jejího normálního vdovského důchodu ode dne úmrtí manželova.

(3) Ministr vnitra může kdykoliv prozkoumati předpoklady pro mimořádné přiznáni příspěvku na výživu a podle výsledku výplatu těchto požitků přechodně neb trvale zastaviti.

B. Příspěvek na vychování a sirotčí důchod.

§ 55.

(1) Manželským nebo pozdějším sňatkem legitimovaným nemanželským a adoptovaným dětem po gážistech, spadajících pod ustanovení §§ 44 a 46, jakož i schovancům náleží příspěvek na vychování ve výši 1/5 vdovského důchodu (§§ 45-47) pro každé z nich.

(2) Předpokladem práv jest:

a) u dětí adoptovaných a u schovanců, že se adopce nebo přijetí stalo ještě v činné službě gážisty, že on dítě úplně vydržoval až do své smrti, že dítě jest a zůstává nemajetno,

b) u dětí nemanželských, že jsou a zůstávají nemajetny a že žily s gážistou až do jeho smrti v jeho domácnosti nebo byly ještě za činné služby jeho zplozeny a otcovství bylo soudně zjištěno, nebo mimosoudně uznáno.

§ 56.

Příspěvek na vychování pro jedno dítě nesmí přesahovati ročně 1200 Kč a úhrn příspěvku na vychování pro všechny děti nesmí převyšovati důchod vdovský (§§ 45-47).

§ 57.

(1) Dětem úplně osiřelým neb jim na roveň postaveným - pokud nepozbyly pro svoji osobu nároku na zaopatřovací požitky patří sirotčí důchod v celkové částce 1/2 důchodu vdovského (§§ 45-47), nejvýše však pro jedno dítě 2000 Kč.

(2) Jestliže by však úhrn normálních příspěvků na vychování, který by dle § 55 býval náležel matce (maceše), převyšoval důchod sirotčí, budiž tato převyšující částka poukázána jako přídavek k důchodu sirotčímu podle hlav, a to tím způsobem, že kdykoliv některé dítě pozbude práva na důchod, srážejí se příspěvky na vychování, které na toto dítě připadají a to tak dlouho, až ona převyšující částka je úplně vyčerpána a zbude toliko úplný sirotčí důchod.

(3) Důchod sirotčí i s přídavky nesmí býti větší nežli důchod vdovský podle §§ 45-47.

§ 58.

(1) Na děti jmenované v § 55, odst: 2., bodech a) a b) se ustanovení § 57 nevztahuje. Jsou-li tu vedle těchto dětí také děti manželské, mající právo na důchod sirotčí, nesmějí příspěvky na výchovu oněch s důchodem sirotčím a přídavky těchto přesahovati hranici uvedenou v posledním odstavci § 57.

(2) V případech § 54 mohou se povoliti příspěvky na vychování a důchod sirotčí i dětem.

(3) Mají-li nebo získají-li děti v § 55, odst. 2., bodech a) a b) jmenované ještě jiný nárok na příspěvek na vychování, nebo sirotčí pensi z pokladny státní nebo z jiných prostředků veřejných, započte se tento požitek do příspěvku na vychování, jenž dítěti náleží podle tohoto zákona.

§ 59.

Běžné normální zaopatřovací požitky vdovy a dětí po gážistovi, který zemřel ve výslužbě, nesmějí dohromady převyšovati normální výslužné zemřelého.

§ 60.

(1) Příspěvek na vychování (důchod sirotčí) nepřísluší sirotku (chovanci) po gážistovi, jenž pozbyl nároku na výslužné podle ustanovení §§ 14, 18 a 19, odst. 1., bodů d), e) a f).

(2) Nároku nemá též sirotek (schovanec), jenž byl za života svého otce odsouzen pravoplatně pro zločin a nepominuly-li ještě v den úmrtí otcova následky trestu.

§ 61.

(1) Příspěvek na vychování (důchod sirotčí, přídavek k tomuto důchodu) platí se předem v měsíčních nedělitelných částkách, počínajíc prvním dnem měsíce, který následuje po dni úmrtí gážisty nebo vdovy.

