Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4144.

Zpráva

výboru sociálně-politického a rozpočtového

o vládním návrhu zákona (tisk 4092),

kterým se upravují některé služební poměry četnictva a některé četnické požitky, zejména odpočivné a zaopatřovací.

I.

Sociálně-politický výbor projednav v zevrubné debatě osnovu vládního návrhu zákona, kterým se upravují některé služební poměry četnictva a některé četnické požitky, zejména odpočivné a zaopatřovací, čís. tisku 4092, projevil souhlas se zněním této osnovy až na následující odchylky:

1. V odd. I. v čl. II. § 6, odst. 1., písmeno a) mění se takto:

a) U gážistů od XI.-V. hodn. třídy a u gážistů mimo hodn. třídu, 50% pražského místního přídavku.

2. V odstavci písmene b) vsunuje se za částku 3000 K písmeno č., takže zní správně 3000 Kč.

3. V §u 7, odst. 4. opravují se slova: Může ministr vnitra v dohodě v ministrem financí na: "Může ministr vnitra v dohodě s ministrem financí."

4. § 8 mění se takto: Výslužné gážistů, zařaděných do hodn. tříd a gážistů s požitky podle čl. I. odst. 1. a čl. II. zákona ze dne 13. července 1922, čís. 232 Sb. z. a n., nesmí býti vyměřeno částkou nižší, než 1800 Kč a u ostatních gážistů nižší než 1400 Kč ročně.

5. V odd. I. čl. IV., písmena D v § 37, odst. 1., mění se takto:

(1) Gážistům v hodn. třídách zařaděným, dále gážistům, kterým se vyplácejí místní a drahotní přídavky a mimořádné výpomoci, ve výměře stanovené článkem II. zákona ze dne 13. července 1922, čís. 232 Sb. z. a n., přísluší, jsou-li trvale neschopni četnické služby, přídavek za zranění (poruchy zdraví) trvale podle následků zranění, v této roční výměře:

(body a, ff, zůstávají nezměněny.)

Touto změnou staví se gážisté, kteří požívají dle zákona ze dne 13. července 1922, čís. 232 Sb. z. a n., platů, rovnajících se platům hod. tříd na roveň gážistům v hodostn. třídách zařaděným, pokud se týče výměry přídavků za zranění. Výbor sociálně-politický přiklonil se k zásadě, že četnické gážisty, požívající platů rovnajícím se platům hodn. tříd, nebylo možno a zájmu státu a služby jmenovati důstojníky, ale že jest nutno subsumovati je ve všech směrech hmotného rázu pod pojem gážistů do hodn. tříd zařaděných a jest tudíž jen aktem spravedlnosti, když se jim přiznají stejné přídavky a hmotné nároky jako gážistům do hodu. tříd zařaděným, neboť i zákon čís. 394 z r. 1922 staví je v tomto směru úředníkům na roveň.

6. V §u 38, odst. 1., mění se takto "Ostatním gážistům přísluší za stejný ch předpokladů tato výměra:

(Ostatní odstavce zůstávají nezměněny.)

7. V §u 39, odst. 1., mění se takto:

(1) Úhrn přídavků za zranění, po případě podle §§ 37 a 38 bodu b), aa) až ff) jedné osobě příslušející nesmí převyšovati u gážistů uvedených v §u 37 tohoto zákona 4200 Kč a u ostatních gážistů 1680 Kč ročně.

8. V odd. II. písmeno A, § 47, mění se takto: "U vdov po gážistech v hodn. třídách a po gážistech s požitky podle čl. I, odst. 1. a článku II. zákona z 13. července 1922, čís. 232 Sb. z. a n., nesmí býti důchod vdovský nižší než 1500 Kč, a u vdov po ostatních gážistech nižší než 1100 Kč ročně."

