Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4129.

Zpráva

výboru rozpočtového

o usnesení senátu Národního shromáždění republiky Československé (tisk 4112)

o vládním návrhu zákona (tisk sen. 1454)

o neúčinnosti zvýšení úrokové míry pro poplatkové úlevy platné při konversi hypotekárních pohledávek (tisk sen. 1591).

Rozpočtový výbor ve své schází dne 3. května 1923 usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně, aby schválila beze změny usnesení senátu v tomto znění:

Zákon

ze dne.............. 1923,

jímž se mění zákonné předpisy o poplatkových úlevách pří konversí hypotečních pohledávek.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

1. Konverse, v kterých jest úroková míra zvýšena v den účinnosti tohoto zákona.

§ 1.

(1) Poplatkové úlevy, platné pří konversi hypotečních pohledávek, a to úlevy platné podle zákonů ze dne 9. března 1889, č. 30 ř. z., ze dne 26. prosince 1893, č. 209 ř. z. a ze dne 27. prosince 1899, č. 262 ř. z., ve všech případech a úlevy platné podle zákona ze dne 22. února 1907, č. 49 ř. z., v těch případech, které podle data dluhopisu nebo postupní listiny vznikly do 31. prosince 1921, nezanikají, jestliže úroková míra byla po 31. prosinci 1918 zvýšena nad sazbu, jež by podle uvedených zákonů měla za následek zaniknutí poplatkových úlev. To ušák platí jen tenkráte, jestliže tato úroková míra, pokud pohledávka ještě trvá, nepřevyšuje v den účinnosti tohoto zákona 6%.

(2) Ustanovení odstavce 1. neplatí tenkráte, když jest při hypotečních zápůjčkách takových konvertujících ústavů, které vkladních nebo spořitelních knížek nevydávají, úroková míra v den účinnosti tohoto zákona zvýšena nad sazbu pří konversí původně stanovenou o více než 1%.

(3) Převyšuje-li úroková míra v den účinnosti tohoto zákona uvedenou nejvyšší sazbu (odst. 1. a 2.), nezaniknou poplatkové úlevy, bude-li tato sazba do šedesáti dnů po účinnosti tohoto zákona snížena aspoň na uvedenou nejvyšší sazbu.

(4) Pro úsudek o zvýšení úrokové míry se pokládají správní příspěvky a jiné periodické platy, vedle úroků smluvené, za úroky. Byl-li smluven úrok nikoliv ve výši pevné, nýbrž ve výši nejmenší a největší nebo jen v největší, rozhoduje tato největší výše, liší se od sebe úroková míra knihovní, ke knihovnímu zápisu určená a neknihovní, rozhoduje ta, která jest nejvyšší. Úroky z prodlení jsou bez významu.

§ 2.

(1) Seznam konversí, v nichž poplatkové úlevy podle předešlého paragrafu nezaniknou, nutno do šedesáti dnů po účinnosti tohoto zákona předložiti finančnímu úřadu I. stolice (okresnímu finančnímu ředitelství, úřadu pro vyměřování poplatků). Vzorec pro tento seznam bude ustanoven nařízením, jež také ustanoví, které změny údajů v seznamu uvedených nutno ohlašovati.

(2) Seznam předloží konvertující ústav, má-li na území, na něž se tento zákon vztahuje, sídlo nebo pobočný závod nebo zastupitelství, Seznam se předloží finančnímu úřadu I. stolice příslušnému podle sídla konvertujícího ústavu anebo jeho pobočného závadu nebo zastupitelství.

(3) Nemá-li konvertující ústav náležitostí v předešlém odstavci uvedených, předloží seznam dlužník, a to finančnímu úřadu příslušnému podle polohy hlavní vložky zatížených nemovitostí.

§ 3.

(1) Nebude-li úroková míra podle § 1 odst. 3 ve lhůtě tam uvedené snížena, přestává platnost konversních úlev poplatkových a nutno ve lhůtě a u úřadů uvedených v § 2 předložiti seznam konversí, jichž se to týká, vyhotovený podle vzorce, který bude stanoven nařízením.

(2) Poplatky dotud slevené dlužno zaplatiti a to z té části pohledávky (a pří poplatku vkladním i z poměrné části vedlejších závazků), která nebyla pří překročení sazby, podle konversních zákonů (§ 1 odst. 1.) přípustné, ještě zaplacena. Byla-li konverse provedena výmazem a dluhopisem, zaplatí se poplatek podle stupnice II. jednak z kvitance a jednak z dluhopisu. Byla-li konverse provedena postupní listinou, zaplatí se poplatek podle stupnice II. z této listiny. Kromě toho se v obou případech zaplatí poplatek vkladní. Sazba těchto poplatků se řídí při poplatcích stupnicových datem vyhotovení listin a při poplatcích vkladních datem podání žádostí za knihovní zápis.

(3) Poplatky, byla-li konverse provedena ústavem majícím v území, pro které platí tento zákon, sídlo nebo pobočný závod nebo zastupitelství, zaplatí konvertující ústav a to přímo bez úředního vyměření ve lhůtě určené v § 2 odst. 1. u finanční pokladny příslušné podle téhož § odst. 2. Provedl-li konversi ústav jiný, zaplatí poplatky dlužník a to na základě vyměření úřadu v § 2 jmenovaného.