(2) Pro pohrobky počíná se nárok na tyto požitky dnem narození.

§ 62.

(1) Nárok na příspěvek na vychovaní (důchod sirotčí, přídavek k tomuto důchodu) pomíjí obdobně podle ustanovení § 52 (vyjímajíc ustanovení odst. 1., bodu f), a dále

a) pro dcery dovršením 24. roku,

b) pro syny dovršením 21. roku; navštěvují-li však učiliště s náležitým prospěchem, nejdéle dovršením 24. roku,

c) když sirotek (schovanec) byl jinak zaopatřen.

(2) Nevinným sirotkům po osobě, která pozbyla nároku na požitky podle §§ 14, 18 a 19, odst. 1., bodu f), pokud by těmto sirotkům náležel v době, kdy nález nabyl pravoplatnosti, nárok na příspěvek na vychování (důchod sirotčí), může ministr vnitra v dohodě s ministrem financí v případech hodných zvláštního zřetele, přiznati příspěvek na výživu, nejvýše však ve výměře jejich normálních příspěvků na vychování (důchodů sirotčích) ode dne úmrtí míněné osoby.

(3) Ministr vnitra může kdykoliv prozkoumati předpoklady pro mimořádné přiznání příspěvku na výživu a podle výsledku výplatu tohoto požitku přechodně neb trvale zastaviti.

§ 63.

Kdy pokládati jest sirotka (schovance) za zaopatřena, posuzuje se podle pravidel, platných pro civilní státní zaměstnance.

§ 64.

Po době, uvedené v § 62 odst. 1. bodu a) a b), může ministr vnitra v dohodě s ministrem financí povoliti příspěvek na vychování (důchod sirotčí, přídavek k tomuto důchodu) zcela nebo z části všem dětem (schovacům) zmíněným v § 55, jsou-li nemajetny a jsou-li pro těžkou tělesnou neb duševní chorobu úplně neschopny samostatně si opatřiti výživu, nebo pokud jde o nemajetné syny, studující na vysokých školách, nemohli-li pro účast na světové válce studií ukončiti a studují-li s dobrým prospěchem, na dobu pro ukončení stadií nezbytně potřebnou.

§ 65.

(1) Jsou-li děti v zaopatření vdovy, patří příspěvek na vychování vdově, jinak zákonným zástupcům dětí, po případě zletilým dětem samostatně.

(2) Vdově, která výchovu sirotků (chovanců) jí svěřených zanedbává, může četnická správa výplatu příspěvků na vychování zastaviti. Příslušné částky požitků poukazují: se v tomto případě soudně ustanovenému poručníku.

C. Zvýšení zaopatřovacích požitků za dobu válečnou.

§ 66.

Pozůstalým po gážistech zařaděných v hodnostních třídách, kteří za války byli povoláni na místa, pro která je podle organisace předepsána vyšší hodnost nežli jejich a kteří při vykonávání této služby padli před nepřítelem nebo zemřeli následkem poruch (poškození) zdraví, jež utrpěli v polní službě, vyměří se zaopatřovací požitky v té výši, která by jim příslušela, kdyby manžel (otec) byl dostával požitky nejnižšího platového stupně hodnostní třídy nejblíže vyšší, ovšem nedosáhl-li časovým postupem vyššího platového stupně téže, nebo vyšší hodnostní třídy.

§ 67.

Pozůstalým po gážistech, kteří padli před nepřítelem nebo zemřeli následkem poruchy (poškození) zdraví, utrpěné službou v poli a byli by do 6 měsíců, počínajíc ode dne úmrtí, postoupili do požitků vyšší hodnostní třídy po případě do vyššího platového stupně, budou přiznány zaopatřovací požitky podle nejnižšího platového stupně nejblíže vyšší hodnostní třídy, po případě nejblíže vyššího: stupně jejich hodnostní třídy, ovšem, nedosáhli-li v prvním případě časovým postupem vyššího platového stupně téže, nebo vyšší hodnostní třídy.

§ 68.