9. V odd. III. § 70, odst. 1., mění se takto:

(1) Pozůstalým po osobách četnictva, které zemřely v činné službě, po případě na dovolené s čekaným či bez požitků nebo ve výslužbě, nebo které požívaly četnických odpočivných požitkův, i když četnické hodnosti pozbyly, přísluší mimo nárok na zaopatřovací požitky - mají-li jej - úmrtné, a to:

a) pro pozůstalé po zemřelých v činné službě nebo na. dovolené bez požitků ve výši tříměsíční pensijní základny,

b) pro pozůstalé po zemřelých na dovolené s čekaným ve výši tříměsíčního vyplaceného čekaného,

c) pro pozůstalé po zemřelých v trvalé nebo dočasné výslužbě ve výši tříměsíčního vyplaceného výslužného (invalidního služného).

10. V odd. III., § 84, řádek 6., oprava tiskové chyby na místo května 1920, čís. 351 Sb. z. a n., má správně zníti: "května 1920, čís. 321 Sb. z. a n." Citované nařízení vlády republiky československé ze dne 4. května 1920 má čís. 321 a nikoliv čís. 351.

Pokud se týče důvodů, přiklonil se sociálně-politický výbor v zásadě k důvodové zprávě vládní osnovy a vycházeje z přesvědčení, že služba četnická jest ve své podstatě službou válečnou, jak tomu nasvědčuje v poslední době 40 ve službě padlých četníků, vítá s uspokojením, že vládní osnova upravuje předmětné požitky četnictva dle zásad platných pro vojsko, až na nepatrné úchylky, vyžadující odchylné služební poměry četnictva.

K některým však paragrafům vládní osnovy považuje výbor za svou povinnost učiniti několik poznámek, osvětlujících úmysl zákonodárce a směrodatných pro výklad tohoto zákona:

K § 1. bylo by spravedlivo četnickým gážistům, kterým se vyplácejí místní a drahotní přídavky a mimořádné výpomoci ve výměře stanovené článkem II. zákona ze dne 13. července 1922, čís. 232 Sb. z. a n., ve výši stanovené pro úředníky, přiznati veškeré hmotné požitky a nároky v stejné výši jako gážistům do hodn. tříd zařaděným, neboť oni byli vlastně zákonem čís. 232 z r. 1922 úředníkům postaveni na roveň, pokud se týká požitků, rozdíl spočívá v tom, že nejsou zařaděni do hodn. tříd. Zákon čís. 394 z r. 1922 staví je opět hmotně na roveň úředníkům.

K § 10., odst. 1. písmeno b), lhůtu 30 dnů k nastoupení činné služby po vystoupení z činné služby, nebo byl-li již na odpočinku trvalém nebo dočasném, jest počítati z předpokladů, že dostal dotyčný úřední povolání k nástupu činné služby a nebylo nastoupení protahováno úředním šetřením, aby nezapočítání doby dle tohoto odstavce nastalo jen v tom případě, zavinil-li dotyčný gážista překročení nástupní lhůty 30 dní svévolně sám.

K §u 10., odst. 5. výbor projevil přání, aby četnickým gážistům kategorie vrchních strážmistrů, velitelům stanic (okresů) neb rovnocennou službu konajícím bylo umožněno vysloužiti si i vyšší stupnice platové do pense a aby tito nebyli, pokud jsou ku službě schopni, dáváni předčasně na odpočinek.

K §u 24. (1). Soc.-politický výbor jest toho názoru, že by bylo v zájmu spravedlnosti a demokracie přiznati i gážistům mimo hodn. třídu v obdobném případě výslužně nejblíže vyšší. stupnice platové.

K §u 30. válečný přídavek přiznává ministerstvo vnitra bez předchozího schválení ministerstvem financí, aby výplata nebyla administrativním řízením zdržována.

K § 48. (1) za nemajetného považuje sociálně-politický výbor ve smyslu zákona z 20. prosince 1922, čís. 394 Sb. z. a n., toho, kdo nemá větší příjem 4000 Kč ročně, budiž proto v prováděcích nařízeních pojem nemajetnosti takto vysvětlen.