(4) Bude-li opominuto splniti povinnosti ustanovené v odst. 1, a (pokud jde o ústav podle odst. 3. věty 1.) v odst. 2. včas, budou požadovány bez zavedení trestního řízení poplatky stupnicové ve výši trojnásobné a poplatky vkladní ve výši dvojnásobné, nehledíc k pořádkové pokutě podle § 11.

(5) V případech odstavce 1. lze dluh konvertovati na dluh níže zúročitelný s použitím zákona ze dne 22. února 1907, čís. 49 ř. z., s tou úchylkou, že při dluhu dosavadním rozhoduje pro poskytnutí úlev úroková míra v den účinnosti tohoto zákona skutečně placená, je-li vyšší než úroková míra knihovní. Konverse může být provedena do jednoho roku po účinnosti tohoto zákona. Věřitel tuzemský jest povinen přijmouti zaplacení pohledávky po tříměsíční výpovědi, bez zřetele k příznivějším pro sebe ustanovením smlouvy dosavadní. Ustanovení příznivější pro dlužníka se nemění.

(6) Provede-li se konverse, budou poplatky podle odstavce 2. a. 3. zaplacené nebo předepsané vráceny nebo odepsány. K vrácení nebo odepsání může dáti podnět dosavadní věřitel i dlužník do tří měsíců ode dne vydání nového dluhopisu nebo postupní listiny. Poplatky, které se vrátí peněžnímu ústavu, jest tento ústav povinen zúčtovati ku prospěchu dlužníkovu, jestliže je zaplatil k jeho tíži.

§ 4.

V těch případech, v kterých poplatkové podle § 1 nezanikají, pomíjejí následky spojené s tím, že byla úroková míra, podle zákonů v § 1 uvedených přípustná, překročena a že nebylo vyhověno ohlašovací povinností s tím spojené.

§ 5.

(1) uplacené nebo předepsané poplatky, jež se ustanovením předcházejících § 1 a 4 příčí, budou vráceny nebo odepsány, bude-li za to zažádáno do tří měsíců od účinnosti tohoto zákona.

(2) Takové poplatky, které byly vráceny podle předešlého odstavce konvertujícímu ústavu, jest tento ústav povinen súčtovati ku prospěchu dlužníkovu, jestliže je zaplatil k jeho tíži.

II. Konverse, v kterých bude úroková míra

zvýšena po účinností tohoto zákona.

§ 6.

(1) Poplatkové úlevy, platné podle zákonů a v případech uvedených v § 1, nezaniknou ani tenkráte, bude-li úroková míra zvýšena způsobem v § 1 uvedeným po účinnosti tohoto zákona.

(2) Stane-li se tak, jest nutno do šedesáti dnů po platnosti zvýšené úrokové míry předložití seznam konversí, jichž se věc týká. Při tom platí obdobně ustanovení 2 a vzorec k němu vydaný.

III. Všeobecná ustanovení.

§ 7.

(1) Ministr financí se zmocňuje, aby nejvyšší úrokovou míru v § 1 odst. 1, a 2, uvedenou podle okolností vyhláškami měnil.

(2) Bude-li tato úroková míra proti stavu platnému v době vydání vyhlášky snížena, bude platit obdobně ustanovení § 1 odst. 3. a 4. a §§ 2 a 3. Místo uvedeného tam dne účinnosti tohoto zákona se rozumí den, od kterého změněná úroková míra nabude účinnosti.

(3) Bude-li však úroková míra zvýšena, bude obdobně platiti ustanovení § 6.

§ 8.

(1) Výhoda tohoto zákona pomine, jestliže se úroková míra dodatečně zvýší nad sazbu podle tohoto zákona (§§ 1 a 7) přípustnou.

(2) V takovém případě nutno do šedesáti dnů po platnosti zvýšené úrokové míry předložiti seznam konversí a podle okolností zaplatit poplatky podle obdoby § 3 a dovolaného v něm § 2. Vzorec pro seznam konversí bude ustanoven nařízením.

§ 9.

(1) Ministr financí se zmocňuje, aby vyhláškou určil den, kterým účinnost tohoto zákona pomine.

(2) Do šedesáti dnů od tohoto dne jest nutno - nestalo-li se tak již dříve - snížiti úrokovou míru na sazbu přípustnou podle zákonů v § 1 uvedených. Seznam konversí, v kterých byla úroková míra takto snížena, nutno předložiti obdobně podle § 2. Vzorec pro tento seznam bude ustanoven nařízením.

(3) Nebude-li úroková míra nejdéle ve lhůtě v odstavci 1. uvedené snížena, platí obdobně § 3.

§ 10.

Finanční správa jest oprávněna - nehledíc k ustanovení § 9 zákona ze dne 22. února 1907, č. 49 ř. z., - u všech peněžních ústavů nebo dlužníků, jichž se týkají konverse, jež byly podle zákonů, uvedených v § 1 do 31. prosince 1921 provedeny, nahlížeti do obchodních záznamů za tím účelem, aby se zjistilo, že nebyla ustanovení zákonů v § 1 uvedených a tohoto zákona přestoupena.

§ 11.

Přestupky ustanovení tohoto zákona a neuposlechnutí nařízení a úředních příkazů, jež budou k provedení tohoto zákona vydány, lze trestati pořádkovými pokutami až do 25,000 Kč; za každý opětující se případ a za každou neúspěšnou upomínku lze uložiti další pořádkovou pokvetu v uvedení výši.

§ 12.

(1) Tento zákon se na Slovensko a Podkarpatskou Rus nevztahuje.

(2) Jeho provedením se pověřuje ministr financí.

V Praze dne 8. května 1923.