Pozůstalým po gážistech, kteří padli před nepřítelem nebo zemřeli do tří let po skončení demobilisace následkem poruchy (poškození) zdraví, již utrpěli službou v poli, se zaopatřovací požitky podle §§ 45, 46, 47, 55 a 57 zvýší o 50%.

(2) Toto zvýšení nesmí převyšovati

a) u vdovy částky.....2000 Kč

b) u sirotků bez otce a schovanců částky.....400 Kč

c) u sirotků úplně osiřelých (jim na roveň postavených) částky.....600 Kč

ročně.

D. Pozůstalí po četnických osobách legionářích.

§ 69.

(1) Nároky pozůstalých po zemřelých (padlých) četnických osobách - legionářích jsou nezávislé na československém státním občanství.

(2) Nezbytnou podmínkou jest však, že zemřelý (padlý) byl v den úmrtí příslušníkem československých legií.

ODDÍL III.

RŮZNÁ USTANOVENÍ.

Úmrtné.

§ 70.

(1) Pozůstalým po osobách četnictva, které zemřely v činné službě, po případě na dovolené s čekaným či bez požitků nebo ve výslužbě, nebo které požívaly četnických odpočivných požitkův, i když četnické hodnosti pozbyly, přísluší mimo nárok na zaopatřovací požitky - mají-li jej - úmrtné, a to:

a) pro pozůstalé po zemřelých v činné službě nebo na dovolené bez požitků ve výši tříměsíční pensijní základny,

b) pro pozůstalé po zemřelých na dovolené s čekaným e výši tříměsíčního vyplaceného čekaného,

c) pro pozůstalé po zemřelých v trvalé nebo dočasné výslužbě ve výši tříměsíčního vyplaceného výslužného (invalidního služného).

(2) Nárok na úmrtné má nejprve vdova. Tato pozbývá nároku, nežila-li se zemřelým ve společné domácnosti, ledaže tak činila se svolením manželovým nebo též jeho vinou, nebo ze zdravotních důvodů.

(3) Není-li vdovy, náleží úmrtné nerozdílnou rukou manželským (legitimovaným) potomkům, kteří byli v opatrování zemřelého; není-li těch, manželským (legitimovaným) potomkům, kteří obstarali pohřeb stavu přiměřený na vlastní útraty nebo - bylo-li o pohřeb jinak postaráno - ošetřovali zemřelého před jeho úmrtím.

(4) Ustanovení 3. odstavce platí obdobně při úmrtí svobodných (ovdovělých, rozvedených) bezdětných četnických osob ve prospěch zákonitých dědiců.

(5) Jinak může býti úmrtné nebo jeho část přiznáno osobám, které prokáží, že zemřelému vystrojily na vlastní útraty pohřeb nebo jej před smrtí ošetřovaly.

(6) Úmrtné může býti zabaveno jen do třetiny a to pouze na útraty pohřební, jinak je nezabavitelné.

(7) Pozůstalým po četnických osobách, které dostávaly příplatky k výslužnému podle § 17, odst. 2., přizná a vyměří se úmrtné ve výši tříměsíčního rozdílu mezi četnickým výslužným a výslužným z jiné než četnické služby. Případný nárok na úmrtné, který vyplývá z této jiné služby, zůstává zachován.

(3) Úmrtné zatěžuje vždy ten rozvrh, který zatěžovaly po případě měly by zatěžovati odpočivné požitky zemřelého.

Choromyslní.

§ 71.

(7) Choromyslné četnické gážisty, požívající služného, čekaného neb odpočivných požitků - vyjímajíc osoby, které četnické hodnosti pozbyly - umístí četnická správa v civilním léčebném ústavu pro choromyslné, když četnický, vojenský neb civilní úřední lékař to vysvědčením uzná za nutné a příslušníci se o nemocného nestarají.

(2) Gážisté v hodnostních třídách budou umístěni ve druhé, gážisté bez hodnostních tříd ve třetí všeobecné třídě léčebného ústavu.

(3) Za šaty, prádlo a drobné potřeby obdrží ústav předepsanou částku podle toho, ve které třídě je choromyslný umístěn.

(4) Požitky choromyslného gážisty vyplácejí se dále jeho soudně ustanovenému opatrovníkovi.