K §u 48., odst. 1., písmeno b) předpokládá výbor, že bude blahovolně při zvyšování vdovského důchodu postupováno.

K §u 66. soc.-politický výbor jest toho názoru, že v zájmu spravedlnosti jest nutno přiznati v obdobném případě pozůstalým po gážistech mimo hodu. třídu zaopatřovací požitky, které by jim příslušely, kdyby manžel (otec) byl dostával požitku nejblíže vyšší stupnice platové.

K §u 70., odst. 1., písmeno a) rozumí se tříměsíční pens. základna "náležející" bez jakýchkoli srážek daně a pensijních příspěvků.

Písmeno b), tříměsíční vyplacené čekané "náležející" bez srážek daně a pensijních příspěvků.

Písmeno c), tříměsíční vyplacené výslužné (invalidní služné) "náležející" bez srážek daně a pensijních příspěvků.

K §u 70., odst. 7. sociálně-pol. výbor doporučuje, aby v uznání hodných případech bylo úmrtné po gážistech, kteří přišli ve výkonu služby o život aneb zemřeli následkem ve službě utrpěného úrazu, cestou administrativní zvýšeno až o 100%.

Resoluce přijatá ku zákonu ze dne 20. prosince 1922, čís. 394 Sb. z. a n., jakož i § 17 cit. zákona dožadovaly by, aby byla přiznána pensijní základna dle sazeb zákona čís. 394 z r. 1922. Vládní zástupce proti tomu prohlásil, že by takové prejudicielní ustanovení v pensijním zákoně četnickém vyvolalo u ostatních stát. zaměstnanců snahu po zrovnoprávnění v tomto směru, neb respektování zmíněné resoluce učinilo by z četnických pensistů po 1. lednu 1920 pensionovaných, novopensisty dle zákona čís. 394 z r. 1922. Výbor přiklonil se sice k tomuto názoru, ale usoudil, že nutno pamatovati na ony četnické vrchní strážmistry, velitele stanic atd., kterým dle zákona ze dne 13. července 1922, čís. 232 Sb. z. a n., byly přiznány platy, rovnající se platům hodn. tříd a oni pak pensionováni. Proto projevuje názor, že by těmto osobám přináležela pensijní základna dle platových stupnic zákona ze dne 13. července 1922, čís. 232 Sb. z. a n., a ponechal provedení této zásady cestě administrativní.

Výbor přihlížel k rozporu ustanoveni § 76-82 s ustanoveními korespondujících paragrafů pensijního zákona vojenského. Ustanovení § 76 a 82 tohoto zákona jest vykládati tak, že tímto zákonem byli četničtí důstojníci podřízeni zákonu ze dne 19. března 1920, čís 194 Sb. z. a n. v plném dosahu.

Prvá věta § 77 tohoto zákona má na mysli všechny příslušníky četnictva, pokud se stali teprve před 1. lednem 1920 k výkonu služby četnické nezpůsobilými a byvše přijati do služeb čs. četnictva, byli cestou superarbitrační pensionováni, tak jako i všechny pozůstalé po takovýchto pensistech neb v aktivitě zemřelých. Totéž platí o reaktivovaných gážistech, pensistech, uvedených v prvém odstavci §u 78.

Pensijní základnou pro tyto jedince jsou sazby, ustanovené zákonem ze dne 19. března 1920, čís. 186 Sb. z. a n., a vztažmo ku vrch. strážmistrům, velitelům stanic atd., dle zákona ze dne 13. července 1922, čís. 232 Sb. z. a n. Ustanovení §u 79 tohoto zákona mají na mysli jen ony četnické pensisty nebo ony pozůstalé po nich neb po zemřelých v aktivní službě, kteří již dnem 31. prosince 1919 v tomto poměru byli. Na tyto osoby vztahuje se dosah §u 82 tohoto zákona, t. j. ony jsou podřízeny vlivům zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 2 Sb. z. a á., a od 1. ledna 1921 vlivům zákonem dne 3. března 1921; čís. 99 Sb. z. a n.

