|
Poslanecká sněmovna N.S.R.Č. 1923. |
|
|
I. volební |
7. zasedání. |
4143.
Naléhavá interpelace
poslance Tesky a soudruhů vládě
o svévolném a nezákonném rozpuštění ťÚstředního Svazu obuvníků v republice ČeskoslovenskéŤ.
9. května t. r. byl úředně rozpuštěn ťÚstřední Svaz obuvníků v republice ČeskoslovenskéŤ, odborová organisace, sdružující dělníky obuvnického průmyslu, Rozpuštění stalo se tímto výměrem policejního ředitelství v Praze:
Policejní ředitelství v Praze:
Č. j. 10072 S II.
V Praze dne 8. května 1923.
Ctěnému spolku
ťÚstřední vaz obuvníků v Československé republiceŤ
(k rukám předsedy p. Františka Šída na Král. Vinohradech čp. 1277).
Ministerstvo vnitra opírajíc se o § 113 ústavní listiny, úředně rozpustila výnosem ze dne 4. května 1923 č. 7804/23/6 spolek ťÚstřední Svaz obuvníků v republice ČeskoslovenskéŤ se sídlem v Praze, jehož stanovy byly vzaty na vědomí výnosem jmenovaného ministerstva ze dne 26. července 1920 č. 44150 z těchto důvodů:
Spolek, který podle umíněných stanov je spolkem nepolitickým, usnesl se na mimořádném sjezdu, konaném dne 16. a 17. dubna 1922 na resoluci, vyzývající odborové organisace, aby nastoupily taktiku hromadné revoluční akce, která by neoprávněnému snižování mezd zabránila a při tom měla na zřeteli splniti konečný cíl a to svrhnouti nadvládu kapitalismu a odstraniti i systém námezdního otroctví a vyzývající Odborové Sdružení Československé, aby používalo, method, jaké hlásá Rudá Odborová Internacionála, Tímto usnesením rozhodl se spolek k činností politického rázu a překročil tak meze činností, vyznačené spolkovými stanovami.
Zároveň se rozpouštějí všechny místní odbočky spolku ťÚstřední Svaz obuvníku v Československé republice.
O tom se Vám dává věděti s vybídnutím, abyste veškeré jmění spolkové a spolkové věci a spisy vydal policejnímu úředníku, jen Vám doručí tento výměr.
Za policejního presidenta:
Razítko.
podpis nečitelný.
Je těžko rozsouditi, zda jest cynickým výsměchem zásadám demokracie a ústavním řádům tohoto státu či spíše výrazem bezradné resignace, odvolává-li se vláda pří útoku na odborovou organisací dělnickou na § 113 ústavní listiny, zaručující svobodu spolkovou. Podle odst. 2. § 113 ústavní listiny může býti spodek rozpuštěn jen, když jeho činností byl porušen trestní zákon nebo veřejný pokoj a řád, ministerstvo vnitra se vůbec nepokusilo dokázat, který z platných zákonných předpisů rozpuštěný Svaz překročil a v kterém směru porušil veřejný pokoj a řád. Naproti tomu z usnesení sjezdu a tak etice odborového hnutí, o boji proti snižování mezd, o prostředcích, a methodách vedoucích k dosažení konečného cíle, ke svržení nadvlády kapitalismu a odstranění námezdného systému vyvazuje, že se Svaz rozhodl pro činnost politickou a překročil meze vyznačené spolkovými stanovami, Je přímo neslýcháno, jak se odváží o ní ministerstvo vnitra překroutiti úplně skutečnost a usnesení, rázu povahy docela taktické, prohlásilo za politickou činnost a za přestoupení mezi stanovami vytčených. Těchto důvodů může vláda použíti kdykoliv k rozpuštění jakékoliv odborové organisace dělnické a zabráníte kdykoliv jejímu styku s kteroukoliv odborovou ústřednou. Za záminku k rozpuštění Svazu vzala si vláda resolucí usnesenou mimořádným sjezdem Svazu, konaným dne 16. a 17. dubna 1922 a potřebovala tedy celý rok času, nežli si vymyslela násilnou argumentaci, podle které může rozpustiti kdekterou odborovou organisaci dělnickou. A v této době celého roku nenalezla vláda příležitostí, aby se zamyslela nad tím, že násilným rozpouštěním odborové organisace sama podkopává právní řád tohoto státu, jednajíc proti výslovnému ustanovení paragrafu 114 ústavní listiny, dle něhož práva spolčovací k ochraně a podpoře pracovních a hospodářských poměrů se zaručuje a všeliké rušení tohoto práva se zakazuje.
Rozpuštění Ústředního Svazu obuvníků je článkem programové plánovité persekuce, kterou dnešní vládní systém se snaží zdolati dělnickou třídu a které zákon na ochranu republiky má tvořiti vhodný podklad. Ale právě toto úsilí nejlépe dokazuje bezradnost a zmatek dnešního vládního systému, který se domnívá, že může v době, kdy se jeho hospodářská základna trvalou krisí světového hospodářství hroutí, zachrániti svou politickou moc persekucí třídně uvědomělých dělníků, nebo jakýmkoliv jiným násilným prostředkem. V tomto okamžiku křečových záchvatů a snahy po záchraně opouští dnešní vládní systém i vlastní zásady liberalistické demokracie, které vytýčeny byly v době rozkvětu dnešních hospodářských řádů, v době, kdy vládnoucí třída stála ještě před splněním svého dějinného úkolu, která však dnes, kdy svou úlohu dohrála, pociťuje jako nepotřebnou přítěž a překážku při násilném udržování své moci.
Je nám jinak docela lhostejno pokládá-li vláda za nutné ještě dalšími novými činy dokládati naprostý rozvrat soudobého právního řádu. Nestrpíme však, aby docela v době všeobecného útoku na mzdy dělnické a zaměstnanecké platy tato vláda, jež se prohlašuje tak chlubně za všenárodní, persekuovala odborové hnutí dělnické.
Za nový útok na dělnickou třídu činíme odpovědnou celou vládu tážeme se:
1. Pokládá vláda, přiznání k zásadám a ke konečným cílům socialismu - svržení nadvlády kapitalismu, odstranění námezdního systému - za státu nebezpečné a za důvod k rozpuštění odborové organisace?
2. Pokládá vláda přiznání k určité taktice v odborovém hrnutí a k určité ústředně odborové za protizákonný čin a za důvod k rozpuštění odborové organisace?
3. Jak odůvodní vláda persekuční čin ministerstva vnitra?
4. Pokládá vláda sama sebe za povinnu šetřiti ustanovení § 114 ústavní listiny o spolčovacím právu odborových organisací?
5. Jest si vláda vědoma své povinnosti odvolati persekuční výnos ministerstva vnitra?
V Praze dne 10. května 1923.
Teska,
Svetlik, Burian, Haken, Nagy, Houser, Kreibich, Malá, J. Kříž, dr. Šmeral, Toužil, Skalák, Merta, Rouček, Tausik, Bubník, Kučera, Kunst, Koutný, Krejčí, Blažek, Warmbrunn.