(5) Vydání za umístění a ošetřování choromyslného gážisty v ústavu nutno hraditi nejen z těchto požitků, nýbrž i z ostatních příjmů choromyslného, tedy i z úroků soukromého jmění atd. Tato vydání mají přednost před jinými pohledávkami.

(6) Nedostačují-li výše zmíněné prostředky ošetřovaného, hradí zbytek státní správa a to za gážisty aktivní nebo na dovolené s čekaným z četnického rozvrhu, jinak z rozvrhu civilních (vojenských) pensí.

(7) Zemřel-li choromyslný, může býti použito jeho soukromého jmění na úhradu těchto vydání, když tím nebude ohrožena výživa pozůstalých. Pohledávka státu může býti zajištěna již za živobytí choromyslného.

(8) Byl-li nemocný z ústavu propuštěn před koncem měsíce, použije se na zapravení vydání pouze příslušné částky požitků, zbytek vyplatí se poživateli (opatrovníkovi).

Nezvěstní.

§ 72.

(1) Příslušníci osob nezvěstných za války mají stejné právo na zaopatřovací požitky, jako pozůstalí po osobách padlých před nepřítelem, příslušníci osob jinak nezvěstných mají nárok jako pozůstalí po osobách zemřelých.

(2) Zaopatřovací požitky se přiznají příslušníkům osob nezvěstných podle tohoto zákona, počínajíc 1. dnem toho měsíce, který následuje po dni nezvěstnosti, a to tak dlouho, až se nezvěstný zase objeví nebo bude prohlášen za mrtvého, ovšem pokud nárok na tyto požitky ještě trvá.

(3) Z těchto požitků srazí se částky, jež nezvěstný na vrub svého platu dával tomu kterému příslušníku vypláceti zálohou, pokud v těchto výplatách bylo pokračováno po dni nezvěstnosti, jakož i zálohy neb podpory (včetně případných přeplatků), jež státní správa těmto osobám na očekávané zaopatřovací požitky k výplatě poukázala.

Zabavení a postoupení požitků.

§ 73.

(1) Pro zabavení a postoupení odpočivných a zaopatřovacích požitků platí stejné předpisy jako pro civilní státní zaměstnance, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Postup nebo jakékoliv právní jednání, příčící se těmto ustanovením, nemá právního účinku.

Služby postavené na roveň civilní státní službě.

§ 74.

Civilní státní službě jsou podle tohoto zákona na roveň postaveny veškeré civilní služby za stálý plat od státu, země, župy, okresu, obce nebo jejich podniků, jakož i veřejných fondů a drah veřejné dopravě sloužících, je-li s těmito službami normálně spojeno právo na zaopatření.

Ustanovení přechodná.

§ 75.

(1) Doba činné služby ztrávená do 28. října 1918 ve vojště dohodových spojenců za světové války nebo v rakousko-uherské (rakouské neb uherské) armádě, dále ve službách dvorních, dále doba služby u úřadů likvidačních ve Vídni až do 31. ledna 1920 započítá se při výměře výslužného stejně jako doba služby v československém vojště podle § 26 zákona ze dne 17. února 1922, čís. 76 Sb. z. a n., o vojenských požitcích zaopatřovacích. Které úřady jest míti za úřady likvidační podle tohoto zákona, určí zvláštní nařízení.

(2) Služební doba, ztrávená do 28. října 1918 ve službách zmíněných v §§ 12, 13, 63, 64, 65 a 110 zákona ze dne 27. prosince 1875, čís. 158 ř. z., pokud se týče §§ 12, 13, 63, 64, 65 a 110 uherského zák. čl. LI:1875 započítá se při výměře výslužného dosavadním způsobem.

(3) Doba od 1. října 1908 do 30. dubna 1909, jakož i válečná léta 1914-1918 započítají se při výměře výslužného podle dosavad platných předpisů (§§ 10 a 11 zákona ze dne 27. prosince 1875, čís. 158 ř. z., pokud se týče §§ 10 a 11 uherského zák. čl. LI:1875 a císařského nařízení ze dne 13. dubna 1909 a 9. června 1915, čís. 361 ř. z. a nařízení bývalého ministerstva zemské obrany ze dne 10. prosince 1915, čís. 362 ř. z., pokud se týče § 6 uher. zák. čl. XIII:1915 a nařízení býv. uher. ministerstva, čís. 4401 M. E. z r. 1915).