Poněvadž nároky předků dle zákona čís. 76 z r. 1923, §§ 63, 64 a 65, příslušející vojenským osobám, nebyly pojaty do tohoto zákona, předpokládá soc-pol. výbor, že tyto nároky přísluší obdobně i osobám četnickým, bylo-li jich použito li službě válečné neb k službě před nepřítelem, ve smyslu zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 299 Sb. z. a n. a že budou přiznány v uznání hodných případech tyto nároky předků i u těch četníků, kteří v míru při výkonu služby padli neb život ztratili, poněvadž služba četnická přináší s sebou ustavičné nebezpečí, ztráty života a jest téměř stálou službou válečnou.

Navrhované změny nevyžadují téměř žádných nákladů a pokud tomu tak bude, jest úhrada zajištěna úsporami v letošním rozpočtu.

Sociálně-politický výbor doporučuje k schválení tyto resoluce:

1. Ministerstvo vnitra se vyzývá, aby v době nejkratší předložila návrhu zákona, kterým by se upravovaly disciplinární a kvalifikační poměry v četnictvu dle zásad, odpovídajících disciplinárním a kvalifikačním předpisům služební pragmatiky ze dne 25. ledna 1914, čís. 15 ř. z.

2. Vládě se ukládá, aby v případech, že by vydání spojené s umístěním a ošetřováním choromyslného gážisty podle §u 71, odst. 5. tohoto zákona ohrožovala existenci rodiny, navrhla cestou milosti této rodině udělení vyživovacího příspěvku až do výše řádných zaopatřovacích požitků, nejméně však ve výměře minimálních částek těchto požitku stanovených tímto zákonem. Dále se vláda vybízí, aby tuto otázku pro všechny státní zaměstnance zásadní, je notně upravila.

Sociálně-politický výbor doporučuje schválení osnovy zákona ve znění výborem přijatém.

V Praze dne 8. května 1923.

kterým se upravují některé služební poměry četnictva a některé četnické požitky, zejména odpočivné a zaopatřovací.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

ODDÍL I.

GÁŽISTÉ

A. Trvalá výslužba.

I. Výpočet odpočivných požitkův.

§ 1.

Odpočivné požitky četnických gážistů, zařaděných do hodnostních tříd, a gážistů mimo hodnostní třídy jsou

1. výslužné (odbytné) a

2. zaopatření invalidní.

II. Výslužné (odbytné).

1. Nárok na přeložení do trvalé výslužby.

§ 2.

Gážisté nabývají nároku na přeložení do trvalé výslužby:

a) dovrší-li 60. rok svého věku, nebo

b) bylo-li superarbitračním řízením zjištěno, že se stali trvale neschopnými k četnickému povolání a mají-li aspoň 10 služebních let započitatelných.

§ 3.

Gážistům, kteří mají méně než 10 služebních let započitatelných, přísluší nárok na trvalé výslužné pouze tehdy, když bylo superarbitračním řízením zjištěno, že pozbyli způsobilosti k četnickému povolání

a) bez vlastní viny při výkonu služby nebo v souvislosti s ní a jsou navždy neschopni výdělku, nebo

b) trvalou poruchou (poškozením) zdraví, kterou utrpěli bez vlastní úmyslné viny při vykonávání četnické (vojenské) služby nebo v souvislosti s ní, zvláštnostmi povolání, epidemickými nemocemi, řádícími ve služebním místě (stálém neb přechodném), nebo

c) choromyslností, oslepnutím na obě oči, zeslábnutím zraku, takže mohou rozeznávati pouze velké předměty z nejbližší vzdálenosti neb rozlišovati světlo od tmy, úplnou ztrátou sluchu nebo řeči, ochrnutím, takže nemohou tělem vládnouti, nebo jinou těžkou poruchou zdraví stejného stupně, nebo konečně

d) nemocí nebo tělesným úrazem nikoliv úmyslně od nich způsobeným, mají-li alespoň 5 let skutečné služby.

