|
POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1923. |
|
|
I. volební období. |
7. zasedání. |
4125.
Naléhavá interpelace
poslanců Kreibicha, Hakena a soudruhů
vládě
o odpovědi vlády na naléhavou interpelaci poslance Koutného a soudruhů o přeložení podúředníka Müllera na nátlak klubu agrárních poslanců.
V naléhavé interpelaci ze dne 26. dubna t. r. (č. t. 4113) uvedli jsme neslýchaný případ zasáhnutí poslaneckého klube strany agrární do správy státní. Dokumentárně usvědčili jsme tento hlub ze zlomyslného, neodůvodněného denunciačního činu, na jehož podkladě byl neprodleně přeložen dílovedoucí továrny na tabák v Hodoníně Müller do Písku. Interpelaci zakončili jsme přesnými otázkami vládě.
Tištěná odpověď (č. t. 4120) nás nejen neuspokojila, ale přímo urazila. V odpovědi vyhnul se náměstek předsedy vlády pan ministr Malypetr přímé odpovědi. Případu Müllerovu věnoval ku konci pouhé dvě věty. Za to napadl poslance stran oposičních a dokonce poslance interpelující strany a obvinil je z podobných nezákonných a nemorálních činů, jejž jsme interpelovali.
Nemáme zmocnění mluviti za celou oposici, ale jménem svého klubu odmítáme nařčení pana ministra Malypetra co nejrozhodněji a s největším rozhořčením.
V odpovědi odhaluje sám pan ministr fakt, že členové Národního shromáždění nebo kluby obracejí se na ministerstva se žádostí o přesazení zaměstnanců, nebo jich ponechání na určitém místě.
Ačkoliv toto zasahování do státní správy je protizákonné, neříká odpověď, že je vláda zásadně odmítá a stíhá. Naopak. Interpelantům jsou známy četné případy z různých oborů státní správy, že překládáni jsou zaměstnanci z persekučních důvodů, buď pro národnost či politické přesvědčení.
V takovýchto případech je povinností každého veřejného činitele a zejména členů Národního shromáždění, aby protekcionářství či persekuci bylo zabráněno. To je požadavek spravedlnosti a veřejné mravnosti. Tuto směrnici vždycky členové Národního shromáždění strany komunistické zachovávali, uchovávali ji i tehdy, když žádali vyšetření či revise některého protekcionářského či persekučního případu, podpírajíce svou žádost požadavkem zákonem zaručeného práva a nikoliv valnou své politické moci.
Těmito motivy nebylo podloženo denunciační podání klubu agrárních poslanců. Okamžitého přeložení Müllerova docílili úplně bezdůvodně pouze tlakem své politické moci a zneužitím poslaneckého mandátu.
Případ Müllerův způsobil právem ohromný rozruch mezi všemi státními zaměstnanci. Všichni očekávati, že neslýchaný čin klubu agrárních poslanců bude vládou nejen briskně odmítnut, ale i zákonně stíhán. Místo toho pan ministr Malypetr jménem vlády hájí provinění vlastního klubu tím, že bezdůvodně osočuje kluby oposiční i klub interpelantů.
Odpověď vlády je charakteristická tím, že tak povrchně a proti všem zásadám a zvyklostem parlamentním odbývá interpelaci o neslýchaném denunciačním činu strany, jež jest složkou dnešního vládního režimu. Vláda dokazuje tím sama nejlépe neudržitelnost systému za jehož představitele a obhájce se tak ráda vydává.
Tážeme se:
1. Pokládá vláda za důstojné parlamentu zbavovati se zákonem stanovené povinnosti odpovídati na interpelace poslanců tak povrchním a urážlivým způsobem?
2. Chce vláda doložiti své tvrzení o oposičních stranách, že do správy státní zasahovaly způsobem obdobným činu agrárních poslanců?
3. Chce vládá členům Národního shromáždění upírati práva kontrolovati činy státní správy a žádati jejich odůvodnění a chce jim upírati dále práva zastati se státních zaměstnanců proti nezákonnému útisku?
V Praze dne 4. května 1923.
Kreibich, Haken,
Merta, Nagy, Bubník, Koutný, Kunst, Skalák, dr. Šmeral, Mikulíček, Malá; J. Kříž, Warmbrunn, Blažek, Krejčí, Kučera, Burian, Tausik, Houser, Teska, Rouček, Darula, Svetlik.