(4) Válečný rok 1919 započítá se při výměře výslužného podle směrnic, které ustanoví vláda.

(5) Doba zproštění služby (příkaznosti) se nečítá.

§ 76.

(1) Pro nároky na odpočivné požitky gážistů bývalého rakouského a uherského četnictva, jimž byly jako takovým přiznány odpočivné požitky bývalým státem rakouským nebo uherským, jakož i nároky na odpočivné požitky a odbytné rakouských nebo uherských četnických gážistů z povolání, nepřevzatých do činné služby v čs. četnictvu, platí obdobně ustanovení zákona ze dne 19. března 1920, čís. 194 Sb. z. a n., s tím, že pravomoc ministerstva národní obrany tamtéž uvedená stran četnických gážistů vyhrazuje se ministerstvu vnitra; pro generály, kteří konali službu četnických inspektorů před 28. říjnem 1918 a nevyšli z řad vyšších četnických důstojníků, zůstává tato pravomoc jako dosud vyhrazena ministerstvu národní obrany.

(2) K základu pro vyměření odbytného a pro zaopatření těchto osob, stanovenému v § 2 zákona ze dne 19. března 1920, čís. 194 Sb. z. a n., připočítá se též četnický, pokud se týče služební přídavek podle §§ 5, 14, 114 a 177 četnického požitkového předpisu, schváleného dne 25. března 1897, pak § 29 zákona ze dne 25. prosince 1894, čís. 1 ř. z. z r. 1895 a § 2 zák. ze dne 29. ledna 1897, čís. 42 ř. z.

(3) Nároky podle odstavce prvého jest uplatniti přihláškou (žádostí) ve lhůtě šesti měsícův od vyhlášení tohoto zákona.

(4) Ve výjimečných případech, hodných zvláštního zření, může ministr vnitra v dohodě s ministrem financí povoliti odpočivné a zaopatřovací požitky osobám, které nepodaly včas předepsané přihlášky.

(5) Za lhůty ve smyslu § 4, odst. 2. a § 6 zákona ze dne 19. března 1920, čís. 194 Sb. z. a n., stanoví se doba jednoho roku od vyhlášení tohoto zákona.

(6) Ustanovení §§ 16 až 19, 71, 73 a 74, platí též pro osoby zmíněné v 1. odstavci.

§ 77.

(1) Četničtí gážisté aktivního stavu, počítajíc v to příslušníky bývalého rakouského, uherského, chorvatsko-slavonského a bosensko-hercegovského četnictva, kteří byli přijati do činné služby v československém četnictvu a sloužili činně v československé domácí četnické nebo zahraniční vojenské službě a kteří

a) stali se neschopnými četnické služby, nebo

b) dovršili 60. rok věku svého, nebo

c) sloužili 40 let započitatelných, nebo

d) byli propuštěni z činné služby pouze z důvodu organisace československého četnictva,

mají nárok na odpočivné požitky nebo odbytné podle tohoto zákona, i když byli dáni do výslužby před účinností tohoto zákona.

(2) Pensijní základnou jest v tomto případě služné a četnický přídavek, které by jim byly příslušely v den přeložení do výslužby podle zákona ze dne 19. března 1920, č. 186 Sb. z. a n., k němuž se připočítá 50% místního přídavku pro Prahu po případě částka 3000 Kč (§ 26, odst. 1. zákona č. 186/20 Sb. z. a n.).

(3) Mají-li přídavek za zranění, přiznaný podle zákona ze dne 27. prosince 1875, č. 158 ř. z., pokud se týče uherského zák. čl. Ll:1875, nebo přídavek, jenž jim byl výslovně přiznán místo přídavku za zranění, vyměří se jim tento přídavek znovu podle ustanovení § § 37 a 38 tohoto zákona.