§ 4.

Četnický gážista definitivně převzatý k četnictvu, o kterém bylo superarbitračním řízením zjištěno, že se stal z důvodů zdravotních trvale neschopným četnického povolání, který má méně než 10 služebních let započitatelných a který nemá podle § 3 tohoto zákona nároku na trvalé výslužné, má nárok na odbytné. Odbytné činí až do pěti služebních let započitatelných jednoroční služné s četnickým přídavkem, při více než pěti služebních letech započitatelných dvouleté služné s četnickým přídavkem, kterého gážista naposledy požíval. Gážisté k četnictvu definitivně nepřevzatí obdrží za těchto podmínek odbytné ve výši tříměsíčního služného, četnického přídavku a místního přídavku.

2. Přeložení do trvalé výslužby z moci úřední.

§ 5.

Četnické osoby mohou býti dány do výslužby (mohou obdržeti odbytné podle § 4) bez super arbitračního řízení a bez vlastní žádosti:

1. jestliže dovršily 60. rok svého věku a pokud nejde o osoby na dočasném odpočinku - nabyly nároku na plné výslužné, nebo

2. jsou-li trvale neschopny své služební místu řádně zastávati.

3. Jak se výslužné vyměřuje.

§ 6.

(1) Výslužné vyměřuje se podle služební doby započitatelné a podle pensijní základny. Tato základna rovná se poslednímu služnému četnickým přídavkem a přídavky uvedenými v § 9 a 11 zákona ze dne 19. března 1920, č. 186 Sb. z. a n., k čemuž se připočítá:

a) u gážistů od XI. do V. hodnostní, třídy a u gážistů mimo hodnostní třídu, 50%, pražského místního přídavku,

b) u gážistů IV. a vyšší hodnostní třídy "jakož i a generálního velitele československého četnictva, není-li ještě ve IV. hodnostní třídě, místo částky, zmíněné sub a), částka 3000 Kč, a u osob, daných do výslužby za účinnosti zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n., částka 6000 Kč.

(2) Až do 10 služebních let započitatelných přísluší 40% a za každý další započitatelný rok, pokud zákon jinak neustanovuje (§ 10), 24% pensijní základny. Výslužné nesmí převyšovati pensijní základny.

(3) Osobám daným na odpočinek dnem, kterého jim měly býti přiznány požitky vyššího platového stupně téže, nebo vyšší hodnostní třídy, bude vyměřeno výslužné podle tohoto stupně.

(4) Při zjištění služební doby jest zlomek posledního roku nad 6 měsíců počítati za celý rok.

§ 7.

(1) Četnickým osobám, které se staly neschopnými četnické služby oslepnutím na obě oči, zeslábnutím zraku, takže mohou rozeznávati pouze velké předměty z nejbližší vzdálenosti nebo rozlišovati světlo ode tmy, pak ochrnutím, takže tělem nevládnou, nebo jinou těžkou poruchou zdraví stejného stupně, bude, stala-li se tato poškození bez jejich úmyslné viny při výkonu služby nebo v souvislosti s ní, připočteno při výměře výslužného deset služebních let.

(2) Totéž platí, stanou-li se četnické osoby četnické služby neschopnými úrazem utrpěným beze své úmyslné viny při vykonávání četnické služby a v bezprostřední souvislosti s touto službou, nastala-li neschopnost četnické služby během jednoho roku po úrazu.

(3) Osobám, které se staly v jiných případech neschopnými četnické služby pro těžkou poruchu zdraví, které však úmyslně nezavinily, a jsou-li vůbec výdělku neschopny, může býti při výměře výslužného a v dohodě s ministerstvem financí připočteno až 10 služebních let.