§ 78.

(1) Gážisté bývalého rakouského, uherského, chorvatsko-slavonského a bosenskohercegovského četnictva, kteří byli přijati do československého četnictva, jako gážisté ve výslužbě a byli jako takoví znovu povoláni k činné službě četnické, s. plnými aktivními požitky (doplatek k výslužnému) a byli přeloženi znovu do výslužby před skončením demobilisace, mají nárok na odpočivné požitky na vrub civilních pensí podle ustanovení § 77, když bylo superarbitračním řízením prokázáno, že se jejich zdravotní stav následkem poslední četnické služby zhoršil, nebo když sloužili nejméně jeden rok činně v československém četnictvu.

(2) Nejsou-li tyto podmínky splněny, vyměří se zaopatřovací požitky podle dosavadních ustanovení a podle § 76. Četnickým gážistům umístěným za remuneraci vyměří se znovu zaopatřovací požitky podle ustanovení § 9, odst. 3. bodu b), § 10, bodu d) a § 76.

§ 79.

(1) Četnickým osobám ze stavu mužstva - gážisty do hodnostních tříd nezařaděné v to počítaje - jichž nárok na četnické požitky odpočivné povstal před účinností tohoto zákona, příslušejí tyto požitky podle dosud platných předpisův. Toto ustanovení se nevztahuje na osoby, zmíněné v § 77 tohoto zákona.

(2) Ustanovení §§ 16 až 19, 71, 73 a 74 platí též pro osoby, na něž se vztahuje tento paragraf.

§ 80.

(1) Pozůstalým po gážistech, zmíněných v § 76 a po. osobách ze stavu mužstva (gážisty v hodnostní třídě nezařaděné v to počítaje), které zemřely nebo které nabyly nároku na četnické odpočivné požitky před účinností tohoto zákona, příslušejí zaopatřovací požitky podle dosavadních předpisův. Toto ustanovení se nevztahuje na pozůstalé po osobách, zmíněných v § 77 tohoto zákona.

(2) Ustanovení §§ 50, 52, 53, 62, 63, 70, 72 a 73 platí též pro pozůstalé po osobách, na něž se vztahuje tento paragraf.

§ 81.

Osobám, které činí nároky na odpočivné a zaopatřovací požitky podle ustanovení §§ 76, 79 a 80,jest prokázati, že, pokud se týče státní příslušnosti, vyhovují podmínkám, stanoveným v §§ 2 (odst. 1. a 3.) a 5 (odst. 1.) zákona ze dne 19. března 1920, č. 194 Sb. z. a n.

§ 82.

(1) Výhody zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. z r. 1920 a, počínajíc dnem 1. ledna 1921, též výhody zákona ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n., přiznané civilním státním zaměstnancům, přiznávají se, pokud jich ještě nemají, také osobám četnickým, daným do výslužby nebo zemřelým v činné službě před 1. lednem 1920, kterým byla pense vyměřena podle zákona ze dne 29. ledna 1897, čís. 42 ř. z., jakož i osobám po nich pozůstalým.

(2) četnické osoby na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, jež v československém četnictvu činně nesloužily, jsou těchto výhod účastny, počínajíc 1. lednem 1921, podle vládního nařízení ze dne 8. srpna 1922, čís. 247 a 248 Sb. z. a n.

(3) četnickým důstojníkům a jich pozůstalým buďtež odpočivné a zaopatřovací požitky, které jim byly přiznány podle pravidel platných pro vojenské gážisty v hodnostních třídách a pro jich pozůstalé a které jim byly zvýšeny zákonem ze dne 27. ledna 1921, č. 48 Sb. z. a n., upraveny, byli-li převzati, ode dne a podle zásad, které budou pro tyto vojenské osoby stanoveny zvláštním zákonem.

§ 83.