(4) Ve výjimečných případech, hodných zvláštního zřetele, může ministr vnitra v dohodě s ministrem financí výslužné nad to ještě přiměřeně zvýšiti.

(5) Celkové výslužné nesmí však nikdy převyšovati pensijní základny (§ 6).

(6) Podmínkou pro zvýšení výslužného jest

a) aby neschopnost k četnické službě nastala, pokud není v tomto zákoně jinak stanoveno, nejpozději do pěti let po události, odůvodňující zvýšení výslužného.

b) aby žádost byla předložena do jednoho roku po zjištění neschopnosti k četnické službě.

(7) Ústřední úřad může kdykoliv prozkoumati pro zvýšení výslužného a tohoto přezkoumání zastaviti o kterou bylo výslužné zvýšeno.

§ 8.

Výslužné gážistů zařaděných do hodn. tříd a gážistů s požitky podle čl. I. odst. 1) a čl. II. zákona ze dne 13. července 1922, č. 232 Sb. z. a n., nesmí býti vyměřeno částkou nižší, než 1800 Kč a u ostatních gážistů nižší než 1400 Kč ročně.

§ 9.

(1) Četnickým osobám ve výslužbě, které byly po přeložení do výslužby povolány do činné služby četnické a tuto službu skutečně konaly, vyměří se výslužné znovu po opětném přeložení do výslužby podle celkové započitatelné služební doby.

(2) Výslužné nutno znovu vyměřiti též gážistovi ve výslužbě, povolanému do činné služby četnické (s doplatkem k výslužnému), při postoupení do vyšší hodnostní třídy nebo do vyššího stupně platového.

(3) Pensijní základnu -pro novou výměru tvoří:

a) u gážistů s plnými aktivními požitky (doplatkem k výslužnému) služné jejich platového stupně s četnickým přídavkem, přídavky podle §§ 9 a 11 zákona ze dne 9. března 1920, č. 186 Sb. z. a n., k nimž se podle § 6 připočítá 50% místního přídavku, nebo částka 3000 Kč, po případě 6000 Kč (§ 6);

b) u gážistů, kteří požívají remunerace, požitky, které byly základem předcházející výměry výslužného.

4. Započitatelná doba služební.

§ 10.

(1) Do služební doby se započítá

a) Doba činné služby v československém vojsku podle norem platných pro vojsko, a doba činné služby v četnictvu včetně služby na zkoušku podle ustanovení tohoto zákona (vyjímajíc dobu uvedenou v § 12).

b) Doba započitatelná pro výměru výslužného, ztrávená v civilních státních nebo jim na roveň postavených službách před prvním neb opětovným nastoupením do vojenské neb četnické činné služby, když gážista do aktivního stavu převzatý nastoupil činnou službu nejdéle do 30 dní po vystoupení z civilní služby, nebo byl již na odpočinku (trvalém neb dočasném).

c) U četnických lékařů doba nemocniční a kliniční služby po dosažení hodnosti doktorské, u důstojníků justiční služby doba právnické činnosti v jiných než státních nebo jim na roveň postavených službách až do dvou let. Doba tato se čítá teprve po dovršení desíti započitatelných služebních let, válečná léta v to počítaje.

d) Doba, po kterou sloužily osoby ve výslužbě v nějakém oboru četnické správy, vyjímajíc službu za denní nebo týdenní plat.

e) Doba na dovolené s čekaným.

(2) Četnická služba v československém četnictvu do dne vyhlášení tohoto zákona, dále doba činné služby konané do 28. října 1918 v četnictvu rakouském, uherském, chorvatskoslavonském a bosensko-hercegovském započítá se podle dosavadních ustanovení. Počínajíc dnem vyhlášení tohoto zákona jest dobu, po kterou příslušníci četnictva byli ve vlastnosti gážistů mimo hodnostní třídy přiděleni k výkonné službě, započítati jim zvýšeně tak, že se za každý plný rok služby čitá 16 měsíců.