Ćetnickým osobám ve výslužbě, jakož i pozůstalým po četnických osobách v činné službě, nebo ve výslužbě příslušení přídavky, příplatky, výpomoci a jiné zvláštní výhody (placení daní, kolkovného atd.) podle ustanovení platných pro civilní státní zaměstnance ve výslužbě, a to pokud jde o gážisty v hodnostních třídách a gážisty, kterým se vyplácejí místní a drahotní přídavky a mimořádné výpomoci ve výměře stanovené článkem II. zákona ze dne 13. července 1922, č. 232 Sb. z. a n., ve výši stanovené pro úředníky, pokud jde o ostatní osoby četnické, ve výši stanovené pro podúředníky.

§ 84.

Nároky na odpočivné a zaopatřovací požitky četnických osob bývalých příslušníků německé říše, jakož i pozůstalých po těchto osobách, kteří mají podle § 3, bod 2. nařízení vlády republiky Československé ze dne 4. května 1920, č. 321 Sb. z. a n., domovské právo v některé obci území inkorporovaného Československé republice zákonem ze dne 30. ledna 1920, č. 76 Sb. z. a n., budou upraveny nařízením.

ODDÍL. IV.

USTANOVENÍ ZÁVREČNÁ.

§ 85.

(1) Odpočivné a zaopatřovací požitky osob četnických a osob po nich pozůstalých, jakož i přídavek za zranění, náležející četnickým osobám na odpočinku, a přídavek válečný, zatěžují, pokud tento zákon jinak neustanovuje, rozvrh civilních pensí.

(2) Tříměsíční odbytné (§ 4, poslední věta) zatěžuje četnický rozvrh.

(3) Odpočivné a zaopatřovací požitky osob vojenských, přidělených k četnictvu a jejich pozůstalých zatěžují rozvrh vojenských pensí.

§ 86.

Četničtí kancelářští zřízenci a osoby po nich pozůstalé jsou, pokud jde o odpočivné a zaopatřovací požitky, úplně na roveň postaveni civilním státním zaměstnancům příslušné kategorie.

§ 87.

Požívání odpočivných a zaopatřovacích požitků v cizině vyžaduje zvláštního povolení ministerstva vnitra v dohodě s ministerstvem financí a věcí zahraničních.

§ 88.

Pokud by pro náklad vzešlý prováděním tohoto zákona nebylo úhrady v úvěrech státního rozpočtu anebo v jeho celkových úsporách, zmocňuje se ministr financí, aby opatřil k tomuto cíli nutné prostředky úvěrovými operacemi.

§ 89.

(1) Zákon tento jest, pokud v něm není jinak ustanoveno, účinným od 1. ledna 1920.

(2) Tímto dnem počíná se nárok na nové odpočivné a zaopatřovací požitky a zaniká nárok na odpočivné a zaopatřovací požitky přiznané podle dosavadních zákonů a předpisů pro ty osoby, jimž byly přiznány odpočivné a zaopatřovací požitky podle zákona nového.

(3) Týmž dnem přestává nárok na příspěvek na bytné a povinnost platiti příspěvek na fond pro zajišťování bytného, vyjímajíc osoby, které dostávají požitky podle § 76. (4) Dosavadní předpisy, jimiž jsou upraveny předměty tohoto zákona, pozbývají platnosti dnem, který předchází přede dnem účinnosti tohoto zákona.

§ 90.

Zákon tento provede ministr vnitra v dohodě s ministry financí a národní obrany.

II.

Rozpočtový výbor po sdělení změn schválených výborem sociálně-politickým projednával předlohu tuto ve své schůzi dne 11. května 1923, a schválil tuto ve znění, jak i sociálně-politickým výborem schválena byla.

Předloha, vzhledem k obsáhlosti látky, obdrží jistě výkladu v prováděcím nařízení vlády, které k téže vydáno bude. Rozpočtový výbor připomíná, že zpráva výboru sociálně-politického ku schválené

osnově připojená obsahuje některé náměty, které nebuďtež při sdělávání prováděcího nařízení vládou pominuty.

Rozpočtový výbor uznal, že zásluhy četnictva o udržení pořádku v našem státě zaslouží uznání, kterého se jim schválením této předlohy dostává, kterou zastaralé předpisy dosud platné, doznávají nové příslušné úpravy.

Rozpočtový výbor doporučuje schválení předlohy.

V Praze dne 11. května 1923.