(3) Služební doba, po kterou gážista ve vlastnosti důstojníka zastával funkci velitele četnického oddělení, započítá se mu, žádá-li za to, zvýšeně, a to čtyři měsíce za tři; příznivěji lze však ji započítati nejvýše úhrnem dvěma roky, a to jen potud, pokud s dobou, která byla důstojníku, o nějž jde, započtena podle bodu h) § 26 zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n., nepřesahuje doby 2 let.

(4) Jinak se služební doba v československém četnictvu započítává jednoduše.

(5) četnická služební léta, jež se podle pravidel, zmíněných v odst. (2) započítávají zvýšeně, hodnotí se, pokud spadají mimo prvních započitatelných 10 let, pouze výměrou 2% (§ 6).

(6) Ministr vnitra může za zvláštních okolností v dohodě s ministrem financí pro výměru výslužného povoliti započítání určitého období, ztráveného v jiné než četnické službě.

5. Válečná léta.

§ 11.

(1) Za četnickou a vojenskou službu v době války započítají se při výměře výslužného i léta válečná a to za každý rok kalendářní jeden rok válečný, tudíž 24 měsíce, a v případech zvýšeného započítání až 28 měsícův.

(2) Nárok na započítání jednoho roku válečného má ten, kdo v tom roce za války konal aspoň tři měsíce četnickou službu, nebo nehledě na délku služby, zúčastnil se boje, nebo utrpěl poruchu (poškození) zdraví před nepřítelem, nebo se stal nezpůsobilým ke službě následkem válečných útrap, tedy i epidemických nemocí.

(3) Čas zajetí počítá se jednoduše, t. j. jeden rok za 12 měsíců.

(4) Která období dlužno počítati za léta válečná, určí se vládním nařízením.

6. Doba, která se nezapočítá.

§ 12.

Do služební doby se nezapočítá

a) dovolená bez požitků;

b) doba zběhnutí;

c) doba soudně přiřknutého a odpykaného trestu na svobodě, trvá-li déle než 6 měsíců;

d) doba, za kterou bylo přijato odbytné (§ 15);

e) doba ztrávená v dočasné neb trvalé výslužbě, pokud tento zákon jinak nestanoví.

7. Den, kterým se počíná nárok na výplatu výslužného.

§ 13.

Výslužné přísluší předem v měsíčních nedělitelných částkách, počínajíc prvním dnem měsíce následujícího po dni, kterým byly zastaveny aktivní požitky.

8. Pozbytí a znovunabytí nároku na výslužné. Příspěvky na výživu.

§ 14.

(1) Četnické osoby v činné službě, které

a) byly v důsledku řízení disciplinárního zbaveny své hodnosti, nebo

b) pozbyly své hodnosti podle soudního rozsudku,

pozbývají nároku na výslužné podle tohoto zákona.

(2) Ministr vnitra může v dohodě s ministrem financí těmto osobám, jsou-li nemajetny, přiřknouti příspěvek na výživu až do 50% zákonitých požitků, které by jim při přeložení do výslužby náležely.

(3) Nebyl-li přiznán příspěvek na výživu podle předchozího odstavce, může ministr vnitra v dohodě s ministrem financí nevinné manželce, po případě nevinným dětem, pokud by jim jinak náležel v případě smrti manžela neb otce nárok na vdovský důchod, po případě na příspěvek na vychování (důchod sirotčí), přiznati příspěvek na výživu, nejvýše však ve výměře normálního vdovského důchodu, po případě normálních příspěvků na vychování (důchodů sirotčích), a to již ode dne, kterým byly manželu neb otci zastaveny požitky.

(4) Ministr vnitra může kdykoliv prozkoumati předpoklady pro mimořádné přiznání příspěvků na výživu a podle výsledku tohoto přezkoumání výplatu řečeného požitku přechodně neb trvale zastaviti.